07.02.2011 | 02:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jeden druhého potřebuje

Zemědělci, potravináři a obchodníci – tři zdánlivě nesmiřitelné a přitom na sobě závislé bloky. Dokáží spolu komunikovat a naslouchat si? Pokusem o vzájemný dialog měl být kulatý stůl pořádaný obchodníky v uplynulém týdnu v průběhu konference Retail Summit.

Jeden z hlavních sporů se týká rozdělení marží podél celého řetězce od zemědělce po obchodníka. Právě proto se někteří zemědělci stále více orientují na zpracování, a dokonce i prodej vlastní produkce. To je i případ Františka Němce soukromého zemědělce ze Společnosti mladých agrárníků, který na kulatém stole zastupoval iniciativu Najdi si svého farmáře. Vzhledem k tomu, že provozuje i vlastní obchody, vztah se zpracovateli a obchodníky ho příliš netíží. Dotace jsou pro něho hlavně vyrovnáním podmínek s konkurencí. Pokud by je neměl nikdo, nepotřeboval by je.
Generální ředitel Povltavských mlékáren Milan Žák si jako představitel zpracovatelů na vztahy s dodavateli mléka nemůže stěžovat: „Platíme včas, vždycky se dokážeme dohodnout, i když tlačí cenu vysoko a nekoukají se jen do Německa, ale do Bavorska, kde je z celé země nejvyšší,“ poznamenal. Jednání s obchodními řetězci označil za obtížnější. Některé z nich již z ČR odešly, zaměstnanci s nimiž v řetězcích dodavatelé jednají, se často mění, chybí mezilidské vztahy a také vzájemná závislost. „Se zemědělcem, který je několik kilometrů od mlékárny, k sobě patříme,“ podotkl. Producenti podle něho potřebují inovovat. „Jestli to dokážeme, budeme tu i zítra a dokážeme, že české potraviny jsou dobré potraviny a spotřebitel je bude kupovat,“ věří Žák.
Výběr mluvčích za zemědělce (soukromý rolník, který nepotřebuje zpracovatele ani obchodníka) a potravináře (šéf francouzské firmy) se nelíbil majiteli Agrofertu Andreji Babišovi. Proto se za nepřítomné vedení Agrární komory ČR (prezident Jan Veleba se omluvil) rozhodl z auditoria hájit pozice velkých zemědělských podniků i českých zpracovatelů. Poukázal na to, že český zemědělec žije v „sendviči“, na jehož vrcholu je obchodní řetězec. Potřebuje tedy dotace, a to i včetně plných top-up. Zpochybnil, že by bylo možné vyvážet české potraviny. Pokud se něco vyveze třeba i prostřednictvím privátních značek řetězců, pak to jde do zemí střední a východní Evropy a ne na Západ. Naše podniky však čelí konkurenci mnohdy nekvalitního dovozu. „Kdo je pro nás největším konkurentem?“ nadhodil otázku, kterou si vzápětí zodpověděl: „Polské kuře, plné salmonel a vody.“ Proto je podle něho třeba, aby se zavedla evidence a povinné hlášení každého dovozu čerstvých potravin na příslušný dozorový orgán, v případě výrobků živočišného původu tedy na Státní veterinární správu.
„Chováme se jako tři politické strany, které mají rozdílné cíle a pohledy, které nejsou bohužel vždy věcné,“ přispěl do diskuse za obchodníky jednatel firmy Globus Petr Vyhnálek s tím, že spolupráce mezi jednotlivci existuje. Jak uvedl, neviděl nikde žádnou ověřenou studii, která by doložila rozložení marží v celém řetězci. Snažila se o to i pracovní skupina při Vysoké škole ekonomické, ale ani ta, jak konstatoval, to nedokázala spočítat. Otázku férovosti vztahů v dodavatelském řetězci ostatně řeší i Brusel.
„Jde nám především o korektní vztahy, ale s nimi se zejména v poslední době bohužel nesetkáváme,“ postěžoval si Stanislav Musil, viceprezident Potravinářské komor ČR a bývalý dlouholetý předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v ČR. Připomněl, že se zdražuje obilí, energie i tuky, ale od obchodníků pekaři slyší, že není důvod zvyšovat ceny. Přitom již v srpnu loňského roku, tedy před zdražováním vstupů, bylo devět z deseti pekařů ve ztrátě. „Ceny pečiva rostou již čtyři měsíce,“ reagoval Zdeněk Juračka, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a předseda COOP. Podotkl, že při zlevnění vstupů do dodavatelů neslyšel nabídku, že půjdou s cenou dolů.
Na tapetě byly nejen vzájemné vztahy, ale také otázka, co je to český výrobek. Lze tak označit potravinu u nás vyrobenou z dovezených surovin a nakolik je vlastně „český“ produkt zhotovený za hranicemi třeba z našeho mléka? „Patří do této kategorie i výrobek u nás jen přebalený?“ otázal se Vyhnálek a vyzval: „Pojďme si říci, co opravdu je možné takto označit.“ Upozornil přitom, že podle průzkumu veřejného mínění je sice otázka, zda výrobek je českého původu, důležitá pro více než 60 procent spotřebitelů, ale zdaleka nejde mezi jinými faktory o věc prvořadou. „Existuje skupina spotřebitelů, kteří budou dávat českým potravinám a značkám přednost, a určitý podíl lidí, kteří si toho nebudou všímat,“ myslí si Žák. Problémy jsou i s pojmem kvalita, který je relativní. Podle Němce zákazník většinou nedovede kvalitní výrobky rozpoznat. Slyší hlavně na ceny a propagaci. Nicméně důraz na kvalitu by měli výrobci včetně zemědělců dávat. Měli by dokázat zajistit standardní jakost své produkce.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down