Jak vidí politické strany naše zemědělství

Květnové volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se blíží. Týdeník Zemědělec proto oslovil osm politických stran, jejichž kandidátům dávají politologové šanci zasednout po volbách do poslaneckých lavic, aby představily svoje programové priority v oblasti zemědělství a venkova. Agroweb nyní přináší první část jejich odpovědí, a to na otázku: Jak by mělo vypadat zemědělství ČR v příštích letech, jakou roli by měl vůči němu hrát stát a jak důležitá je pro Českou republiku soběstačnost v základních zemědělských komoditách?
Pořadí, v jakém se jednotliví účastníci diskuse vyjadřovali bylo stanoveno náhodným výběrem.

Pozvání redakce přijali: Lenka Andrýsová za stranu Věci veřejné, Jan Fencl za Stranu práv občanů -Zemanovce, Josef Dlouhý za Stranu zelených, Jiří Hanuš za KDU-ČSL, Karel Tureček za TOP 09, Pavel Kováčik za KSČM, Jan Hajda za ČSSD a Josef Stehlík za ODS.

Jan Hajda (ČSSD): Podle našeho názoru zemědělství bude takové, jaké ho bude chtít společnost. Pokud by naše strana získala post ministra zemědělství a účast ve vládě, máme jasně stanoveno, že musí být zpracována koncepce zemědělství, která zabezpečí našim zemědělcům, že budou produkovat potraviny pro domácí trh a budou mít odbyt. Vzhledem ke krizi, která je charakterizována třemi miliardami ztrát za minulý rok, obrovským poklesem cen většiny komodit a snížením živočišné výroby, máme připravena protikrizová opatření na prvních sto dnů vlády. Jde například o daňové úlevy při nákupu státní půdy, zvýšení podpory v programu školní mléko a především možnost zemědělců získat za pomoci Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu úvěry, které by zabezpečily financování jejich produkce. Musí se zásadně stanovit rozsah českého zemědělství především v oblasti živočišné výroby, který bude garantovat, že značná část úrody obilí se spotřebuje. Pokud se týká přebytků, mělo by dojít k jejich využití zejména na produkci biopaliv. Jsme toho názoru, že je nutné okamžitě začít preferovat pomoc živočišné výrobě. prostřednictvím bioplynových stanic pomůžeme snížit ztrátu živočišné výroby. Elektřina z těchto bioplynových stanic je pro spotřebitele výhodnější něž energie vyrobená fotovoltaickou elektrárnou. Za velké selhání ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí považuji, že jsme snad jedinou zemí v celé EU, která povolila budování fotovoltaických elektráren na nejlepších zemědělských půdách. Domnívám se rovněž, že je nutno iniciovat prodloužení výjimky prodeje státní půdy cizincům do té doby, než se srovnají ekonomické podmínky našich zemědělců se zemědělci původní EU-15. Dále jsme přesvědčeni, že není možné, abychom nechali zemědělce na pospas obchodním řetězcům. Díky spolupráci s Agrární a Potravinářskou komorou ČR se nám podařilo prosadit zákon o významné tržní síle, jsme pro rozumnou regulaci. Když si to vyhodnotíme, například v 50. letech činil podíl zemědělců na spotřebitelské ceně 50 procent, dnes je to 20 procent. Ohromné zisky tečou ze zemědělství mimo republiku a naši zemědělci se ocitají v obrovských ekonomických problémech.
Co se týká soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách, je to jednoznačné. Český stát si musí stanovit rozsah rozumné soběstačnosti a nesmí dopustit pokles další živočišné výroby, protože v žádné situaci nemůžeme spoléhat na dovoz potravin.
To i v souvislosti s islandskou krizí většina politiků pochopila. Navíc jestliže průměrná potravina cestuje 1500 kilometrů k našemu spotřebiteli, je to jednak drancování přírody, energie a je to zbytečné, pokud jsme schopni si ji doma vyrobit. Proto cílem naší politiky bude vytvořit prostor k tomu, aby poctivě pracující zemědělci byli ekonomicky životaschopní a byli přínosem pro venkov.

