18.10.2013 | 08:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Krmivářská legislativa v praxi

V poslední době byla v médiích několikrát zpochybněna zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu, zejména ve spojení s prováděním úředních kontrol. Jako jedno z nejzávažnějších zjištění bývá v takových případech uváděna chemická nebo biologická kontaminace potraviny, jejímž prvopočátkem je zpravidla podávání nesprávných krmiv, případně jiných látek zvířatům.

Na formování právních požadavků ve vztahu k bezpečnosti potravinového a krmivového řetězce se rozhodujícím způsobem podílí legislativa Evropské unie.
Z tohoto důvodu není národní legislativa v tomto příspěvku zmiňována.
Dále použitý termín „nařízení“ vyjadřuje nařízení Evropského parlamentu a Rady, nebo nařízení Evropské komise.
Vliv krmiv na bezpečnost potravin živočišného původu v rámci EU
Pojem „krmivo“ je primárně uveden v nařízení č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví se postupy týkající se bezpečnosti potravin.
Krmivem rozumíme látku nebo , výrobek včetně doplňkových látek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, určené ke krmení zvířat orální cestou.
V článku 15, který se týká požadavků na bezpečnost krmiv je uvedeno, že krmivo nesmí být uvedeno na trh ani jím nesmí být krmena žádná zvířata určená k produkci potravin, pokud není bezpečné.
Krmivo není považováno za bezpečné pro zamýšlené použití, má-li se za to, že:
a) má škodlivý účinek na lidské zdraví nebo zdraví zvířat,
b) způsobuje, že potraviny získané ze zvířat určených k produkci potravin nejsou bezpečné pro lidskou spotřebu.
Důležitou normou zaměřenou přímo na krmiva je nařízení č. 183/2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv.
Tato dvě základní nařízení, která se týkají bezpečnosti krmivového řetězce, jsou následně doplněna dalšími evropskými legislativními normami, které jsou již zaměřeny na konkrétní rizikové oblasti, jakými jsou například materiály, které jsou pro krmení zvířat zakázány; obsahy nežádoucích látek v krmivech; obsahy reziduí a mikrobiologických kontaminantů v krmivech; používání GMO a používání doplňkových látek a ostatních krmiv, včetně jejich označení.
Z uvedené legislativy se dá vyvodit, že bezpečnost krmivového řetězce a v přímé návaznosti i bezpečnost potravin živočišného původu je v rámci EU zajištěna dostatečným způsobem.
Základním pilířem bezpečnosti krmivového řetězce v EU je provozovatel krmivářského podniku, kterému je legislativně dána primární odpovědnost za bezpečnost krmiv, jejímž cílem by mělo být zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele s ohledem na bezpečnost potravin.
Provozovateli krmivářských podniků jsou jak výrobci krmiv na úrovni zemědělské prvovýroby, tak i další články krmivového řetězce, jako jsou například výrobci krmných surovin, výrobci doplňkových látek, či premixů, nebo výrobci kompletních a doplňkových krmiv.
Provozovateli krmivářských podniků jsou rovněž dodavatelé a distributoři krmiv.
Velmi významnými provozovateli krmivářských podniků ve vztahu k bezpečnosti krmiv jsou dovozci, kteří by měli sehrávat v krmivovém řetězci roli bariéry, jež by měla zabezpečit, že krmiva z třetích zemí, která jsou uváděná na trh EU, jsou bezpečná.
V rámci EU byl za účelem zajištění bezpečnosti potravin zřízen Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA1), jehož úkolem je provádění hodnocení rizik v oblastech, jako jsou například zdraví zvířat a welfare, biologický a chemický monitoring včetně kontaminantů nebo zdraví rostlin.
V rámci Evropského úřadu jsou účelově zřízeny panely. Například panel FEEDAP je speciálně zaměřen na hodnocení rizik doplňkových látek v krmivech. Hodnocení rizik v potravinách a krmivech pokrývají panely GMO a Pesticidy. Na hodnocení rizik v potravinách a krmivech spolupracují jak členské státy, tak renomované vědecké instituce včetně jednotlivců.
EFSA pravidelně a transparentně publikuje zjištěné výsledky hodnocení rizik ve formě vědeckých názorů nebo stanovisek.
