Pravidelným čištěním a dezinfekcí se předchází vzniku nákaz a projevům únavy prostředí. Únava prostředí je pro chovatele skrytý nepřítel, kterému se nevyhne nikdo. Tím, že je většina hospodářských zvířat chována celoročně ve stejných stájových objektech, dochází ke kvalitativním a kvantitativním změnám mikrobiální kontaminace chovného prostředí.
Co je únava prostředí? Jedná se o nespecifické onemocnění polyfaktoriálního charakteru ne vždy jasné etiologie, které může být v konečném projevu potencováno ještě působením dalších negativních abiotických (teplota, vlhkost, proudění a chemické složení vzduchu) a biotických (aerodisperzní systémy) vlivů vnějšího prostředí.
Nejvýrazněji se projevuje především výskytem abortů, sníženou životaschopností a vyšším počtem mrtvě narozených mláďat, popřípadě onemocněním respiračního aparátu a gastrointestinálního traktu.
Projevy únavy prostředí se manifestují nejčastěji u mláďat, jejichž imunitní systém ještě není plně vyvinut. U dospělých zvířat je průběh pomalý a skrytý.
Dezinfekce proti infekcím
V intenzivních chovech hospodářských zvířat, v chovech s velkou koncentrací zvířat a v chovech s kontinuálním odchovem telat v teletnících existuje potenciálně vyšší riziko ohrožení zdraví telat tzv. infekčními nemocemi, které se projevují v závislosti na vnějším prostředí, odolnosti zvířat a virulenci patogenních kmenů.
Jedná se o podmíněně patogenní nebo patogenní mikroorganismy (např. Rotavirus, Coronavirus, Enterobacteriaceae, Escherichia coli, Cryptosporidium parvum nebo Salmonella spp.), které se většinou přenáší alimentární cestou.
Co je cílem dezinfekce?
Cílem dezinfekce je snížení infekčního tlaku, tj. snížit mikrobiální zátěž na površích ustájovacích objektů na úroveň <5,0.103 KTJ/cm2. Mláďata jsou v důsledku postupně se vyvíjejícího imunitního systému nejcitlivější kategorií hospodářských zvířat.
Někteří autoři (Prasad et al., 2004) uvádějí nejvyšší mortalitu u telat (50–60 %) do dvou měsíců stáří. Nejčastější příčinou ztrát telat (70–80 %) je průjem a onemocnění dýchacího aparátu (Virtala et al., 1996; Ambrosim et al., 2002; Heckert, 2005; Illek, 2007; Nehasilová, 2008).
Kromě těchto přímých ztrát úhynem představují pro chovatele i ztráty nepřímé (tj. zhoršení konverze krmiva, snížení přírůstku, náklady na léčbu), s negativním vlivem na ekonomickou rentabilitu chovu (Illek, 2007; Verhaeghe, 2011). Odhaduje se, že 20% mortalita telat snižuje čistý zisk o 60 % (Blood et Radostits, 1989).
Co je třeba vědět?
Celkový počet mikroorganismů po vyskladnění telat se pohybuje na vnitřním povrchu stěn individuálních boxů od 102 až do 109 KTJ/cm2 (Fotheringham, 1995).
Dezinfekční postup je vždy kombinace čištění, mytí a vlastní dezinfekce. Je to jako zámek a klíč, pokud jakákoliv část tohoto postupu chybí, zámek se nikdy nepodaří odemknout. Dezinfekci musí předcházet dokonalá mechanická očista, aby se mohla účinná látka dostat do přímého styku s mikroorganismy (Davídek, 2010).
Celkový počet mikroorganismů po mechanické očistě VIB může dosahovat rozmezí <101 až >105 KTJ/cm2 v závislosti na druhu materiálu. Kvalita mechanické očisty rozhoduje významným způsobem o konečném efektu dezinfekce (Novák, 2006). Důkladnou mechanickou očistou lze odstranit více než 90 % mikroorganismů z povrchu (Dvorak, 2008).
Účinné mytí s následnou dezinfekcí může odstranit až 99 % přítomných mikroorganismů (Dvorak, 2008).