Jiří Hanuš (KDU-ČSL): Pokud se týká klasické zemědělské produkce a její uplatnění na trhu, tak podmínkou je snaha o vyšší přidanou hodnotu a kvalitu. Chceme-li udržet konkurenceschopnost našeho zemědělství, je nutné investovat výrazně do zlepšení zdravotního stavu zvířat, do nových technologií a hlavně do genetického potenciálu. Budoucnost našeho zemědělství není možné postavit jen na tom, jak budou vypadat přímé platby, SAPS a top-up, zemědělec by měl mít šanci si vydělat část vlastních prostředků. To je otázka hlavně nepotravinářského využití zemědělské produkce, a to v první řadě spalování biomasy. Když budeme například spalovat obilí a energii prodáme, dostáváme se do docela zajímavých čísel. Pak jde o biopaliva. Například v loňském roce bylo sklizeno více jak milion tun řepky, z toho necelých 300 tisíc tun, což je necelých 28 procent, bylo využito při výrobě metylesteru řepkového oleje. Co se týká biolihu, vyrobilo se ho více než 60 tisíc tun. To představuje potřebu necelých 200 tisíc tun pšenice, nebo 730 tisíc tun cukrové řepy.
Poslední z této oblasti jsou bioplynové stanice. Je to nejen otázka výroby elektrické energie, ale i tepla. Největší problém dnes je, jak ho uplatnit. Výhodou je, že bioplynové stanice se na rozdíl od fotovoltaiky dají spustit v případě špiček kdykoliv, hlavně nám pomáhají udržovat půdu v dobré kondici pro případ, že bude znovu třeba nastartovat výrobu potravin.
Co se týká soběstačnosti ČR ve výrobě potravin, je potřeba , aby se stanovilo její minimum.
Stát by měl říct, co vlastně chce po našich zemědělcích. Také bude vyjednávat podmínky v nové zemědělské politice a jeho další podstatnou rolí je, aby vyjednal srovnatelné podmínky.

Pavel Kováčik (KSČM): Kolegové z ČSSD a KDU-ČSL řekli již většinu z toho, co odpovídá i naší představě o zemědělství a venkovu. Ať již jde o potravinářskou a nepotravinářskou produkci, živočišnou výrobu, výrobkové vertikály či energetické zdroje. Pokud jde o budoucnost zemědělství, mám sen, jak by mělo vypadat v příštích letech. Vidím je jako konkurenceschopné, vyvážené, výkonné, moderní, všestranné, fungující ve všech formách vlastnictví a podnikání. Jako důstojné odvětví českého hospodářství, které plní nejen přímou ekonomickou produkční funkci, ale i řadu stejně důležitých mimoprodukčních funkcí. Jedno bez druhého nemůže být. Aby zemědělec mohl být tím nejlacinějším zahradníkem české, moravské a slezské krajiny, musí především plnit produkční funkci.
Stát má dvě role. Jednou z nich je vypracování koncepce, kterou požadujeme dlouhou dobu a navrhujeme svoji účast při spolupráci na ní. Musí to být materiál, který bude na léta a ne na jedno volební období. Za druhé je to ochrana českého trhu, českého zemědělce a českého potravináře v tom smyslu, že stát se musí postarat nebo se aspoň pokusit o to, aby podmínky pro českého producenta byly co nejdříve stejné jako mají výrobci zejména ve starých zemích EU. To je rozhodující role státu. Velmi důležitá je soběstačnost v potravinách, a to nejen z hlediska toho, jestli jsme schopni uživit vlastního spotřebitele. Také v bezpečnosti potravin a jejich kvalitě si myslím, že je ještě třeba hodně udělat.

