V České republice bylo vymýcení nákaz vždy záležitostí jak chovatele hospodářských zvířat, tak i státu. Legislativa stanovuje povinnost chovatelů informovat o podezření z nákazy i povinnosti kompetentní autority (veterinární správy) přijímat a nařizovat nezbytná opatření k zabránění šíření a zdolávání nákaz. Plnění přijatých veterinárních opatření je pro chovatele také finančně náročné. Proto veterinární legislativa stanovuje poskytování finanční podpory k úhradě a zmírnění škod a nákladů vzniklých provedením zdolávacích opatření. Rozsah podpory se postupně měnil s ohledem na seznam nákaz i rozsah opatření, která jsou hrazena ze státního rozpočtu.
Zákon o veterinární péči číslo 87/1987 Sb. stanovoval povinnost chovatelů činit nezbytná opatření k tomu, aby nedocházelo k šíření nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat. Seznam nákaz byl uveden ve vyhlášce č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat. Nákazy byly členěny na velmi nebezpečné, nebezpečné a jiná hromadná onemocnění. Seznam nákaz byl v souladu s kódem zdraví a odpovídal seznamu velmi nebezpečných nákaz listu A Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat (OIE).
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 414/1992 Sb. stanovovala poskytování podpor a náhrad za zvířata, kde se vycházelo z nákupních cen zvířat nebo ze znaleckého posudku. Znalecký posudek soudního znalce se v případě stanovení výše odškodnění za nutně poražená nebo utracená zvířata využívá i v současnosti. Od stanovené škody se odečítaly náhrady, které byly poskytnuty za nutně poražené zvíře a z důvodu pojištění. Dalším principem, který platí i v současné době, je, že i když byla veterinární opatření nařízena státem, musí o náhradu nákladů a ztrát ve stanovených lhůtách chovatel požádat. Pokud chovatel o náhradu nepožádá a nevyčíslí výši nákladů a ztrát, nelze úhradu poskytnout. V některých členských státech Evropské unie se náhrada v základní výši poskytuje automaticky.
Náhrady podle zákona č. 166/1999 Sb.
V roce 1999 byl schválen nový zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), který je postupně novelizován. Tento zákon stanovil rozsah náhrad za náklady vynaložené na nutnou porážku, utracení zvířete, neškodné odstranění kadáverů, mechanickou očistu a dezinfekci, sanaci vody a krmiv, ztrát způsobených výpadkem produkce, za nutně poražené a utracené zvíře. Za zvířata byla náhrada poskytována pouze v případě, že nemohlo být zvíře pojištěno pro případ výskytu nebezpečné nákazy. Náhrada se poskytovala do výše 50 % prokázaných, účelně vynaložených nákladů a způsobených ztrát. Dále se náhrada za zvíře snižovala o 20 % ceny zvířete v případě, že chovatel nevyužil možnosti doporučeného ochranného očkování. Seznam nákaz byl uveden v § 10, kde byly uvedeny nebezpečné nákazy, které podléhaly povinnému hlášení a zároveň se na ně vztahovala náhrada nákladů a ztrát.
Úpravy v seznamu nákaz
V roce 2003 došlo v souvislosti s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie k novele veterinárního zákona, kdy byla novelizována i ustanovení týkající se náhrad nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami. Seznam nákaz byl přesunut do příloh. Rozsah odškodnění byl rozdílný podle zařazení nákaz do příloh č. 3 nebo 4 veterinárního zákona.
V příloze č. 3 byly vyjmenovány nákazy, kde mohla Česká republika požádat o příspěvek Evropskou komisi na částečnou úhradu státem vynaložených nákladů. V případě nákaz uvedených v této příloze, byly náhrady oproti nákazám uvedeným v příloze č. 4 rozšířeny o prokázané ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete, v případě influenzy ptáků byla náhrada poskytována za neškodné odstranění vajec a v případě nařízené vakcinace chovatel nehradil vynaložené náklady. Zároveň byla zrušena vazba mezi náhradou poskytovanou ze státního rozpočtu a z komerčního pojištění zvířat.
Od roku 2003 poskytuje stát náhrady za splněná mimořádná veterinární opatření a komerční pojišťovny mohou poskytovat pojistné plnění za stejná opatření, ale i za další ztráty, které vznikly chovateli.
