Výzkumníci spjatí se známým časopisem The Economist sestavili každoroční světový žebříček zemí podle potravinové bezpečnosti, která je v nich zajištěna. Experti země hodnotí hned podle několika ukazatelů, které se řadí do tří skupin - cena, dostupnost a kvalita potravin. V celkovém hodnocení se na prvním místě umístily Spojené státy, které získaly 86,8 bodu ze 100, Česká republika byla 23. se 72,2 body.
Z okolních zemí Německo se skóre 81,7 bodu zaujalo 12. příčku a Rakousko je na 15. místě s 80,1 bodu. Polsko (69,9 bodu) obsadilo 27. příčku, těsně před Maďarskem a o deset míst před sedmatřicátým Slovenskem (63,2 bodu), které přeskočilo i Rumunsko na 33. příčce. Na posledním místě se umístilo Kongo s 20,8 bodu.
Odborníci každé ze 107 zkoumaných zemí přiřadili takzvaný Globální index potravinové bezpečnosti (GFSI) a zabývali se třemi hlavními problémy - cenou, dostupností a kvalitou a bezpečností potravin. Pokud jde o oblast nazvanou souhrnně cena, v ní se hodnotily například možnosti zákazníků koupit si jídlo, měřilo se, kolik domácnost průměrně utratí za jídlo či kolik lidí v určité zemi žije pod hranicí chudoby, tedy má na den méně než dva dolary.
V otázce dostupnosti se experti zabývali tím, jestli mají dané země dostatečné zásoby potravin, zda hrozí nedostatek určitých surovin i jaká je ve státě zemědělská produkce. Posledním z ukazatelů byla kvalita a bezpečnost potravin, kdy se zkoumala i nutriční kvalita průměrné stravy či existence orgánů, které na bezpečnost potravin dohlížejí.
Česká republika zaznamenala úspěch i podle jednotlivých dílčích ukazatelů. V žebříčku monitorujícím jen cenu se umístila na 22. místě se 78,3 bodu. Pokud jde o dostupnost byla na 26. místě s 65,2 body a v otázce kvality a bezpečnosti potravin je rovněž na 26. místě s 76,3 bodu.
Pojem potravinová bezpečnost je mnohem širší než pojem bezpečnost potravin. Jde o celkové zajištění světové zásoby potravin. Právo na výživu bylo zaneseno již ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Pojem potravinová bezpečnost byl ale definován až později. Podle definice z roku 1996 zahrnuje tento termín několik dimenzí - dostupnost potravin, přístup k potravinám i stabilitu. Poslední ze jmenovaných termínů znamená, že musí být dosaženo potravinové bezpečnosti vzhledem k populaci, tedy že musí mít lidé přístup k přiměřené stravě bez ohledu na výkyvy, ke kterým v zemi může dojít.