Zjištěná rizika nesmí představovat pro spotřebitele žádné nebezpečí. Jsou-li některá pozitivně vyhodnocená rizika významná pro bezpečnost krmivového řetězce, jsou zpravidla následně zakomponována do evropské legislativy. Členské státy a provozovatelé krmivářských podniků mají povinnost v případech ohrožení spotřebitele nebo zdraví zvířete zveřejňovat takové případy v systému rychlého varování pro potraviny a krmiva – RASFF2).
Za rok 2012 bylo v RASFF 234 informací, které se týkaly porušení právních předpisů u krmných surovin (viz obr. 1).
Vliv provozovatele krmivářského podniku na bezpečnost potravin živočišného původu v ČR
Zatímco v předlistopadovém období byla situace na trhu s krmivy poměrně jednodušší (např.: existovalo pouze několik silážních přípravků; byly stanoveny tzv. norm-typy krmných směsí; dovoz krmiv byl omezen), otevřené tržní hospodářství s sebou přineslo nejen nesrovnatelně více možností, ale rovněž více potenciálních rizik.
Rizikem se přitom rozumí nesoulad krmiva s legislativními požadavky na bezpečnost krmiva.
Některá rizika při dovozu krmiv
Dovozce krmiv musí zajistit shodu dováženého krmiva s požadavky na bezpečné krmivo.
Legislativa EU, která je zaměřena přímo na dovoz určitého krmiva, je používána zejména při provádění úředních kontrol dovozu některých krmiv.
Rizika zde uvedená by měla být pro dovozce velmi dobrým indikátorem možných problémů (jako příklad uvádíme nařízení č. 1135/2009, které stanoví povinnost pro dovozce krmiv z Číny oznámit předpokládané datum a čas příjezdu všech zásilek hydrogenuhličitanu amonného a krmiv obsahujících mléko, mléčné výrobky, sóju nebo sójové výrobky, anebo nařízení č. 258/2010, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz guarové gumy pocházející nebo zasílané z Indie vzhledem k rizikům kontaminace pentachlorfenolem a dioxiny).
Nařízení č. 183/2005 ukládá povinnost dovážet krmiva jen z těch třetích zemí, jejichž provozy jsou v seznamu zpracovaném EU.
Protože tento seznam ještě není k dispozici, je opět primární odpovědností dovozce, jako provozovatele krmivářského podniku, aby na základě zásad HACCP stanovil všechna nebezpečí a vyhodnotil potenciální rizika u dovážených krmiv takovým způsobem, aby dodal na trh EU pouze bezpečná krmiva, tj. krmiva odpovídající standardům evropské krmivářské legislativy.
Dovozu doplňkové látky by mělo předcházet vyhodnocení rizik v rozsahu legislativních požadavků EU na krmiva. Není-li možné provést toto hodnocení v prostředí výroby doplňkové látky, pak by hodnocení rizik mělo být provedeno na základě informací získaných dovozcem od výrobce doplňkové látky.
Rozsah požadovaných a poskytovaných informací lze konfrontovat s požadavky na obsah dossiérů, které jsou uvedeny v nařízení č. 429/2008.
Dovozce by měl mít k dispozici nástroje, kterými prokazuje, že se o pravdivosti informací dodaných výrobcem krmiva (nebo jiným zprostředkovatelem obchodu) přesvědčuje.
Dovozce následně smí uvádět na trh EU jen takové doplňkové látky, které jsou bezpečné a které jsou v souladu s požadavky nařízení o doplňkových látkách.
Aktuální seznam povolených doplňkových látek je zveřejněn na stránkách Evropské komise3).
Za rok 2012 bylo v RASFF uvedeno devět informací, které se týkaly porušení právních předpisů u doplňkových látek. Z toho šest doplňkových látek bylo původem z třetích zemí (viz obr. 2).
Dovozu krmných surovin by mělo předcházet hodnocení rizik, jehož základem je dobrá znalost technologického způsobu výroby.
U dovozu krmných směsí by mezi základní požadované informace mělo patřit složení krmné směsi, včetně např. použitých procesních přípravků, a to v takových detailech, které dovozci umožní vyhodnocení rizik dovážených krmiv.
Protože krmiva musí být označena podle evropské krmivářské legislativy (doplňkové látky a premixy podle nařízení č. 1831/2003 a ostatní krmiva podle nařízení č. 767/2009), pak flagrantní nedodržení požadavků na označení krmiva by mělo být pro dovozce prvním a velmi silným signálem, že něco není v pořádku. Jednoznačně specifikované požadavky na bezpečnost krmiva, včetně požadavků na označení by měly být nedílnou součástí nákupních smluv dovozce.
