13.01.2012 | 07:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jetelovinotravní směsi na orné půdě

Základem jetelovinotravních směsí jsou vysoceprodukční jeteloviny a trávy s vysokou kvalitou píce. Ze skupiny jetelovin se do směsí nejčastěji používají vojtěška setá, jetel luční, případně jetel plazivý. Ze skupiny trav nachází největší uplatnění jílky, kostřavy a jejich hybridy, dále také srha laločnatá, nebo sveřepy. Do směsí se doplňkově mohou přidávat i další druhy jetelovin, například vičenec ligrus nebo komonice bílá.

Jednoleté jeteloviny (jetel perský, jetel alexandrijský, jednoletá komonice) nejsou do víceletých směsí vhodné. Přidáním doplňkových druhů jetelovin se ve směsích zvýší druhová pestrost, což přispívá k obohacení a zvýšení chutnosti píce. Některé druhy, kromě kvalitních nutričních hodnot, mohou mít i léčivý charakter, například komonice, která působí v trávicím traktu protizánětlivě.

Jetelovinotravní směsi na orné půdě 
Jetelovinotravní směsi na orné půdě bývají v rámci osevních postupů využívány většinou po dobu dvou až tří užitkových let. Po této době klesá produkční schopnost ­jetelovin, což bývá způsobeno náchylností k chorobám vyvolávajícím poškození krčkových a kořenových pletiv. Jeteloviny z porostu postupně mizí a jejich místo nahrazují vyseté druhy trav a plevel. Mezi hlavní původce kořenové hniloby jetelovin patří především zástupci z rodu Fusarium a Verticilium. Mezi další patogeny, snižující vytrvalost jetelovin, patří například virus žilkové mozaiky jetele lučního nebo virus mozaiky vojtěšky. Virové patogeny způsobují na rostlinách jetele lučního různé typy příznaků – mozaiky, strakatosti, skvrnitosti, kroucení listů a další.
V krmivu vyrobeném z jetelovinotravních směsí představují jeteloviny hlavní zdroj bílkovin, zatímco trávy jsou zdrojem sacharidové složky obsahující především lehce rozpustné cukry. Při výrobě siláží zlepšují sacharidy proces kvašení a v krmivu jsou pohotovým zdrojem energie. Při sušení sena urychluje travní komponent žádoucí zavadání píce, protože při zpomaleném procesu sušení dochází v rostlinách k  odbourávání sacharidů a rozkladu dusíkatých látek. Potřebu zvýšení podílu rozpustných sacharidů, zejména při výživě dojnic v ekologickém systému hospodaření, můžeme zajistit zařazením energeticky bohatších travních druhů (jde především o jílky a jílkovité hybridy) do směsí.
Během růstu jeteloviny vytváří symbiózu s hlízkovými bakteriemi, fixují vzdušný dusík a dusíkem zásobují i travní komponent. Proto v lokalitách, kde se jeteloviny dlouhodobě nepěstují je vhodné osivo směsky inokulovat.

Zakládání směsek 

Založení směsek je možné dvěma způsoby. Prvním způsobem je výsev bez krycí plodiny. Půdu připravíme podzimní orbou s případným zapravením organických hnojiv. Na jaře pečlivě urovnáme půdu smykováním a vláčením. Na lehčích půdách vysejeme osivo do hloubky 20–30 mm, na těžších půdách do hloubky 10–20 mm. Po zasetí je nutné půdu uválet. Druhý způsob je výsev do krycí plodiny. Požadavky na přípravu půdy jsou obdobné jako u výsevu bez krycí plodiny. Kvalitní založení porostu spočívá ve včasném výsevu krycí plodiny (obilnina, luskovina, luskoobilní směs) do hloubky 40–60 mm. Následuje výsev vlastní směsky napříč řádků krycí plodiny do hloubky 10–30 mm, po výsevu také zaválíme. U porostu založeného bez krycí plodiny je potřeba provést minimálně jednu odplevelovací seč v době výšky porostu 200–250 mm, v závislosti na povětrnostních podmínkách můžeme po seči provést ještě jednu nebo dvě skliz­ně. U porostů založených s krycí plodinou je vhodné provést sklizeň krycí plodiny před plnou zralostí, především z důvodu možného potlačení podsevu výdrolem. Po sklizni krycí plodiny následuje zpravidla jedna sklizeň.

Sklizeň jetelovinotravních směsí 

Sklizeň jetelovinotravních směsí se většinou řídí podle travního komponentu. Začít se sklizní bychom měli v době začátku metání až plného metání, v této době je v rostlině zastoupen optimální poměr živin a vlákniny. Sklizeň v pozdějším termínu znamená rychlý úbytek zejména vodorozpustných cukrů a nárůst obsahu vlákniny. Některé druhy trav po první sklizni nemetají, v tom případě se sklizeň provádí ve fázi butonizace jetelovin. V pozdější fázi sklizně opět dochází ke snížení kvality sklizené píce.
Tabulka uvádí výnosy z pokusu s hnojenými a nehnojenými va­riantami jetelovinotráv. Rozdíly ve výnosech suché hmoty se pohybují v užitkových letech do 10 % ve prospěch hnojených variant. Některé směsi ale dosáhly vyšších výnosů ve variantách nehnojených. Startovací dávka dusíku po výsevu v roce založení urychlí zapojení porostu a podpoří růst travního komponentu v době, kdy se u jetelovin teprve vytváří symbióza a zatím nedochází k zásobování travního komponentu ze strany jetelovin. Po vytvoření kořenové symbiózy se nehnojené varianty v růstu liší jen minimálně.

Závěr 

Složení vysévaných směsí záleží na lokalitě, především na množství srážek a teplotních poměrech. Vojtěška je schopna zajistit výnos hmoty v suchých obdobích, kdy jetele a travní komponenty v růstu zaostávají. Trávy mají širokou ekologickou amplitudu, do sušších podmínek je vhodná kostřava luční, rákosovitá a kostřavovité hybridy, do vyšších poloh jsou vhodné například bojínek luční, kostřava luční, naopak jílky ve vyšších polohách bývají častěji napadány chorobami. Jetel luční ve směsi může částečně nahradit výnosy vojtěšky v chladných letech, nebo v lokalitách, kam se vojtěška, zejména kvůli nárokům na vyšší teplotu, nehodí. Jetel plazivý ve směsi svým pokryvem zamezuje nadměrnému výparu z půdy po sklizni píce do doby, než dorostou ostatní komponenty směsi.
Jetelovinotravní směsi na orné půdě poskytují kvalitní píci vhodnou k silážování i výrobě sena. Příznivě působí na půdu ať už vlivem symbiotických bakterií poutajících vzdušný dusík, nebo zanecháním množství biomasy v půdě, zejména v podobě kořenů rostlin. Současně plní významnou protierozní funkci v místech ohrožených erozí půdy.
Příspěvek byl zpracován na základě výsledků řešení výzkumného záměru MŠMT reg. č. 2629608001 a za částečné institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace.

 

Klíčové informace

– Jetelovinotravní směsi na orné půdě poskytují kvalitní píci vhodnou k silážování i výrobě sena.
– Z jetelovin se do směsí nejčastěji používají vojtěška setá, jetel luční, případně jetel plazivý. Ze skupiny trav nachází největší uplatnění jílky, kostřavy a jejich hybridy, dále také srha laločnatá nebo sveřepy.
– Jetelovinotravní směsi mají významnou protierozní funkci v místech ohrožených erozí půdy.

Ing. Jaroslav Lang, Ph.D. 
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko
oddělení agrotechniky

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down