V souvislosti s ekonomickým tlakem na moderní zemědělské podniky vzrůstají požadavky na kvalitní a rychlé zpracování půdy. Rychlost by ale neměla být na úkor kvality práce, která přímo ovlivňuje úspěšnost následného setí.
První operací po sklizni je nejčastěji podmítka strniště. Při ní je třeba rovnoměrně zapravit největší podíl slámy do půdy, aby došlo k jejímu rychlému rozkladu a k redukci výskytu chorob a škůdců pro následnou plodinu. Je-li slámy větší množství, anebo dochází k jejímu hromadění v povrchové vrstvě, je nutné zvýšit hloubku zpracování půdy nad úroveň vyžadovanou v rámci osevního postupu nebo podmínkami pozemku. Mezi rozhodující kritéria výběru a nasazení nářadí na zpracování půdy patří jeho plošná výkonnost, požadavky na tažnou sílu a možnosti využití v rámci určitého podniku.
Kvalita práce mlátiček
Ohledy na požadavky moderních konzervačních technologií se promítají i do konstrukce sklízecích mlátiček. Drtiče slámy mají zlepšenou účinnost jak v oblasti drcení, tak i následného rozhozu řezanky po poli. Nicméně i tak toto zařízení vyžaduje věnovat pozornost jeho nastavení a průběžně kontrolovat kvalitu práce. Činnost drtiče a kvalita rozmetání slámy ovlivňují úspěšnost jejího zapravení při následné operaci – podmítce. Za vyhovující se považuje nařezání slámy na délku do 3 cm.
Pokud to není možné dodržet (například při nadměrné vlhkosti), doporučuje se využít mulčovače. Rozdrcení posklizňových zbytků se uplatní nejen po sklizni kukuřice na zrno nebo slunečnice, ale i například po řepce. Při následném zpracování půdy se organická hmota lépe zapraví a nedělá potom problémy při setí a vzcházení rostlin.
Úkoly první podmítky
Při první podmítce je nejvíce požadováno celoplošné podříznutí strniště, rovnoměrné rozdělení a promísení rostlinných zbytků, účinné zpětné utužení půdy pro dobrou vzcházivost semen výdrolu či plevelů a rychlý rozklad slámy. Je třeba se vyvarovat vytváření hromad slámy. Ideální je výkonnost na úrovni sklízecích mlátiček, aby bylo možné plynulé zpracování strniště v době, kdy ještě obsahuje půdní vláhu, důležitou pro vzcházení výdrolu. Přitom se využívá výhod mělkého a celoplošného kypření půdy, což kromě jiného též efektivně omezuje vysychání ornice.
Velmi úspěšně se v této oblasti prosadily krátké talířové kypřiče, nabízené v posledních letech v různých provedeních téměř všemi významnými výrobci techniky. Hladké nebo vykrajované kotouče ve dvou řadách a většinou s přesazením, někdy s možností nastavení pracovního úhlu, jsou pro účinné mísení při vyšších pojezdových rychlostech jako stvořené. Přitom si zachovávají kompaktní rozměry, takže jsou i při větších pracovních záběrech snadno manévrovatelné. Talířové kypřiče mají vysokou průchodnost rostlinných zbytků, které si svými disky ještě dokážou rozřezat. Pro spolehlivou účinnost především v ohledu promísení slámy s půdou a drobení hrud vyžadují udržování vyšší pojezdové rychlosti.
První podmítky co nejrychleji
I u nás jsou stále častější soupravy pásového traktoru s talířovými podmítači o záběru až 12 m. Za den taková souprava zvládne zpodmítnout i 150 hektarů při spotřebě 7–8 l nafty/ha. Výhodou je vysoká výkonnost jen s jedním pracovníkem; v mnoha případech představuje tato operace značné vypětí, a proto je plošná výkonnost důležitá.
Pokud se nedají jednotlivé sekce talířového podmítače odpojit a samostatně využívat v agregaci s menšími traktory, pak případná porucha traktoru znamená nepříjemné zdržení. Proto je řešení s použitím systémových nosičů z provozního hlediska výhodné. Nosič sice není levnou investicí, ale díky možnosti nasazení s různým půdozpracujícím nářadím jej lze využívat i při dalších operacích zpracování půdy. Univerzálnost využití je požadována stále více, protože mnoho podniků praktikuje kombinaci klasického a konzervačního postupu zpracování půdy.
