11.07.2006 | 01:07
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Kostomlatské rokování o sklizni

Obilí začíná na polích zlátnout, přiblížila se sklizeň. Kromě počasí, které nedokážeme ovlivnit, je ve hře řada dalších věcí, jež rozhodnou o tom, nakolik bude letošní úroda pro naše zemědělce úspěšná. Nejde jen o množství sklizeného zrna, ale také o jeho kvalitu a v neposlední řadě i cenu.

Výhledy letošního trhu s obilím byly námětem improvizovaného kulatého stolu našeho týdeníku, který proběhl v polních podmínkách v průběhu Dne Zemědělce na kostomlatských polích. Agrární komoru ČR (AK) zastupoval František Švadlena, předseda představenstva Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin a člen představenstva AK, Zemědělský svaz ČR (ZS) reprezentoval jeho předseda Miroslav Jirovský, názory Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) tlumočil její předseda Stanislav Němec. Reprezentantem pěstitelů byl i hostitel kulatého stolu a také Dne Zemědělce Jiří Malypetr, ředitel společnosti Dvůr Kostomlaty. Na názory a dotazy představitelů zemědělců odpovídal ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) Jan Höck, předseda Českomoravského sdružení organizací ZZN Zdeněk Kubiska a Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů. (Podstatné závěry diskuse jsme přinesli již v minulém čísle Zemědělce.)
Jiří Malypetr: Doufám, že výnosy budou na slušné úrovni, v žádném případě však nedosáhnou výnosů roku 2004. Možná roku 2005, ale uvidíme podle vývoje počasí. Výkupní ceny si již vůbec netroufám odhadnout, protože jsme závislí na tom, jak se začnou vyvíjet na jižní Moravě, kde začínají žně nejdřív. Podle indicií by měly být vyšší než loni, kdy byly silně poznamenány nadúrodou roku 2004.
František Švadlena: Ceny v předcházejících dvou letech byly pro zemědělce nepřijatelné, letos se situace jeví o něco optimističtěji. Vypadá, že letošní úroda obilovin bude o něco nižší. I osev je nižší o necelých 100 000 ha, což znamená, že předpoklad sklizně obilovin, jak to vidí AK, by měl být 6,5 až sedm milionů tun. To je proti předcházejícím letům o milion tun méně. Obilovin by tedy mělo být asi tak akorát. Potravinářská pšenice by se měla prodávat za cenu přes 3000 Kč/t. U krmného obilí by to v první fázi mělo být 2400 až 2600 Kč/t, což pro zemědělce ještě nezaručuje rentabilitu. U ozimé řepky je situace ještě příznivější, protože do nové sklizně jdeme bez zásob, naopak v posledních třech měsících se řepka dováží. Zpracovatelský průmysl ČR je schopen zpracovat 750 000 tun řepky, a to je také výroba, kterou letos předpokládáme. Podle toho by měla být bilance vyrovnaná. Poslední dva roky se ročně vyvezlo z ČR 160 000 tun řepky. Pokud by tomu tak bylo i letos, pak tady bude nedostatek řepky ve výši 160 000 až 200 000 tun. Kapacity na metylester přitom vzrůstají v sousedních zemích, jak Rakousku tak i Německu, a to i v blízkosti našich hranic. Jestli jsme loni ve žních prodávali řepku za 5500 Kč/t, tak v tuto chvíli se nikdo nebrání tomu, že to bude 6500 Kč/t. My si ale myslíme, že je třeba požadovat cenu 7000 Kč/t, která je velice reálná.
Miroslav Jirovský: Letošní žně jsou třetí po vstupu do Evropské unie. Trochu jsme si už prožili martyriium s cenami, které nebyly nejlepší a bohužel se nikdy nesrovnávaly s tržním prostředím EU, s Německem i Rakouskem. To bylo především kvůli vysoké sklizni roku 2004. Do letošních žní vstupujeme se zásobami obilovin k 1. 7. o 650 000 t nižšími než loni. Myslím si, že sklizeň obilí bude někde na hranici sedmi až 7,2 milionů tun. Pokles je v osevních plochách, v řadě oblastí jsou řídké porosty. Cena potravinářské pšenice po tržní úpravě (ceny od kombajnů budou pochopitelně nižší) by měla v září být na úrovni 110 eur/t. Podle kurzu by se tedy měla pohybovat mezi 3100 až 3150 Kč/t. Vycházíme ze sladovnického ječmene, kde firma Soufflet Agro nasadila cenu 3200 Kč/t. Myslím si, že je to i směrodatné pro stanovení ceny kvalitní potravinářské pšenice. Domníváme se, že základem pro upravené krmné obilí po žních by mohla být cena 2650 Kč/t. U řepky si myslím, že kapacita zpracování, která je větší než naše odhadovaná sklizeň, skutečně povede k tomu, že nebude platit dřívější systém výpočtu cena na burze Matif mínus doprava. Cenu na burze Matif bychom ale měli brát za základ. Je otázka, jak velká poptávky bude po domácí řepce. Je potřeba, aby se využily domácí výrobní kapacity. Cena ropy stoupá a my musíme velmi rychle začít nepotravinářsky využívat řepku na výrobu metylesteru.