Některá rizika při průmyslové výrobě krmiv
Výrobce krmných směsí by měl mít perfektní informace o bezpečnosti všech svých vstupů, tj. o všech komponentech, které se stanou součástí výsledného produktu.
Výrobce krmné suroviny musí mít detailní informace o zdroji, z které je krmná surovina vyráběna.
Výrobci krmiv musí mít rovněž informace o bezpečnostních aspektech dalších látek, které jsou při výrobě používány, nebo mohou přicházet v průběhu výroby do styku s vyráběným krmivem (např.: pomocné technické látky, dezinfekční přípravky nebo mazadla).
Výrobce by měl garantovat, pokud při výrobě krmiva použil pomocnou technickou látku, že finální krmivo obsahuje nezamýšlenou, avšak technologicky nevyhnutelnou přítomnost reziduí této látky nebo jejích derivátů, a že tato rezidua nemají nepříznivý účinek na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí a nemají žádné technologické účinky na konečné krmivo (definice uvedená v nařízení č. 1831/2003).
Pokud by použitá látka měla technologický účinek na konečné krmivo, pak se nejedná o pomocnou technologickou látku, ale o doplňkovou látku z kategorie „Technologické doplňkové látky“. Má-li krmná surovina uvedená v katalogu krmiv uveden maximální limit pro použitou pomocnou technickou látku, pak tento limit nesmí být překročen (viz obr. 3).
Výrobcem zpracovaný systém HACCP by měl vyhodnotit všechna známá rizika, která by mohla bezpečnost vyráběného krmiva ohrozit, a to včetně pomocných technických látek. V systému HACCP pak musí stanovit opatření, kterým ověřuje, že má takový limitní ukazatel pod kontrolou.
Doplňkové látky smí být výrobcem používány pouze podle legislativních požadavků a v naprostém souladu s vydaným rozhodnutím pro danou doplňkovou látku.
Podle těchto zásad by měly být rovněž používány doplňkové látky, které jsou obsaženy v premixech.
Například doplňková látka Bentonit-montmorillonit (E 558), patřící do kategorie technologických doplňkových látek, funkční skupiny pojiva, protispékavé látky a koagulanty, by měla být používána v souladu s vydaným rozhodnutím (v tomto případě je použití zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie pod číslem 2004/C 50/01).
Účely použití, jako jsou například „vyvazování mykotoxinů“ nebo „snižování amoniaku ve výkalech zvířat“, by pro doplňkovou látku E 558 neměly být použity, pokud tyto účely použití nebyly uvedeny ve vydaném rozhodnutí.
Krmné suroviny pro výrobu krmných směsí mohou být použity podle nařízení č. 68/2013 (Katalog) nebo tzv. Rejstříku krmných surovin. V případě Rejstříku krmných surovin lze doporučit, aby před případným použitím takové krmné suroviny bylo provedeno důkladné vyhodnocení rizik.
Nekontaminující technologie je přáním všech výrobců premixů a krmných směsí, kteří vyrábějí medikovaná krmiva nebo používají kokcidiostatika/histomonostatika.
Přestože některé technologie jsou na vysoké úrovni a byly ověřeny jako nekontaminující, dosáhnutí tohoto stavu je velmi náročné, v mnoha případech nemožné.
Výroba by měla být závazně organizována a řazena tak, aby po výrobě krmiv s kokcidiostatiky nebo histomonostatiky nebyla bezprostředně vyráběna krmiva pro zvířata v období před porážkou a zvířata kontinuálně produkující potraviny (mléko, vejce). Doplňkové látky dávkované do krmných surovin, ale v praxi zejména do doplňkových krmiv, musí být dávkovány tak, aby nedosahovaly úrovně doplňkových látek, které více než stonásobně nebo v případě kokcidiostatik a histomonostatik více než pětinásobně překračují příslušný stanovený maximální obsah v kompletním krmivu (uvedený v legislativním povolení pro konkrétní doplňkovou látku), nejedná-li se o tzv. dietní krmiva.
Výroba a používání dietních krmiv má svá specifika, se kterými je nutné se v případě jejich výroby a uvádění na trh důkladně seznámit.
Některá rizika při obchodování s krmivy
Nákup a prodej krmiv má pravidla, jejichž cílem by mělo být zamezit ohrožení zdraví zvířete a bezpečnosti potravin živočišného původu.