Jak spojovat operace
Jednotlivé talířové kypřiče se odlišují svou hmotností a tím i úrovní přítlaku, protože tloušťka, průměr a způsob uchycení, respektive jištění talířů jsou odlišné. Při větší šířce záběru jsou tyto stroje řešeny již jako polonesené s vlastní pojezdovou nápravou.
V celé řadě podniků se úspěšně využívají i k opakovaným podmítkám nebo pro přípravu půdy před setím. Tím se ušetří náklady za pořízení dalšího stroje. První podmítku je možné spojit s výsevem meziplodiny (elektrické odstředivé rozmetadlo), při opakované podmítce lze aplikovat hnojiva či herbicidy palubním aplikačním systémem. Vedle finanční úspory to přináší i zvýšení účinnosti díky podpovrchovému zapravení a snížení spotřeby přípravků (aplikace plošně nebo za radličkami).
Talířové kypřiče se dobře uplatňují po sklizni řepky, kde dokážou zpracovat větší množství hmoty včetně silných stonků a přitom dokonale zaklopit semena výdrolu. Donutit takto výdrol ke vzejití má velký význam, protože semena pak mohou vzcházet v později zakládaných porostech řepky, způsobovat rozvoj houbových chorob a snižovat výnos. Poté je důležité správně provést druhou operaci, při níž se povrch pozemku s kořeny rostlin celoplošně podřízne a rostliny se zapraví do půdy.
Větší pozornost hlubším vrstvám
Dnes již není pochyb o tom, že speciální nářadí na mělkou podmítku vyžaduje pravidelné používání strojů pro hlubší zpracování půdy. Zde se dobře prosazují vícenosníkové kypřiče, i když lze použít i starší typy radličkových podmítačů. Kypření do větších hloubek napomáhá jednak snížit koncentraci slámy v povrchových vrstvách a jednak lze takto odstraňovat utužené půdní vrstvy.
Odstraněním zhutněných vrstev se obnoví proudění vody v půdním profilu, takže například po prudkých srážkách se voda rychleji vsakuje a nezpůsobuje erozi nebo tvorbu dlouhodobě zamokřených ploch („jezer“ na poli). V průběhu vegetace mohou rostliny snadněji čerpat vodu s živinami i ze spodních půdních vrstev, což je výhodné v období sucha.
Pro dosažení výše uvedeného efektu se doporučuje provádět hlubší kypření tak, že se pracovní hloubky na jednotlivých pozemcích střídají. Prioritou jsou požadavky následné plodiny, ale pokud následuje například výsev jařiny, je možné využít delší časový prostor pro hlubší nakypření pozemku. Strojů pro tuto operaci je velké množství, od klasických tří- nebo čyřnosníkových radličkových kypřičů až po polonesené stroje s masivním rámem, pod nímž je sdruženo několik odlišně působících pracovních sekcí.
Ne vždy je opěrný válec potřeba
Vícenosníkové kypřiče mají oproti starším typům se dvěma řadami radlic tu výhodu, že ve větší hloubce působí celoplošně. Slupice jsou z důvodu vyšší průchodnosti uloženy v rozteči 20–23 cm a dovolují výměnu několika typů radliček. Šípové radličky se šířkou 10 cm mohou pracovat až do hloubky 15 cm, ještě hlouběji se lze dostat s dlátovými radličkami se šířkou 5 cm. Svou roli hraje též charakter půdy. Například u těžkých jílovitých půd lze díky soudržnosti a sdružování půdy do větších celků pracovat až s roztečí radlic, která je jedenapůlnásobkem pracovní hloubky.
V bezorebné technologii zastupuje druhá podmítka fázi základního zpracování půdy. Pokud je prováděna radličkovými kypřiči se sekcí urovnávacích vydutých talířů a s nejrůznějšími druhy opěrných válců, je sloučena i s přípravou půdy a může následovat výsev secí kombinací.
