Projev ministra životního prostředí Jana Dusíka, který přednesl na klimatickém summitu v dánské Kodani 17. prosince, poskytla pro Agroweb mluvčí úřadu Petra Roubíčková.
Paní předsedkyně, excelence, vážení delegáti,
nejprve mi dovolte vyjádřit moji vděčnost dánské vládě a zejména jeho excelenci Larsi Lokkemu Rasmussenovi a její excelenci Connie Hedegaard za uspořádání této konference a za úsilí a zaujetí, které vložili do tohoto nesnadného úkolu, aby nás provedli neklidnými vodami vyjednávání k rozumnému výsledku v duchu kompromisu a dobré vůle. Dohoda o akčním plánu z Bali, která byla uzavřena před dvěma lety, vznikala, jak si všichni dobře vzpomínáme, s velkými obtížemi. Tehdy jsme však věřili, že na tomto místě, v Kodani, bychom mohli dospět ke komplexní dohodě o právních podmínkách, jež by měla být provedena co možná nejdříve, nejpozději však do roku 2013. Nová smlouva se měla týkat všech prvků, které jsou nezbytné pro nastolení stabilního mezinárodního režimu týkajícího se klimatických změn – kvantifikované závazky vyspělých zemí týkající se snížení emisí, národní iniciativy rozvojových zemí směřující ke zmírnění změn klimatu, inovativní opatření k adaptaci na změnu klimatu a k přenosu technologií a rovněž způsoby financování tohoto nového režimu. Za jádro naší dohody jsou pokládány kroky, jež bude možno měřit, vykazovat a ověřovat, a také jejich financování.
A kam jsme dospěli v tomto okamžiku? Očekávání vzniklá v Bali nejsme schopni naplnit. Navzdory vší snaze a obrovskému množství práce odvedené od konference v Montrealu v roce 2005, kde jsme začali uvažovat o budoucích závazcích pro vyspělé země, dosud neexistuje právně závazná úmluva. Vážím si neúnavné práce našich úředníků a vyjednavačů; v této chvíli však vyčerpali své možnosti a je povinností nás, politiků, abychom nalezli z této bezvýchodné situace cestu a poskytli jasné a přesvědčivé vodítko k oživení tohoto procesu.
Dohoda je stále na dosah. Měli bychom stavět na tom, čeho jsme již dosáhli – zvýšit ambicióznost závazků vyspělých zemí ohledně snížení emisí – a Česká republika, která je součástí rodiny národů Evropské unie, je připravena tak učinit. Česká republika se přidala k závazku EU ohledně financování tzv. „rychlého startu“. Zmírnění účinků změny klimatu má rovněž významné dopady na hospodářství a hospodářskou soutěž – náš závazek ke snížení emisí musí tedy být propojen se závazkem našich partnerů, mj. i Spojených států, jenž musí být ambiciózní a odpovídat vědeckým doporučením. To však nebude k odvrácení klimatických změn stačit; vyspělé země samy o sobě nemohou zvrátit hrozivý růst emisí po celém světě. Musíme všichni jednat společně, právně závazné závazky ke snížení emisí je třeba doplnit vhodnými iniciativami ke zmírňování změn klimatu v rozvojovém světě, zejména v nejvíce vyvinutých, nově vznikajících ekonomikách, kterými je například Čína.
Jsme si vědomi toho, že jednoduchá řešení neexistují. Musíme změnit vzorce svého chování tím, že přejdeme k udržitelnému hospodářskému a sociálnímu vývoji, který bude ohleduplnější ke klimatu. Česká republika má stále poměrně vysoké emise CO2 [12,38 t/obyv.] na obyvatele. Češi si jsou této historické zátěže vědomi a jsou pevně odhodláni své hospodářství orientovat na
technologie, které produkují nízké množství uhlíku, využívat veškerý potenciál zdrojů obnovitelné energie a zvýšit energetickou účinnost a energetické úspory. Spustili jsme plán zelených investic – program “Zelená úsporám” – s cílem dosáhnout úspor energie, zvýšit energetickou účinnost a využít v rodinných, obytných a bytových domech obnovitelné zdroje energie.
Musíme si upřesnit, jakým způsobem bude poskytnuta potřebná finanční pomoc a z jakých zdrojů bude plynout. Neexistuje žádný jediný zdroj financování kroků, které mají zmírnit klimatické změny. Svoji významnou roli hrají jak veřejné, tak i soukromé zdroje. Tyto zdroje by se měly navzájem doplňovat s trhem s emisemi uhlíku, abychom dosáhli efektivního snížení emisí, aniž by došlo k omezení rozvoje a rovné hospodářské soutěže. Musíme hledat nové a inovativní způsoby financování, zajistit co možná nejširší účast na takovém financování a vycházet z pravidel spravedlivého podílu všech států světa. Kvůli transparentnosti a lepšímu sledování finančních toků bychom měli jasně rozlišovat mezi financováním opatření ke zmírňování změn klimatu a adaptačními kroky.
Ke změně klimatu již dochází a mnoho zemí se již potýká s jejími negativními dopady. Je třeba bezodkladně jednat, abychom mohli pomoci těm nejzranitelnějším a nejméně rozvinutým zemím ve snaze adaptovat jejich společnost na podmínky měnícího se klimatu. Měli bychom rovněž hledat možnost, jak tuto dohodu navázat na jiné příslušné globální dohody týkající se životního prostředí v souvisejících záležitostech (například biologická rozmanitost a boj proti dezertifikaci) a najít jejich společné body.
Excelence, dámy a pánové,
Nemůžeme marnit čas nekonečnými jednáními o nepodstatných detailech. I přes naši neschopnost dospět na této konferenci k právně závazné dohodě musíme pracovat ještě pilněji a ukončit jednání o nové právně závazné dohodě co možná nejdříve, nejpozději však do června roku 2010. Nová dohoda o klimatu pravděpodobně neuspokojí všechny zúčastněné, ale měla by nás přiblížit budoucnosti s nižší produkcí uhlíku, která nebude nepřátelská vůči lidstvu a přírodě. Dlužíme to budoucím generacím, které budou hodnotit úspěch či neúspěch našich snah. Pevně věřím, že jejich hodnocení našich současných rozhodnutí, jak čelit změně klimatu, bude pozitivní.
