Z hlediska konstrukce můžeme mulčovače rozdělit do dvou základních skupin podle osy otáčení pracovních orgánů – na stroje s horizontální a vertikální osou rotace. Dalším možným kritériem rozdělení mulčovačů je jejich použití. Mulčovače lehké konstrukce se hodí pro mulčování trav, rostlinných zbytků a drobného náletu. Naopak mulčovače těžké (lesní) najdou uplatnění při mulčování materiálu s větším podílem dřevní hmoty. Poslední skupinou jsou drtiče hodící se pro mulčování hrubé dřevní hmoty.
Mulčovače s horizontální osou rotace
Horizontální mulčovače jsou opatřeny jedním nebo více nosnými hřídeli s letmo uchycenými pracovními orgány. Tyto volně uložené pracovní orgány mají různý tvar a zaměňují se podle typu mulčované plodiny. Především jde o nože, kladívka a řetězy, které se používají k mulčování travních porostů, plevelných náletů či porostů s velkým výskytem překážek. Mezi nejčastěji používané nože patří pracovní orgány tvaru L, obráceného písmene Y a T. Energetická náročnost horizontálních mulčovačů se pohybuje kolem 15 kW na metr pracovního záběru podle aktuálně namontovaných pracovních orgánů.
Pracovní orgány se po roztočení nosného hřídele ve směru pohybu stroje vlivem odstředivé síly dostávají do pracovní pozice a odřezávají stébla rostlin, která jsou ventilačním účinkem dopravena ke krytu stroje. Zde dochází k jejich drcení. Pro lepší drticí účinek mohou být kryty vybaveny vhodným protiostřím nebo jsou řešeny jako dělené s možností různého nastavení.
Nosný hřídel je pro konstrukční záběry do 3 m vyroben jako jeden celek. Mulčovače s větším pracovním záběrem (4 až 9 m) jsou pak ve většině případů konstrukčně řešené jako sekční s několika nosnými hřídeli, přičemž jednotlivé sekce lze pro transport po pozemních komunikacích hydraulicky sklopit. Z důvodu kvalitní práce takovéhoto stroje je nutné, aby se jednotlivé sekce vzájemně překrývaly, čímž se zamezí vzniku neošetřených pásů.
Další významnou částí horizontálních mulčovačů jsou nivelační a kopírovací kola, případně ocelový válec, po kterém se mulčovač při práci pohybuje. Díky tomu je dosaženo nejen vynikajícího kopírovacího efektu, ale jednoduchým způsobem lze nastavit i pracovní výšku stroje.
Výkonnost mulčovačů s horizontální osou rotace ovlivňuje zejména výška drceného porostu (intenzita drcení) a terén, ve kterém stroj pracuje (reliéf, množství překážek). Z uvedeného vyplývá, že teoretická výkonnost při pracovní rychlosti 4 až 8 km/h se pohybuje v průměru od 0,4 do 0,8 ha/h.
Mulčovače s vertikální osou rotace
Mulčovače s vertikální osou rotace se vyrábí v pracovních záběrech od 2 do 12 m. Menší nesené modely jsou určeny pro agregaci v tříbodovém závěsu energetického prostředku (traktoru), naopak stroje s větším pracovním záběrem (4 m a více) jsou dodávány jako tažené. Pohon mulčovčů je řešen od vývodového hřídele traktoru přes kloubové hřídele k převodovkám jednotlivých sekcí stroje.
Pracovním orgánem je plochý nůž se svislou osou rotace, který je typický svým relativně krátkým ostřím. Podle pracovního záběru stroje a jeho konstrukce bývají mulčovače s vertikální osou rotace osazeny jedním až šesti pracovními rotory, přičemž jednotlivé pracovní sekce jsou propojeny tak, aby nedocházelo ke vzniku neošetřených pásů a bylo zaručeno kopírování terénních nerovností. Spodní část rotorů bývá navíc opatřena kluzným talířem. Výšku strniště lze tedy nastavit nejen výškovým seřízením těchto talířů, ale i seřízením nivelačních a kopírovacích kol, která slouží u závěsných strojů i jako kola transportní.
Kromě plochého nože je možno tyto stroje osadit i různě tvarovanými noži a řetězy podle druhu vykonávané práce. Není výjimkou, že výrobci používají seskupení několika různě tvarovaných nožů nad sebou, což zvyšuje ventilační účinek, který umožňuje dopravu posečené hmoty ven ze stroje.
Pro lepší drticí účinek jsou kryty stroje z vnitřní strany vybaveny protiostřím nebo různě tvarovanými plechy, které usměrňují tok materiálu. Vstupní část krytu mulčovače je opatřena velkým vstupním otvorem s clonou z výkyvně uložených plechů, gumy či řetězové clony, což zaručuje nejen dobrý přístup hmoty k pracovnímu orgánu (noži) stroje, ale zároveň chrání energetický prostředek před odletujícími částmi. Zadní část stroje bývá naopak co nejdelší, aby bylo zaručeno dobré rozdrcení zpracovávaného materialu a jeho rovnoměrné rozmístnění po povrchu pozemku.
Mulčovač s vertikální osou rotace se vyznačuje zhruba o 25 % menším příkonem v porovnání se stejným pracovním záběrem horizontálního mulčovače, což je dáno zejména jeho konstrukcí a tvarem používaných nožů. Pracovní rychlost těchto strojů je také mnohem vyšší a podle jednotlivých výrobců a pracovních podmínek dosahuje až 15 km/h.