Pěnovým mytím s následnou dezinfekcí jsme prokázali snížení celkového počtu mikroorganismů na povrchu stěn individuálních boxů pro telata na <101 až 103 KTJ/cm2. Běžnými postupy čištění a dezinfekce nelze v chovném prostředí zničit všechny mikroorganismy (Reuter, 1998).
Účinnost dezinfekce chemickými dezinfekčními prostředky závisí na množství organických nečistot na dezinfikovaných površích, na odolnosti mikroorganismů, na vlastnostech, způsobu použití a době expozice dezinfekčního prostředku jakož i na vlastnostech prostředí, ve kterém dezinfekce probíhá (Novák, 2006).
Podle čeho se řídit při tvorbě vlastního dezinfekčního postupu?
Výběr způsobu asanace individuálních boxů pro ustájení telat v období mléčné výživy vychází z analýzy epizootologické situace v daném chovu.
V chovech s nepříznivou epizootologickou situací (výskyt zoonóz, infekčních a invazních onemocnění atd.) a s velkou koncentrací zvířat, v chovech aplikujících nějaký ozdravný program, stejně tak jako v chovech s nízkou úrovní hygieny a vysokým úhynem telat je nutné po vyskladnění telat z VIB kromě mechanického čištění umýt nízkotlakým čističem a následně před nastájením telat prostor vydezinfikovat. Účinnost procesu se zvýší aplikací mycího a dezinfekčního prostředku ve formě pěny.
Doba mezi turnusy (tj. mezi vyskladněním a následným naskladněním telat do individuálních boxů) by měla být minimálně sedm dní. Naproti tomu v chovech s dobrou epizootologickou situací je možno považovat za vyhovující systém suchého čištění s následným mytím. Ovšem i v tomto případě je nezbytné VIB minimálně 2x do roka (na jaře a na podzim) vydezinfikovat.
Chovatel musí zvážit výhody a nevýhody různých způsobů odchovu telat.
Turnusový systém odchovu (venkovní individuální boxy – VIB, teletník rozdělený na jednotlivé sekce) vytváří předpoklady pro účinnou preventivní dezinfekci. Mezi dvěma turnusy je dostatečně dlouhá doba, kdy je ustajovací prostor prázdný (minimálně sedm dní) a kdy je možno kromě čištění, mytí a dezinfekce věnovat pozornost údržbě technického zařízení. Naproti tomu při kontinuálním systému odchovu musí chovatel počítat s tím, že u tohoto systému odchovu dochází k omezení účinnosti preventivní dezinfekce. Stálá přítomnost zvířat v teletníku, resp. v přístřešku omezuje použití některých prostředků. Navíc vlastní proces čištění a dezinfekce vyvolává u přítomných telat stres a významně negativně ovlivňuje mikroklima chovného prostředí (vysoká relativní vlhkosti vzduchu a podestýlky).
Ovlivňuje materiál VIB účinnost dezinfekce?
Z pohledu dezinfekce je ideální hladký a nepropustný povrch (Ewart, 2001; Fotheringham, 1995).
Ovšem nejčastější materiály, využívané v objektech a zřízeních pro ustájení telat, mají porézní nerovný povrch, respektive povrchy s mikroprasklinami nebo kapilárními tubuly (např. dřevo, sklolaminát, polypropylen, polyetylen, ale i PVC textilie, tj. Plastel TE 62, cihly, omítka, betonové, asfaltové a hliněné povrchy, obecně tedy povrchy, které jsou obtížně dezinfikovatelné.
Ve stájovém prostředí rozhoduje o účinnosti dezinfekčního přípravku volba správného typu smáčedla, které umožní průnik mycího a dezinfekčního prostředku do povrchu porézních materiálů.
Rozhodující je procentuální podíl smáčedla v přípravku a koncentrace použitého pracovního roztoku.
Na základě výsledků našich experimentů je možno konstatovat, že mechanickým čištěním dřevěného VIB pomocí vysokotlakého čističe došlo pouze k 49% snížení celkového počtu mikroorganismů. Naproti tomu u VIB z polyetylénu se mechanickým čištěním snížil celkový počet mikroorganismů až o 93 %, u polypropylenu o 96 % a u PVC textilie dokonce až o 98 %.
