Rozhovor s Jaroslavem Muškou, předsedou Ovocnářské unie ČR
Na letním ovoci prodělali vloni pěstitelé 180 milionů korun. Je naděje, že bude letos lépe?
Naší určitou nadějí je zdražení poplatků na dálnicích, což se může projevit v ceně dováženého zboží. To se bohužel netýká ovoce přicházejícího z Polska. Druhá věc je, že se na trhu musíme sami více prosazovat, a to jak kvalitou, tak propagací spotřeby českého ovoce. Propagačních akcí zatím mnoho nemáme a prodej určuje cena. Právě na laciné ovoce a zeleninu lákají obchodní řetězce zákazníky a přistupují přitom k nehorázným věcem. Zatímco my jim dodáváme třeba dvoukilogramové balení jablek za 14 korun, markety je prodávají za 3,50 koruny. Neférovým prodejem vyvolávají velký nepořádek v cenových relacích. Když ale chceme stabilizovat vnitřní trh, je to paradoxně možné právě přes obchodní řetězce.
Kontroly ovoce na trhu nezjišťují u dováženého zboží větší prohřešky, vy je ale považujete za nedostatečné. Co by se podle vás mělo zdokonalit?
Ovocnářská unie nebo sami členové jako občané občas upozorňují Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci na konkrétní nedostatky u ovoce v obchodech. Ta náš podnět prověří a pak nám napíše, že to bylo v pořádku. Asi máme každý jiný pohled. Budeme se ale jako producenti snažit o systematičtější kontrolu, jak to dělají třeba Holanďané nebo Francouzi. Lidé z producentských organizací chodí po obchodech a neustále předávají státní kontrole zprávy o různých chybách. Francouzské ovocnáře velmi ohrožovala po přistoupení Španělska a Portugalska do Evropské unie jejich produkce, proto si vybudovali svůj kontrolní systém. Když zjistí nedostatky, informují státní kontrolu.
Stále přísnější požadavky na pěstitele se vysvětlují ochranou spotřebitele. Na český trh přitom přichází ovoce, vypěstované za podstatně benevolentnějších podmínek. To by se ale mělo změnit …
Evropská komise chce v celé unii sladit všechny povolené přípravky a ochranné lhůty pro jejich použití. Nové nařízení rady by mělo platit už letos v létě. Pro nás to určitě nebude znamenat žádné zpřísnění, protože i v tomto jsme papežštější než papež. Zatímco dnes může být český producent trestně stíhán za porušení ochranné lhůty u pesticidů, udělá-li totéž polský ovocnář, je vše v pořádku.
Na jaké úrovni by u nás mělo dále probíhat sdružování pěstitelů – mají vznikat menší regionální uskupení nebo se spíše propojovat existující odbytová družstva?
Vzhledem k tomu, jak jsme malá země, by měla stačit jedna organizace. S tím jsme i zakládali CZ Fruit. Ukázalo se ale, že lidé nejsou ochotni tuto myšlenku přijmout. Když se to dosud nepodařilo, bude lepší vytvořit v pěstitelských oblastech větší či menší organizace, aby mohly využívat peněz z operačních fondů a do sektoru se tak dostaly peníze. Odbytová družstva by však mezi sebou měla komunikovat, což se dnes příliš neděje. Časem můžeme uvažovat o mezioborových odbytových organizacích. Tím nemyslím družstvo družstev, jakým je Centroodbyt, ale jakousi asociaci, kterou si vytvoří existující organizace pro odbyt třeba višní nebo rybízu. Soustředění nabídky určitého druhu letního ovoce chybí zejména u vývozu. Sdružování v odbytových organizacích musí pokračovat, aby se staly klíčovým hráčem. I když to dnes možná zní jako utopie, v republice by měla být dvě či tři distribuční centra, která by centrálně připravila zboží pro obchod. Pokud by totiž některý řetězec chtěl pro svou síť česká jablka, není tu organizace, která by mu je byla schopna dodat.
