Poněkud okrajově se zvláště v našich podmínkách zohledňují prvky chovného prostředí, dodržování zásad welfare a pro top stáda i ustájovacího komfortu – ten podněcuje či dokonce podmiňuje nejen užitkovost a lepší zdravotní stav, ale rovněž reprodukci.
Welfare a komfort jsou pojmy, které se s oblibou zaměňují a ke kterým je vhodné přiřadit i pojem luxus. Všechny tyto pojmy stojí ve svém důsledku peníze chovatele, přičemž slovo luxus je výraz pro nevratnou investici. Prokazatelná rezerva však spočívá v zaměnitelnosti všech výše uvedených pojmů.
Welfare, komfort, luxus
Welfare je pro zvířata nutnou podmínkou k tomu, aby produkovala s nízkými náklady a s minimálními ztrátami.
Komfort je pro top (turbo) krávy, které k tomu, aby mohly podávat vrcholný výkon, potřebují ještě specifické aditivum v krmné dávce, v kondiciování vzduchu, ošetřování atd.
Luxus je určen pro špatné chovatele, kteří si léčí svoje mindráky tím, že chtějí vždy něco, co nemají sousedé, což je spojeno s dalším pojmem, a to „českomoravský furiantismus.”
Pojem komfortní ustájení, resp. chov, se stává středem pozornosti všech vyspělých chovatelů, manažerů produkčních stád, ale i poradců a výzkumníků. Systém ustájení, a tím i pohoda a komfort chovaných zvířat je však vždy spojen se specifickými přírodními a produkčními podmínkami. Na otázku, co to je vlastně welfare, je možné odpovědět jen tehdy, pokud jsme znalí života všech kategorií skotu, a to v celém komplexu. K tomu je potřeba průběžně získávat znalosti především pozorováním zvířat, aby jejich potřeby a zvláštnosti chovatel snadněji pochopil.
Lze konstatovat, že za posledních 15 let jsme svědky skutečného převratu nejen ve vlastním ustájení krav, ale také v myšlení chovatelů. Dá se říci, že tato radikální změna, tato revoluce byla do značné míry způsobena především tím, že chovatelé a výzkumníci začali pozorovat zvířata uprostřed různorodého a dynamického chovného prostředí.
Nové metody pozorování za nepřítomnosti člověka, ale za pomoci videokamer instalovaných v životní zóně zvířat, byly pro rozvoj ustájovacích technologií, pro zlepšování chovného prostředí a pohody zvířat značně přínosné. Člověk pozorující stádo či jednotlivé kusy může tak být v jejich blízkosti a může získávat podstatně důvěryhodnější údaje o zdraví, chybné technologii, špatných rutinách ošetřovatelů atd. Zvířata nemohou být rušena, protože nejsou nucena své chování člověku přizpůsobovat.
To, že většina nových stájí postavených v minulém desetiletí je bez řetězů, s volným pohybem zvířat, s funkční přirozenou ventilací, s dostatkem světla, ale v zimním období i s mrazovými teplotami, se stává obecným pravidlem pro docílení dobrého welfare, ale také pro vysokou a efektivní užitkovost, dobrý zdravotní stav a vynikající reprodukční užitkovost.
Dalo by se konstatovat, že existující moderní stáje jsou více či méně bezrizikové, bezproblémové. Autoři tohoto příspěvku jsou často mnohými chovateli oslovováni žádostmi o zpracování auditů svých stájí, protože jsou přesvědčeni o tom, že významné rezervy v jejich chovech stále existují, ale že nejsou s to v důsledku své „provozní slepoty” je identifikovat.
Co je cílem moderního chovatele?
Cílem každého moderního chovatele je dosahovat maximálního a dlouhotrvajícího profitu. To znamená, že se musí vybudovat stádo se ziskovými zvířaty, které bude produkovat tak dlouho, jak jen to bude možné a jak jen to bude ekonomicky efektivní. Proto musí zohledňovat faktory:
• dobré genetiky,
• perfektní výživy a techniky krmení,
• vynikajícího managementu, tedy poučených a iniciativních lidí, ovládajících všechny moderní praktiky, rutiny a postupy,
• optimálního chovného prostředí.
Jedná se totiž o komplex faktorů, který si většina chovatelů uvědomuje jen okrajově, protože dosahovat profitu, resp. být ziskoví znamená, že to musí fungovat na běžné komerční bázi. Uvědomit si, že nelze pracovat bez pojmu rentabilní kráva či stádo. Kráva, resp. stádo tento profit může, ale také nemusí zajistit.
Co lze chápat pod pojmem rentabilní kráva?
Jak takováto kráva vypadá? Jak s ní pracovat?
Špičkoví chovatelé mají o tom dokonalou představu, protože vědí, že to musí být kráva nejen s vysokou produkcí, ale také především bez mastitid. Musí to být jedinec, který ochotně spolupracuje s chovatelem (bez agresivity, s učenlivostí, bez zlozvyků a vykazuje normové ukazatele základních životních projevů). K podmínkám samozřejmě patří i sklon k dlouhověkosti či dlouhoživotnosti.
