Komisařka vyzvala k útoku

Ne defenzivní, ale ofenzivní by měla být podle komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerové Boelové strategie Evropské unie v agrárním zahraničním obchodě. V této oblasti je sice unie světovou jedničkou, ale je třeba využít všechny možnosti perspektivních trhů.

Evropská unie je na špici světového agrárního obchodu. Podle generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (DG Agri) jsou v zahraničním obchodě unie se zemědělskými a potravinářskými výrobky i nápoji pozitivní trendy. Potvrzuje to skutečnost, že agrární export evropské sedmadvacítky se v poslední době meziročně zvýšil o 4,1 procenta. Mezi roky 2002 a 2006 se export zvýšil o 11,3 miliard amerických dolarů a obchodní deficit unie v této oblasti se snížil z devíti na 3,6 miliard dolarů. Export přitom v tomto období vzrostl o 15 procent a import o pět procent. Evropská unie zaujala mezi světovými agrárními exportéry a importéry první místo. Export potravin z unie míří hlavně do států sdružených v uskupení Nafta (tedy severoamerické státy, tj. USA, Kanada a Mexiko), kam jde 25,5 procenta. Na druhé místo se řadí země bývalého Sovětského svazu (CIS) a na třetí příčce je Evropské sdružení volného obchodu (EFTA). Agrární export sedmadvaceti států, které dnes tvoří Evropskou unii, do států Nafta se ve finančním vyjádření zvedl ze 13 miliard eur v roce 2002 na loňských 15,7 miliard eur. Do států bývalého Sovětského svazu šlo v roce 2002 za 4,6 miliardy eur agrárního zboží, loni to bylo již za 7,9 milard eur. Do zemí EFTA vyvezly dnešní státy unie v roce 2002 za 5,5 miliardy eur agrárních komodit, potravin a nápojů a loni to již bylo za 6,7 miliard eur.
Pokud jde o jednotlivé státy, pak největším odbytištěm agrárního exportu jsou stále Spojené státy americké. V roce 2002do nich směřoval agrární export unie za 10,8 miliard eur a loni za 13,2 miliard eur. Naproti tomu třeba do Číny vyváží unie méně než do samotného Hongkongu nebo dokonce do Norska. V roce 2006 dosáhl agrární export do Číny jen 1,2 miliardy eur, zatímco do Norska téměř dvě miliardy eur a do Hongkonku skoro 1,5 miliardy eur.
O dalším směřování agrárního obchodu unie i o jeho možnostech jednala konference, které se koncem července v Bruselu zúčastnilo na 80 exportérů zemědělských a potravinářských výrobků. Umožnila výměnu informací mezi bruselskými úředníky a obchodníky zaměřenými na různé druhy agrárního zboží i různé světové trhy. Obchodníci zejména žádali komisi o aktivní podporu exportních zájmů unie, jako je snížení celních tarifů, odstranění tarifních bariér a propagaci výrobků.
Ne obrana, ale útok
„Po mnoho dekád byla Evropská unie v oblasti agrárního obchodu světovým gigantem, a to k prospěchu svému i ostatních,“ prohlásila komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Jak zdůraznila, unie vždy dovážela více zemědělských produktů z rozvojových zemí než USA, Japonsko, Kanada, Austrálie a Nový Zéland dohromady.
„Na druhé straně jsme také měli dobrou exportní tradici. Od roku 2001 jsme čistým exportérem potravin a nápojů do USA a vloni jsem se poprvé stali čistým exportérem tohoto zboží i do zbytku světa. Je to úspěch a nyní je vhodný okamžik, abychom si probrali, zda a jak můžeme na tomto úspěchu stavět,“ poznamenala s tím, že prostor pro tuto diskusi dává právě zmíněná konference. Ta však se konala v době, kdy stále nebylo (a dlouho asi nebude) jasné, jak dopadne Katarské kolo jednání Světové obchodní organizace (WTO). Nezdarem skončila také nedávná snaha unie dosáhnout dohody na jednání USA, Brazílie, Indie a EU v Postupimi. Komisařka zdůraznila, že i unie má zájem na otevření agrárních trhů po celém světě.
„Jsem pevně přesvědčena, že musíme mít ofenzivní strategii pro podporu exportu zemědělských a potravinářských výrobků. To ale neznamená, že ve své strategii opustíme všechny obranné prvky,“ uvedla s tím, že není možné založit celou strategii unie na obraně. „Místo toho, abychom se snažili omezit ztráty, musíme chtít vítězit,“ prohlásila s tím, že tuto strategii má několik důvodů:
• Celní tarify se mohou podle ní v budoucnu jen snižovat.
• Existují nové možnosti exportu. Jako příklad uvedla Indii. Její střední třída se rozrůstá každým rokem o 35 milionů lidí, tedy o populaci středně velké evropské země. A tato střední třída mění své stravovací zvyklosti a je zvědavá i na potraviny a nápoje s vysokou přidanou hodnotou, které může unie nabídnout. Podobně je i situace v Číně, kde se rychle zvyšuje národní důchod. Unie však nemůže omezit své exportní ambice jen na Asii. Další možnosti jsou na trzích zemí Střední Ameriky či v Andském společenství národů (Andean Community) a jinde. Šance nabízí podle komisařky i Mexiko, s nímž má unie uzavřenou dohodu o volném obchodu.
• Vysoké celní tarify jsou sice v mnoha případech problémem, ale často nejde jen o ně. Na mnoha trzích je také mnoho mimotarifních bariér. Ty ale samy nezmizí a je třeba, aby unie na jejich odstranění vyvinula nemalé úsilí.
• Mnoho exportérů vyváží na stejné trhy. Směřují zejména do USA. Ale tato země má řadu dvojstranných dohod po celém světě. „Kdybych byla ředitelem exportní společnosti, nechtěla bych soutěžit s USA na trzích, na něž mají preferenční přístup a já jej nemám,“ konstatovala komisařka s tím, že to je důvodem, proč unie jedná o dohodách o volném obchodě po celém světě jako doplňku ne jako o náhradě mnohostranných jednání v Katarském kole. Slibně se podle ní rýsuje dohoda s Jižní Koreou, která by mohla být podepsána v závěru letošního roku a s Indií, jejíž uzavření očekává v průběhu následujícího roku.
Co je ještě nutné
