15.03.2013 | 09:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Integrovaná produkce chmele

Chmel je poslední vytrvalou plodinou, která se nepěstuje v systému integrované produkce. Integrovanou produkci (IP) lze definovat jako „ekonomicky funkční pěstitelský systém, jehož prioritou je ochrana životního prostředí a zdraví člověka“.

Důležitou součástí IP je integrovaná ochrana rostlin (IOR), definovaná v roce 1973 organizací IOBC (Internacional Organisation for Biological and Integrated Control of Noxious Animals and Plants) jako „Systém využívající všech ekonomicky a ekologicky dostupných a toxikologicky přijatelných metod, jehož cílem je udržení škodlivých organismů pod prahem hospodářské škodlivosti při maximálním vy­užití přirozených regulačních faktorů“.
IOR je rozumný kompromis mezi klasickou konvenční a biologickou ochranou rostlin, která je z důvodu nedostatečného sortimentu registrovaných přípravků povolených do ekologického zemědělství stále problematická, respektive na některé patogeny nejsou registrovány žádné účinné přípravky.
V České republice fungují tři svazy pro integrovanou produkci:
Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce, Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína a Svaz pro integrovanou produkci zeleniny.

Nedostatky současného systému pěstování
 
Současný systém pěstování chmele odporuje zásadám integrované produkce především ve dvou oblastech, neboť je pěstován jako striktní monokultura a neexistuje zhodnocení vlivu registrovaných pesticidů na užitečné organismy.
Pěstování chmele v monokultuře s černým úhorem v meziřadí (udržovaném pravidelnou kultivací) a případnou aplikací herbicidů je v IP nepřijatelné a vede k drastické redukci biodiverzity (biodiverzita = množství druhů vyskytujících se na určité ploše). Dominantním druhem rostlin ve chmelnicích je chmel s minoritním výskytem několika plevelných druhů.
Z živočichů se vyskytují především škůdci, kterým vyhovuje přítomnost hostitelské rostliny (chmele) a nízký výskyt jejich predátorů a parazitoidů, kteří v původním nenarušeném prostředí dokázali regulovat jejich populace pod prahem škodlivosti. Výskyt užitečného hmyzu a dravých roztočů, kteří jsou z pohledu ochrany chmele nejdůležitější, závisí na biodiverzitě vyskytujících se rostlin. Větší výskyt rostlinných druhů ve chmelnici zvýší zastoupení hmyzu a roztočů a taková agrocenóza bude stabilnější a méně náchylná ke kalamitnímu přemnožení škůdců.
Většina druhů hmyzu nemá na chmel žádný přímý (škodlivý) vliv, ale může sloužit jako náhradní potrava predátorů a parazitoidů při nepřítomnosti škůdců ve chmelnici. Při prvním výskytu mšic a svilušek se však predátoři a parazitoidé rychle přesunou z podrostu chmelnice (z přirozeně se vyskytujících, většinou plevelných rostlin, nebo cíleně vysetých podplodin) na rostliny chmele a začnou ihned regulovat narůstající populaci škůdce.
Naproti tomu v případě černého úhoru, při nepřítomnosti podplodin, dochází ke zpoždění mezi přeletem užitečných organismů z okolní krajiny do porostu chmelnice a toto zpoždění má často vliv na přemnožení škůdců a překročení prahu jejich hospodářské škodlivosti a nutnost pesticidního ošetření.

