Jak si dnes stojí potravináři

Potravinářský průmysl se spolu se zemědělstvím intenzivně připravuje na vstup České republiky do Evropské unie. Tato skutečnost se také promítla do studie, kterou jako každý rok připravil Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE) pro ministerstvo zemědělství pod názvem Panorama potravinářského průmyslu 2002. Cílem studie bylo zachytit vývoj celého sektoru z a naznačit, jaké má šance a možnosti po vstupu do unie.

Studie uvádí, že v roce 2002 byla z hlediska objemu tržeb nejvýznamnější oborovou skupinou v rámci potravinářského průmyslu tzv. výroba ostatních potravinářských výrobků, což je produkce pekařských a cukrářských výrobků, těstovin, cukru, čokolády, cukrovinek a dalších potravinářských produktů. V porovnání s rokem 2001 tato skupina dále posílila a v oborové struktuře dosáhla 24procentního podílu.Vyšší podíl než 20 procent měly ještě obor zpracování masa včetně drůbeže a výroba nápojů.

Tržby rostou pomalu
Potravinářský sektor patří nejen charakterem, ale i objemem produkce, ke klíčovým odvětvím zpracovatelského průmyslu. Zatímco však celý zpracovatelský průmysl zaznamenal v letech 1997 až 2002 u tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb v běžných cenách poměrně značného nárůstu, o více než 39 procent, výroba potravin a nápojů dosáhla za sledované období podstatně nižší dynamiky, pouze 4,1 procenta. Porovnání tržeb ve srovnatelných cenách v letech 1997 až 2002 ukazuje prakticky stálý pokles celkově o 4,5 procenta.
V roce 2002 činily tržby potravinářského průmyslu v České republice téměř 248 miliardy korun a v odvětví pracovalo necelých 145 tisíc zaměstnanců. Vloni se tak potravinářský průmysl podílel na celkových tržbách zpracovatelského průmyslu 13,1 procenta, na přidané hodnotě z výkonů 11,2 procenta a na počtu zaměstnanců 10,7 procenta. Nižší podíl potravinářského sektoru na zpracovatelském průmyslu u přidané hodnoty z výkonů v porovnání s tržbami podle studie znamená, že se v sektoru prohlubuje intenzita strukturálních změn směrem k výrobám s vyšším objemem přidané hodnoty. Nižší podíl počtu zaměstnanců v potravinářství na zpracovatelském sektoru v porovnání s oběma zmíněnými ukazateli, naopak dokládá úsilí výrobců potravin o růst konkurenceschopnosti cestou zvýšení produktivity práce, což je pozitivní trend. Podaří-li se posílit konkurenceschopnost výrobců potravin a nápojů a převzít úspěšnými firmami produkci za výrobce, kteří trh opustí, nemělo by podle VÚZE dojít po vstupu do unie ve vývoji produkčních charakteristik našeho potravinářského průmyslu k výraznému zlomu. Sestupný trend lze očekávat ve vývoji počtu zaměstnanců, což je však v zájmu růstu produktivity práce.
Největší rozsah investic do výroby potravin a nápojů byl realizován v letech 1997 až 1998 a pak v loňském roce, v souvislosti se vstupem ČR do EU a přechodem na standardy unie. Celkový objem těchto investic překročil loni částku 13 miliard korun, přičemž 68 procent prostředků směřovalo do strojního zařízení.

Ceny kolísají
Ceny potravin a nápojů v posledních pěti letech kolísaly, a to v obou směrech, přičemž jejich nejvyšší nárůst o 6,8 procenta nastal v roce 1999, zatímco nejvyšší pokles cen přišel v roce 2002 a činil 3,7 procenta. Tento pokles se týkal většiny cen potravinářských výrobků, přičemž nejvíce se snížily ceny masa a masných výrobků včetně drůbeže, což se odrazilo i ve zhoršení ekonomické situace producentů těchto výrobků, a zejména dodavatelů příslušných agrárních surovin. Zvýšení cen vloni nastalo pouze u zpracovatelů ryb v souvislosti se srpnovými povodněmi a u výrobců nápojů, kteří zvýšené náklady zčásti promítly do cen. Nepatrný růst v roce 2002 byl také zaznamenán u výrobků tukového průmyslu.
Stejně jako ceny potravin u nás v posledních letech kolísala také jejich spotřeba. Udržela si však vzestupnou tendenci. Ke zvýšení spotřeby v roce 2002 došlo u zpracovaného ovoce, zeleniny a brambor, výrobků tukového průmyslu, mléka a mléčných výrobků. U posledně jmenovaných výrobků souvisí nárůst v hodnotovém vyjádření také s růstem jejich hmotné spotřeby, která se loni bez másla meziročně zvýšila ze zhruba 215 na 220 kilogramů na obyvatele za rok. V letech 1999 až 2002 vzrostla spotřeba sledovaných potravin o 9,5 procenta.

