Zejména v posledních letech jsme i na našem území zažili rozsáhlé povodně a na druhé straně jsme zápasili s rovněž nepříjemnými obdobími sucha. Podle názoru mnohých odborníků musíme se změnami klimatu do budoucna počítat.
Kromě katastrofální povodně z roku 1997 a její obdoby o pět let později postihla naše území řada menších záplav, které měly někdy jen lokální charakter. Jen letos to byla velká jarní povodeň, po níž následovaly tři místní. Povodně jsou velkým problémem se závažnými ekonomickými a sociálními dopady. Od roku 1997 se vyžádaly devadesát lidských životů a jimi způsobené škody se vyšplhaly téměř na 160 miliard korun.
Problémy přinášejí i období sucha, jejichž dopady pociťují zejména zemědělci. Z ekonomických analýz podle Pavla Punčocháře, náměstka ministra zemědělství pro vodní a lesní hospodářství, vyplývá, že dopady sucha jsou mnohem závažnější než důsledky záplav.
Oteplení, které přinese tání ledovců, vzestup hladiny oceánů a sucho v Evropě je podle rakouské meteroložky Helgy Krompové—Kolbové neodvratné. Se svým názorem není osamocena. Podle jiných odborníků by mělo do padesáti let klesnout množství vody v evropských řekách o 40 procent. Dostupné zásoby vody na našem území jsou závislé výhradně na atmosférických srážkách a jejich objem na jednoho obyvatele je daleko pod evropským průměrem. Do budoucna tedy nepůjde jen o to, jak se bránit povodním, ale také bude nutné nějakým způsobem ve srážkách spadlou vodu na našem území zadržet tak, aby ji bylo možné využít pro potřeby obyvatelstva, průmysl i zemědělství.
V přijaté Strategii ochrany před povodněmi se pro zadržení vody v krajině používají přírodě blízké přístupy (možnost rozlivu vody v určitých územích, suché poldry apod.). Objevují se v ní i řešení technická, jakými jsou třeba přehrady. Ty navíc umožňují zadržet nadbytek vody při záplavách pro vyrovnání jejího nedostatku v období sucha.
Ministerstvo zemědělství nyní projednává Plán hlavních povodí, jehož součástí jsou právě vhodná místa, kde by se v budoucnosti, pokud to bude třeba, mohly postavit přehrady. Kritici budování nádrží tvrdí, že plán oživuje megalomanské projekty předlistopadového režimu. Podle nich tak pod vodou zmizí stovky obcí a tisíce lidí zůstanou bez domova. Ministerstvo životního prostředí podle vyjádření svého tiskového oddělení povazuje návrh za předčasný. Domnívá se, že by se "měla nejdříve zpracovat opravdu fundovaná klimatická studie s vazbou na situaci v okolních státech. Pro prevenci povodní je nejprve třeba zvážit všechna alternativní opatřeni netechnického charakteru, která jsou šetrnější k přírodě a výrazně levnější. Dopady klimatických změn je potřeba řešit změnou využívání celé krajiny - takže i v lesích, zemědělství - nejen ve vodohospodářství."
"Nejde o nový seznam lokalit vhodných k akumulaci vod v nádržích. Takováto území se v našem státě vyhledávala od začátku minulého století s cílem zajistit dostatečné vodní zdroje akumulací povrchových vod, které prakticky všechny odtékají z našeho státu do sousedních zemí," vysvětlil Punčochář s tím, že seznam se proti vodohospodářskému plánu ze sedmdesátých let uplynulého století zúžil zhruba o sto lokalit. Dnes na něm zbylo 200 území, která jsou podle Punčocháře jedinečná proto, že lze v nich optimálně skloubit objem zadržené vody a malý rozsah stavebních činností při budování hráze.
Pokud bude Plán hlavních povodí se zmíněnými pro stavbu přehrad vytipovanými lokalitami schválen, pak budou tato území podle ředitele odboru pro komunikaci ministerstva zemědělství Hugo Roldána hájena před liniovými stavbami (dálnice, železnice), nebudou v nich moci vznikat doly, lomy, ani budovat rozsáhlé průmyslové podniky či obří ubytovací zařízení. Přehrada se však v určité lokalitě bude stavět až tehdy, kdy to vzhledem ke klimatickým podmínkám bude nezbytně nutné. V nejbližších 20 až 50 letech by se v těchto místech tedy nádrže budovat neměly. Podle ministryně zemědělství Mileny Vicenové a ministra životního prostředí Petra Jana Kalaše není smyslem Plánu hlavních povodí stavět přehrady. Jde pouze o "stanovení a územní ochranu lokalit vhodných k zadržování povrchových vod pro případnou potřebu zmírnit vliv velkých výkyvů klimatických změn jako podmínku pro zajištění kvalitního života budoucích generací." O stavbě konkrétních přehrad se podle nich bude rozhodovat až v budoucnu, tedy v době, kdy to bude vzhledem k vývoji klimatu třeba. Jak se obě hlavy zmíněných resortů na svém jednání shodly, skutečnost, že se nějaké území dostane na seznam, nesmí bránit běžnému rozvoji obcí. Pokud by k výstavbě nádrže na určitém území došlo, tak nejen obyvatelé obce, ale i podnikatelé se budou muset přesunout mimo zatopené území a obdrží kompenzaci.
.
