Před letošním předčasnými volbami oslovil Agroweb volební štáby několika stran, u nichž předvolební průzkumy naznačovaly, že mají šanci dostat se na příští čtyři roky do Poslanecké sněmovny, a položil jim tři otázky zacílené na jejich vztah k zemědělství a produkci potravin. Věříme, že jejich odpovědi vám pomohou při výběru kandidátů na budoucí poslance. Odpovědi přinášíme v abecedním pořadí podle názvu jednotlivých stran.
1. Co vaše strana považuje za největší problémy v resortu ministerstva zemědělství a jak by je řešil?
2. Kam by měly být zacíleny v následujících letech podpory českého zemědělství a venkova?
3. Jak budete podporovat tuzemskou produkci potravin a považujete soběstačnost České republiky v základních potravinách za důležitou?
ANO, bude líp
1. Současný stav našeho zemědělství vidíme dost špatně. Naše zemědělství za deset let od vstupu do Evropské unie ztratilo svoji strukturální rovnováhu, to znamená, že jsme postupně přestali chovat dobytek a nahradili jej pěstováním obilí a řepky. Došlo k tomu proto, že naši „kompetentní politici“ špatně nastavili na národní úrovni systém dotací, a to tak, že podporováni byli ti, kteří nic nedělají, na rozdíl od těch zemědělců, kteří chovají zvířata, pěstují komodity a zaměstnávají lidi na venkově. My bychom podpořili ty zemědělce, kteří skutečně přinášejí přidanou hodnotu a zaměstnávají lidi.
2. České zemědělství má ještě šanci vrátit se k situaci, která tu byla před deseti lety, a zajistit naší zemi potravinovou soběstačnost alespoň v základních komoditách. Není přece normální, abychom dováželi ze zahraničí víc než polovinu naší potřeby vepřového masa, brambor, ovoce a zeleniny. Každý stát, který řídí lidé se selským rozumem, si hlídá svoji potravinovou soběstačnost.
3. Návrat k soběstačnosti v základních potravinách je jednou z našich zásadních priorit. Dlouhodobě stagnuje živočišná výroba. Řešení je jednoduché. Prostě více dotačně podpořit ty subjekty, které živočišnou výrobu dělají a zaměstnávají naše lidi. Já nechci jíst kuřecí maso a brambory z Polska, vepřové z Německa, jehněčí z Nového Zélandu… Ne proto, že by to bylo špatné, ale proto, že by tyhle produkty a mnohdy lepší mohli vyrábět naši lidé. Za těch deset let od našeho vstupu do Evropské unie odešlo ze zemědělství 40 tisíc lidí, a to hlavně z živočišné výroby.
Československá strana sociálně demokratická
1. Za jeden z problémů považuji protahující se jednání o společné zemědělské politice. Je důležité, aby co nejdříve byly jasně nastaveny podmínky SZP, což ovlivní zemědělský i potravinářský sektor na další léta. Z našeho pohledu je v tuto chvíli klíčové co nejrychlejší dokončení legislativních textů k reformě SZP, abychom je mohli zapracovat do českých předpisů. Musíme zajistit, aby naši zemědělci a potravináři dostali všechny informace včas a mohli se na nový systém dobře připravit.
Problémem je také klesající počet pracovníků v zemědělství. To je důsledek dlouholetého trendu, kdy se čeští zemědělci stále více přiklánějí k rostlinné výrobě než k živočišné. To je jeden z důvodů, proč chceme více podpořit právě živočišnou výrobu,
2. První pozitivní v tomto směru je, že se podařilo vyjednat dodatečné prostředky z českého státního rozpočtu do národních dotačních titulů na podporu chovu prasat. Letos tak mezi chovatele prasat můžeme rozdělit 380 milionů korun. Hlavními body budoucího Programu rozvoje venkova budou mimo jiné povzbuzení konkurenceschopnosti zemědělské výroby, zpracovatelských podniků, diverzifikace činností, a s tím související podpora vytváření pracovních míst. Naším úkolem je, aby nástroje společné zemědělské politiky stabilizovaly produkci a umožnily optimální podmínky pro život na venkově.