Josef Stehlík (ODS): Jsem přesvědčen, že české zemědělství bude do budoucna plnit všechny multifunkční funkce které má, proto považujeme za zásadní, aby zemědělství mělo dostatečný zdroj příjmů. Zaměřit se tedy pouze na produkci potravin by bylo krátkozraké, protože zemědělství historicky převážnou část své produkce spotřebovalo samo. Situace je i vzhledem k otevřenému evropskému trhu pro nás dnes mnohem složitější než v minulosti. Stát má v současné době poměrně málo nástrojů, kterými by ovlivnil tvorbu cen nebo množství vyprodukovaných komodit. V programu ODS prosazujeme, že stát by se měl starat o to, aby si české zemědělství a především česká krajina do budoucna zachovaly svůj produkční potenciál. To považujeme za strategicky důležité. Ne však až tak, abychom administrativně stanovovali, kolik čeho by se pro zajištění potravinové bezpečnosti mělo vyrábět. Takový přístup by totiž měl i druhou stránku. Za prvé není jasné, jak něco takového prakticky realizovat, a za druhé by to přineslo další administrativní nároky na zemědělce a vůbec na řízení sektoru zemědělství.
Zásadní roli vidíme v uplatňování pozemkových úprav. Pozemkové úpravy dostaly v poslední době nálepku vyhazování peněz, ale my jsme přesvědčeni, že pro budoucnost českého zemědělství a proto, aby na si naše krajina uchovala produkční potenciál, jsou pozemkové úpravy nezbytnou součástí jakékoli zemědělské politiky. Ony totiž mají více funkcí. Kromě jiného napravují i určitou „vybydlenost“ krajiny, které zde po minulých padesáti letech přetrvává v podobě eroze,či neudržitelnosti vody v krajině. To je zcela zásadní otázka, protože pokud v české krajině neudržíme vodu, tak jakékoli naše představy o potravinové bezpečnosti berou předem za své. Osobně jako zemědělec vím, že pokud nebudu mít dostatek dostupné vody tak i ty sebe kvalitnější vstupy a nejmodernější technologie jsou jen vyhazováním finančních prostředků.
Podle našeho programu by měl dále stát zemědělcům maximálně ulehčit v oblasti byrokracie a administrativy. Od sedláků neuslyšíte, že je trápí nízké ceny, přestože jim působí značné problémy, ale především jim vadí, že jsou ze strany státu omezováni nejrůznějšími opakovanými kontrolami a nelogickými požadavky na administrativu a byrokracii. To je pro ně poměrně zásadní věc, která je omezuje v podnikání.

Josef Dlouhý (SZ): Podle Strany zelených má zemědělství pro společnost daleko větší význam, než jen jako pracovní místo pro necelá dvě procenta populace a omezený podíl na tvorbě HDP. Budoucnost českého zemědělství vidí Strana zelených jako model multuifunkčního zemědělství, v němž jsou rovnocenné jak produkční, tak mimoprodukční funkce. Model multifunkčního zemědělství je sice známý, ale v praxi českého zemědělství převládá dosud jednostranná orientace na co nejlevnější výrobu nebo naopak útlumové programy, jako je například plošné zatravňování. Zelení soudí, že zemědělci, a to nejen ti u nás, se stali obětí svého úspěchu. Pod tlakem společnosti zvýšili na úkor rovnováhy ekosystémů svou produkci požíváním nevhodných intenzifikačních metod. Tím bylo dosaženo nadprodukce a tlaku na snižování výkupních cen. Význam zemědělství tak u nás velmi poklesl. Zemědělci patří k méně významným profesním skupinám s nejnižší životní úrovní, jsou trvale závislí na dotacích a údržba kulturní krajiny stojí společnost zbytečně mnoho peněz, které často končí u investorů mimo zemědělství a mimo venkovský prostor.
Podle Strany zelených musí být za prvé řešení otázek venkova, životního prostředí, zemědělství a potravinářství nazíráno komplexně, jako jedna z priorit společnosti, což vyžaduje nový politický přístup. Za druhé zemědělcům musí být nabídnuty programy, které se jim vyplácí a o které má společnost zájem. Lepší jsou programy dobrovolné, které jsou komplexním řešením problémů, jako je například ekologické zemědělství, než jen sankce a povinné standardy doprovázené byrokratickou kontrolou. Nemusí se ale jednat jen o ekologické zemědělství a biopotraviny. Dalším odlišením od masové levné produkce může být i podpora regionální produkce nebo propagace značek tradičních specialit. Je třeba jít cestou, jakou jdou některé evropské země, například Francie či Rakousko, kde spotřebitelé preferují domácí potraviny, a to nejen proto, že jsou vyrobeny lokálně, ale i proto, že lépe chutnají a jsou čerstvé, originální. S tím souvisí i podpora faremního zpracování potravin, lokálního prodeje a agroturistiky. A za třetí jsme přesvědčeni, že problematika konkurenceschopnosti a nízkých cen potravin musí být řešena na národní i mezinárodní úrovni.
Strana zelených nesouhlasí s komerčním využíváním geneticky modifikovaných plodin protože je považuje za příliš vysoké riziko pro rozmanitost a stabilitu přírodních ekosystémů.
Dosud nabízené koncepty GMO nepomáhají ani zemědělcům, ani krajině a spotřebitelé je odmítají. Je tady nebezpečí nadměrného používání herbicidů, závislosti na osivech od nadnárodních korporacích či nebezpečí kontaminace prostředí.
Vlajkovou lodí Strany zelených je ekologické zemědělství. To nabízí řešení mnoha současných problémů českého zemědělství. Strana zelených chce rozšířit ekologické zemědělství na 15 procent z celkové ploch zemědělské půdy v České republice a zvýšit konzum biopotravin nad dvě procenta, zatímco dnes je to pouze jedno procento celkového obratu trhu potravin. Prosazujeme také větší podporu pro pěstování rychle rostoucích dřevin a víceletých energetických plodin.
Jsme přesvědčení, že je třeba zjednodušit a polidštit státní kontrolní systém v zemědělství. Je neúnosné, aby podobné oblasti předpisů kontrolovalo několik kontrolních organizací, které nejsou sladěny, například použití pesticidů, hnojiv a znečišťování vod dnes kontrolují tři státní dozorové organizace, tedy SRS, ÚKZUZ a Česká inspekce životního prostředí.
Současně požadujeme méně složité předpisy i jejich výklad, které by usnadnily drobné podnikání v zemědělství a potravinářství na venkově a s tím souvisí vzdělávání a poradenství, takže potřebujeme větší a moderní podporu znalostních disciplín.
Co se týká potravinové soběstačnosti, ta by měla být ze strategických důvodů maximální