Dalo by se dále zobecnit, že se jedná o tzv. funkčně korektní krávy, které navíc dlouhodobě, a to po několik laktací, produkují velké množství proteinu a tuku. Jsou to většinou krávy s vysoko upnutým vemenem a širokým postojem, který usnadňuje pohyb. Dalo by se říci, že taková kráva je široká od mulce (hlavy) až po ocas.
Při návštěvě americké velkofarmy s vlastním odchovem si jeden z autorů vybavuje tabulku na nástěnce v kanceláři vlastníka, podle kterého je prioritní odchov jalovic před vlastním chovem dojnic s poznámkou: „Z mizerné jalovice, profitable krávu nikdy neuděláš!” Tu tabulku, které se důsledně drží, mně předal. Sleduje parametry odchovu od telete až po telící se jalovice asi ve 24 měsících věku. Občas si autoři výsledky našich chovů porovnávají. Pro zajímavost tyto ukazatele uvádíme.
Co z toho vyplývá? Je to obrovský „tah na branku” směrem k profitu! Snížení hodnot týkajících se úhynů a onemocnění až na tu nejnižší možnou mez. Maximální využití výživy pro optimální růst, z čehož vyplývá i tlak na ekonomickou hranici reprodukce v únosném věkovém rozpětí!
Tabulka dokumentuje to, že top chovatelé pracují na ziskutvorném stádu především tím, že kontinuálně odhalují a využívají rezervy nejen ve zdraví, a to od nejrannějšího věku telat, ale i v eliminaci úhynů či jakýchkoliv nutných porážek v důsledku úrazů či neadekvátního chování, v perfektně komponované krmné dávce, která bude k chovaným „turbokrávám” více než přátelská. Dále je to kontinuální hlídání reprodukce co nejčastějším a účinným pobytem manažerů přímo ve stájích, včetně nezbytného využívání pomůcek, jako jsou pedometry, videokamery, elektronické kalendáře, pánevní značkovače atd.
Chovatel, který chce pracovat s pojmy profit, zisk, efektivita, rentabilita, musí začít sám od sebe. Musí se naučit hledat a využívat existující rezervy v prvé řadě v sobě, ve svém chovu, projektantech a v dodavatelích plemenářských, veterinárních a technických služeb.
Musí si například položit následující otázku:
Jaké jsou rezervy s velkým účinkem?
Často se lze při vykonávaných auditech, resp. hodnoceních, které byly vyžádány některými chovateli, setkat v podstatě se stále se opakujícími chybami, rezervami, omyly, spojenými s malou poučeností nebo dokonce flegmatičností a minimálním zájmem. Takovou velice frekventovanou chybou, a to i u letos otevíraných novostaveb, je nedostatečná distribuce světla a délka trvání osvětlení životní zóny. I přes všechny poznatky v oblasti působení světla na organismus chovaných zvířat velká část projektantů a chovatelů na ně nereflektuje. Ve většině stájí jsou zdroje světla situovány vysoko nad životní zónou či se osvětluje pouze krmiště. Stále nebyl pochopen význam osvětlování životní zóny, kde skot tráví většinu času, tedy především lože! V zimě se dosvětluje spíše symbolicky tak, aby to nestálo mnoho peněz. Stále chybí pochopení efektu osvětlování (dosvětlování – ujasnění pojmu) na 16 hodin světla o intenzitě alespoň 200 luxů v průběhu dne. A naopak odmítnout „takédoporučení” některých „takyporadců” o „efektu” nepřetržitého osvětlení. Pozitivní vliv fyziologické rytmicity střídání světla a tmy jim nic neříká. Na prokazatelné efekty osvětlování, a to až o 12 % zvýšeného nádoje, lepší reprodukční užitkovosti, se většinou nereaguje!
Druhou velice pozapomínanou rezervou je dodržování doby ležení vysokoužitkových krav. Doporučuje se, aby krávy odpočívaly vleže minimálně 12, lépe až 14 hodin v několika periodách. Co pro to udělat? Odpověď zní: vytvořit tak pohodlné lože, že jej budou krávy vyhledávat a plně využívat. Před patnácti lety se projektovaly boxy o rozměrech 225 x 112,5 cm. Před sedmi lety to již byly rozměry 240–250 x 120 cm. A nyní? Rozměry, které se začínají u vysokoužitkových stád prosazovat jako welfare i komfortní, jsou 260 x 125 cm.
To, co se doporučovalo před těmi sedmi lety, je již na hranici únosnosti. Zvláště šířka boxů se jeví z dlouhodobých sledování důležitější než délka. A s tím souvisí další parametry, jako je výška vymezovací boxové zábrany (nad 120 cm), využívání flexibilních prsních opěrek apod.
A co se týká podlahovin? Matrace s dodatečnou nastýlkou pilinami, suchým separátem či slamnatou moukou s vápencem by měly být samozřejmostí pro zamezení poškození hlezenních kloubů, a tím i deprimující bolesti. Hluboké lože s dokonalou úpravou sendvičové vrstvy a povrchu s mletým vápencem je podmínkou pro pohodu zvířat, a tím i jejich dlouhého ležení.