3. V potravinářství je několik oblastí, na které se chceme zaměřit. Patří k nim například podpora a snaha o vyšší zastoupeni regionálních a lokálních potravin na trhu v České republice, a to včetně čerstvých potravin s jasným místem původu v ČR. Tomuto cíli významně napomáhají aktivity spojené s projekty Regionální potravina, Klasa, akcemi typu Farmářské slavnosti a podobně. Naším záměrem je upozorňovat lidi, že naši potravináři vyrábějí kvalitní potraviny, na které můžeme být hrdi. Uvědomuji si, že je potřeba upravit vztahy se supermarkety, aby preferovaly naše zboží, aby v nich dostávali šanci naši zemědělci. Musíme se rovněž podívat na podmínky, které supermarkety dávají českým výrobcům. Pro rozvoj potravinářského průmyslu jsou nesmírně důležité všechny aktivity směřující k modernizaci a zvyšování konkurenceschopnosti. Jen tak můžeme zajistit produkci dostatečného množství kvalitních potravin a také to, aby se naše potravinářské podniky prosazovaly na mezinárodním trhu. Spotřebitelé by měli při nákupu upřednostňovat české výrobky. Co se týká soběstačnosti ČR v základních potravinách, považuji za důležité, aby to, co se v našich podmínkách dá vypěstovat a vyrobit a v čem jsme bývali soběstační, bylo tím, k čemu bychom se měli alespoň přiblížit.
Hlavu vzhůru (volební blok) 1. Největším problémem nejen českého, ale i evropského zemědělství, je deformující systém evropských dotací, který by měl být zcela odstraněn, aby došlo k narovnání cen a návratu k normálnímu tržnímu prostředí. Za současné situace je třeba v první fázi dosáhnout zrovnoprávnění našich zemědělců se zemědělci ostatních, zejména starých členských států EU. Jedním z největších problémů zemědělství je stále se zvětšující nedostatek vody. Hospodaření s vodou bude úkolem pro další období tak, abychom nespotřebovávali zásoby našich vnuků. Dalším problémem je klesající rozloha orné půdy, která je národním bohatstvím a musí být chráněna.
2. Budeme se snažit daleko více, než tomu bylo dosud, podporovat využití přírodních zdrojů této země ke strategickým účelům, tj. nejen k potravinářskému použití, ale i posílení energetické bezpečnosti. Za strategickou považujeme také ochranu vod a půd, jejich množství a kvalitu (úrodnost). Je potřeba zastavit zábory úrodné zemědělské půdy a spekulace se zemědělskými pozemky. A neposlední řadě je třeba obnovit a posílit dopravní a technologickou dostupnost každé obce a osady, aby se jejich obyvatelé necítili vyloučeni ze života ve vlastní zemi.
3. Zákonem zajistíme, aby v dodavatelsko–odběratelských vztazích nedocházelo ke zneužití významné tržní síly obchodními řetězci a tím likvidačnímu tlaku na domácí dodavatele. Tvorba cen potravin musí být transparentní, aby se omezily inflační tlaky a spekulace. České a regionální potraviny budeme propagovat i tím, že stanovíme minimální podíl jejich zastoupení v naší obchodní síti, a to nejméně 50 %. Zasadíme se o zachování Zelené nafty, to je vrácení spotřební daně nafty zemědělcům. Traktory či kombajny jezdí převážně po poli, takže nezatěžují silnice natolik, kolik ostatní nákladní automobily. Nebo je třeba alespoň podpořit výrobu PHM v zemědělských družstvech. Zachováme nulovou spotřební daň pro české a moravské vinaře na tichá vína, případně spotřební daň vybranou z dovážených vín, převedeme našim vinařům, abychom vyrovnali jejich postavení s vinaři ze starých zemí EU. Prioritou zemědělské politiky musí být dlouhodobější a co nejstabilnější koncepce, která udrží produkční a plošný rozměr výroby potravin. Přijmeme taková opatření, abychom našim občanům zajistili přiměřenou potravinovou bezpečnost, převážně z vlastní zemědělské a potravinářské produkce.
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL)
1. Hlavním problémem je, že neexistuje dlouhodobá vize, která by definovala dlouhodobé cíle v našem zemědělství a způsob jejich naplňování, tak aby tato vize byla stabilní a neměnila své priority s každou výměnou ministra v Praze.
2. Podpora by měla cílit do oblasti živočišné výroby a v rámci rostlinné výroby do podpory
rozvoje ovocnářství a zelinářství. Jsou to odvětví, která jsou technologicky zaostalá a investičně podfinancovaná. Tedy tyto investice by měly podpořit zaměstnanost na venkově a motivovat prvovýrobce a potravinářský sektor, aby vyráběli pokud možno finální produkt, který by měli umět prodat konečnému zákazníkovi pokud možno mimo velké obchodní řetězce.