Schodek zahraničního
obchodu roste
Celkové saldo zahraničního obchodu potravinářskými výrobky a nápoji i saldo zahraničního obchodu do zemí EU je záporné a v průběhu let 1997 až 2002 se dále zhoršilo. Celková záporná bilance obchodu se zmíněnými výrobky s EU dosáhla v roce 2002 téměř 14 miliard korun, zatímco ještě v roce 1997 byla zhruba poloviční.
Pro vývoz potravinářských výrobků a nápojů v letech 1997 až 2002 je charakteristické kolísání meziročních indexů, nicméně celkově export roste. Jeho nejvyšší objem byl zaznamenán v roce 2001, a to za téměř 38 miliard korun. Obdobný trend vykazuje i vývoz potravin do EU. Nejvíce se vyváží ze skupiny tzv. ostatních výrobků, především cukrovinky, dále jsou to nápoje a mléčné výrobky.
Stejný trend má i objem dovážených potravin, který v letech 1997 až 2002 vzrostl z asi 35 na 48 miliard korun. Největší objem dovozu se opět realizuje ve skupině tzv. ostatních výrobků, jako je káva a čaj, koření, kakao aj. a dále u skupiny rostlinných a živočišných tuků a olejů.
V průběhu posledních šesti let zůstává ČR aktivní bilance pouze u skupin nápojů a mlékárenských výrobků, kde vývoz podporuje stát.
Uvedené tendence budou u skupiny potravinářských výrobků a nápojů podle zprávy zřejmě pokračovat i po vstupu do Evropské unie, která je pro současný zahraniční obchod těmito výrobky rozhodující. Půjde však již o obchodování na jednotném trhu a ryzí zahraniční obchod se bude odehrávat pouze se třetími zeměmi. Celkový objem obchodní výměny u potravinářských komodit bude mít tendenci dále růst, přičemž významným faktorem příznivě ovlivňujícím exportní výkonnost jsou podle VÚZE zejména značkové potravinářské produkty a nápoje.

Jak bude v unii
Podle studie probíhá v našem potravinářském průmyslu nadále konsolidace a posilování konkurenceschopnosti pro jeho plné uplatnění na trhu Evropské unie. V důsledku toho je konkurence mezi podniky odvětví velmi ostrá a vede podnikatelské subjekty k výrobní koncentraci a kapitálovému propojování.
Z hlediska perspektiv výroby potravin a nápojů má být významným faktorem objem výdajů na výzkum a vývoj. Nejvyššího objemu od roku 1997 dosáhly vnitřní výdaje na výzkum a vývoj v rámci zpracovatelského průmyslu v roce 1998, celkem 173 milionů korun. V roce 2001 už tyto výdaje dosáhly jen 66 milionů korun. Zpráva v této souvislosti uvádí, že pro zvyšování výkonnosti a konkurenceschopnosti výroby potravin a nápojů bude v dalších letech žádoucí zvyšovat jak podíl výdajů na výzkum a vývoj ze státních zdrojů, tak jejich celkový objem.
Materiál nicméně konstatuje, že vstupem České republiky do Evropské unie nehrozí zásadní propad objemu domácí potravinářské produkce, přestože ne všechny kapacity splní náročné standardy EU či některé trvale ztrátové firmy zřejmě ukončí činnost z ryze ekonomických důvodů při ostré konkurenci, která bude v příštích letech ještě intenzivnější i na domácím trhu. Předpokládá se, že za uzavřené kapacity či celé firmy převezmou výrobní programy konsolidované potravinářské podniky.
I nadále bude zůstávat prioritou potravinové politiky zvyšování bezpečnosti potravin a jejich širší nabídka včetně specifických druhů a místních specialit. Též lze očekávat, že především zahraniční kapitál, který má účast v mnoha tuzemských výrobních oborech (pivovarech a sladovnách, výrobě škrobu, cukru a cukrovinek, mlékárnách a dalších) bude usilovat o rozšíření exportu na zahraniční teritoria, a to jak do zemí EU, tak do tzv. třetích zemí.