Obdobné výsledky byly získány po pěnovém mytí 0,5% roztokem alkalického mycího prostředku (v množství 0,3 litru na 1 m2) aplikovaného pěnovací lancetou, který byl asi po 20–30 minutách působení opláchnut vodou systémem nízkotlakého mytí. Na dřevěném povrchu bylo zjištěno po pěnovém mytí pouze 64% snížení celkového počtu mikroorganismů. Polyetylénový povrch vykazoval 94% snížení celkového počtu mikroorganismů po pěnovém mytí. Nejlepší výsledky, tj. největší pokles o 99 % CPM byl prokázán u PVC textilie a u polypropylenu.
Účinky dezinfekce jódovým přípravkem o koncentraci 1 % (při spotřebě 0,3 litru roztoku na 1 m2) aplikovaného opět pěnováním se projevily následovně. Dezinfekcí dřevěných povrchů VIB bylo docíleno 94% snížení celkového počtu mikroorganismů. Na polyetylénových površích VIB bylo potvrzeno 98% snížení celkového počtu mikroorganismů. Účinnost pěnové dezinfekce povrchů z PVC textilie a polypropylenu dosahovala 99 %.
Z výše uvedeného vyplývá, že z hygienického hlediska je nejméně vhodným materiálem dřevo. Naproti tomu polyetylén, polypropylen a PVC textilie patří mezi materiály snadno čistitelné a dezinfikovatelné.
Co je v praxi často opomíjeno?
Povrchy, na kterých VIB stojí. Největší chyba je, když chovatel postaví vydezinfikovaný VIB na to samé místo, ze kterého pouze odstranil nahromaděnou podestýlku. V té chvíli anuloval veškerý účinek dezinfekce. Propustný povrch podlah (např. utužená hlína, travnatý drn, štěrk, stavební drť aj.) je chemickými dezinfekčními prostředky prakticky nevydezinfikovatelný.
Jak postupovat v takových případech?
U těchto povrchů, které se nedají běžným způsobem vydezinfikovat, je vhodné přerušit vývojový cyklus mikroorganismů. Jednoduchým a levným preventivním opatřením je po vyskladnění telat z VIB a po odstranění organických nečistot s následným umytím ploch, boudy přesunout na jiné místo. Po dezinfekci se do VIB nastájí nově narozená telata. Naproti tomu očištěná plocha se nechá asi dva měsíce vyletnit.
Proč kontrolovat účinnost dezinfekce?
Hodnocení účinnosti celého procesu je jedním z předpokladů úspěšného odchovu telat. V chovatelské praxi se kontrola účinnosti dezinfekce běžně neprovádí, pouze v rámci mimořádných veterinárních opatření jako součást eradikace onemocnění (např. IBR, paratuberkulóza, aj.). Chovatelé skotu se většinou spokojí pouze s vizuálním hodnocením, kterým jsou však schopni posoudit pouze úroveň čištění a mytí (tj. přítomnost či nepřítomnost zbytků organické hmoty – podestýlka, výkaly atd.). Na rozdíl od dezinsekce a deratizace, kdy je hodnocení účinnosti založeno na posouzení snížení výskytu hmyzu, hlodavců a stop po jejich činnosti, mikroorganismy jsou pouhým okem neviditelné.
Jak zkontrolovat účinnost dezinfekce?
Hodnocení účinnosti dezinfekce na základě prevalence výskytu onemocnění v chovu nebo analýzy produkčních a reprodukčních parametrů užitkovosti ustájených zvířat je značně subjektivní, protože může být ovlivněno vzájemným působením velkého množství dalších faktorů.
Nejlevnější a v praxi nejrozšířenější, ovšem nejméně průkaznou metodou hodnocení účinnosti dezinfekce je přímá a nepřímá kontrola dezinfekčního postupu.
Přímá kontrola vychází z vyhodnocení všech etap dezinfekčního postupu (vyskladnění zvířat, odstranění hrubých nečistot, mechanická očista, vlastní dezinfekce).
Kdy je vhodné ji využít?