Pro určité typy půd jsou však vhodnější radličkové kypřiče bez válců, jen s vlastní pojezdovou nápravou; poslední sekcí jsou zavlačovače. Vhodnou strukturu půdy k setí pak připraví kombinátor a do takto zpracované půdy může vyrazit sólový secí stroj.
Protože spektrum půd v podniku bývá různorodé, bývají součástí strojového parku ještě tažené pěchy v různém provedení, které se prostřednictvím oje nechají podle potřeby agregovat s výše uvedenými typy radličkových kypřičů. Je to řešení pro velké pozemky, protože takové soupravy mají značnou délku a potřebují velké souvratě.
Pěstování na hrůbcích
Novým trendem je využívání hloubkového kypřiče pro technologie pěstování kukuřice na hrůbcích. Zpracování půdy v hrůbcích začíná na středních a těžkých půdách již na podzim a u lehkých půd na jaře. Kypřič zpracuje půdu celoplošně a svými radlicemi vytvoří hrůbky v přesně stanovených roztečích. Do nich pak na jaře následuje výsev secím strojem, který je řízen satelitní navigací nezávisle na traktoru. Základem pro navigaci traktoru se secím strojem jsou data o souběžných jízdách při podzimním zpracování půdy, které proběhlo rovněž s GPS navigací.
Kde se uplatňují kombinované stroje
Specifické půdní podmínky s těžkými či vysoce abrazivními půdami nebo nedostatek pracovních sil vedly mnoho podniků k přechodu na bezorebný systém hospodaření. K této technologii patří i širokozáběrové nebo speciální půdozpracující stroje a pásové traktory.
Motory s výkonem i nad hranicí 441 kW/600 k umožňují maximálně využívat předností kombinovaných strojů pro zpracování půdy. Tyto stroje zvládnou několik rozdílných operací při jediném přejezdu, avšak energetická náročnost je vyšší. Pod robustním rámem sdružují talířové i radličkové pracovní orgány, které jsou v ideálním případě vzájemně nezávisle nastavitelné.
Rozdílné koncepty
Uspořádání jednotlivých sekcí, průměr a síla talířů i provedení radliček jsou rozdílné a každý výrobce má svůj vlastní koncept. Pokud jsou talíře v prvním sledu, provádí otevření půdy a mohou lépe řezat rostlinný materiál. Ten je potom promísen s půdou sekcí radlic. Pokud je hmoty hodně, mohou být radlice nastaveny na větší pracovní hloubku. Stejně se nastavují i v případě, že se tento stroj využívá k prohlubování podorničí.
Pokud je sekce talířů uložena až za radličkami, je jejich řezný účinek na slámu omezený, ale naopak mohou účinněji drobit půdu, zanechanou radličkami. Poslední sekcí je opěrný válec buď v provedení pneumatikovém, a nebo jako speciální DD pěch. Ten zanechává zvrásněný půdní profil, který je odolný vůči erozi a jiným povětrnostním vlivům. Správná účinnost opěrného válce je důležitá i pro vytvoření rovnoměrně utuženého seťového lůžka.
Při prohlubování se spotřeba paliva může vyšplhat i přes 20 l nafty/ha, nicméně se jedná o investici, která se vrátí v lepším vývoji rostlin a v jejich vyšší odolnosti při nepříznivých podmínkách.
Dlátový pluh je populární řešení
Ekonomicky příznivější variantou je dlátový pluh. Zanechá půdu s hlubokým nakypřením, ale povrchovou strukturou, která umožňuje setí kombinovaným secím strojem.
První vrstvu naruší špička podrývacích těles a odříznou ji boční křidélka. Zároveň dojde k přerušení utužené podorniční vrstvy, případně i utužení půdy vlivem těžké mechanizace. Díky unikátní konstrukci radlic se snadno zpracují všechny druhy půd při výrazně nižší potřebě tahového výkonu, než je tomu u klasických pluhů. Vrchní vrstva půdy je dále ještě upravena tandemovým drobicím válcem.
Doporučené rozmezí pracovních hloubek je mezi 25 až 55 cm, což je pro odstranění utužených půdních vrstev zcela dostačující. Oproti těžkým taženým kombinovaným strojům je snadněji manévrovatelný a použitelný i ke zpracování míst, zaplavených vodou. V poloneseném provedení se vyrábí v záběrech až do 6 m.