Další úprava v seznamech nákaz proběhla v roce 2008, kdy byly nákazy sjednoceny pouze do jedné přílohy, ale došlo k rozčlenění nákaz na nákazy společné pro více druhů zvířat a podle jednotlivých druhů zvířat (skotu, ovcí a koz, koní, prasat, drůbeže, včel, ryb) a ostatní nákazy. Na všechny nákazy uvedené v příloze č. 2 veterinárního zákona se vztahuje povinnost chovatelů hlášení podezření a výskytu nákazy krajské veterinární správě a zároveň se poskytuje náhrada za účelně vynaložené náklady v souvislosti s prováděním mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Byla nově zákonem stanovena možnost úhrady nákladů i v případě nálezu původce nákazy (salmonelózy – invazivní sérovary a jejich původci). V současné době je v seznamu 82 nákaz.
Seznam nákaz, při jejichž výskytu je možné poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek, je jeden z nejrozsáhlejších v zemích Evropské unie. Jsou nákazy z hlediska legislativy Evropské unie, při jejichž výskytu musí stát poskytovat přiměřené odškodnění chovatelům. Mezi tyto nákazy patří například slintavka a kulhavka, mor prasat, africký mor prasat, mor koní, katarální horečka ovcí, transmisivní spongiformní encefalopatie, infekční anémie koní a aviární influenza. Pak jsou nákazy, kde má Česká republika zájem na jejich rychlé eradikaci, protože má dodatečné garance nebo status země prosté Aujeszkyho choroby prasat (ACHP), brucelózy skotu, brucelózy ovcí a koz, tuberkulózy skotu a enzootické leukózy skotu (EBL). Dále se jedná o nákazy, kde na území ČR probíhá monitoring a ozdravovací program, mezi ně je možné zařadit infekční rinotracheitidu skotu (IBR), reprodukční a respirační syndrom prasat a nákazy včel – varroózu, mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu. Nově chtějí chovatelé skotu vyřadit z nebezpečných nákaz paratuberkulózu skotu a v rámci chovatelských svazů řešit ozdravovací program bez účasti státu.
Náhrady nákladů a ztrát v letech 2000 až 2012
Náhrady nákladů a ztrát proplácí chovatelům Ministerstvo zemědělství (MZe) na základě žádosti chovatele, která musí být potvrzena krajskou veterinární správou. Každoročně má ministerstvo vyčleněno ze státního rozpočtu 100 mil. Kč. Výše náhrad je rozdílná jak podle počtu zjištěných nákaz, tak i podle velikosti postižených chovů hospodářských zvířat. Pokud se podíváme na vývoj náhrad od roku 2000, lze v jednotlivých letech vybrat nákazy, které se nejvíce podílely na čerpání náhrad. Pravidelně každoročně se poskytuje náhrada za eradikaci moru včelího plodu.
V roce 2001 byla prvně poskytnuta náhrada za utracení skotu v souvislosti s bovinní spongiformní encefalitidou (BSE) ve výši 5,5 mil. Kč.
Nejvíce bylo vyplaceno za eradikaci BSE – 91,5 mil. Kč v roce 2005. Ve stejném roce bylo za salmonelózy u drůbeže vyplaceno necelých 10 mil. Kč.
V roce 2006 byla význačnější položkou paratuberkulóza skotu ve výši 5 mil. Kč.
V roce 2007 se Česká republika musela vypořádat s vysoce patogenní aviární influenzou u drůbeže, kdy byly chovatelům poskytnuty náhrady do výše 50,6 mil. Kč.
V roce 2009 byla poskytnuta náhrada za eradikaci virové hemoragické septikemie v chovu ryb ve výši 3 mil. Kč a v témže roce bylo nejvíce náhrad poskytnuto v případě nálezů salmonel v prostředí chovů drůbeže ve výši 38 mil. Kč. Na druhém místě byla paratuberkulóza ve výši 28 mil. Kč.
V letech 2010 a 2011 byla situace obdobná.
V roce 2012 bylo z důvodu velmi příznivé nákazové situace v ČR vyplaceno celkem 26,5 mil. Kč. Z toho za eradikaci moru včelího plodu 11,8 mil. Kč, brucelózu skotu 49,7 tis. Kč, paratuberkulózu skotu 860 tis. Kč, virovou hemoragickou septikemii 400 tis. Kč, IBR 73 tis. Kč a za salmonelu a choleru drůbeže 11,3 mil. Kč.
Kromě poskytování náhrad ze státního rozpočtu mají chovatelé možnost pojištění hospodářských zvířat u komerčních pojišťoven. Pojištění se vztahuje jak na nákazy uvedené ve veterinárním zákonu, tak i na hromadná onemocnění infekčního nebo parazitárního původu. Pojištění poskytuje ochranu před riziky ohrožujícími chovaná zvířata s následkem uhynutí, utracení a nutné porážky. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., (PGRLF) poskytuje dotaci na úhradu nákladů spojených s pojištěním hospodářských zvířat. Výše podpory je až do 50 % prokázaných uhrazených nákladů na pojištění.