Je to důležitý nástroj ke stanovení kvality účinnosti mechanického vyčištění stáje, kdy přítomnost zbytků organické hmoty (podestýlka, výkaly atd.) poukazuje na jeho nekvalitní provedení. I přesto, že odstranění veškerých zbytků organické hmoty ve stájích vytváří předpoklady pro dosažení odpovídajícího účinku v následujících krocích (mytí a dezinfekci) dezinfekčního postupu, nepřítomnost zbytků organické hmoty po mechanické očistě (suchém a mokrém čištění) ještě nezaručuje, že v objektech pro ustájení telat bude po dezinfekci přerušen mikrobiální tlak prostředí.
Naproti tomu nepřímá kontrola dezinfekčního postupu je založená pouze na administrativní kontrole – protokolu o provedení dezinfekce, tj. toho co je zde přímo uvedeno. Ovšem množství a pravdivost informací, které jsou uvedeny v protokolech (např. zda byl dodržen postup, množství a koncentrace aplikovaného přípravku včetně způsobu aplikace), je velice různorodá.
Dále se v praxi využívá chemická kontrola účinnosti dezinfekce, která vychází ze stanovení koncentrace účinné látky, resp. koncentrace pracovních roztoků použitých dezinfekčních přípravků.
Jednoduchou screeningovou metodu chemické kontroly představuje možnost využití indikátorových papírků, které jsou k některým dezinfekčním přípravkům dodávány. Tyto indikátorové papírky ponoříme do pracovního roztoku, určeného k dezinfekci, resp. do pěny bezprostředně po její aplikaci na dezinfikovaný povrch. Poté srovnáme barvu papírku s barvou na kalibrační škále.
Další jednoduchou metodou chemické kontroly účinnosti dezinfekce je využití tzv. chemických stěrů, kdy jsou prokazovány zbytky dezinfekčních prostředků na dezinfikovaných površích. Princip této jednoduché, ekonomicky nenáročné kvalitativní zkoušky spočívá v odebrání stěrů z povrchu nesterilním tamponem zvlhčeným v destilované vodě, který se následně vloží do zkumavky s destilovanou vodou, kam se přidá několik kapek indikátoru.
Objektivní způsob hodnocení účinnosti dezinfekce ustájení hospodářských zvířat je mikrobiologická kontrola vycházející ze stanovení celkového počtu mikroorganismů. V indikovaných případech lze využít i metodu stanovení indikátorových mikroorganismů (např. Escherichia coli, Staphylococcus aureus), respektive průkazu specifických patogenů (např. Salmonella).
Nevýhodou mikrobiální kontroly účinnosti dezinfekce je nutnost využití akreditované mikrobiologické laboratoře, což představuje pro chovatele určitou finanční zátěž a časovou prodlevu mezi odběrem vzorků a získáním výsledků.
V současnosti se na trhu objevily sety pro stanovení různých skupin mikroorganismů (celkový počet mikroorganismů, enterobakterie, E. coli, koliformní bakterie, kvasinky a plísně, stafylokoky) otiskovými stěry agarových proužků z povrchů, které se inkubují v přenosném termostatu přímo na farmě a které si chovatel může vyhodnotit sám.
Příspěvek vychází z řešení výzkumného záměru MZE 0002701404.
Klíčové informace
– Čištění a dezinfekce ustájení telat jsou základní preventivní opatření, která významně snižují potenciální rizika onemocnění telat.
– Je to prakticky ten nejlepší dárek, který teleti můžete dát do začátku jeho života. Investice do zlepšení hygieny v průběhu odchovu se sice nevrátí hned, jedná se většinou o běh na dlouhou trať.
– Následky špatného odchovu a nevhodných podmínek prostředí i prožitého stresu v období odchovu telat se nedají v pozdějším období nijak zmírnit.
– Je všeobecně známo, že ze špatně odchovaného telete nikdy nebude dobrá jalovice ani vysokoužitková a dlouhověká dojnice.
Použitá literatura je k dispozici u autorů.
Ing. Gabriela Malá, Ph.D.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.
Ing. Karel Tittl
Tekro, spol. s r. o., Praha