Stanislav Němec: Není k tomu asi moc co dodat. Nebyl bych možná tolik optimistický, co se týče výše sklizně. Zejména v naší středočeské oblasti zaznamenáváme docela značný problém se zdravotním stavem porostů pšenice. Na některých porostech vidím poklesy výnosů možná mezi 30 až 45 procenty. Jsou lokality, kde je to katastrofa. Možná, že o bude i v jiných oblastech. Myslím, že to může být dost limitující z hlediska výše výnosů. Úroda tedy určitě nebude nijak rekordní. Ceny by se samozřejmě měly pohybovat trochu výše než v minulých letech. Pokud to bude 110 eur/t, pak si myslím, že je to tak realita. Otázka ovšem je, jak se zachovají naši obchodní partneři, to znamená hlavní výkupní skupiny Agrofert, Agropol a také SZIF, z hlediska kontaktů s pěstiteli, hodnocení kvality a podmínek placení za služby ve výkupech. Můžeme si tady říkat, že za tržně upravené obilí by mělo být 3100 Kč/t, ale pokud si výkupy nadiktují takové podmínky, že přirazí za čištění, za skladování, za manipulaci atd., tak se můžeme možná ve finále dostat na stejnou nebo ještě horší cenu než v jiných letech. Musím ocenit dlouhodobý korektní postup skupiny Soufflet, s níž vedeme vždy několik let přede žněmi povídání o ceně atd. Přestože bychom také rádi viděli cenu ještě výš, tak je asi 3200 Kč/t reálné a je třeba říci, že je to i cena při lepších a objektivnějších kvalitativních parametrech za ječmen. Což ne vždy je pravda u ostatních komodit, zejména u pšenice
Zdeněk Kubiska: Organizace ZZN také vyrábějí krmné směsi. V ČR se vyrábí 3 600 000 tun, z toho naši členové produkují tři miliony tun. Z těch tří milionů tun končí 60 až 70 procent v podnicích bez půdy. Velcí hráči na trhu jsme také ve skladování obilí. Členové našeho sdružení přistoupili po nesnázích v roce 2004 odpovědně k jednání se SZIF, aby vytvořili dostatečné množství skladovacích kapacit pro intervenční nákup obilí. V loňském roce jsme se SZIF nasmlouvali přes 700 000 tun skladovací kapacity. Pro letošní rok jednáme se SZIF o tom, abychom pro fond vyčlenili maximálně skladovacích kapacit na dlouhodobé skladování. (Loni to byla polovina pro dlouhodobé a polovina pro krátkodobé skladování.) Odhaduji, že jsme schopni vyčlenit 800 000 až milion tun skladovacích kapacit. Tady bych tedy problém do budoucna neviděl. Z ČR se ze sklizně 2005 do sklizně 2006 vyvezlo zhruba 1,9 milionu tun obilovin, z toho byla velká část intervenčního obilí, a zásoby se více méně dostaly na normál. To znamená, že ČR má kolem 1,1 milionu tun zásob obilí. Poptávka bude letos buď vyrovnaná s nabídkou, nebo ji bude převyšovat. Pohybujeme se na jednotném evropském trhu. Proto si mapujeme situaci v okolních státech. Navíc zjišťujeme, jak jsou schopny přijmout vyšší cenu krmiv podniky bez půdy. Mám velkou obavu, že pokud by cena krmného obilí vyrostla abnormálně vysoko, stoupla by cena krmiv tak, že chovatelé by nedosáhli rentability, nebo by neprodali vykrmená prasata. Předpokládáme, že letošní rok bude jiný než dva předešlé. Sklizeň obilí odhadujeme na 7,4 až 7,5 milionu tun, což je lepší průměr. My jako nákupní organizace nejsme hlavní hráči o ceny potravinářského obilí. Jsme v pořadí až ti třetí. Protože první jsou mlynáři, pak SZIF a pak teprve my. U krmného obilí předpokládáme, že cena bude asi o 20 procent vyšší, než byla loni. Je to otázka vývoje. Ale obilí je zatím na poli, může přijít cokoliv a poptávka může být ještě větší než nyní. U řepky se dohadujeme se zemědělci na zálohách a potom podle vývoje poskytujeme doplatky.