3. Chceme směřovat podporu na posílení prvovýrobců a zpracovatelů potravin, především pro jejich rozvoj a vznik dalších zpracovatelských kapacit, jak ze zdrojů EU, tak národních. Jsou komodity, kde jsme soběstační a kde nikoliv. Náš cíl by měl být, abychom v komoditách, které lze u nás vyrábět měli soběstačnost na úrovni 90 procent a více. Pro KDU-ČSL je důležitá potravinová soběstačnost, bezpečnost a ruku v ruce s tím tvorba pracovních míst.
Komunistická strana Čech a Moravy 1. Podle našeho názoru je největším problémem dlouhodobá absence celkové koncepce agrární politiky České republiky. Dlouhodobě požadujeme, aby došlo k vypracování takové koncepce, která by vyhovovala zemědělcům a zajistila jim dostatečné finanční prostředky a pro zpracovatele co možná nejrovnější podmínky v návaznosti na evropský trh. A právě pro takovouto koncepci je nutná co nejširší spolupráce celého politického spektra.
Řešení problémů v rámci resortu ministerstva zemědělství mohou být následující:
• Co nejlepší využití peněz z Evropské unie.
• Vláda ČR musí vyjednávat v rámci evropských institucí v zájmu českých, moravských a slezských zemědělců a zpracovatelů.
• Podpora propagace spotřeby domácích potravin.
• Důraz na kvalitu potravin a kontrolu jejich kvality.
• Personální stabilizace managementu Lesů ČR.
• Státní koncepce lesnické politiky, tedy vypracování takové koncepce lesnické politiky, která bude nejméně na 20 let dopředu dávat alespoň základní obrysy, jakým způsobem se stát bude chovat při správě a využití svého majetku, tedy lesů ČR.
• Dát jasně najevo, že privatizace Lesů ČR, tedy lesního bohatství nepřichází v úvahu.
2. Považujeme za nutné, aby čeští, moravští a slezští zemědělci a zpracovatelé odolávali prostředí celoevropského trhu, je třeba, aby podpory byly zacíleny zejména na:
• Podporu konkurenceschopnosti zemědělců i zpracovatelů.
• Podporu živočišné výroby, zejména chovu skotu a prasat, respektive výroby mléka, hovězího masa a vepřového masa s cílem stabilizovat zemědělskou soustavu a posílit soběstačnost ve výrobě potravin. U stabilizace zemědělské soustavy mám na mysli také linku návaznosti skot - osevní postupy.
• Podporu tzv. citlivých komodit a speciálních plodin.
• Podporu pěstování, zpracování a skladování ovoce, zeleniny a brambor.
3. Úsilí o znovudosažení soběstačnosti České republiky v potravinách mírného pásma považuji za úkol nejvyšší důležitosti. Vše, co jsem v předcházejících odpovědích uváděl jako důležité, vede právě k tomu, abychom soběstačnosti ve velké míře postupně dosáhli.
Občanská demokratická strana
1. Za největší problémy v resortu ministerstva zemědělství považujeme byrokracii a vysokou míru přerozdělování dotací v EU, které pokřivují rovné podmínky na trhu u nás i v EU. ODS připravila, ve spolupráci s nevládkami, tzv. Antibyrokratický zákon, odstraňující řadu nesmyslů, které jsme si nad rámec povinností v EU na sebe vymysleli. Zároveň ministři za ODS tím, že provedli reorganizace uvnitř rezortu a sloučili řadu agend, snížili také provozní výdaje v resortu o více jak 2,1 miliardy korun. Na úrovni EU jsme prosazovali snižování celkového balíku jdoucího do zemědělství a podařilo se navýšit podporu českému zemědělství, abychom dorovnávali konkurenční podmínky našich zemědělců v rámci EU.
2. Podpory by měly být zacíleny jednoznačně do produkce kvalitních potravin a prioritně do oblasti živočišné výroby.
3. Stát musí věnovat maximum úsilí kontrole potravin a zveřejňování výsledků kontrol a dále vylepšovat systém informovaní obyvatel o nešvarech v potravinářství. ODS zavedla v resortu web Potraviny na pranýři a zvýšila množství kontrol, což napomohlo odhalení a pokutování podvodníků na našem trhu často prodávající zahraniční produkci. Zvyšování soběstačnosti zejména v oblasti živočišné výroby, a to v drůbežím a vepřovém patří k našim prioritám. V oblasti hovězího se daří České republice držet na soběstačné úrovni.
