Jak si vede nizozemské zemědělství

S nizozemským zemědělstvím a jeho resortním ministerstvem seznámili studenty pracovníci této instituce Gerit Meester a M. J. H. van Nijnatten. Diskuse se stočila také společnou zemědělskou politiku Evropské unie a na probíhající proces rozšiřování tohoto společenství. Holandské zemědělství patří k jedněm z nejlépe fungujících nejen v Evropě, ale i v celosvětovém měřítku.

Podle Meestera je zemědělství v Nizozemsku chápáno jako svým způsobem životní styl, ale především jde o obchod. (Pro srovnání: Nizozemsko má rozlohu 41 526 km3 a 15,6 mil. obyvatel, ČR má rozlohu 78 864 km3 a 10,3 mil. obyvatel.)
Pohled Holanďanů na rozšíření
A pohled holandského ministerstva zemědělství na budoucnost zemědělsko-potravinářského komplexu? Některé události z posledních let, jako BSE, výskyt slintavky a kulhavky, dioxinová kauza v Belgii nebo některé ekologické havárie, měly podle Meestera významný dopad na chování spotřebitelů. To zároveň přimělo, aby postoj k dané problematice změnily vlády a příslušná ministerstva jednotlivých zemí, ale i soukromé organizace podnikající v zemědělsko-potravinářském sektoru. Podle názoru z holandského ministerstva zemědělství jsou v současné době nedůležitějším prvkem potravinového distribučního řetězce velké nadnárodní společnosti. Ty se totiž nejvíce řídí požadavky svých zákazníků. Tedy zákazníků ovlivněných výše zmíněnými aférami a incidenty. Nadnárodní společnosti pak vyvíjejí tlak na producenty v primárním i zpracovatelském sektoru, a tím zásadně ovlivňují orientaci celého agro-potravinářského komplexu. Celý systém ovšem pouze reflektuje prvotní požadavky finálních spotřebitelů. „Nikoliv vlády, ale podniky zpracovatelského průmyslu a obchodní řetězce budou urychlovat nastolení vyšších standardů potravinové bezpečnosti, welfare zvířat a ochrany životního prostředí,“ konstatoval Meester, který zároveň upozornil na potřebu přísné kontroly těchto nadnárodních řetězců, zejména kvůli možnosti vzniku nezákonných kartelových dohod nebo monopolů.
Van Nijnatten porovnal proces rozšíření EU o Španělsko a Portugalsko v roce 1983 se současnou situací, kdy se unie připravuje na vstup dalších pravděpodobně deseti států. Oba jižní státy byly v době přijetí již více než deset let po politických změnách a v relativně stabilizované politické a ekonomické situaci. V tehdejším Evropském společenství navíc ještě neexistoval společní vnitřní trh, což částečně zjednodušilo implementaci hospodářství přijímaných států do evropského komplexu. Současný proces rozšiřování bude znamenat sjednocení téměř celé Evropy. Obě strany tohoto procesu, tedy stávající členské státy a kandidátské země, získají rovnocenné ekonomické výhody a přispějí ke vzniku fungujícího vnitřního trhu. Van Nijnatten pochválil schopnosti českých vyjednavačů, ale zároveň upozornil na koncepční nedostatky při formování našich požadavků. Jako příklad uvedl přílišné zaměření na otázku přímých plateb a zdůraznil, že žádný z kandidátských států nedocílí sta procent přímých plateb, které mají dnešní členské státy. Na druhé straně existuje podle něj řada možností, jak získat peněžní prostředky ze strukturálních fondů, které jsou, jak uvedl, přímo přeplněny penězi EU.
Na dotaz, zda může potvrdit zprávu o pravděpodobném vzniku více než tisíce pracovních míst pro české úředníky v institucích EU, van Nijnatten odpověděl, že toto číslo je spodní hranicí potřeby personálního obsazení nových pracovních míst při EU. Zároveň řekl, že otázka dostatečné administrativní kapacity bude jednou z nejdůležitějších pro úspěšnou implementaci nástrojů společné zemědělské politiky do hospodářského prostředí České republiky. Je potěšující, že těmto slovům spolu se studenty naslouchal i ředitel personálního odboru Ministerstva zemědělství ČR Miroslav Prokop.