Pavel Filip: U potravinářské pšenice očekáváme vcelku dobrou úrodu. Myslíme si, že na trhu bude podobná situace jako v loňském roce, takže ceny budou obdobné jako loni. Cenový vývoj samozřejmě ovlivňuje intervenční cena. Myslíme si, že vykupovat pod ni nebudeme. Problém je u žita, kterého potřebujeme ročně přibližně 160 000 tun. Vidíme, že potřebné množství mít nebudeme. V současné době jednáme o poměrně velkých dovozech, které by se měly uskutečnit v těchto dnech a v následujících měsících. Nejsme ve vzduchoprázdnu. Náš trh je pod tlakem ze Slovenska a z Polska. Začíná se k nám dovážet mouka jak z Německa, tak i z Rakouska. Jsme ovlivňováni cenami v okolních zemích a musíme se přizpůsobit i těm cenám mouky, které jsou v obchodě.
Jan Höck: Brát cenu intervenčního nákupu za jakousi směrodatnou, od které by se měly odvíjet úvahy o tom, kolik se za obilí bude platit normálně ve žních je zcestné. Protože intervenční cena je cena záchranné sítě. Fond bude nakupovat opět pšenici obecnou, ječmen obecný a kukuřici setou. Plníme roli záchranné sítě, máme stahovat z trhu až obilí, které si nenajde kupce v běžném procesu. První nabídky se fondu mohou dávat prvního listopadu a poslední mohou přijít až 31. května následujícího roku. Nakupovat se bude za stejnou cenu, jako v loňském roce, a podle standardních kvalitativních ukazatelů. To znamená základní cena je 101,31 eur/t plus za každý měsíc skladování (včetně listopadu) se přiráží automaticky 46 eurocentů. Průměrná cena za obilí z nákupů loňské sklizně byla 3060 Kč/t. Nákupní podmínky se nemění. Žadatelé nám budou posílat své nabídky na námi vydaných formulářích, které jsou jak na naší webové stránce, tak na všech pracovištích SZIF i zemědělských agentur. Fond nabídkový formulář vyhodnotí, určí nejbližší intervenční sklad a dohodne termín, kdy se bude obilí vozit. Musíme být připraveni vykoupit veškeré nám nabídnuté obilí, tedy až jeden milion tun. V současné době máme smluvně zajištěny kapacity zhruba na 350 000 tun, s tím, že máme reálný příslib na 800 000 až milion tun.
Funguje SZIF opravdu jako záchranná síť? Intervenční cena by měla být cenou minimální, u nás tomu tak ale není.
Jan Höck: U nás to nefunguje proto, že na naše poměry je stále cena 101,36 eur za tunu poměrně dost vysoká. Fond ale musí vycházet z předpisů EU, které tuto cenu nastavují. Je velkou chybou odrážet se od ní při kalkulaci běžné nákupní ceny. Ta by se spíš měla odvozovat od nákladů, které mají zemědělci s vypěstováním obilí apod.
Stanislav Němec: Myslím si, že pořád sklízíme důsledky roku 2004, čímž myslím to, že intervenční cena je u nás stále cenou maximální a ne minimální. Je to ale také do značné míry důsledek toho, že fond v roce 2004 nesplnil to, co měl. Že zavedl nejenom finanční úroveň, ale i náladu a psychologický přístup k zemědělcům. Řada z nich, než by absolvovala martyrium s intervenčním fondem, s jeho úředníky a s arogantním a povýšeným přístupem k zemědělcům, tak raději nechala obilí někomu, s kým se dohodla na ceně o dvě stovky za tunu nižší. Intervenční fond neustále měnil kvalitativní parametry, hodnotily se věci, které předem nikdo neřekl, a přebírání dodávek probíhalo kolikrát dost tristním způsobem. Nevím, jestli z okresu Praha východ je nejbližší intervenční sklad v Písku. Zase z Písecka se obilí vozilo sem nebo na Mělník.