Zpátky k osvědčeným postupům
Bezorebné hospodaření je nutné brát jako ucelený systém s mnoha souvislostmi. I přes dobrou propracovanost těchto technologií a nabídku poradenské služby se mnoho podniků vrací zpátky k orbě. Prodej pluhů v Evropě má rostoucí tendenci a například u nás dosáhl v loňském roce nečekané hodnoty.
Malé zemědělské podniky nedají na toto nářadí dopustit a vychvalují jeho účinek pro obnovu půdní struktury, hubení plevele, likvidaci populací šneků a myší apod. U velkých podniků se orbou vlhkých ploch dosáhne zpracování půdy do takové struktury, která umožňuje provést následnou přípravu klasickým způsobem.
Celá řada podniků, hospodařících v členitých podmínkách, se opět vrátila k orbě a celoplošnému využívání pluhu. I přes vyšší časovou náročnost a vyšší pracnost při následném zpracování půdy poskytuje zorané a klasicky připravené pole záruku výnosu. Je to také nutnost v případě, že k založení porostu je využíváno tradiční technologie (radličkový secí stroj). Je ovšem nutné provést účinné zpětné utužení půdy pro vytvoření rovného seťového lůžka. Hloubku orby se doporučuje každým rokem měnit, aby se zabránilo vzniku utuženého podorničí (tlakem kol traktoru a plazů pluhu).
I pluhy se modernizují
Také radličný pluh prochází vývojem; objevují se nové systémy jištění a rozšiřují se systémy přenosu hmotnosti na traktor pro snížení prokluzu a zvýšení tažné síly. Protože ale při otáčení traktoru s poloneseným pluhem na souvratích platí zcela jiná pravidla pro přenos sil, než je tomu u polonesených radličkových kypřičů, vyrábí se tzv. řízené trakční posilovače.
Pluh je vybaven několika senzory, které snímají například pracovní hloubku nebo úhel natočení rámu s orebními tělesy vůči závěsu a posílají data na řídicí jednotku. Při vyorání pluhu se tlak v systému sníží, protože již v podstatě není zapotřebí, a při otáčení soupravy na souvrati je automaticky snížen na nulu. Tím nemůže dojít k tomu, aby pluh tlačil na traktor z boku a negativně ovlivňoval jeho stabilitu. Po najetí do brázdy a spuštění orebních těles do půdy je tlak opět obnoven na nastavenou hodnotu.
Inovací, kterou naše praxe velmi oceňuje, je možnost vyřazení prvního orebního tělesa ze záběru povelem z kabiny. Toho se využívá například při objíždění sloupů nebo při orbě do kopce.
Snížení pracovního záběru pak umožní udržet pracovní rychlost na stejné úrovni. Rozšiřování elektroniky se nevyhnulo ani tomuto klasickému nářadí; díky tomu si může řidič nastavovat příčné přestavení, hloubku orby či transportní polohu z kabiny.
O rotační brány je zájem
S recesí orby vzrostl přímo úměrně i zájem o rotační brány.
Jedná se o vysoce univerzální nářadí do všech půd, vhodné jak pro malý zemědělský podnik, tak i pro poskytovatele služeb. Ať se jedná o hrubou brázdu nebo o již usmykovaný pozemek, ať je půda suchá nebo naopak příliš vlhko – rotační brány dokážou obnovit půdní strukturu ve zcela odlišných prostředích. Účinek lze všestranně měnit.
Například za jízdy rychlostí 5 km/h s vývodovým hřídelem s otáčkami 1000 n/min se půda drobí skoro na prach. Ale to není vždy nutné – kypřič může pracovat i při otáčkách PTO 540 nebo 750 n/min a pojezdových rychlostech do 13 km/h. To je případ pozemků, urovnaných pasivní kombinací, takže hřeby mohou pracovat v mělkém horizontu.
Do hrubé brázdy s pěchem
Zhruba poloviční pojezdová rychlost je typická pro práci v hrubé brázdě. Pro tento případ lze čelní tříbodový závěs traktoru osadit ještě čelně neseným kotoučovým pěchem, jehož těžké litinové kotouče slouží k drobení i prvotnímu utužení půdy. Traktor také pojíždí o něco klidněji.
