Klíšťata se rozšiřují i na hřebeny hor

Výzkum uskutečněný v minulých sedmi letech prokázal existenci početně stabilních a životaschopných populací klíštěte obecného až do nadmořské výšky 1000 až 1100 metrů. V minulosti se klíště vyskytovalo pouze do výšky 700 až 800 metrů nad mořem. Jednotlivé, avšak pravidelné nálezy nymf klíštěte byly zaznamenány až k horní hranici lesa, tedy přibližně do 1250 metrů. Příčinu těchto změn odhalila současně provedená analýza údajů z pěti krkonošských klimatologických stanic. Je jí výrazné oteplení v jarním a letním období. Například v 1100 m nad mořem se průměrná měsíční teplota vzduchu v květnu za posledních padesát let zvýšila o 3,5 °C, v červnu a červenci o 2 °C, v srpnu o 2,5 °C. Informoval o tom Radek Drahný, odborný referent pověřený zastupováním tiskové mluvčí Správy KRNAP.

Výzkum s názvem Experimentální ověření změn ve výškovém rozšíření klíštěte obecného (Ixodes ricinus) a rizika začleňování jím přenášených nákaz do horských ekosystémů podpořila grantová agentura ČR. Jeho řešitelem byl zoolog Správy Krkonošského národního parku Jan Materna, spoluřešiteli Vlasta Danielová ze Státního zdravotního ústavu a Milan Daniel z Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Cílem projektu bylo:
• pomocí terénního experimentu ověřit posun ve výškovém rozšíření klíštěte a analyzovat jeho příčiny,
• na základě experimentálních výsledků stanovit aktuální maximální nadmořskou výšku, v jejíchž podmínkách je klíště schopno vytvořit životaschopné místní populace, a porovnat ji s výsledky terénních sledování,
• porovnat početnost klíštěte v různých nadmořských výškách a stanovit riziko napadení,
• na základě laboratorních vyšetření odchycených klíšťat vyhodnotit výškové rozšíření původců klíšťové encefalitidy a lymské borreliózy a stanovit možné riziko lidské infekce.
Terénní experiment spočíval ve vysazení klíšťat umístěných ve speciálních klíckách na deseti lokalitách s různou nadmořskou výškou (650 až 1550 m n. m.) a sledování úspěšnosti a rychlosti jejich vývoje. Experiment prokázal, že klíště obecné je v současné době schopné přežívat a vyvíjet se přinejmenším v nadmořské výšce 1100 metrů. V minulosti byla horní výšková hranice rozšíření klíštěte na území České republiky stanovena na základě dlouhodobých terénních sledování a výsledků obdobného experimentu mezi 700 až 800 m n. m. Tato nadmořská výška byla i horní hranicí možné infekce původci klíšťové encefalitidy a dalších onemocnění přenášených klíšťaty. „Dnes panují v květnu v 1100 metrech takové teplotní podmínky, jaké byly před padesáti lety v 600 metrech,“ uvádí Jan Materna. „Pro potřeby našeho projektu jsme požádali Český hydrometeorologický ústav v Hradci Králové o analýzu dat z pěti krkonošských klimatologických stanic za období 1961–2007. Ta odhalila statisticky významný nárůst průměrné roční teploty vzduchu v 1100 m n. m. o 1,5 °C, přičemž nejvýraznější je vzrůst teploty zejména v květnu – srpnu, tedy v období, které je klíčové pro rozmnožování a vývoj klíštěte,“ zdůraznil Materna. Tyto změny klimatu – vzhledem k velmi silné závislosti rychlosti vývoje jednotlivých stadií klíštěte na teplotě – jsou podle výsledků provedeného výzkumu hlavní příčinou změn ve výškovém rozšíření klíštěte. „Zatímco při 14 C se nasátá larva klíštěte promění do stadia nymfy za čtyři měsíce, při 19 C jí to trvá o polovinu kratší dobu,“ upřesnil Materna. Vyšší teploty tedy pro klíště znamenají větší šanci, že stihne dokončit svůj vývoj ještě před nástupem chladného podzimního a zimního období. Obdobný posun ve výškovém rozšíření klíštěte byl prokázán i na Šumavě a v Jeseníkách.
I přes výzkumem potvrzenou skutečnost, že v současnosti se klíšťata vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, než tomu bylo v minulosti, četnost jejich výskytu se stoupající nadmořskou výškou výrazně klesá. V polohách nad 1000 m dosahuje průměrných hodnot od jednoho do pěti jedinců klíštěte zjištěných za hodinu jejich sběru pomocí vlajkování. To je v průměru přibližně padesátkrát méně než na kontrolních plochách v 600 m n. m. Riziko napadení klíštětem v polohách nad 900 m n. m. je tedy mnohem menší než na níže položených lokalitách.
Spolu s klíštětem byli ve vyšších polohách zjištěni i původci onemocnění přenášených klíšťaty (lymské borreliózy a klíšťové encefalitidy). Na základě laboratorních vyšetření sebraných klíšťat všech stadií byla bakterie Borrelia burgdorferi – původce lymské borreliózy – prokázána až do nadmořské výšky 1270 m n. m. a virus klíšťové encefalitidy až do výšky 1140 m n. m. Průměrný počet klíšťat infikovaných původci lymské borreliózy se pohyboval v rozmezí od 3,6 do 10,6 % v závislosti na konkrétní lokalitě. Díky nízké početnosti klíšťat v nadmořských výškách kolem 1000 m n. m. je však riziko napadení infikovaným klíštětem poměrně malé.
Projekt přispěl ke stanovení současné mezní hranice výškového rozšíření klíštěte v našich zeměpisných šířkách a znalosti mechanismů, které jej podmiňují. Zároveň umožnil posouzení aktuálního výškového rozšíření původců klíšťové encefalitidy a lymské borreliózy, stanovení rizika napadení klíštětem a rizika výskytu původců obou jim přenášených onemocnění v horských oblastech, které jsou intenzivně využívány k rekreaci.