Nejvyšší prioritou pro evropské farmáře je dnes jednání ve Světové obchodní organizaci. Prohlásil to uplynulý týden v Krakově na kongresu Evropské konfederace pěstitelů řepy generální sekretář Copa/Cogeca Franz—Josef Feiter.
"Věřím, že Evropa je jedno z nejlepších míst pro zemědělství na světě," vyznal se Feiter ve svém projevu, jehož text má naše redakce k dispozici. Jak však podotkl, evropští farmáři potřebují, aby jim tvůrci politiky dali jasné a seriózní mantinely. Jen tak mohou učinit závažná rozhodnutí nutná pro další vývoj svého hospodářství.
Feiter chápe důležitost mezinárodního obchodu a ví, že dobrý výsledek jednání ve Světové obchodní organizace (WTO) je i v zájmu zemědělců. Ale, jak upozornil, tento výsledek může být dobrý jen tehdy, pokud je vyvážený a férový. Přestože se jednání mělo zaměřit na řadu oblastí, nyní se soustředilo jen na zemědělství, služby, nezemědělské výrobky a zčásti i na pravidla WTO.
Po reformě společné zemědělské politiky je evropské zemědělství multifunkční a vydalo se ekologicky udržitelnou cestou. To, co potřebuje, je především stabilizace jednotného trhu. Společná zemědělská politika musí zůstat efektivní a operativní a musí být dostatečně financovaná. Cross compliance by pro farmáře mělo podle politiků představovat nejen náklady, ale mělo by být také přínosem. Feiter však vidí, že spolu s ekologickými nároky narůstají i náklady. Přitom na trhu konkurují evropským farmářům zemědělci z třetích zemí, kteří nemusí plnit náročné podmínky standardů životního prostředí. Platby odpojené od produkce umožní farmářům, aby změnili orientaci své výroby. Ale to přepokládá, že v dohledné době nepřijde nějaká nová velká reforma, která znovu změní podmínky.
Úskalí reformy
Evropský trh s cukrem se musí sám restrukturalizovat, ale nemá na to dost času. Feiter poznamenal, že evropská patnáctka před reformou vyráběla ročně kolem 15 až 17 milionů tun cukru, loni to bylo v evropské pětadvacítce 20 milionů tun. Komise očekává, že produkce klesne o sedm až osm milionů tun. Spotřeba EU je stabilní na úrovni asi 16 milionů tun. Bude tedy důležité, jak se bude poreformní situace vyvíjet. Podle Feitera v reformním návrhu chybí některé nezbytné kroky. "Zbývající nástroje na řízení trhu jsou příliš slabé," tvrdí a dodává: "Vzdali jsme se intervenčního schématu v době, kdy by bylo nejvíce zapotřebí. Opatření na stahování z trhu a privátní skladování nejsou pro tlumení narůstajícího tlaku dostatečná. Soukromé skladování je vhodné jen pro limitované množství cukru."
Snížení cen bylo podle Feutera příliš velké a jeho výsledkem bude pokles příjmů. Jak vysvětlil, skutečná minimální cena řepy bude nižší než 26,4 eur za tunu. Musí se odečíst daně, takže reální minimální cena dosáhne asi 25,62 eur za tunu. I když se připočte kompenzační platba v plné výši, stejně ztráta příjmu za tunu podle něj převýší 20 procent.
Dopady WTO pro cukr
Export cukru z unie se sníží na 1,374 milionu tun za rok ve srovnání s 2,6 miliony tun, které unie exportovala v hospodářském roce 2004/05. Komise souhlasila s postupným odbouráním exportních refundací do roku 2013 pod podmínkou, že totéž udělají i ostatní země. Není zřejmé, jak bude toto postupné odbourávání vypadat. Obchodní partneři tlačí unii, aby 50 procent exportních subvencí odbourala do roku 2008 a o 80 procent je snížila do roku 2010. Pokud by pokles exportních subvencí byl takto rychlý, způsobilo by to evropským producentům cukru velké potíže.
V souvislosti s jednáními ve WTO se podle Feitera musí producenti připravit na snížení ochranných celních tarifů. Protože u cukru jsou vysoké, měly by se podle návrhu EU z loňského října krátit o 60 procent. To podkope i novou nižší referenční cenu cukru. Pak vidí Feiter dvě možnosti. Buď zavést pro cukr speciální ochrannou klauzuli, u níž není zaručené, že bude dodržovaná, nebo vyhlásit cukr jako citlivý výrobek. Ve WTO se však ozývají hlasy, že speciální ochranná opatření by využívat jen rozvojové země. Pokud unie určí cukr jako citlivou položku, bude muset otevřít kvóty volného bezcelního přístupu na trh pro určitý podíl dovozů a ještě snížit tarif o 30, nebo dokonce o více procent. Již dnes je zřejmé, že od roku 2009 kolem 50 nejchudších zemí světa vyrábějících asi 3,5 milionu tun cukru, bude mít volný přístup na trh unie bez cel a kvót. Feiter přitom poukázal na zkušenost s balkánskými zeměmi, které měly preferenční přístup na trh unie v roce 2000. Evropská komise musela v roce 2003 udělat opatření proti tomu, aby na její trh nereexportovaly cukr z jiných zemí. Problém není doposud vyřešen, neboť do unie přišlo v roce 2005 touto cestou 412 tisíc tun cukru.
Není všechno černé
Nicméně sektor cukru má před sebou i zákmity růžovější budoucnosti. Podle Feitera je to zejména narůstající spotřeba cukru, a to hlavně v rozvojových zemích, a zvyšující se poptávka po bioetanolu. Světová cena surového cukru je na nejvyšší úrovni za posledních 25 let a bílého cukru za 19 let. Zásoby v Číně a Pákistánu jsou na kritické hladině a velmi nízké jsou i v Indii a Rusku. Brazilská produkce patrně dosáhla vrcholu a v následujícím hospodářském roce se sníží. Navíc Brazílie používá značné množství cukru na výrobu bioetanolu. Trh s s biopalivy velmi rychle roste. Dnes unie vyrábí jen asi 17 milionů hektolitrů etanolu ročně. Produkce USA a Brazílie převyšuje desetinásobek tohoto množství. Pokud by ceny ropy měly dosáhnout kolem sta dolarů za barel, bude bioetanol konkurenceschopnou alternativou. Ceny bioetanolu na burze v Chicagu vylétly z asi 0,32 eur za litr v loňském dubnu na 0,71 eur letos v květnu. Feiter se obává, aby potřeby unie neuspokojoval bioetanol z dovozu. Proto by se podle něj měla zavést importní kvóta ve výši sedmi procent produkce bioetanolu z předcházejícího roku. Varuje před tím, aby unie označovala bioetanol jako ekologický výrobek. To by mohlo vést k nulovému dovoznímu clu pro něj. Unie také musí zajistit, aby ani bioetanol nebylo možné dovážet prostřednictvím nejchudších zemí, které budou mít volný přístup na její trh.