Jan Höck: Nechci říkat, že v roce 2004 bylo všechno úplně ideální — to v žádném případě. Nicméně v loňské roce — a myslím si, že i v letošním — to všechno všude pošlape tak, jak má, a to i díky tomu, že budeme mít od začátku zajištěnou dostatečnou skladovací kapacitu. Poměrně dost ostře bych se ohradil proti tomu, že úředníci fondu jsou arogantní, vymýšlí si a nějakým způsobem zemědělce šikanují. To, zda jsme měli v určité době volný sklad někde poblíž, nebo neměli, se dá zjistit. Navíc, když je zemědělec nucen vozit obilí někam dál, má všechny náklady poměrně dobře uhrazené. Úředníci fondu musí vyžadovat, aby se plnily nastavené parametry. Nakoupené obilí není fondu, není České republiky, patří Evropské komisi, speciálně DG Agri. To si rozhoduje, kde a jak je prodá. Jakmile zjistí, že máme jinou kvalitu, než byla určena, tak nám za obilí nedá ani korunu a musíme je zlikvidovat za své. Byla řada případů, kdy zemědělci zkoušeli s fondem "kejvat". Pozvali si naše kontrolory, ukázali jim pšenici, ti ji ovzorkovali a řekli jim výborně, vozte to. A když začali vozit, tak jsme zjistili, že nám vozí pšenici úplně jinou a tamtu mezitím prodali mlynářům. Před takovými praktikami chci varovat. Takové obilí si dodavatel musí na své náklady odvozit zpátky.
Zdeněk Kubiska: Pánové hlavně hovoří o ceně potravinářské pšenice. Pravda je, že po loňské sklizni byla intervenční cena pro obchodníky určující. To bych připustil. Ale v současné době už mlýny platí víc. Proto také SZIF nakoupil pouze asi 548 tun. Tržní cena se dostala nad cenu intervenční.
Miroslav Jirovský: Naši obchodní partneři se mnohdy domnívají, že dotace, které dostáváme, máme promítnout do nižších cen, než jsou v Německu nebo v Rakousku. To přece není pravda. Musíme si uvědomit, že třeba nižší náklady, které máme na pracovní síly, nám EU odčerpává v tom, že nám dává podstatně nižší dotace. Takže musíme obchodovat s našimi partnery za ceny, které jsou v Německu či Rakousku, plus mínus tři procenta. Když to tak nebude, tak budeme naši produkci vyvážet. Byl bych velmi nerad, kdyby to skončilo jako s prasaty. V roce 2003 jsme byli s naší výrobou vepřového na úrovni spotřeby a za loňský rok jsme museli dovézt 1,2 milionu prasat, abychom uspokojili domácí spotřebu. Zároveň jsme museli vyvézt 450 000 tun krmného obilí, protože jsme je doma neuplatnili. Vím, že naši partneři jsou tlačeni obchodními řetězci, ale pozici vůči nim si musí vybudovat naši zpracovatelé. My jim v tom můžeme jedině pomoci.
Pavel Filip: Děkuji za nabídku pomoci při tlaku na obchodní řetězce. Jejich působení je rozhodující. Setkáváme se s tím, že mouku prodávají za 3,90 až 4,50 Kč/kg. Copak takováto cena může odrážet nějaké výrobní náklady. Při takovém tlaku na ceny se samozřejmě výrobce snaží nějak své náklady zajistit. Největší náklad na mlýnskou výroby, a to zhruba 75 procent u mouky, je obilí. Proto mlynář o jeho cenu bojuje. Přesto ale bych chtěl říci, že celý tento marketingový rok cena, za kterou kupovali mlynáři, byla vždycky vyšší než cena intervenční. Intervenční cena se odráží od potravinářské pšenice kvality B a pšenice vyšších kvalit má vždycky vyšší cenu. V současné době nakupují mlýny za průměrnou cenu 3200 Kč/t, která se ještě v některých oblastech zvyšuje.
Miroslav Jirovský: Za duben jsme v ČR prodávali tunu potravinářské pšenice za 2958 Kč průměrně a v květnu už to bylo 3100 Kč a průměr za červen byl 3200 Kč.
Jiří Malypetr: Umíme vyrábět kvalitní obilí, kvalitní řepku, mléko, máme velmi kvalitní zpracovatelský průmysl, ale chyba je v umění se prosadit, respektive vnutit spotřebiteli naše výrobky, které jsou konkurenceschopné.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down