Strana práv občanů Zemanovci
1. Zhoršuje se struktura prvovýroby, což znamená, že se stále zvětšuje podíl produkce bez přidané hodnoty. V praxi to znamená zvyšující se podíl rostlinné výroby bez potravinářského využití na úkor živočišné výroby, která nejen produkuje přidanou hodnotu, ale je i zdrojem pracovních míst na venkově.
Dalším problémem je nepochybně značná podkapitalizace českého zemědělství ve srovnání s bývalou EU–15, což je dáno mimo jiné i historicky nižší mírou podpory oproti státům bývalé EU–15.
Je potřeba také zmínit průtahy ve schválení konečné podoby Společné zemědělské politiky. Teprve před pár dny Evropská komise začala představovat prováděcí předpisy, na kterých závisí mnohá rozhodnutí, které budeme muset na úrovni členského státu udělat. Například u programu rozvoje venkova je již dnes zřejmé, že půjde o rok přechodný, kdy budou platby na LFA a Natura 2000 na zemědělské půdě poskytovány na základě stejných podmínek jako v programovém období 2007–2013. U agroenvironmentálních opatření bude toto období řešeno formou prodloužení stávajících závazků do konce roku 2014 žadatelům, kteří se nacházejí v posledním roce závazku.
2. Podpory by měly jít především do oblastí citlivých komodit i výrob, které nejen vytváří přidanou hodnotu, ale i pracovní místa na venkově. V praxi to znamená podpora vyšší podporu živočišné výroby – masného i mléčného skotu, chovu prasata drůbeže a speciálních plodin – ovoce, zeleniny či chmele.
Již letos se ministru Tomanovi podařilo získat pro zemědělce podporu 850 milionů korun z prostředků, které se na MZe ušetřili. Dotace tak získají zejména chovatelé prasat (380 mil. Kč) a drůbeže, včelaři a pěstitelé chmele (18 mil. Kč) a brambor (19,5 mil. Kč). Letos tak bude na národní dotační tituly vyčleněno celkem 1,345 miliardy korun, a v rozpočtu na příští rok 2014 se současnému vedení ministerstva podařilo tuto částku ještě navýšit na vládou již schválených 1,531 miliardy Kč.
Pokud jde o venkov jako takový, bohužel jsme neuváženým rozhodnutím bývalé vlády přišli 300 miliónů eur z Programu rozvoje venkova, které byly převedeny do kohezních fondů. Proto je velmi důležité zajištění prostředků pro financování potřebných aktivit v rámci občanské vybavenosti malých obcí. Tyto obce tak mohou zůstat bez prostředků na např. investice do občanské vybavenosti, sociálních služeb a sociálních podniků, nebo vodohospodářské infrastruktury. Aby tomu tak nebylo, bylo navrženo ministrem zemědělství Tomanem Memorandum o spolupráci ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí, kde bude jasně stanovena zodpovědnost jednotlivých resortů tyto oblasti. Toto memorandum je již všemi stranami odsouhlaseno a připraveno k podpisu.
3. Jak už jsme zmínili v první otázce, dochází v českém zemědělství k útlumu řady odvětví – především těch s vyšší přidanou hodnotou a pracovní náročností na úrovni prvovýroby (živočišná výroba, speciální plodiny) i zpracování. To má za následek, že soběstačnost České republiky u drůbežího masa se pohybuje okolo 70 procent a vepřové maso je dokonce již na úrovni kolem 50 procent a stále klesá dále. U zeleniny se jako bývalá zelinářská velmoc můžeme „chlubit“ tím, že se dováží téměř 70 procent zeleniny ze zahraničí. A obdobný trend vykazují i některá odvětví zpracovatelského průmyslu. Potravinovou soběstačnost a kvalitní a bezpečné potraviny považuje tak strana SPOZ za svoji prioritu,
Druhou, neméně významnou formou podpory jsou pak značky kvality a tradice jako je Klasa a Regionální potravina. I tyto značky chceme nadále intenzivně podporovat, i když jinou formou než dosud, tedy jako podporu prodeje či podporu zpracování surovin a zaměstnanosti v daném regionu. V neposlední řadě je třeba také cílit informační kampaň na spotřebitele, aby dávali přednost kvalitním a domácím potravinám.
