Kukuřice je právem nazývána obilninou druhé generace právě pro svůj vysoký výnosový potenciál, jenž je dán téměř dvojnásobnou intenzitou fotosyntézy ve srovnání s hustě setými obilninami. Její využití ve výživě hospodářských zvířat je mnohostranné a ve výživě dojnic prakticky nezastupitelné.
Konzervace krmiv silážováním patří k jedněm z nejstarších činností člověka, neboť již ve starém Egyptě věděli, jak uchovat čirok a kukuřici v udusaném stavu. O silážování krmiv jsou dochovány také zprávy ze staré Číny, z římských kolonií, Španělska, ale také z Mexika od Aztéků.
Tato technologie byla v průběhu několika staletí, zejména však v posledních 50 letech 20. století nejen vědecky podložena a objasněna, ale také neustále zdokonalována. I přes současný vědecko-technický pokrok v tomto oboru však nemůžeme ani dnes na základě řady analýz jednoznačně konstatovat, že na této technologii již není nic ke zlepšení.
Požadavky na siláže a chyby při silážování
Je známo, že silážování představuje celkem složitý biologický a mikrobiální proces, při kterém jsou za anaerobních podmínek přeměňovány činností bakterií mléčného kvašení rostlinné cukry na konzervující kyselinu mléčnou, oxid uhličitý, za současného poklesu hodnoty pH.
Z tohoto pohledu je důležité, aby byly rychle vytvořeny optimální podmínky pro mohutnou přeměnu rostlinných cukrů na kyselinu mléčnou, a tím vytvořeny předpoklady pro kvalitní siláže. Z uvedeného je zřejmé, že výsledná kvalita konzervovaného krmiva je výslednicí celé řady vnitřních faktorů (druh píce, obsah a složení sušiny, zejména množství cukrů a látek s pufrujícím účinkem), ale také vnějších faktorů (technické, technologicko-organizační, půdně-klimatické či povětrnostní a jiné).
Kvalitní siláže by se proto měly vyznačovat:
- vysokou koncentrací energie (stadium sklizně, úprava pokosu, druh píce),
- nízkou ztrátou sušiny (obsah sušiny při sklizni, počet operací při zavadání, druh píce),
- čistotou (nízký obsah popelovin, stupeň znečistění, úroveň agrotechniky),
- vysokou kvalitou řezanky (délka a kvalita řezanky má vztah k dusání, kvasnému procesu a zdraví bachorového trávení),
- vysokou kvalitou fermentačního procesu (obsah sušiny, silážní aditiva, doba silážování a anaerobní podmínky),
- aerobní stabilitou,
- vysokou hygienickou kvalitou a dietetickou vyvážeností.
Vzhledem k průběhu sklizně a vzájemnému ovlivňování jednotlivých faktorů, které se promítají do výsledné kvality siláží, je možno konstatovat, že nejčastější chyby při silážování pícnin jsou v praxi způsobeny zpravidla z následujících důvodů:
- částečná neznalost problematiky změn během fermentace a možných vlivů na výslednou kvalitu siláží,
- podceněním některých technologických požadavků,
- organizačně-technických (sklizňové linky, kapacita skladů, sladění kapacit),
- nepříznivého počasí,
- kombinací více faktorů,
- ekonomických (nerozumné snižování nákladů na úkor technologických a technických parametrů.
Jak bylo uvedeno výše, pozdější sklizní kukuřice dochází v krmivu ke snížení koncentrace energie, snížení stravitelnosti organické hmoty a výraznému zvýšení obsahu vlákniny. Z technologického hlediska je nutné dále poznamenat, že při sklizni kukuřice v pozdějším než v optimálním vegetačním stadiu je nutné při silážování počítat se zvýšeným rizikem obtížnějšího dusání, větší poréznosti uložených krmiv v silech, s větším rizikem nežádoucího zahřívání a vysoké tendence k druhotné fermentaci siláží, resp. snížené aerobní stability siláží. V odborné literatuře se lze často také setkat s tvrzením, že obsah bílkovin v silážích je technologicky méně ovlivňován než v seně. Při sklizni v pozdějším vegetačním stadiu se současně zvyšuje také riziko většího výskytu nežádoucích mikroorganismů, zejména plísní.
