Jelenovití jsou v Čechách doma

Farmový chov jelenovité zvěře nabývá v České republice na významu. Se změnou režimu dostal český spotřebitel chuť i na jemné kvalitní maso, které svým sníženým obsahem tuku přesahuje třeba i maso drůbeží. O radostech i strastech v tomto oboru jsme si povídali s presidentem Asociace farmových chovů jelenovitých ČR doc. Ing. Luďkem Bartošem, DrSc.

Pane prezidente, mohl byste stručně přiblížit situaci v našich chovech jelenovitých a okruh působnosti Vaší asociace?
AFCHJ je chovatelský svaz, který byl založen v roce 1992 a stal se jako první z evropských postkomunistických zemí i součástí federace evropských asociací jelenovitých (FEDFA, Federation of European Deer Farmers Associations). Už tato skutečnost vypovídá o stoupající tendenci našich chovů těchto hospodářských zvířat. Celkové počty jelenů nejsou přesně známy, protože jsou v naší asociaci organizovány přibližně dvě třetiny chovatelů. V současné době se tedy počet farem pouze odhaduje a přesahuje číslo 150 s cca desítkami tisíc kusů jelenovitých.
V českých zemích je historicky založená silná myslivecká tradice, a tak se k farmovým chovům jelenovitých přistupuje obecně jako k něčemu zvláštnímu nebo vzácnému. Situaci je ale třeba vnímat jinak: mnoho dietetických problémů v lidské populaci je způsobeno faktem, že člověk konzumuje jinou stravu, než na kterou je evolučně uzpůsoben. Podle většiny autorů byli právě jelenovití jedním z prvních domestikovaných druhů, jejich rozvoj však byl přerušen v období raného středověku, kdy se lovy zvěře staly zábavou a pro hospodářské využití se začala více využívat jiná zvířata. V tomto ohledu je zvěřina zajímavá například nižším obsahem tuku než kuřecí maso. Dalším plusem pro chov jelenovitých je extenzivita chovu s možností obdělávat i svažité a nepřístupné pozemky a lada, kterých není v Čechách málo.

Jaká je situace ve světě?
Kolébkou farmového chovu jelenovitých se dá nazvat Nový Zéland. První farma zde vznikla v sedmdesátých letech minulého století a v současnosti je v zemi s počtem obyvatel 3,5 milionu přes dva miliony jelenů na farmách. Tamní farmáři tak založili velmi prosperující odvětví národního průmyslu, což se odráží i na faktu, že novozélanďané disponují nejmodernějšími biotechnologickými metodami, kvalitní genetikou a plemenařinou a bez problémů zajišťují odpovídající ekonomické zhodnocení i na druhé polokouli.
První novodobé farmy jelenovitých byly založeny ve Velké Británii v roce 1971, což je poměrně nedávno. V roce 1997 bylo v celé Evropě cca 100 000 farem, z toho pouze v Německu 4774. Dnes narůstá v SRN počet farem (5800 farem v roce 2001) i zvířat. Evropa je zaplavována konkurenční zvěřinou z Nového Zélandu, struktura velikosti farem se mění, počet zvířat se pod ekonomickým tlakem zvyšuje.

Nastaly nějaké těžkosti s budováním farem jelenovitých u nás?
Zažíváme obdobné problémy jako ve všech ostatních zemích tradicionalistické Evropy. První chovy jelenovitých vznikly v České republice v roce 1983 na základě společenské poptávky pod vlivem rychlého rozvoje těchto farem v sousedním Německu a Rakousku. Výzkumný ústav živočišné výroby byl tenkrát pověřen zpracováním literární rešerše s kladným nebo záporným doporučením chovu v českých podmínkách. V průběhu následujících 4 let vznikly čtyři farmy, dvě s daňky a dvě s jeleny. Bohužel již v této počáteční fázi jsme narazili na problémy. Legislativa nebyla v té době uzpůsobena hospodářským zvířatům jako jsou jelenovití. Pro chovy jelenovitých se v různých fázích vývoje bez ohledu na politický režim uplatňoval veterinární zákon nebo zákon o myslivosti, které nezohledňovaly podstatu těchto farem. Po několika dalších peripetiích tento problém vyřešil až ministr Josef Lux, který podporoval přesnou a jasnou legislativní úpravu. V září 1999 vstoupil v platnost nový zákon o veterinární péči, ve kterém jsou farmoví jelenovití zařazeni mezi hospodářská zvířata. A v ten okamžik „nastoupily“ další problémy.
Prvním sporným bodem se stal zákon o ekologickém zemědělství z roku 2000. Jedna z obecně akceptovatelných výhod farmových chovů jelenovitých spočívá v tom, že jsou dokonale přizpůsobeni na život v našich podmínkách. Díky tomu jsou ekologické důsledky těchto chovů nejšetrnější v porovnání se srovnatelnými kopytníky, jako je skot nebo ovce. Přesto se jelenovitá zvěř nedostala v návrhu zákona mezi taxativně uvedené povolené druhy, poté se poslaneckou aktivitou podařilo změnit statut zákona na úroveň prováděcí vyhlášky a touto vyhláškou následovně vypadla tato problematika „ze hry“ docela.
Problém druhý spočívá ve faktu, že podle naší legislativy musí být každé hospodářské zvíře označeno a vedeno v evidenci. Jak a v jakém rozsahu přesouvá zákon o veterinární péči na plemenářský zákon. Ten tento problém neřeší, řeší jej prováděcí vyhláška, která vstoupila v platnost v říjnu minulého roku. Do této vyhlášky jsou však zahrnuty i údaje, které nejsou „v souladu“ s legislativními úpravami EU z toho prostého důvodu, že se v Evropě neřeší. Evropská unie jako celek vychází z povahy a specifity jelenovitých a nepožaduje u těchto druhů zvířat značení. Chci zdůraznit, že to je z důvodu automatického respektování welfare zvířat v Evropské unii.
Tvůrci české vyhlášky ovšem uzákonili značení mláďat jelenovitých do 72 hodin po porodu ušní visačkou a do šesti měsíců věku vymražením kapalným dusíkem. Značení do 72 hod po porodu způsobuje velkou pravděpodobnost, že matka mládě po označení nepřijme. Navíc u jelenovitých se vyskytují tzv.mláďata odkládacího typu, to znamená, že najít takové mládě není snadné a zabere farmáři mnoho času a finančních prostředků. Při tom by docházelo k vážnému narušení pohody u ostatních zvířat, což by zejména u vysokobřezích matek mohlo vést až k následným problémům s reprodukcí se značnými ekonomickými důsledky. Požadavek značení vymražením je unikátní na celém světě. Je bolestivé a v rozsahu požadovaném vyhláškou (nejméně 4 číslice s velikost číslic alespoň 12 cm) by u šestiměsíčních kolouchů a daňčat v řadě případů vedlo k úhynu. Toto jsou všechno závažné důvody pro změnu zákona o označování jelenovitých.
S přelomem roku máme však velmi pozitivní signály z ministerstva zemědělství a pevně věřím, že se situace bude co nejdříve řešit a úspěšně se také vyřeší.

Jana Doktorová