Historie výskytu nákaz a jejich eradikace
Pokud se stručně podíváme na historický výskyt nákaz a jejich eradikaci, tak 80. léta patří k nejúspěšnějším v historii veterinární služby. Byl zahájen ozdravovací program od EBL (v roce 1983) a koncem osmdesátých let se rozběhl projekt orální vakcinace lišek proti vzteklině. Zcela vymizela ohniska slintavky a kulhavky, tuberkulózy a brucelózy skotu, klasického moru prasat, těšínské choroby a virové gastroenteritidy prasat. V roce 1988 byla zcela eradikována Aujeszkyho choroba prasat. V tomto období byla hlášena pouze ohniska tuberkulózy prasat, brucelózy prasat, vztekliny, enzootické leukózy skotu, moru včelího plodu a IBR. Newcastleská choroba byla evidována v letech 1980 a 1981.
V 90. letech byla příznivá nákazová situace obdobně jako v 80. letech a navíc se podařilo v roce 1996 eradikovat u skotu EBL. V roce 1992 byla z důvodu mezinárodního obchodu zakázána vakcinace proti KMP a SLAK, i když nákazová situace nebyla, zvláště v případě KMP příznivá.
V říjnu 1990 byl prokázán první případ KMP u divokých prasat (černé zvěře) v katastru obce Valtice (okres Břeclav), postupně došlo k rozšíření této nákazy v populaci černé zvěře i na další území. V říjnu 1991 byl KMP zjištěn poprvé u domácího prasete v okresu Brno-venkov (obec Rudka). V roce 1994 byla tato nákaza potvrzena ve velkochovu prasat v okresu Tábor (obec Turovec), další případy byly identifikovány ve velkochovech prasat v roce 1995 v okrese Břeclav (obec Sedlec) a v roce 1996 to byly Němčičky, Velké Němčice – (okres Břeclav). Další ohniska KMP u domácích prasat ve velkochovech byly diagnostikovány v roce 1997 (okres Břeclav – obec Ivaň, okres Kroměříž – lokality Jestřebice, Lískovec, Koryčany. K dalšímu výskytu KMP u domácích prasat již nedošlo.
Řada nákaz se vyskytuje na našem území obdobně jako v 90. letech (například tuberkulóza prasat, tularemie a brucelóza zajíců, mor včelího plodu, IBR, některé nákazy ryb – virová hemoragická septikemie – VHS, infekční hematopoetická nekróza – IHN). Došlo však k novému výskytu nákaz, které se historicky v České republice nikdy nevyskytovaly.
V roce 2001 byl evidován první případ BSE v okrese Jihlava, následovaly další, a do konce roku 2009 bylo evidováno celkem 30 pozitivních případů tohoto onemocnění.
V roce 2006 byla poprvé zjištěna vysocepatogenní aviární influenza (H5N1) u volně žijících ptáků. První případ byl zjištěn u nalezené uhynulé labutě. Následovaly další nálezy celkem u čtrnácti labutí na šesti místech v Jihočeském a Jihomoravském kraji.
V srpnu 2007 byla historicky poprvé v komerčních chovech drůbeže v ČR diagnostikována vysocepatogenní aviární influenza (HPAI), sérotyp H5N1. Byla postižena čtyři hospodářství u dvou chovatelů v Pardubickém kraji, v okresu Ústí nad Orlicí.
Utraceno bylo celkem 103 034 kusů drůbeže, z toho 4586 krůt a 98 448 slepic. Z preventivních důvodů byla depopulována další dvě kontaktní hospodářství o celkovém počtu 67 834 drůbeže (54 125 brojlerů a 13 709 krůt) a bylo rozhodnuto o preventivním utracení všech ptáků v nekomerčních hospodářstvích v obcích, v jejichž katastrech se nacházela ohniska vysocepatogenní aviární influenzy (H5N1). I když tato opatření byla později zmírněna pouze na drůbež, šlo celkem o 1868 kusů domácího ptactva.
Nové nákazy
Katarální horečka ovcí (bluetongue)
Nově řešenou nákazou v průběhu roku 2008 na území České republiky byla katarální horečka ovcí (bluetongue) vyvolaná virem sérotypu 8 (BTV 8). Již v roce 2006 byly hlášeny tisíce případů v členských státech Evropské unie (Belgii, Nizozemsku, Německu, Francii, Lucembursku a dalších) a bylo jen otázkou času, kdy bude diagnostikována také na českém území.