Zvýšení biodiverzity chmelnic
 
Zvýšení biodiverzity chmelnic je možné provést dvěma způsoby. Jednak vytvořením refugií v okolí chmelnic, jednak pěstováním podplodin v meziřadí chmelnic.
Za přirozená refugia v okolí chmelnice lze považovat všechny zemědělsky nevyužívané plochy (příkopy, vodoteče, remízky aj.), které hostí celou řadu užitečných organismů.
Vhodná místa pro vytvoření refugií v těsné blízkosti chmelnice jsou nevyužívané manipulační plochy na obou čelech chmelnice, které slouží pro otáčení zemědělské techniky a v současné době jsou pravidelně kultivovány jako ochrana před zaplevelením.
Obdobná situace je po stranách chmelnice, v okolí kotev. Tato místa jsou často špatně využívána a navíc jsou i zdrojem zaplevelení. Osetím těchto ploch směsí vytrvalých rostlin naopak dojde k potlačení plevelů a zvýšení atraktivity blízkého okolí chmelnice pro užitečné organismy a další druhy živočichů, které v současné zemědělské krajině nenacházejí dostatek vhodného prostoru k trvalému výskytu.
Vhodné zastoupení kvetoucích rostlin z čeledí miříkovitých, hvězdnicovitých a bobovitých poskytne dostatek nektaru a pylu dospělcům pestřenek, kuklic a blanokřídlých, ale i predátorům, jako jsou zlatoočka a slunéčka, která kromě masité potravy potřebují nektar a pyl.
V prvních dvou letech po výsevu podplodin bude nutné provádět častěji tzv. odplevelovací seč, po zapojení porostu bude postačovat sekat 1–2x ročně, podle aktuálního stavu porostu (sekání je nutné z důvodu regenerace rostlin a prodloužení doby jejich kvetení). Při aplikaci pesticidů (především insekticidů a akaricidů) ve chmelnicích je třeba zabránit úletu postřiku do prostoru refugií.
Přejezdy techniky přes refugia na obou čelech chmelnice (při vjezdu a výjezdu z meziřadí) nejsou vážným nedostatkem, neboť při používání stejných kolejí vyjetých v porostu zůstane zachována dostatečná plocha kvetoucích hostitelských rostlin.
Ozelenění meziřadí chmelnic musí být standardní součástí integrovaného pěstování chmele. Podplodiny je nutné pěstovat minimálně v každém druhém meziřadí a v závislosti na pěstitelské technologii je možné použít buď jednoletou, nebo vytrvalou směs rostlin.
Výhodou pěstování podplodin je pozitivní vliv rostlin na půdu (zlepšení struktury, omezení eroze, zvýšení úrodnosti půd – fixace dusíku bobovitými rostlinami, zvýšení organické hmoty aj.), na rostliny chmele (podpora výskytu mykorizních hub, které nejen zlepší výživu chmelových rostlin, ale zvýší i jejich vitalitu a obranyschopnost), na rozšíření užitečných organismů a na výskyt ostatních živočichů v zemědělské krajině.
V letech bohatých na srážky snižuje zamokření půdy, které je jednou z příčin předčasného odumírání chmelových rostlin (např. vlhké roky 2010 a 2011 s projevem silné mortality v roce 2012) a zvyšuje nosnost půdy při průjezdu zemědělské techniky. Nevýhodou jsou vyšší náklady na založení porostu a možná konkurence s rostlinami chmele, zejména o vodu a živiny.
U chmelnic umístěných na velmi suchých lokalitách bez instalované závlahy je možné omezit plochu pěstované podplodiny na pás o šíři 0,5–1 m uprostřed meziřadí. Další nevýhodou je trvalý výskyt kvetoucích rostlin, který neumožňuje aplikaci pesticidů toxických pro včely (v nízké konstrukci lze ale použít tunelové postřikovače, které zamezí úletu postřikové jíchy do meziřadí).
Podporu výskytu užitečných organismů lze též docílit zavěšováním obrácených květináčů vyplněných slámou nebo starými hadry na sloupy ve chmelnici, které slouží přes léto jako dočasné úkryty a v zimě k zimování.
Speciální zimoviště lze vytvářet i dospělcům slunéček a zlato­oček – např. bedna vyplněna slámou, pověšená na strom a obrácena směrem k jihu. Přední stranu je vhodné opatřit pletivem nebo laťkami, které umožní vstup hmyzu, ale zamezí vniknutí hlodavců. Sláma nesmí být příliš napěchovaná, aby byly mezi stébly dostatečné prostory. Nad horní částí bedny je třeba vytvořit stříšku, aby do slámy nepršelo.