Výhledy pro maso
Predikce výroby zemědělských surovin předpokládají až do doby vstupu a v prvních letech po vstupu do unie mírný nárůst výroby jatečného skotu a stagnaci produkce jatečních prasat. Produktivita práce i rentabilita zpracovatelů by měla v prostředí unie růst, i když nákladová rentabilita i přes předpokládané příznivé ceny zemědělské suroviny zůstane poměrně nízká. V oboru se bezpochyby v nejbližší budoucnosti urychlí proces restrukturalizace, spojený s vážným ohrožením existence poměrně značné části výrobní základny, s redukcí kapacit a s konsolidací oboru, tedy dojde ke zvětšování podniků při zmenšování jejich počtu. Tuto prognózu zpráva zdůvodňuje mimo jiné současnou výrobní kapacitou masného průmyslu převyšující současnou potřebu domácího trhu a tím, že o přechodné období na dosažení plné harmonizace hygienických parametrů s podmínkami platnými v EU požádalo 52 podniků zabývající se výrobou a zpracováním masa.
Sektor sice po vstupu bude profitovat z relativně nízkých farmářských cen jatečních zvířat, ale i přes relativní pokles či stagnaci farmářských cen drůbeže a vajec se může ekonomika oboru jako celku vyvíjet v prostředí unie nepříznivě. Prognóza však předpokládá, že největší a nejlépe technologicky připravené firmy na společném trhu EU uspějí.
V důsledku současné nadměrné výrobní kapacita masného průmyslu, je zřejmé, že pokud budou usilovat tuzemské firmy o udržení na trhu, budou muset výrazněji vstupovat na zahraniční trhy. „Je známo, že v současné době probíhá v rámci členských zemí EU k pohybu zboží uvnitř zhruba u 70 procent potravinářského zboží při neexistující homogenní struktuře trhu, a protože jde o národní trhy s velmi rozdílnými spotřebitelskými zvyklostmi, bude to pro podniky vyžadovat zvýšené náklady na průzkum trhu, a použití vhodného marketingového nástroje,“ uvádí zpráva.

Mléku svědčí zahraniční kapitál
Podle zprávy se náš mlékárenský průmysl, který vloni nakoupil a zpracoval přes 2,5 miliardy. litrů mléka, z hlediska pozice v rámci odvětvové struktury řadí zhruba do průměru EU. Jeho konkurenceschopnost bude do značné míry záviset na důslednosti uplatňování právních předpisů a standardů v praxi, při akceptování vývozních podmínek světových teritorií, do kterých bude export realizován. Přechod na režim jednotného vnitřního trhu EU bude pro agrární komplex ČR znamenat řadu zásadních změn. Kvalita a úroveň zpracování a balení mlékárenských výrobků u nás se neustále zlepšují a v převážné míře jsou konkurenceschopné ve srovnání s dováženými výrobky.
V současnosti působí na tuzemském trhu zhruba 70 provozů zpracovávajících mléko na mléčné výrobky. Výrobní základna se modernizuje, avšak rychlost modernizace je blokována nízkou rentabilitou výroby, a tím i nedostatkem vlastních zdrojů. V následujících letech bude nutná nezbytná modernizace provozů. Potřeba investovat se týká oblasti hygieny provozů, životního prostředí, bezpečnosti potravin i celkové konkurenceschopnosti.Obdobně jako na trzích EU lze i v u nás předpokládat v delším časovém horizontu strukturální změny ve prospěch produkce s vyšší finalizací mléčné suroviny, například sýrů a dalších produktů.
Pozitivním faktorem v tomto oboru především z pohledu hospodářské soutěže je podle zprávy kapitálová účast zahraničních firem zejména z Francie a Nizozemí. Významným faktorem je kapitálové propojování výroby mléka a jeho zpracování, které se však většinou uskutečňuje nepřímo prostřednictvím odbytových družstev.

Ovoce a zelenina v nevýhodě
Tento potravinářský obor má v mezinárodním srovnání obtížnou situaci, a to především s ohledem na omezenou surovinovou základnu. Ke zvýšení konkurenceschopnosti může přispět další finalizace a diverzifikace výrob a inovační aktivity výrobců. Přední firmy oboru jsou již nyní konkurenceschopné jak na domácím trhu, tak na některých zahraničních teritoriích. Obor prochází restrukturalizací a diverzifikací výrob. Je výrazně závislý na ceně především dovážených surovin, které jsou zpracovávány do stále širšího sortimentu výrobků v závislosti na poptávce. Zavádění nových technologií je finančně velmi náročné a směřuje především ke zvýšení hygieny výroby, výrobkové diverzifikaci a následně k produkci zboží s vyšší přidanou hodnotou.