Jen zákony nestačí (komentář)

Posílit bezpečnosti tuzemského trhu lihovin, ochránit spotřebitele a nedopustit, aby se znovu opakovala aféra s pančovaným alkoholem, která loni vzala zdraví i životy mnoha lidem, to je cílem legislativních úprav zákona o povinném značení lihu, novely zákona o lihu a živnostenského zákona. Snahu státu posílit bezpečností prvky při výrobě a prodeji alkoholu je třeba přivítat, přesto však některá opatření mohou výrazně poškodit, či dokonce vyloučit z trhu menší producenty lihovin, přičemž jejich přínos pro ochranu konzumentů je přinejmenším problematický.

Veškeré legislativní úpravy jsou, zdá se, šity na míru velkým lihovarnickým společnostem. Nakonec na jejich přípravě se podílela Unie výrobců a dovozců lihovin, která je zaštiťuje. Malé producenty s produkcí několika set litrů lihovin ročně však staví do velmi složité situace. Například složení povinné pětimilionové kauce, jež bude požadovat nová legislativa, pro ně může být likvidační. Stejně tak jako náklady na pořízení kamerového systému, který umožní správcům daně nepřetržitě sledovat provoz lihovaru. Přitom lze sotva doufat, že to zabrání porušování zákona. Tomu měly udělat přítrž i kolky, kterých se u nelegálních výrobců lihu našly celé štosy, a řada dalších předchozích norem a nařízení.
Asi není důležitě, zda bude mít České republika o nějaký ten malý lihovar více nebo méně, bohužel se ale s drobnými výrobci ztratí také řada regionálních specialit. Například přírodní ovocné pálenky vyráběné v omezeném objemu, které na rozdíl od produktů velkých likérek nenajdete v supermarketech ale spíš v menších vinotékách či prodejnách s přírodními produkty. Přitom právě podporu regionálních potravin má dnes ministerstvo zemědělství jako jednu ze svých priorit.
Zákonů a jejich novel, lze jistě přijmout spoustu, ale jestli budou v praxi fungovat, záleží hlavně na těch, kteří je budou naplňovat. Bohužel právě oni v minulosti selhali.