Od termínu sklizně po zakrytí žlabu
Při zpřesňování optimálního termínu sklizně je nezbytné proto také přihlédnout ke specifickým vlastnostem jednotlivých hybridů kukuřice. Pro stanovení správného okamžiku sklizně krmných plodin je nutné podotknout, že tato doba je závislá nejen na chemickém složení sušiny (obsah cukrů, bílkovin a vlákniny), jejich vlivu na průběh zavadání, způsobu využití, resp. konzervace.
Oddálení vhodné doby sklizně představuje vždy jen zhoršení průběhu sklizně a jakosti krmiva. Naopak siláže připravené z velmi mladých pícnin, nebo siláže s nižším obsahem sušiny, mají zpravidla vždy vyšší hodnotu bachorové degradovatelnosti dusíkatých látek než siláže vegetačně starší, nebo s příznivějším fermentačním procesem, resp. s vyšším obsahem sušiny. V poslední době se rozšiřují hybridy typu „stay green“, které mají při optimální technologické zralosti palice dostatek zelené hmoty pro konzervaci. Čím je větší podíl sušiny v rostlině, tím kratší by měla být řezanka.
Závěrem lze konstatovat, že produkce a technologie silážování kukuřice musí být podmíněny požadavkům přežvýkavců (zejména dojnic), kteří mají relativně vysoké nároky nejen na složení krmiv, vysoký obsah živin, dobrou stravitelnost organické hmoty, ale především na kontinuální vyrovnanost kvality krmné dávky v průběhu celého roku. Zohlední-li společně pěstitel i chovatel známé negativní souvislosti mezi výnosem hmoty (sušiny) a kvalitou krmiv s postupujícím vegetačním stářím pícnin v závislosti i na počasí, potom mohou správnou volbou optimálního stadia sklizně připravit během celkové vegetační doby a i v jednotlivých sečích dostatek vysoce kvalitních objemných krmiv. Jednotný postup na úrovni pěstitel-chovatel je prospěšný nejen z důvodu množství a kvality krmiv, ale především i z ekonomického výsledku, který se projeví právě v podobě rozdílné produkční účinnosti vyrobených objemných krmiv. Dále je třeba poznamenat, že sklizeň a příprava kvalitních krmiv se samozřejmě neobejdou bez moderní a vysoce výkonné sklízecí techniky, umožňující rychlé zavadnutí na optimální technologickou sušinu a plynulé naskladnění do silážních staveb. Sklizeň kukuřice ve správném vegetačním stupni zralosti je základní a limitující podmínkou, jejíž nezohlednění nebo nesplnění nelze napravit žádným dalším technologickým opatřením.
Na důkladné vypuzení vzduchu dusáním musí v technologickém postupu navazovat pečlivé zakrytí žlabu pro vzduch neprostupnou fólií. V dnešní době je doporučován systém zakrytí pomocí dvou fólií, první smršťovací, která je vně kryta pevnější, popř. je dále zatížena panely nebo pásy, k zamezení vlivu poréznosti zejména u siláží s vyšším obsahem sušiny.
Pro vytvoření anaerobního prostředí je proto vzduchotěsné zakrytí sila zcela nezbytné. Ke zlepšení hygienické kvality siláží se často doporučuje také aplikace 0,5–1,5 l/m2 organických kyselin (směs mravenčí a propionové) nebo močoviny pod fólii před samotným zakrytím.
U kukuřičných siláží lze také použít močovinu, ze které se po hydrolýze uvolňuje amoniak a rovněž působí antimikrobiálně v povrchové silážní vrstvě.
Častá argumentace o vysokých nákladech na fólii k zakrývání žlabů je šetření na nesprávném místě, jak dokládá následující stručný výčet ztrát kukuřičné siláže v důsledku nezakrytí žlabu vlivem nezkrmitelného množství o celkové výšce 0,5 a 1 m po celém půdorysu.