pro zlepšení podmínek
Pro zlepšení podmínek agrárního zahraničního obchodu je však třeba ještě mnoho udělat. Komisařka poukázala i na potřebu těsnější spolupráce politiků, kteří vyjednávají o bariérách obchodu, a exportérů. Právě obchodníci by podle ní měli říci, s kterými zeměmi je zapotřebí jednat. „Nechceme ztrácet čas a energii otevíráním trhů, na které žádná evropská společnost nechce se svou produkcí jít,“ vysvětlila. Je také nutné, aby společně a ne proti sobě pracovaly instituce členských států a unie. Je také třeba, aby podpora exportu byla jednotná. Aby jednání i propagační akce nejely, jako je tomu mnohdy dnes, po dvou souběžných kolejích a neměly proto šanci se nikdy setkat. Každá aktivita podporující export by měla být součástí jediného celku.
Perspektivní trhy
K perspektivním trhům patří podle DG Agri Indie, země bývalého Sovětského svazu, zejména Rusko a Ukrajina, státy sdružení Asean a rozvinuté země, například USA, Kanada a státy EFTA.
Indie
Druhá nejlidnatější země světa (1,1 miliardy obyvatel) s impozantním ekonomickým růstem osm procent HDP za rok. Významné změny ve stravpovacích zvyklostech zejména u stále se rozrůstající střední třídy. Po tři za sebou jdoucí roky - od 2002 do 2005 - však agrární export unie do Indie klesal. Indie dováží hlavně zemědělské komodity, poptávka po výrobcích s vyšší přidanou hodnotou je stále malá.
Země bývalého
Sovětského svazu
Jde o region, kam směřuje třetí největší agrární export (ve finančním vyjádření). VC Rusku se zvýšil výdaj za potraviny z unie na obyvatele za rok z 19 eur v roce 2000 na loňských 33 eur. Pokud bude současný růst exportu do tohoto teritoria pokračovat, budou státy CIS do deseti let druhým největším importérem zboží z evropské sedmadvacítky. Tyto možnosti potvrzuje celkový počet obyvatel, jejich rostoucí příjem, blízkost členským státům unie a probíhající reformy.
Mercosur
Ve sdružení je pět jihoamerických států včele s Brazílií. DG Agri je pokládá za potenciální možnost pro růst agrárního exportu unie. Za rok z těchto zemí unie doveze téměř za 14 miliard eur, což představuje asi čtvrtinu jejího importu. Agrární export unie však dosáhl jen 0,6 miliardy eur. DG Agri předpokládá, že by se pro export do tohoto regionu mohl uplatnit zejména slad, víno, olivový olej apod.
Podle šéfa expertní skupiny Federace výrobců potravin, nápojů a zpracovatelů zemědělské produkce (CIAA) Nicholase Simmse export nápojů a potravin do zemí Mercosuru klesá. V roce 2005 dosáhl jen 523 milionu eur, což bylo o 35 procent méně než v roce 2000. Snížil se hlavně export mléčných výrobků a také dalších produktů s vyšším stupněm zpracování. Jak Simms upozornil, import z těchto zemí do unie 17krát převyšuje hodnotu exportu do nich a tato nerovnováha stále roste. Přitom asi 80 procent exportovaných potravin a nápojů jde do Brazílie. Ta si v obchodě s unií vede velmi zdatně. Jen potravin a nápojů do ní za rok doveze za 6,5 miliard eur, což 16krát převyšuje export unie do této země. Proto se Simms v případě obchodu s Brazílií přimlouvá spíše za obranou strategii. Zajímavý je podle něj zejména pokles dovozu mléčných výrobků do Brazílie. Ten se mezi roky 2005 a 1996 snížil o téměř 87 procent. Podobně o 91 procent poklesl dovoz čokolád, o 60 procent trvanlivého pečiva, o 51 procent export masa. Naopak podstatně vývoz krmiv a také ryb. To svědčí nejen o tom, že posílila vlastní brazilská výroba, ale třeba mléčné produkty dováží dnes Brazílie hlavně z Argentiny. Simms očekává navýšení mléčné produkce Brazílie, která nejprve podle něj vytlačí argentinský export a potom bude expandovat na světové trhy. Podobně očekává, že se Brazílie stane předním exportérem bioetanolu.
Uskupení Asean
Jde o deset zemí jihovýchodní Asie se zhruba 540 miliony obyvatel, jejichž životní úroveň se zvyšuje. Agrární export unie mezi roky 2000 a 2005 klesl.
Rozvinuté státy
Do této skupiny řadí DG Agri USA, Kanadu a státy EFTA. Směřuje do nich asi 45 procent celkového agrárního obchodu unie, loni to bylo celkem za 30,1 miliardy eur. Pokud se trend růstu obchodu nezmění, předpokládá se, že do roku 2015 by se agrární export do těchto zemí mohl dostat až na 50 miliard eur za rok.
Jihoafrická republika
a státy ACP
S Jihoafrickou republikou jde celkem o 80 zemí z Afriky, Karibiku a Pacifiku. Pokud jde o agrární obchod, je EU ve vztahu k nim čistým importérem (dováží víc, než exportuje). Dovoz dosahuje ročně asi devíti miliard eur (jde zejména o zboží z jižní Afriky, Keni a Ghany). Export z unie do tohoto teritoria dosahuje ročně asi 1,2 miliardy eur. Směřuje hlavně do západní Afriky. Unie předpokládá, že agrární obchod zlepší jednání s těmito zeměmi, které by mělo vést k uzavření dohody o ekonomickém partnerství (EPA). Tím by se měla vytvořit další zóna volného obchodu a zlepšit vyhlídky exportu unie. Zejména do jižní Afriky by se mohl rozšířit export sýrů, některých cereálií a výrobků z ich (slad, mouky), drůbežích výrobků, zpracovaného vepřového masa (šunka, uzeniny), zpracované ovoce a zelenina, olivový olej a víno.
Simms konstatoval, že do těchto států směřuje hlavně sušené mléko, ryby a alkoholické nápoje. Roste také vývoz zpracovaných produktů. Tyto státy — i když jen proto, že je jich poměrně hodně, se stávají pro unii stále důležitějším obchodním partnerem. Simms však upozornil, že při jednání o EPA je třeba dbát na správnou aplikaci pravidel o ochraně původu.
Oproti státům ACP je Jihoafrická republika daleko více rozvinutá. Export nápojů z unie do ní vzrostl v posledních deseti letech o 20 procent a roste i vývoz produktů s vyšší přidanou hodnotou.

