Krátká paměť (komentář)

Lidská paměť je moc krátká. Nepříjemné věci, pokud se nás extrémně nedotknou, máme většinou tendenci zapomínat, zastře nám je jakýsi milosrdný závoj a zůstane jen pocit idylky. A tak vzpomínáme na to, kolik třeba stály potraviny před více než dvaceti lety. Zapomínáme už ale, kolik jsme v té době brali a nakolik jsem je vůbec sehnali. Hubujeme na dnešní kvalitu potravin, ale už si nevzpomeneme třeba na to, že tenkrát existoval jen jeden ovocný jogurt nepříliš valné chuti.

Samozřejmě Jihočeši si pochutnávali na jogurtech v lahvičkách, které měli na dně vrstvičku marmelády, ale mimo jižní Čechy se tahle dobrota koupit nedala. Ani nabídka sýrů nebyla nikterak valná. O něco lépe na tom byly masné výrobky. Jestliže vš+3ak stálo deset deka šunky sedm korun a na výplatní pásce měl vysokoškolák v dobrém případě přes dva tisíce korun čistého, moc si jí taky koupit nemohl. A zkuste si přepočítat na tehdejší platy současné ceny ovoce, zeleniny, drůbeže, masa i těch vajec, které se nám letos před Velikonocemi zdály extrémně drahými. A kvalita potravin? Už tenkrát kolovaly zvěsti o tom, co všechno naše potraviny obsahují, překládaly se varovné letáky, jež dostávali západní turisté mířící k nám. Známý byl vtípek o husitském bojovníkovi, kterého sklátila porce xaverovského kuřete. A zemědělství? Dojivost někde mezi třetinou a polovinou současné. Po polích nejezdila západní technika, ale stroje z Sovětského svazu, NDR a samozřejmě také naše zetory. Mimochodem, kam se tady poděla hrdost na české značky a podpora českých výrobců?
Na politiku se nadávalo, ale tajně a ne v televizi a volby nemohly změnit nic. Že nostalgicky vzpomínají staří, se dá pochopit. Ale že podle výsledků průzkumu si velká část středoškoláků myslí, že se tenkrát žilo lépe, je smutné. Stejně jako míra znalostí, které načerpali v našich školách. Velkou díru do otevřených bran světa s nimi neudělají.