14.12.2004 | 10:12
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Každý má vyrábět to, co ví, že prodá

Rozhovor s Františkem Haláskem, předsedou krajské rady Vysočina Zemědělského svazu ČR

Tvrdíte, že není správné při prodeji obilí spoléhat na intervenční nákup. Není ale letošek s rekordní úrodou výjimečný a napříště se tento nástroj stane skutečně okrajovým?
Intervenční nákup má pomoci vyřešit nejtíživější situaci u malé části produkce, přitom cena má zhruba pokrýt výrobní náklady. V každé civilizované kapitalistické zemi je normální, že každý vyrábí to, co ví, že prodá. Nikdo se tam nespoléhá na stát, zatímco u nás jej někteří podle svých slov nepotřebují, ale pak najednou volají státe pomož. A mám obavy, že volání bude stále silnější. Řekl bych také, že letošek je u obilí rokem normálním – úroda byla dobrá, ale nenormální byly předcházející roky, kdy se tu zásadně porušila zemědělská soustava. Minimálně o 1,5 milionu tun poklesl odbyt obilovin proto, že jsme neodůvodněně snížili stavy skotu, kterému by se toto množství zkrmilo. Navíc se na značné části ploch mohly pěstovat krmné plodiny místo obilí. A produkce potravinářského obilí by pak mohla být o dva miliony tun nižší.

Jenže pokles stavů zvířat je realita, takže co s tím?
Realitou je, že se tu 15 let chováme jako rozvojová země. Každý stát přece ví, že musí dělat výrobky a ne suroviny a ještě lobbovat za jejich velmi dobré zaplacení. Stát by měl řešit zhruba šest, nejvíce deset procent sklizně, ovšem při cenách odpovídajících záchranné síti, ne za ceny, které neodpovídají konkurenceschopnosti.

Jaké máte na mysli?
Nákladová cena na tunu obilí vychází v průměru asi na 2500 korun, a to by měla být výše pro záchrannou síť. Musíme si uvědomit, že je tu Amerika s nízkou cenou a z druhé strany Ukrajina. Asi všichni bychom na Ukrajině chtěli změny ke kapitalismu, přitom nám zemědělcům by měla vyhovovat její socialistická nevýkonnost. Je tam hrozba obilnice Evropy a pak může být české obilí neprodejné.

Však také ekonomové předpokládají, že se potravinářské obilí bude posouvat do krajin, kde se dá vyrobit efektivněji …
Tvrdím, že snaha řešit socialistickou modlu obilí je v konečném důsledku kontraproduktivní.
Intervenční nákup je přece standardní nástroj společné zemědělské politiky. Co na tom můžeme měnit?
V unii je obvyklé vykoupit šest procent produkce. V celé západní Evropě je vyrovnaná zemědělská soustava a pozice zemědělců, kteří zpravidla vlastní zpracovatelské kapacity a výrobny krmných směsí, je ekonomicky tak silná, že si mohou dovolit obilí ponechávat z větší části ve skladech. U nás jenom socialistická pohodlnost způsobila, že to pracné jsme přestali dělat a dali jsme se na to jednoduché, nepracné, tedy na obilí.

Celostátní zemědělský svaz ovšem požaduje, aby stát splnil svoji roli v intervenčním nákupu.
Já jsem vždy vystupoval proti preferování obilí a mluvil o tom, že surovina z jakékoliv oblasti má být laciná. V tom se liším od představitelů všech stavovských organizací.

Zastáváte tento názor třeba také u mléka?
Paradoxně macešské chování státu k mléku nás přivedlo ke zvyšování konkurenceschopnosti. Dokázali jsme snížit náklady na litr mléka a jsme schopni s ním na evropském trhu dobře konkurovat. Dnes ale nejednáme rozumně. Není dobré kvůli tomu, že jsme roky na mléku prodělávali, cenu eskalovat, když víme, že v unii bude klesat. Na druhou stranu se ale snížení o každý eurocent přesune do mimocenových nástrojů. Mléko musí být konkurenceschopné cenou, přitom zemědělec musí přes kompenzační platbu dostat své. Než krátkodobě prosazovat nějakou cenu je důležitější se starat o své náklady, jinak to u mléka může dopadnout jako u prasat letos zjara, nebo jako u obilí tento a zřejmě i příští rok. Vždyť jeho porosty jsou letos nejméně tak dobré jako loni. Zemědělci by místo spoléhání na intervenční nákup měli své aktivity směřovat třeba k bioetanolu a stát se těmi, kdo budou provozovat lihovary. EU rozhodně nebude trpět, abychom zavalili evropské sklady obilím, které možná nebude nikdo chtít. Když jsme se dostali do unie, měli bychom rychle zavést její pravidla a každý by měl dělat to, co má nasmlouvané a ví, že produkci prodá.

Mluvíte o rychlém zavedení unijních pravidel, přitom kritizujete předčasný odchod do důchodu …
Vystupuji proti tomu, jak má být opatření formulované. Když člověk od 40 do 55 let vytvoří určité hodnoty a k tomu dostane adekvátní dávku, když ukončí činnost, jsem pro. To se ale nedá říci o situaci, kdy někdo na pěti hektarech pěstoval obilí. A proč také nemůže být nabyvatelem jakákoliv právnická osoba?

Snahou je přece zlepšit věkovou strukturu v zemědělství.
To v unii není smyslem tohoto opatření, tím je koncentrace farem. Oni dobře vědí, že nikdo z mladých nemá zájem hospodařit. Já bych také rád dopřál traktoristům zasloužený odpočinek s takovými penězi a přijal mladé kluky, kteří na tuto práci čekají.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2023 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down