Menu
e-shop
Rozhovor s Janem Höckem, ředitelem Státního zemědělského intervenčního fondu, na téma regulace trhu s mlékem.
Původně vyčleněných 1,3 miliardy korun na subvencování vývozu mléčných přebytků pro letošek zdaleka nestačí, přidali jste už 350 milionů a sháníte další peníze. Fond se tedy příliš netrefil do předpokládaného vývoje na trhu s mlékem. Čím to vysvětlujete?
Téměř před rokem, kdy se tvořil první návrh rozpočtu fondu na letošní rok, jsme očekávali, že nastane obrat v masivním propadu cen na světových trzích. Předloni nám stačilo asi 900 milionů korun, minulý rok, kdy podpora vývozu dosáhla zhruba 2,2 miliardy korun, byl atypický – tolik peněz v přepočtu na litr mléka jsme nikdy nevydali. Je také pravda, že původně jsme žádali na subvencování vývozu mléka více peněz. Počítali jsme i s podstatně větším využitím obchodní dohody s EU, tzv. dvounulky, ovšem spíše je to výhoda pro druhou stranu než pro nás. Obchodníci to vysvětlují tím, že máme stále vysokou cenu suroviny a bez subvence se naše výrobky na zahraničních trzích těžko uplatňují. Co nám ale hlavně působí obrovské problémy, je neustálé posilování koruny vůči dolaru. Nyní je tedy prvořadým úkolem najít finanční prostředky, aby fond dostál svým závazkům.
Uznáváte tedy, že naléhání mlékařů na finanční pokrytí vývozu je oprávněné?
Mlékaři poukazují na to, že i upravený přebytek k vývozu ve výši 680 milionů litrů je nedostatečný vzhledem k tomu, že spotřeba mléka nestoupá, ale rostou dovozy. V tom mají pravdu, ale měli by se také zamyslet nad svým výrobním programem. Jestli zbytečně nevyklidili pole na domácím trhu, zvláště v roce 2001, kdy pro ně bylo jednodušší přejít od konzumního zboží k sušenému mléku a máslu, které se tehdy daly dobře vyvážet.
Fond se nyní postaral o uplatnění mléka, které zemědělcům vypověděla mlékárna v Opočně. Jak se zachová, když odebírání suroviny odmítne další zpracovatel?
Bráníme se tomu, navyšovat mlékárně množstevní kvótu na vývoz, když oznámí, že vypoví mléko. To by udělali hned všechny. Když ale skutečně přestane od zemědělců odebírat, budeme se snažit hledat umístění mléka jinde a podle možností to náhradnímu zpracovateli sanovat. Nikdy ale nezabráníme tomu, aby si nějaká mlékárna vzpomněla, že přestane surovinu vykupovat. Zpracovatelé už nyní jasně deklarují, že posílení bilančního přebytku o 50 milionů litrů nic neřeší. Byl to zatím první krok, ale my nemůžeme podporu vývozu navyšovat donekonečna. I zemědělci mají trochu vinu na tom, že někdy ztrácejí odbyt. Přiznávají, že sami nestáli o dlouhodobé smlouvy, aby mohli přesouvat mléko z jedné mlékárny do druhé a tak hrát o cenu. Proč ne, ale musí si současně uvědomit rizika. Fond nemůže hasit problémy za mlékařská družstva, jsou to obchodní organizace, jakých jsou v republice stovky.
Potrestáte chovatele pokrácením kvóty, když bude nucen snížit výrobu kvůli potížím s odbytem?
Krátit musíme, už jen proto, že rozdělená kvóta je vyšší než vyjednaná s EU. Nepředpokládám ale, že bychom přistoupili k plošnému krácení. I když by mlékárny nevypovídaly smlouvy na odbyt, rozdělená kvóta se stejně nenaplní. Pokud zemědělec ztratí část kvóty právě z důvodu omezení nákupu, přejde toto množství do rezervy a v následujícím období může opět požádat o navýšení. Dá se předpokládat, že po přičlenění k unii nebude odbyt mléka tak problematický. Pravděpodobně v období vstupu začnou mlékárny bojovat o mléko, aby si zajistily kvótovanou surovinu pro co nejvyšší využití kapacity. Překročit stanovenou kvótu je přijde draho – sankce 115 procent z ceny bude dopadat na zpracovatele.
Dá se říci, že letošek se musí nějak „přetlouci“ a v unii už potíže s řešením přebytků nebudou?
Unie uplatňuje řadu postupů, na které najedeme, a možností řešení bude velmi mnoho. Nebude se už stanovovat přebytek na jeden rok, vzhledem k dovozům by se to ani nedalo odhadnout. Jak se naloží s přebytky, bude operativně řešit výbor, který v EU funguje pro každou komoditu a schází se pravidelně týden co týden. Třeba Dánsko má dnes obrovské přebytky mléka, ale vše se daří umístit na trhu unie.