Strana zelených
1. Jde o snižování kvalitativních parametrů veřejných statků, které má moderní multifunkční zemědělství přinášet a za které je také daňovými poplatníky dotováno. Snižuje se kvalita půdy, mimo jiné erozí, biodiverzita a spektrum pěstovaných plodin, stejně jako kvalita vod. Také nezaměstnanost na venkově a jeho vylidňování je problémem, který se prohlubuje i přes
všechny dotační programy.
2. Určitě je třeba více peněz nasměrovat do Programu rozvoje venkova a podporovat opatření, která jsou skutečně ekologická a také ta, která přinesou práci na venkov. Zatím jsme spíše svědky snah o využití Programu rozvoje venkova k dorovnání přímých plateb bez toho, že by to zlepšilo životní prostředí a prospělo lidem na venkově.
3. Ano, potravinová soběstačnost státu je důležitá. Podpořili bychom produkci a prodej lokálních potravin a využívali bychom k tomu regionální značky a značení potravin podle Programů kvality Evropské unie, jako jsou například biopotraviny nebo potraviny z deklarovaných welfare chovů.
Top 09 s podporou starostů
1. Za hlavní nedostatky českého zemědělství považujeme zvyšující se strukturální nerovnováhu v rámci celého sektoru. To se projevuje zejména významným rozvojem bi-kulturního modelu pěstování obilovin a řepky a poklesem produkce ostatních komodit – především v živočišné výrobě, ale i plodin s vyšší pracností – např. ovoce a zelenina. Potřebujeme zvýšit konkurenceschopnost zemědělství a zajistit jeho restrukturalizaci, pěstovat plodiny, které nevedou k erozi půdy, která zvyšuje povodňové nebezpečí.
Problémem v rezortu ministerstva zemědělství je také rezort samotný, zejména pak způsob jeho současného fungování a jeho personální obsazení. Působení modrých zemědělských odborníků zanechalo rezort v zoufalém stavu, přičemž jeho stabilizace a nastavení fungujících struktur bude znamenat několik let usilovné práce. I když se současný ministr o stabilizaci snaží, jeho dočasný mandát je na to příliš krátký. Všem, kterým není lhostejný osud rezortu zemědělství jistě doufají, že po volbách nepřijdou další mladí a ambiciózní odborníci, kteří ale zemědělství znají jen teoreticky.
2. Přímé platby z EU chceme směřovat k těm, kteří na půdě skutečně hospodaří, to máme jasně uvedeno v programu. Co rázně odmítáme, je stoprocentní paušální vyplácení platby na hektar. Považujeme za důležité, aby se podařilo nastavit vyplácení přímých plateb kombinovaně, tj. jednak paušální platba na hektar a jednak systém plateb pro citlivé komodity (např. podpora sektoru přežvýkavců, podpora brambor, chmele apod.). To povede k povznesení nejen zemědělství, ale k celkovému zlepšení kvality života na venkově.
Podpora zemědělství musí směřovat i do posílení jeho konkurenceschopnosti. Cestu k ní nevidíme ve zvyšování přímých dotací, ale v podpoře investic do infrastruktury, nových technologií, výzkumu. Podpoříme rozvoj výroby potravin s vyšší přidanou hodnotou a místní a regionální produkci. Dotační politikou a podporou bezúročných půjček podpoříme rozvoj produkce mléka a chovu skotu v horských a podhorských oblastech.
Ohledně podpory venkova budeme věnovat pozornost zejména zajištění nezbytné sítě veřejných služeb včetně škol, dostupné zdravotní péči a přiměřené dopravní obslužnosti. Důležitý je také rozvoj turistického ruchu a služeb na venkově a tím vytváření pracovních míst v terciálním sektoru.
3. Domácí spotřebitel by měl preferovat domácí potraviny před dovozovými a to bez byrokratického předpisu a bez nějakého nařizování. O tom ho ovšem musí přesvědčit kvalita domácí produkce a chování prodejců. Proto musí být dále zdokonalován systém kontrol prostřednictvím dozorových organizací a vyvíjen tlak na zpracovatele a výrobce potravin. Podpora je nezbytná zejména u regionálních potravin produkovanými malými výrobci, kteří nejsou schopni dodávat do velkých řetězců.