Schmallenberg virus
Na podzim roku 2011 byl poprvé prokázán nový virus na farmě skotu v blízkosti německého města Schmallenberg, po kterém je virus také pojmenován. Schmallenberg virus postihuje skot, ovce, kozy a ostatní přežvýkavce a vyvolává zejména poruchy reprodukce. Způsob přenosu na zvířata je podobný jako u katarální horečky ovcí. Virus se přenáší především vektory (tiplíky z čeledi Culicoides) a transplacentárně. Riziko přenosu na člověka je velice nízké a nebylo zatím potvrzeno. Infekce Schmallenberg virem se velmi rychle rozšířila do dalších evropských zemí.
Západonilská horečka
Další z novějších nákaz je západonilská horečka. Virus západonilské horečky (WNV) je arbovirus z čeledi Flaviviridae přenášený komáry rodu Culex. WNV je v několika liniích rozšířen celosvětově. Virus linie 1 je rozšířen v Africe, Eurasii, Austrálii a od roku 1999 se rozšířil po celém americkém kontinentu. Virus linie 2 byl donedávna známý pouze ze subsaharské Afriky, ale v roce 2004 byl prokázán ve střední Evropě.
Prvním popsaným případem byl jestřáb lesní (Accipiter gentilis) s nervovými příznaky, nalezený v národním parku, v jihovýchodní části Maďarska. Sporadické nálezy viru WNV linie 2 v téže oblasti byly zachyceny u dalších dravců, hus, ovcí a koní v letech 2005 až 2007. V roce 2008 se virus rozšířil po území celého Maďarska, virus byl prokázán u dalších druhů ptáků a v sousedním Rakousku byl virus WNV zjištěn u komárů. V roce 2009 byly zjištěny další případy v Maďarsku a první případy onemocnění dravců v Rakousku. V roce 2010 byly hlášeny stovky případů onemocnění lidí v Řecku a Rusku. Sérologické vyšetření koní v Maďarsku odhalilo až 40% prevalenci protilátek proti viru západonilské horečky. V České republice byl zahájen monitoring v roce 2011, kdy byla zjištěna 12,5% prevalence u vyšetřených sér koní.
Africký mor prasat
V současnosti je pro celou Evropskou unii největší hrozbou africký mor prasat (AMP). Jde o akutní, vysoce nakažlivé onemocnění prasat podobné klasickému moru prasat, jehož původcem je DNA virus z čeledi Asfariviridae. Nákaza způsobuje malátnost, petechiální krváceniny na serózách, krvavý průjem, zvracení a cyanózu kůže. Je pro ni charakteristická vysoká, téměř stoprocentní letalita. Africkým morem prasat může onemocnět prase domácí i divoké všech věkových kategorií. Rezervoárem je prase bradavičnaté a slouží jako zdroj k infekci klíšťat. Tento mor poprvé popsal jako nové onemocnění prasat v Keni Montgomery v roce 1910. Tato nákaza je stabilně na Sardinii, ale nově postupuje z Ruska, v letošním roce byly první případy prokázány v Bělorusku.
Nákazová situace v Evropě je v současnosti poměrně nepříznivá. V posledních letech jsme byli svědky rozšíření řady nebezpečných nákaz, často takových, které se v Evropě vůbec nebo již dlouhá léta nevyskytovaly a se kterými nikdo příliš nepočítal. Vznikaly tak značné ztráty i v zemích s rozvinutou veterinární službou, jakou bylo Nizozemsko, kde v letech 1997–1998 bylo z důvodu propuknutí afrického moru prasat utraceno jedenáct milionů domácích prasat. V Itálii z důvodu výskytu HPAI v letech 1999 až 2000 bylo utraceno čtrnáct milionů kusů drůbeže a v Nizozemsku a Belgii v roce 2003 asi 30 milionů ptáků. V důsledku výskytu SLAK ve Velké Británii bylo v roce 2001 utraceno více než deset milionů zvířat.
Na našem území se pomalu vytrácejí zkušenosti s těmito nákazami. SLAK se naposledy vyskytla v roce 1975, KMP u domácích prasat v roce 1997, Kloboukova choroba v roce 1973, neštovice ovcí a koz v roce 1950, plicní nákaza v roce 1902, mor skotu v roce 1881, antrax v roce 1990, infekční anémie koní (IAE) v roce 1964, newcastleská choroba v roce 1980, vozhřivka v roce 1955, hniloba včelího plodu v roce 1992 a dourina v roce 1952. Proto jsou dokonalé znalosti v oblasti nebezpečných nákaz u veterinárních lékařů, soukromých i úředních, nezbytným předpokladem pro včasný zásah a minimalizaci rizika případného rozšíření nákaz.
MVDr. Zbyněk Semerád
ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat
Státní veterinární správa