Karel Tureček (TOP 09): Strana TOP 09 vidí jako základní podmínku pro dosažení konkurenceschopnosti našeho zemědělství modernizaci zemědělské prvovýroby, a to investicemi do modernějších technologií a strojů, a tím snižování nákladů na výrobu produkce. V tomto směru vidíme základní úlohu vědy a výzkumu a jejich propojení s prvovýrobou, ať již prostřednictvím aplikovaného výzkumu nebo cestou inovací. Druhým základním pilířem je podpora exportu zemědělských komodit. Vyvážet bychom však neměli suroviny, ale výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Chceme podporovat regionální potraviny a také produkci i zpracování biopotravin. Ne však za každou cenu či za cenu stanovení nějakých kvót nebo procent.
V oblasti mimoprodukčních funkcí chceme zvýšit úlohu zemědělství při uchovávání vodního režimu v krajině. Zde navrhujeme konkrétní opatření za účelem zvýšení finančních prostředků. Nechceme se spokojit se současným stavem ochrany zemědělského půdního fondu. Proto chceme zvýšit poplatky za zábor zemědělské půdy. Tyto poplatky by se měly převádět na zvláštní účet státních finančních aktiv nikoliv do Státního fondu životního prostředí. Chceme, aby se z nich financovaly pozemkové úpravy, zejména ty, které mají vliv na zadržování vody v krajině.
Roli státu vidím ve vytváření určitého rámce a optimálních podmínek pro podnikání v zemědělství, a to samozřejmě jednoznačnou a dobře zpracovanou koncepcí. Chceme neideologickou, funkční, zúženou a progresivní státní správu. Jednoznačně podporujeme definování potravinové bezpečnosti a soběstačnosti jako veřejný zájem v této oblasti. Chceme, aby toto téma mělo stejný významu jako energetická soběstačnost či energetická bezpečnost.

Lenka Andrýsová (Věci veřejné): Naše strana se zajímala o problematiku zemědělství, byli jsme na několika zemědělských fórech, mluvili jsme se zemědělci a zjistili jsme, že je trápí tyto zásadní problémy, které chceme na půdě Poslanecké sněmovny řešit. Jde o nerovné postavení českých zemědělců na jednotném evropském trhu, závislost na obchodních řetězcích a velkou byrokracii. Chtěli bychom proto podporovat formy přímého prodeje. Jedná se například o prodej ze dvora, stánkový prodej, automaty na mléko, o biobedýnky, které se distribuují mezi spotřebitele nebo o web www.najdisisvehofarmare.cz, který zprostředkuje prodej přímo z farmy, od výrobce, čímž snížíme závislost na obchodních řetězcích. Vidíme, že zemědělci se naučili individuálně přistupovat k zákazníkovi, což může vyplnit určitou mezeru na našem trhu. Dále chceme podporovat výrobu biopotravin. Samozřejmě v této oblasti by nám mohla pomoci i komunální politika, protože spousta problémů se dá řešit nejen na ministerstvu, ale i v nižších rovinách.
Co tedy můžeme pro lepší budoucnost českého zemědělství udělat my jako strana a jako poslanci? Samozřejmě je třeba bojovat za rovné podmínky zemědělců v rámci Evropské unie. Lisabonská smlouva lidem dává k dispozici další nástroje, kterými mohou prosazovat změnu společné zemědělské politiky.
Věci veřejné chtějí podporovat také ekofarmy, agroturistiku, která rozšiřuje spektrum činnosti zemědělců a může jim opět pomoci fungovat na našem trhu. Podporujeme rovněž regionální známky, které nejenže zaručí nějakou kvalitu, ale zároveň spotřebitele informují o tom, odkud produkt pochází. Je to zároveň jakási podpora spotřeby regionálních výrobků a zemědělských výrobků přímo z určitého kraje. Také požadujeme, aby obchodní řetězce respektovaly zákony, které již existují. Jde o informace o původu potravin, které jsou již dány ze zákona, ale nedodržují se. Chceme proto, aby se část zodpovědnosti přesunula na obchodní řetězce, které by měly odpovídat za jimi prodávané produkty. Budeme dbát na dodržování ekologických standardů a welfare při ekologické výrobě v zemědělství. V Evropské unii je dodržujeme, ale ve světě je to jiné a naše výroba je znevýhodněna. Mohu jmenovat například čínský česnek, nebo produkci masa.
Naše strana se orientuje i na malé a střední zemědělce, stát by jim měl vycházet vstříc právě přímým prodejem, ale i formou podpory malého a středního podnikání. Například malí a střední podnikatelé by mohli odvádět daň z přidané hodnoty až poté, co jim odběratel zaplatí fakturu.
Pokud bych se měla vyjádřit k soběstačnosti České republiky, soběstačnost je žádoucí. Dokonce ze zákona vyplývá, že bychom měli být soběstační ze 70 procent, ovšem tato soběstačnost není vynutitelná ve všech produktech. Měla by být přirozená.

Jan Fencl (SPO): Věřím našim zemědělcům, pohybuji se mezi nimi a jsem přesvědčený, že se jim díky jejich vzdělanosti a schopnosti reagovat na nové podmínky podaří změnit dosavadní nepříznivý vývoj. Jen nevím, kterým kolika z nich. Podle mého názoru velké šance, které mělo české zemědělství, a také očekávání jakéhosi vzkříšení po vstupu do EU srazili politici neschopní naslouchat argumentům zemědělců. Podkapitalizované zemědělské podniky tak přišly o možnost využít evropské dotace. Peníze z Bruselu naopak částečně sloužily k útlumu podnikání. Podmínky k hospodaření vytváří zemědělcům vláda, ministr a pověření úředníci. Podle mého názoru zemědělci, potravináři a následně všichni naši spotřebitelé trpí tím, že máme hloupou, lhostejnou a zkorumpovanou elitu, které nezáleží na prosperitě země a podnikatelů, ale pouze na vlastním prospěchu. Aby se naplnila má důvěra v naše zemědělce a naše zemědělství, je třeba dosáhnout rovné podmínky v EU a srovnání zdrojů nově příchozích zemí se starou patnáctkou. Pokud se tak nestane, bude se zemědělství vyvíjet samospádem a lze očekávat trendy, které by nás všechny měly vyděsit. Budou růst holdingová uskupení velkých firem, které berou zemědělství jako investiční byznys. Bude se udržovat, možná mírně růst struktura menších a středně velkých soukromníků nad sto hektarů s nízkou režií, kteří mají buď rostlinnou výrobu, nebo chovají krávy bez tržní produkce mléka. Do zemědělství půjdou pro dotace malí vlastníci, přihlásí se do LPIS, poberou dotace a pozemky si nechají udržovat od těch, kterým tu půdu odeberou. Budou se dále rozvíjet mimoprodukční funkce a činnosti, tedy nejenom mnou pozitivně hodnocené bioplynové stanice, ale také fotovoltaická energetika a podobné věci. Mezitím budou fungovat existující zemědělské firmy, tedy transformovaná jednotná zemědělská družstva nebo farmy po státních statcích. Pokud budou bez jasné vlastnické struktury a kapitálového zabezpečení, tak budou „ přežívat“, některé lépe, některé hůře, podle kvality a momentální schopnosti managementu.
Jsme připraveni podílet se na vzniku agrární koncepce, která bude variantně plnit objednávku společnosti a dá šanci našim zemědělcům najít si svoji cestu. A to bez participace státu možné není. Poslední agrární koncepce byla schválena v první třetině vlády Miloše Zemana a byla více méně naplněna.