Intenzita práce rotačních bran se nechá regulovat pojezdovou rychlostí traktoru, otáčkami motoru, převodovým poměrem v pohonu hřebů, volbou směru jejich otáčení, přestavením hloubky záběru. Od obsluhy traktoru to vyžaduje určitou pozornost: v dobrých podmínkách může otáčky motoru snížit a zařazením vyššího rychlostního stupně zvýšit rychlost jízdy. Zatímco pokud jde „do tuhého“, nejprve zpomalit, citlivě šlápnout na plyn a poté případně zařadit vyšší otáčky vývodového hřídele.
Kombinace na přípravu půdy
Nabídka nářadí v této oblasti je značně rozsáhlá. Je to z toho důvodu, že kombinace musí splňovat mnohostranné požadavky. Při co nejnižším počtu přejezdů mají půdu urovnat a rozdrobit, ale také nakypřit a eventuálně opět utužit. Podle typu půdy, předpokladů o vývoji počasí a druhu plodiny mají být schopné připravit seťové lůžko s rozdílnou strukturou i velikostí a rozložením hrud.
Pro majitele jsou kombinace výhodné v tom, že samotný rám a určitá základní výbava agregátů dovolují sestavení vhodné varianty pro podmínky právě vysévaných rostlin, tj. jejich požadavků na nakypření, rozdrobení a opětovné zpevnění seťového lůžka. V nabídce světových výrobců je i tříbodový závěs s možností agregace secího stroje ke kombinaci, který zvláště na velkých výměrách značně snižuje náklady na založení porostu.
Jak správně posuzovat náklady
Omezení nákladů se dá dosáhnout několika způsoby, mezi nimž je nejznámější snížení hloubky záběru při základním zpracování půdy. Toto opatření je rozšířené, ovšem například redukce hloubky při orbě by neměla omezovat některé její hlavní funkce, tedy hlavně zaklopení rostlinných zbytků a likvidace plevelů. Také u poměrně rozšířeného intenzivního kypření a drobení půdy je možné ubrat na intenzitě, anebo s použitím výkonné techniky tyto operace provádět při vhodné vlhkosti půdy, a tudíž s nižšími náklady.
Nicméně jedna technologie by se neměla upřednostňovat vůči jiné jenom na základě rozdílů ve spotřebě paliva. Soustředění pouze na tyto náklady může být poněkud zavádějící. Měly by být také zohledněny efekty, jako je výnosová jistota, ovlivnění zaplevelení a výskytu chorob a škůdců.
Závěrem
Nutnost snižování nákladů a požadavek na zohlednění ochrany půdy budou i nadále stát v pozadí rozvoje konzervačních technologií. V současnosti je nutné se zaměřit na zlepšení rovnoměrnosti rozhozu slámy mlátičkami při sklizni a věnovat pozornost nastavení a průběžné kontrole kvality práce u podmítačů a dalšího nářadí k základnímu zpracování půdy.
O provedeném opatření zpracování půdy rozhoduje množství slámy, termín sklizně, půdní poměry a osevní postup. Jak se ukazuje, nejrentabilnější je redukované kypření ve vztahu k následné plodině s cíleným účinkem na odstranění utužení orničního horizontu, vytvářející optimální podmínky pro následný růst rostlin a udržení a rozvoj půdní úrodnosti.
Klíčové informace
– Zpracování půdy je třeba posuzovat s ohledem na půdní a povětrnostní podmínky a spektrum pěstovaných plodin.
– První operací po sklizni je mělká podmítka, která zabraňuje neproduktivnímu výparu z půdy; nároky na plošnou výkonnost zvláště u velkých podniků jsou vysoké.
– Kompaktní talířové podmítače jsou vhodné pro podniky všech velikostí a kromě podmítek se využívají i pro přípravu půdy.
– Bezorebné technologie stále častěji praktikují i kypření půdy do větších hloubek radličkovými kypřiči.
– Kombinované půdozpracující stroje jsou vyráběny jako multifunkční a za cenu vyšší energetické náročnosti provádí několik různých operací při jednom přejezdu.
Petr Beneš