Kde hledat chovatelské rezervy?
Odpověď zní: Ve všech kategoriích chovaných na farmě. Při auditu farem v kategorii odchovu telat se obecně zaznamenává tolik rezerv, že se většina chovatelů diví, že tento stav dlouhodobě přehlíželi. V bezmála každém chovu autoři nacházeli široký soubor neřešených problémů, které ve svém důsledku znamenají obrovské finanční ztráty, a to proto, že se prvotní příčiny či příznaky přehlíží. Ty dokonce začínají u matek, jež:
•jsou chovány v nevyhovujících stájích a úrovni stájové hygieny,
•mají tělesnou kondici více než 3,5 bodu,
•se projevují neadekvátním chováním (zvláště jalovice) v období telení,
•mají velmi špatnou úroveň výživy a způsob krmení,
•mají zvýšený výskyt poruch reprodukce (cysty),
•relativně často rodí mrtvá telata.
U novorozených telat převažují problémy spojené s:
•předčasným otelením, jehož výsledkem je rizikové tele,
•pozdním otelením blížícím se věku matky 28–30 měsíců
– ekonomická ztráta krávy,
•chybějící poporodní péčí matky či ošetřovatele,
•chybějící kontrolou průběhu mlezivové výživy,
•pozdním přesunem telete
do VIB,
•pozdním nasazením starterové výživy,
•neadekvátními ustájovacími podmínkami ve VIB a v teletnících.
To je jen neúplný výčet toho, co brání chovatelům snižovat náklady, kde jim „utíkají” peníze.
A tak to pokračuje dál, v kategorii jalovic to bohužel není lepší!
U kategorie dojnic jsme se nejčastěji setkávali s provozní slepotou, uvedenou v předchozí části příspěvku (temné stáje, mokrá lože apod.), ale zjišťovalo se zpravidla navíc:
•chybějící pravidelné sledování stáda (zdraví, reprodukce aj.) s následujícími opatřeními,
•sporadické vyhledávání říjících se krav, a to i čtyřikrát
za den,
•pozdní kontrola březosti,
•nedůsledné vyhledávání kulhajících krav a jejich včasné ošetření, včetně paznehtářských či veterinárních úkonů (k tomu přistupuje revize a oprava pohybových chodeb),
•eliminace odrohování dospělých krav, ale také přísné oddělování rohatých a bezrohých jedinců,
•chybějící či velmi zřídkavé přihrnování krmiva,
•nepravidelné vážení krav, sledování kondice (v 90 % podniků se neváží novorozená telata),
•přehlížení hrubého zacházení se zvířaty při přesunech a nakládání,
•zcela opomenutá ochrana zvířat před působením tepelného stresu,
•nedostatečný přístup ke kvalitní a čisté napájecí vodě,
•neodpovídající žlabový prostor se špatně dimenzovanými zábranami,
•nevyužívání předností separace prvotelkových a multiparních skupin,
•porušování osvědčených rutin při dojení (možných více než 15 chyb),
•větrání objektu proti všem osvědčeným doporučením (např. větrání otevřenými vraty),
• nadměrná hlučnost dojírny i v ustájovacím prostoru (nad 70 dB)
•neexistující opatření proti výskytu much, ale i hlodavců, ptactva apod.
Je možné konstatovat, že existují další desítky indikací chyb, omylů a „průšvihů”, které by měl zkušený chovatel znát, definovat, věnovat jim pozornost a napravovat.
„V detailech je skryt ďábel”, pravil jeden osvícenec. Je to pravda, protože každá, i sebemenší chybička krade haléře a nakonec i koruny!
Závěr
Pokud chovatel není schopen indikovat a odstranit výše uvedené „prkotiny”, potom nemá cenu investovat do drahých krmných dávek, top genetiky, mechanizace či automatizace. Je smutný pohled do stáje s robotizovaným dojením, kde 20 % krav kulhá. Eliminace chyb je totiž možná vždy s minimálními náklady!
Klíčové informace
– Chovatel skotu musí být schopen rozpoznat rezervy a nedostatky, přijmout odpovídající opatření a odstranit je.
– Nejčastější chybou dokonce i v nových stájích je nedostatečná distribuce světla a trvání osvětlení životní zóny s následným snížením užitkovost a zhoršením výsledků reprodukce.
– V chovech vysokoužitkových dojnic se často zapomíná na dodržování doby jejich ležení v optimálně dimenzovaných a podestýlaných boxových ložích.
– Moderní chovatel dojnic se musí zaměřit nejen na genetiku svých zvířat, ale důsledně zejména na perfektní výživu a techniku krmení, vynikající management a optimální chovné prostředí.
Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.
technolog-specialista
Ing. Stanislav Staněk, DiS
Výzkumný ústav výživy
zvířat, v. v. i
Praha-Uhříněves
oddělení technologie
a techniky chovu
hospodářských zvířat
