Králíci se u nás na rozdíl od pštrosů, plemenných ryb či včel nepovažují za hospodářská zvířata a agrární politika na ně nadobro zapomíná. To se pochopitelně nelíbí producentům, kteří se chovu králíků, významné exportní komoditě, věnují ve velkém.
„Faremní chov králíků je vhodným odvětvím zemědělské činnosti, která by se neměla opomíjet při formulaci státní agrární politiky,“ je přesvědčen Ferdinand Stejskal, předseda představenstva akciové společnosti Bocus z Letohradu na Orlickoústecku. Ta se zabývá chovem králíků dvanáct let. Její současná produkce představuje 75 tun jatečných zvířat ročně, měsíčně dodává na trh kolem dvou tisíc kusů.
„Jde o vhodnou činnost pro rodinné farmy, kdy se dají využít objekty uvolněné z jiné živočišné výroby. Chov je náročný na lidskou práci a přispívá k udržení pracovních míst na venkově. Navíc spotřeba králičího masa, které je zdravé a dietní, má obecnou podporu,“ jmenuje šéf Bocusu hlavní důvody, proč by stát neměl tuto produkci přehlížet. Přání, aby se na ni systémověji zaměřil, vyslovil nedávno v dopise prvnímu náměstkovi ministra zemědělství Miroslavu Tomanovi. Upozornil v něm na nevýhodnou pozici tuzemských producentů, kterým stát na rozdíl třeba od masivně podporovaných chovatelů v Polsku nijak nepomáhá. „Králík se nikdy neobjevil v žádných dotačních titulech. Chybí také v nákazovém fondu, z něhož se dotuje likvidace uhynulých zvířat v kafileriích,“ připomíná Stejskal. Uvědomuje si, že při zařazení do dotací na neškodné odstranění kadáverů by bylo nutné vzít v potaz počet chovaných kusů.
Ministerstvo tuto připomínku zváží při zpracování zásad pro poskytování dotací na příští rok, přislíbil vrchní ředitel úseku zemědělských komodit Stanislav Kozák. Zároveň upozornil, že podpůrné programy podléhají schválení Evropskou komisí. Nezařazení králíků do nákazového fondu v uplynulém období odůvodnil v odpovědi odeslané do Letohradu množstvím peněz. Podle Kozáka se rovněž přihlíželo k tomu, zda jsou zvířata uvedena v plemenářském zákoně a za jakých okolností stát poskytuje finanční prostředky z pohledu veterinárního zákona.
Plemenářský zákon skutečně nepovažuje králíky za hospodářská zvířata, ovšem veterinární zákon je k nim výslovně řadí. Zdálo by se, že likvidace kadáverů logicky přísluší spíš k veterinárnímu než plemenářskému zákonu. Dotační pravidla u titulu 8.B.a) se také několikrát odvolávají na zákon veterinární, aniž by jedinkrát citovaly plemenářský.
Tuzemští chovatelé se potýkají s tvrdou cenovou konkurencí levnějších králíků z dovozu. „Čekali jsme, zda se situace zlepší po vstupu do Evropské unie, ale ještě se zhoršila,“ posteskl si Jan Bartoš, zootechnik Bocusu. „V létě jsme kilogram prodávali za 43 korun. Tak nízkou cenu nepamatuji, přitom vstupy stále zdražují,“ dodal s tím, že průměrná cena jim letos vychází o 1,20 koruny nižší než vloni. „Uvidíme, jaký bude vývoj v předvánočním období, kdy ceny obvykle rostou,“ řekl Bartoš. Letohradská společnost prodává jatečné králíky ke zpracování do Rabbitu Trhový Štěpánov, odkud se opracované maso většinou vyváží do západní Evropy.
Resortní ministerstvo si podle vyjádření Kozáka uvědomuje, že faremní chov brojlerových králíků je životaschopným odvětvím živočišné výroby a Evropská unie i nadále zůstává vhodným odbytištěm pro toto maso. Na českém trhu je ovšem pouze doplňkovým druhem masa, konstatoval. Chovatelům nedává naději, že by vzhledem ke stavu státního rozpočtu mohli s nějakou podporou v blízké budoucnosti počítat.
Podle dostupných statistických údajů je u nás přes 54,3 tisíce chovných samic – jinou kategorii u králíků ČSÚ neuvádí. Pštrosů eviduje 4760 kusů.