Soběstačnost v základních potravinách musí být pro Českou republiku otázkou bezpečnosti a strategické důležitosti. I v dnešní době si musíme zachovat vysokou míru soběstačnosti pro případ neočekávaného vývoje na světovém trhu s potravinami.
Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury 1. Zemědělství vnímáme v kontextu komplexního rozvoje českého venkova. Zemědělství musí být jednoznačně efektivní, konkurenceschopné, strukturálně vyvážené a udržitelné podnikání. Za největší problémy zemědělství považujeme za prví selhávání zemědělství v tvorbě ekonomické hodnoty, která se dnes v některých oblastech přibližuje rozvojovým zemím. Např. orientace na komodity s mizivou přidanou hodnotou (kukuřice, pšenice), často absence přidané hodnoty v prvotním zpracování (zemědělec dnes prostě jen zoře, pohnojí, zaseje a sklidí, žádné následné zpracování často neexistuje - vazba rostlinné na živočišnou výrobu a využití odpadu ze živočišné v bioplynce – dnes cpeme do bioplynek kukuřici), velmi nepříznivé trendy v živočišné výrobě apod. Za druhé je to organická závislost na dotacích a jejich nesprávné přerozdělování na národní úrovni. V našich podmínkách je evidentní překompenzace některých jednoduchých a rentabilních forem hospodaření na úkor sofistikovaných, pracovně i technologicky náročných postupů s vyšší přidanou hodnotou. A za třetí je to ohrožení konkurenceschopnosti strukturální nerovnováhou českého zemědělství, která se výrazně projevuje v negativních dopadech v krajině - dochází k degradaci základního výrobního prostředku, půdy, výrazná část vod je stále kontaminovaná splachem živin z hnojiv - dusíkem a fosforem, krajina ztratila vlivem degradujících změn v zemědělské krajině retenční (přirozená protipovodňová) schopnost (ztráta přirozených krajinných prvků – remízky apod.) apod.
2. Obecně jsou to prostředky strategické, legislativní a ekonomické. Konkrétně v jednotlivých bodech: Podpora pronikání nových subjektů do odvětví, start-up balíčky s podmínkou udržitelnosti; podpora výzkumu, vzdělávání a poradenství, zaměřeného na efektivnost a inovace v zemědělství; ochrana podnikatelské sféry před deformacemi na trhu vstupů i výstupů (monopolizace, kartelové dohody apod.); podpora modernizace podniků s preferencí investic do živočišné výroby, investic zlepšujících vztah k životnímu prostředí; podpora mladým začínajícím zemědělcům; zachování daňového zvýhodnění převodu majetku souvisejícího se zemědělským podnikáním v rámci generační obměny; důsledné dodržování zákona o ochraně půdy, zpřísnění podmínek převodu zemědělské půdy na jiné užití; podpora realizace pozemkových úprav; efektivní nastavení podpory ekologického zemědělství; směrem k produkci a/nebo reálnému poskytování veřejných statků; podpora realizace projektů s plněním daňové povinnosti v místě podnikání; umožnit lokální a regionální využití biomasy na výrobu pelet a briket; podpora diverzifikace činností zemědělských podniků; investiční podpory modernizace a inovací přispívající k růstu konkurenceschopnosti přednostně orientované na malé a střední podniky v ekonomicky citlivých regionech;
3. Potravinová soběstačnost Česka se dlouhodobě snižuje. Tento trend považujeme za alarmující a chtěli bychom jej napravit. V dlouhodobém horizontu bychom chtěli, aby naše soběstačnost u důležitých komodit neklesala pod odborníky doporučovaných 80 procent.
Co se týče tuzemské produkce potravin, tak v první řadě chceme usilovat o zvýšení důrazu na jakost, kvalitu a bezpečnost české potravinářské produkce. To je naprosto klíčové pro dlouhodobou důvěru zákazníků k českým potravinám. S tím je spojený i zvýšený důraz na marketing české potravinářské produkce doma i v zahraničí. Vyrábíme přece špičkové produkty, které jsou kvalitou i cenou evropsky konkurenceschopné.
V rámci tuzemského prostředí je nezbytné vzdělávání spotřebitelů ve prospěch spotřeby potravin s vysokým podílem české suroviny. V neposlední řadě je s tím spojeno zvýšení produkce a rozvoj trhu s biopotravinami.