Vliv pesticidů na užitečné organismy
 
Negativní vliv pesticidů na užitečné organismy je hlavním kritériem pro jejich zařazení na seznam zakázaných účinných látek. Přípravky s obsahem těchto látek se v integrované produkci (ochraně) nesmějí používat (nezaměňovat s tzv. integrovanou ochranou podle směrnice 2009/128/ES).
Pokud by se v ochraně chmele použila kritéria z integrované ochrany ovoce a révy vinné, založené především na toleranci přípravků k dravému roztoči Typhlodromus pyri, pak by značná část v současné době registrovaných zoocidů byla do chmele zakázána.
Tento přísnější systém je možné aplikovat v systému pěstování chmele na nízké konstrukci, kde po sklizni zůstává část rostlinných zbytků na opěrné síti a nedochází k odvozu převážné většiny populace dravého roztoče k česacímu stroji a následně do odpadu, např. na kompost.
Při systému pěstování chmele v tradiční vysoké konstrukci, který neumožňuje přežívání dostatečné silné populace dravého roztoče do dalšího roku, je možné využít „měkčí“ systém používaný v zelenině. Např. při výskytu dospělců lalokonosce nebo dřepčíků v jarním období by bylo možné použít širokospektrální přípravky, neboť v té době nejsou ve chmelnici přítomny slunéčka, pestřenky a další významné užitečné organismy. V průběhu vegetační doby by bylo možné používat pouze přípravky, které jsou k užitečným organismům relativně neškodné. Nezbytným krokem pro zavedení funkční integrované produkce chmele je registrace dalších zoocidů povolených v ovoci.
Při aplikaci pesticidů je třeba zohlednit výskyt užitečných organismů ve chmelnici a volit pouze přípravky, které jsou k nim relativně neškodné (v tabulce označené číslem 1, max. 2).
Žlutě označené přípravky je možné použít v nejvyšší nouzi a červeně označené pouze v případě, že nejsou přítomny užitečné organismy, na které mají toxický vliv. Např. při nutnosti aplikace insekticidu proti mšici chmelové se současným výskytem slunéček na rostlinách chmele je vhodné použít přípravky na bázi pomerančového nebo pongamového oleje, pymetrozine nebo spirotetramat.
Při nedodržení této zásady a vyhubení predátorů mšic a svilušek nastane efekt resurgence – po aplikaci neselektivního pesticidu se populace škůdce namnoží rychleji než populace přirozených nepřátel a je třeba další aplikace pesticidu. Ignorování významu užitečných organismů proto zvyšuje celkový počet zásahů, a tím náklady na produkci chmele.

Rozdělení pesticidů
 
Herbicidy mají jiný mechanismus účinku než zoocidy a většinou nemají na užitečné organismy negativní vliv. Ve chmelnicích je zpravidla prováděna pouze pásová aplikace herbicidů v řadech chmelových rostlin, čímž se minimalizuje zasažení užitečných organismů.
U fungicidů je situace podobná jako u herbicidů. K některým přípravkům není dostatek informací o vlivu na užitečné organismy, ale předběžně lze všechny registrované přípravky hodnotit jako použitelné v integrované ochraně. V poslední době jsou registrovány nové pomocné přípravky do vinic a sadů na zvýšení odolnosti rostlin proti chorobám, které je možné použít i ve chmelnicích.
Akaricidy a insekticidy jsou vzhledem k účinku na užitečné organismy nejproblematičtější skupinou pesticidů se zastoupením velkého počtu přípravků zařazených do nejškodlivější červené kategorie.
Je třeba zvážit registraci nových přípravků (např. proti housenkám zavíječe kukuřičného a šedavce luční – přípravky Integro a Steward) či přípravek Spintor použitelný i do ekologického zemědělství.

Závěr
 
Při neexistenci svazu pro integrovanou produkci chmele, kdy chmelaři nemají nárok na finanční podporu jako členové jiných svazů, je výhodné používat zásady integrované ochrany, které vedou ke snížení nákladů na ochranu rostlin a omezují riziko výskytu reziduí pesticidů v hlávkách chmele.

V příspěvku jsou uvedeny výsledky řešené grantem MZE 0002700604 a částečně i projektem NAZV QH81049/2008

 

Klíčové informace

– Technologie pěstování chmele je od ostatních plodin pěstovaných v systému integrované produkce odlišná.
– Chmel zůstává na stejném pozemku více let jako ovocné stromy a réva vinná, ale při tradičním pěstování na vysoké konstrukci se při sklizni odváží většina vyprodukované nadzemní hmoty, což připomíná produkci zeleniny.
– Přes různá specifika je proto možné při zavádění integrované produkce chmele čerpat zkušenosti z již fungujících systémů
.

Ing. Kamil Holý, Ph.D.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha
Oddělení entomologie
Ing. Přemysl Štranc, Ph.D.
Daniel Štranc
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Katedra rostlinné výroby
Ing. Jaroslav Štranc ZEPOR+, zemědělské poradenství a soudní znalectví Žatec

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down