Střední Amerika a CAN
Jednání o vzájemné liberalizaci obchodu se šesti středoamerickými (CA) a čtyřmi jihoamerickými zeměmi (CAN) by mělo začít na podzim letošního roku. Ze zemí CA unie dováží asi za 1,9 miliard eur agrárního zboží ročně, ze států CAN za 3,3 miliard. Na celkovém importu z regionu se podílejí tyto státy 40 procenty. Jde hlavně o banány, kávu a ananas. Unie naopak do těchto zemí exportuje za rok agrární produkci asi za půl miliardy eur (do CA za 0,1 mld. eur a do CAN za 0,4 mld. eur).

Vysvětlivky zkratek
Nafta — The North American Trade Agreement (Severoamerická zóna volného obchodu) — Kanada, USA a Mexiko.
GCC —Gulf Cooperation Council (státy Arabského zálivu) — Saudská Arábie, Kuvajt, Bahrain, Katar, Spojené arabské emiráty a Sultanát Oman.

Asean — Association of Southeast Asian Nations (Sdružení národů jihovýchodní Asie) — deset zemí jihovýchodní Asie, a to Indonésie, Thajsko, Malajsie, Filipíny, Singapur, Brunei Darussalam, Vietnam, Laos, Barma a Kambodža.

ACP — skupina 79 států z Afriky, Karibiku a Pacifiku.
EFTA —European Free Trade Association (Evropské sdružení volného obchodu, ESVO) — dnes jsou členy Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, z nichž tři (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) jsou účastníky Evropského hospodářského prostoru.

CIS — Sdružení nezávislých států (státy bývalého Sovětského svazu) — Azerbajdžán, Arménie, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgystán, Moldávie, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Ukrajina. — tedy státy vzniklé rozpadem bývalého Sovětského svazu.
Mercosur — Mercado Común del Cono Sur (Jihoamerický společný trh) — Brazílie, Argentína, Paraguay a Uruguay.
CAN — Comunidad Andina — Bolívie, Kolumbie, Ekvádor a Peru.
SICA — Sistema de la Integración Centroamericana (Sdružení středoamerických zemí) — Belica, Kostarika, Salvador, Quatemala, Honduras, Nikaragua a Panama.
CAFTA - USA, Guatemala, Nikaragua, Honduras, Kostarika, Salvador a Dominikánská republika.
MED (Mediteran) — státy Středomoří.