Mnozí zemědělci považují kukuřici za odolnou plodinu, která není příliš náročná na pěstování. Ve skutečnosti je stejně citlivá na klimatické podmínky a dostatek vody a živin v půdě jako ostatní zemědělské rostliny a pro skutečně dobré výnosy a efektivní výsledky hospodaření je třeba dodržovat optimální režim výživy. Výzkumem pěstování kukuřice v našich podmínkách se dlouhodobě zabývají vědečtí pracovníci Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Brněnská univerzita se účastní celosvětového úsilí odborníků o zvýšení efektivity v pěstování kukuřice a zlepšení jejích celkových výnosů. Za poslední čtyři roky se do šlechtění a definování genetického kódu této rostliny vložilo v celosvětovém objemu více než 1,5 miliardy dolarů. Všechny tyto prostředky přitom směřovaly právě do výzkumu.
Vlivem klimatických podmínek na výživu kukuřice se na brněnské univerzitě zabývají Prof.Ing.Rostislav Richter, DrSc. a Prof.Ing.Jaroslav Hlušek, CSc. Během pokusů, provedených v letech 2002 a 2003, prokázali, jak na výživu reagují různé hybridy kukuřice. Specializovali se přitom především na hybridy Daina a Romario. Některé výsledky výzkumů mají naopak obecnou platnost pro většinu hybridů.
Fáze růstu
Kukuřice se od ostatních zemědělských rostlin neliší tím, že by byla méně náročná. Spíše jde o specifickou plodinu, při jejímž pěstování je třeba dodržovat trochu jiná pravidla zavlažování a výživy, přizpůsobená především klimatu a fázím růstu. Správně zvolená výživa v jednotlivých fázích růstu u jednotlivých hybridů má totiž rozhodující vliv na její zdravý růst a výslednou kvalitu.
V první fázi se kukuřice vyznačuje pomalým, jen pozvolným růstem. To je období, kdy je pro její další zdravý vývoj důležité především dostatečné množství vody. V této etapě ji neprospívají nižší teploty, kterým může být kukuřice ve střední Evropě vystavena zvláště v první polovině května v době takzvaných ledových mužů. Nedostatek vody, vzduchu a nižší teploty totiž mohou v této fázi omezit její růst. V tomto období totiž převládá příjem všech živin nad tvorbou sušiny.
Postupné přihnojování
Předchozí výzkumy prokázaly, že v následující fázi dvou až čtyř listů je vhodné zdravý vývoj rostliny podpořit především fosforem. Ve třetí fázi pak postupně dochází k diferenciaci vegetačního vrcholu, kdy se formují odnože a tvoří se základy generativních orgánů. Při výšce porostu kolem půl metru je proto žádoucí provést poslední přihnojení tuhými nebo kapalnými hnojivy.
V následujícím období intenzivního růstu kukuřice vyžaduje dostatek vody a stálý přísun živin z půdy, který trvá až do období sklizně. V době kvetení pak plodině prospívá vyšší vzdušná vlhkost a nižší teploty, které společně vytvářejí ideální prostředí pro vysokou fertilitu pylu. Optimální obsah vápníku a zinku v tomto období působí příznivě na opylení a vytváří předpoklady pro dobrý výnos.
Z popisu průběhu jednotlivých fází je zřejmé, jak důležitou roli kromě přihnojování, zavlažování a zpracování půdy sehrávají také povětrnostní a klimatické podmínky, které však nelze nijak ovlivnit.
Kukuřice je skutečně odolná
Právě v tom spočívá velká přednost kukuřice, která je proti výkyvům počasí a klimatu skutečně odolnější než většina ostatních plodin. Pokud není nepříznivým podmínkám vystavena trvale, dokáže se s nimi při dobré agrotechnice vyrovnat. V případě teplotních výkyvů, ať už směrem dolů či nahoru, platí rovnice, že případné poškození rostliny je součtem intenzity a délky výkyvu. Pokud je tedy kukuřice zasažena pouze krátkodobým, byť výrazným teplotním výkyvem, dokáže se s ním poměrně snadno vyrovnat. Musí být však po celou dobu pěstování dobře vyživována a to i za pomocí přihnojování. Dostatečný přísun živin z ní potom činní rostlinu skutečně odolnější než ostatní.
František Emmert