Správný způsob odběru
Při odběru siláží ke krmení je třeba zdůraznit, že řezná plocha, resp. stěna žlabu musí být kompaktní, tedy celistvá! V každém případě se musíme vyvarovat toho, aby došlo k nežádoucímu provzdušnění uložené siláže, neboť vědomě probouzíme hybernáty – především kvasinky, které patří k hlavním původcům zahřívání siláží, a tím následného aerobního kažení. Také denní množství odebírané vrstvy musí být přizpůsobeno nejen venkovní teplotě (v zimě stačí 10 až 15 cm, v letním období se zpravidla doporučuje odběr více než 20 až 30 cm).
V případě skladování siláže ve vaku by měl denní odběr dosahovat minimálně 50 cm. Nejlepší výsledky jsou získávány s blokovým vyřezávačem. Neměl by být používán drapák, který uloženou hmotu nejvíce načechrá a provzdušní a vystaví negativnímu vlivu kyslíku. Toto je zvláště důležité v letním období. Záleží také na stupni udusání, obsahu sušiny a koncentraci živin, které do značné míry rovněž ovlivní citlivost na aerobní změny. Siláže, obsahující vysoký počet kvasinek (nad 100 tisíc/1 g), budou velmi citlivé na zahřívání a aerobní oxidaci. Aerobně znehodnocené siláže působí nejen dietetické potíže, ale jsou příčinou nutričních a ekonomických ztrát.
Aerobní stabilitu siláží lze zlepšit dokonalým odběrem, minimalizací velikosti styčné plochy, ale také úrovní technologických preventivních opatření již při samotném silážování.
Na zvýšenou činnost kvasinek, resp. nedokonalé udusání v průběhu silážování lze usoudit také podle nárůstu etanolu v siláži. V aerobních podmínkách je etanol kvasinkami metabolizován.
K dalším příčinám zahřívání kukuřičných siláží a snížení aerobní stability siláží patří – vysoký obsah sušiny silážované píce, čímž dochází k těžkostem při dusání; příliš dlouhá řezanka; pomalé plnění; pozdní zakrytí; neuspokojivý průběh fermentace (redukce kvašení), nejčastější příčinou zahřívání a následného kažení ať už siláže z celých rostlin (GPS), ale i LKS a CCM zejména v teplejším ročním období, jsou malá množství odebíraných siláží a zejména nesprávný způsob odběru.
Seznam základních povinností:
- sklízet píci včas a ve správném vegetačním stadiu a s optimálním výnosem stravitelných živin a energie,
- nechat rychle zavadnout víceleté pícniny a zajistit větší jistotu správného kvašení,
- konzervovat pouze čistou, zdravou, mikrobiálně a chemicky nekontaminovanou píci,
- usilovat o co nejkratší dobu zavadání a omezení vlivu povětrnostních podmínek,
- silážovanou hmotu s ohledem k obsahu sušiny důkladně pořezat a zajistit tím správný průběh fermentačního procesu,
- maximálně zkrátit dobu silážování,
- rovnoměrně rozvrstvit a důkladně udusat hmotu,
- usměrnit fermentační proces pomocí vhodných silážních přípravků,
- silážní žlab (silo) důkladně vzduchotěsně uzavřít,
- dbát na vysokou hygienickou kvalitu a dostatečné vyzrání siláží.
Dodržovat správný způsob a denní množství odběru a omezit nežádoucí druhotné kvašení.
Klíčové informace
- Silážování musí zajistit nejen prodloužení doby skladování krmiva, aniž by došlo ke spontánním a nežádoucím mechanickým, biochemickým a mikrobiálním změnám.
- Tato metoda konzervace musí dále zabránit dietetickým změnám hlubokého rozkladu bílkovin, ztrátě energie.
- Cílem konzervace je také zabezpečení aerobní stability. Při výrobě siláží musíme mít na zřeteli nejen kvalitu fermentačního procesu, ale především krmivářské požadavky na obsah živin.
Ing. Jiří Mašek, Ph.D.,
Česká zemědělská univerzita v Praze, Technická fakulta
katedra zemědělských strojů