Agregace mulčovačů s energetickým prostředkem
Jak jsem již jednou zmínil, mulčovače jsou podle svého pracovního záběru agregovány v tříbodovém závěsu energetického prostředku nebo jsou konstrukčně řešeny jako přívěsné. Nesené mulčovače je možné agregovat jak v předním, tak i zadním TBZ. Důležité přitom je dodržení smyslu požadovaných otáček a směru pohybu vývodového hřídele. Závěsné modely bývají nejčastěji agregovány přes tažnou lištu do spodních ramen tříbodového závěsu nebo jsou připojeny přes etážový či spodní závěs traktoru. Neméně zajímavou možností je agregace mulčovačů se samojízdnými žacími stroji, jejichž pracovní záběr se pohybuje v rozmezí 9 až 14 m.
Samostatnou kapitolou jsou pak mulčovače uložené na speciálních ramenech, tzv. příkopové mulčovače. Tato ramena dovolují práci ve vzdálenosti až 8,5 m od osy energetického prostředku. Mulčovací hlava s konstrukčním záběrem 0,8 až 2 m je uložena na tomto rameni výkyvně a díky tomu se lehce přizpůsobí terénním nerovnostem v úhlovém rozsahu – 60 až + 90°. Z hlediska konstrukce se jedná o klasický, zpravidla horizontální mulčovač, který je poháněn hydraulicky. Kromě mulčovací hlavy lze k rameni připojit i další adaptéry jako např. kotoučovou pilu pro ořezávání větví, speciální nůžky pro zastřihávání živých plotů nebo příkopovou frézu.
Nasazení v praxi
Na práci mulčovačů jsou kladeny vysoké nároky nejen z pohledu spolehlivosti stroje, ale i bezpečnosti jeho provozu. Velké množství rotujících částí společně s možností výskytu překážek zejména v neudržovaných porostech mohou být příčinou vzniku poruchy. Z tohoto důvodu je nutné provádět pravidelnou kontrolu upevnění a stavu jednotlivých částí stroje. Je zapotřebí dbát na vyváženost nosných hřídelů a zabránit tak vibracím, které poškozují i ostatní konstrukční prvky mulčovače. Důležitá je též vhodná agregace s energetickým prostředkem v závislosti na požadované kvalitě práce, množství zpracovávané hmoty a požadované výkonnosti stroje.
K nejčastěji mulčovaným porostům patří především traviny a neudržované plochy s častými nálety dřevin. V sadech a vinicích slouží mulčovače nejen k údržbě zatravněných meziřadí, ale jsou využívány i k drcení větví odložených v tomto prostoru. Pro takovouto práci se využívají většinou horizontální mulčovače osazené těžkými kladivy, která umožňují drcení materiálu do průměru 100 mm.
Samostatnou kapitolou jsou pak speciální lesní mulčovače, jež jsou schopné zpracovat materiál o průměru až 200 mm. Tyto stroje jsou konstrukčně mnohem robustnější, aby odolaly těžkým podmínkám nasazení v lese. Zesílen je nejen nosný hřídel, který dosahuje průměru až 350 mm, ale i rám a opláštění celého stroje. Pracovní záběr těchto strojů se pohybuje v rozmezí 0,8 až 2 m s potřebným příkonem 50 až 400 koní, dle druhu zpracovávané hmoty a typu mulčovače. Nejčastější agregace lesních mulčovačů je díky jejich hmotnosti a požadovanému příkonu v zadním tříbodovém závěsu traktoru vybaveného otočným řízením.
V posledních pěti letech se též objevily mulčovače doplněné zásobníkem na zpracovanou hmotu. Jde především o mulčovače s vertikální osou rotace, které díky speciálnímu tvaru pracovních orgánů dosahují vyššího ventilačního účinku nutného pro dopravu materiálu. Díky zásobníku připevněnému na stroji lze rozdrcenou hmotu soustředit na předem určené místo a dále ji zpracovat kompostováním či využít k energetickým účelům. Pokud se jedná o stroje větších konstrukčních záběrů, je mezi zásobník a pracovní orgány stroje vložen přídavný metač, případně zařízení pro odsávání rozdrcené hmoty.
Mezi mulčovače můžeme zařadit i speciální techniku pro obsekávání ohrad, sloupů, svodidel a jiných překážek, na kterou narazíme nejen v zemědělství, ale i v komunální sféře. Jde především o vertikální mulčovače uložené na speciálním posuvném rámu doplněném kopírovacími a nivelačními koly. Tento rám dovoluje vychýlení mulčovače do vzdálenosti asi 1,5 m od osy energetického prostředku. Pohon rotoru je ve většině případů řešen hydraulicky. Významnou částí strojů pro obsekávání ohrad je hmatač (mechanický nebo elektronický) ovládající hydraulický rozváděč upravující polohu mulčovače – jeho vychýlení při příjezdu k překážce.
Jelikož nabídka strojů na našem trhu je široká, musí při výběru nového stroje každý zvážit, jaký druh materiálu bude zpracovávat a dle toho zvolit vhodný stroj, který by vyhovoval jeho podmínkám.
Klíčové informace
- Využití mulčovačů v zemědělství je dáno vyšším výnosem plodin, a tedy i následným množstvím posklizňových zbytků, které je nutno zapravit do půdy.
- Rozmělněný materiál se totiž do půdy nejen mnohem lépe zapravuje, ale díky jeho strukturnímu stavu probíhají rychleji i rozkladné procesy.
- Druhým neméně významným důvodem použití mulčovačů jsou agrotechnická opatření, zejména ochrana před vodní a větrnou erozí nebo nadměrným výparem vody.
- Mulčovače jsou dále využívány při likvidaci nedopasků na pastvinách a likvidaci posledních sečí.
Ing. Jiří Jun
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky
