Historie Jaroměřické mlékárny, která se prakticky bez přerušení specializuje na výrobu sýrů a tvarohů, se píše již více než 60 let. Průměrný denní nákup mléka se pohybuje na úrovni 110 000 litrů mléka, surovina pochází z Třebíčska, ale i Břeclavska, kde Jaroměřická mlékárna nahradila uzavřenou mlékárnu v Břeclavi.
Do roku 1990 byla mlékárna v Jaroměřicích nad Rokytnou provozovnou s. p. Lacrum Brno, poté se stala samostatným právním subjektem .Od roku 1994 je mlékárna akciovou společností, jejímž majoritním vlastníkem je fyzická osoba. Hlavním výrobním sortimentem mlékárny, ve které pracuje150 zaměstnanců, jsou stále především sýry a tvarohy, doplňkový sortiment tvoří pomazánková másla, čerstvém máslo, ale i čerstvé tvarohové sýry, o něž je v poslední době velký zájem. Zpracovávané mléko pochází přibližně od 50 dodavatelů, z toho asi 30 patří mezi dodavatele velké s dodávkou 500 l mléka a více, necelá dvě procenta pak tvoří malododavatelé s množstvím od 50 do 200 litrů mléka.
Distribuce výrobků směřuje do celé České republiky, a to zejména díky dodávkám do téměř všech nadnárodních obchodních řetězců. Nejvýznamnějším odběratelem je holandský Ahold se sítí supermarketů Albert a hypermarketů Hypernova, kam putuje téměř jedna čtvrtina produkce mlékárny. V poslední době ovšem vzrůstá i množství zboží dodávaného do ostatních nadnárodních řetězců. Pokud jde o nezávislou maloobchodní síť, region závozu vyčleňují sklady výrobků umístěné v Břeclavi a v Uherském Hradišti. V průběhu letošního roku došlo ovšem z nejrůznějších důvodů k určité změně v lokalizaci skladů.
„Naše snaha vybudovat centrální sklad v Modřicích u Brna byla vedena nejen nuceným opuštěním skladu v Břeclavi, ale především vytvořením jakési protiváhy proti ne vždy ekonomicky výhodným obchodům s nadnárodními řetězci, a to právě v nezávislém maloobchodě,“ vysvětluje strategii společnosti její ředitel Jindřich Burda. „Tento nový sklad slouží rovněž k posílení naší pozice v místech, odkud některé skupiny obyvatelstva mohou do supermarketů jen poměrně obtížně dojíždět.“
Důvodem pro vybudování centrálního skladu v Modřicích u Brna nebylo ovšem jen zajištění stabilní základny pro zásobování odběratelů, ale svoji roli zde hrály, jak jinak, i jednoznačné signály z oblasti nákladů. Po implementaci mezinárodních norem ISO 9002 začali v jaroměřické mlékárně přemýšlet i o normách ISO 14000, které se týkají životního prostředí, a s tím související optimalizace dopravy produktů po republice. I z těchto důvodů nebyl pro mlékárnu při rozhodování o vybudování centrálního skladu nepodstatný impuls, jakým je možnost využít program Sapard. „Myslím si, že tento program slouží především podnikům, které by na trhu přežily i bez jeho využití, ale přináší jim možnost upevnění či posílení jejich stávající pozice. A to bylo hlavním důvodem, proč jsme se k programu přihlásili,“ říká ředitel mlékárny. „Často zmiňovanou nadměrnou administrativu ohledně Sapardu vidím spíše v tom pozitivním světle, to znamená, že Evropská unie si přes tyto mechanismy pohlídá, aby se vynaložené prostředky využily na účely, pro které byly vyčleněny, a jejich čerpání bylo oprávněné.“
Již nyní uvažují v Jaroměřicích znovu o Sapardu. Předmětem projektu budou další opatření k harmonizaci výrobních provozů v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Moravských Budějovicích (s tamní mlékárnou je Jaroměřická mlékárna majetkově propojena) s legislativou EU, aby nebyly problémy při převodu mlékárny z kategorie A2 (exportéři mimo EU) do kategorie A1 (exportéři do EU).
Projekt pro první kolo Sapardu se v Jaroměřicích začal zpracovávat na jaře letošního roku, a to ve spolupráci s Regionální a rozvojovou agenturou Jihlava. Podle názoru ředitele mlékárny je každý podnik, který se cítí na to projít celou cestu až ke konečnému 50procentnímu hrazení nákladů z programu Sapard, schopen vypracovat projekt sám, ale s pomocí poradenské agentury je celá věc samozřejmě jednodušší. Cílem zpracovávaného projektu bylo řešení skladu po stránce hygienicko-veterinárních požadavků, a tedy instalace moderního chlazení do rekonstruované haly s celkovými náklady necelé tři miliony korun. Instalace chlazení probíhala v letních měsících letošního roku, kolaudace se konala v září. Nyní tedy splňuje modřický sklad ty nejpřísnější podmínky pro manipulaci byť se zabalenými potravinami. Celková kapacita skladu je 3600 m3, což znamená možnost uskladnění v průměru 500 palet. Samotnou halu v areálu bývalé Fruty Modřice rekonstruoval rovněž v letošním roce majitel objektu, v němž je Jaroměřická mlékárna pouze v nájmu. Vestavěné chladicí zařízení je ovšem zcela v majetku mlékárny a v případě nutnosti je možno jej demontovat a přesunout do jiných prostor.
Otázka návratnosti investice se samozřejmě řešila již při zpracování projektu. V Jaroměřické mlékárně by byli rádi, kdyby se pohybovala v časovém horizontu šesti let. „Vzhledem k nedobré situaci v našem oboru, ale samozřejmě i v zemědělství, protože jde o obory vzájemně svázané, musíme ovšem přepokládat, že se doba návratnosti investice ještě prodlouží,“ říká Burda. „Samotná jaroměřická mlékárna měla v loňském roce obrat přes jednu miliardu korun, v letošním roce to bude podobné, ale oproti loňskému roku skončíme v záporných číslech, s čímž jsme samozřejmě nepočítali, ale budeme se muset přizpůsobit situaci.“
Situaci v zemědělství i mlékárenském průmyslu letos kromě nepřejícího počasí a poklesu cen ostatních komodit zhoršují podle názoru ředitele mlékárny i další faktory. V porovnání s ostatními produkty zemědělské prvovýroby zůstává mléko stabilizující komoditou. Například Jaroměřická mlékárna vyplácela v průměru za deset měsíců letošního roku cenu 8,17 Kč za litr mléka. Podíváme-li se ovšem na ceny mléka v okolních středo- a východoevropských zemích, jeví se tato skutečnost zcela jinak. Například v Polsku se realizační cena za litr mléka pohybuje po přepočtu od 5,50 do 6,50 Kč. Zpracovatelské náklady a spotřeba mléka na kilogram sýra jsou všude přibližně stejné, potom je ovšem jasné, že na straně polských výrobců je výhoda několika korun až desetikorun. „Na českém trhu samozřejmě existují firmy, které sem tyto levnější výrobky intenzivně dovážejí, takže již došlo k totálnímu nabourání cen u výrobků eidamského typu. Nikde ovšem bohužel není vidět jakákoliv snaha tyto dovozy omezit a ochránit našeho zemědělce,“ popisuje situaci na trhu s mlékem Burda. „Na druhé straně je ovšem velmi tristní, když se na těchto levných dovozech podílí i mlékárny nikoliv malého významu, jejichž akcionáři jsou samotní zemědělci. Jestliže na této situaci mají tedy částečný podíl sami zemědělci, pak se ovšem tomu, že se státní úředníci omezováním dovozů příliš nezabývají, nelze divit.“