Nákup všech krmiv, a to bez ohledu na to, zda se jedná o nákup komponent pro výrobu finálního krmiva, nebo pro účely krmení na úrovni prvovýroby či v rámci obchodování s krmivy, by měl být prováděn tak, aby každé krmivo bylo nakoupeno a následně prodáno jako „bezpečné krmivo“.
Jak již bylo řečeno, o bezpečné krmivo se jedná tehdy, pokud je ve shodě s požadavky krmivářské legislativy na bezpečnost krmiv.
Obchodování by mělo být prováděno tak, že kupující (zákazník) by měl prodejci jasně a prokazatelně deklarovat požadavky na krmivo, které hodlá nakoupit, včetně požadavků na jeho bezpečnost.
Prodávající by měl kupujícímu prokazatelně garantovat, že mu prodává jak „bezpečné krmivo“ (např.: ve shodě s požadavkem na zakázané materiály či limitními obsahy nežádoucích látek, pesticidů, či léčiv atd.), tak krmivo, které je ve shodě s předem dohodnutými požadavky (zákazník může např. chtít krmivo bez GMO).
Kupující by si měl po provedeném nákupu následně prokazatelně ověřovat, zda nakoupená krmiva odpovídají stanoveným požadavkům. Požadavky na nákup/prodej krmiva by měly být písemnou součástí nákupních smluv.
Zejména při obchodování s doplňkovými látkami/premixy se stává, že prodejci deklarují „bezpečnost krmiva“ tzv. bezpečnostním listem, který byl zpracován podle požadavků nařízení č. 1907/2006.
Protože tento dokument byl vytvořen za jiným účelem, zpravidla neobsahuje výsledky vyplývající z požadavků krmivářské legislativy, zejména výsledky z provedené analýzy nebezpečí a hodnocení rizika provedených na základě systému HACCP. Z uvedeného důvodu lze tímto dokumentem jen velmi obtížně deklarovat statut bezpečného krmiva. Při nákupech neopracovaných krmných surovin ze zemědělské prvovýroby je bezpečnost krmiva poměrně často definována pouze požadavky českých státních (komoditních) norem.
Tento stav plně nerespektuje požadavky nařízení č. 183/2005, protože dostatečně nepokrývá analýzu nebezpečí a hodnocení rizika postupem, který je uveden v článku 6 tohoto nařízení. Následně v systému HACCP uváděné parametry, jako např. objemová hmotnost nebo SDS test, svědčí o nepochopení požadavků týkajících se bezpečnosti krmiv.
Nákup a prodej krmiv je také někdy prováděn podle již neplatných norem nebo podle norem, které jsou určeny pouze pro technické plodiny (např. bývá použita norma ČSN – 461200-1). Je-li obchod krmných surovin (nezpracovaných i zpracovaných) prováděn podle Katalogu krmiv, lze doporučit, aby v rámci požadavků na bezpečné krmivo bylo do nákupních smluv (před fyzickým nákupem krmiva) uváděno pořadové číslo konkrétní krmné suroviny.
Obchodníci jako provozovatelé krmivářských podniků, kteří uvádějí krmivo na trh, musí zajistit, aby prodávané krmivo bylo nezávadné, pravé, nefalšované, vhodné pro daný účel a běžné obchodní jakosti. Rovněž musí zajistit, aby krmivo bylo označeno, zabaleno a obchodně upraveno v souladu s platnými právními předpisy.
Požadavek, aby krmivo bylo označeno podle relevantních krmivářských předpisů, je natolik důležitý, že lze doporučit, aby byl písemně uveden v nákupních smlouvách (protože v označení se mohou objevit informace s přímým vztahem k bezpečnému používání krmiva). Pokud dodané krmivo neodpovídá požadavkům na označení, mělo by být hodnoceno jako „potenciálně nebezpečné“ a mělo by být použito až poté, co bude jeho označení ve shodě s krmivářskou legislativou.
V této souvislosti je nutné upozornit na zásady označování a obchodní úpravy krmiv (nařízení č. 767/2009), podle kterých označení a obchodní úprava krmiva nesmějí uživatele uvádět v omyl, zejména pokud jde o určené užití nebo vlastnosti krmiva, hlavně povahu, způsob výroby nebo produkce, složení, množství, trvanlivost, druhy nebo kategorie zvířat, pro které je určeno, a jiné vlastnosti.
Někdy se stává, že označení krmiva v českém jazyce je na obaly v zahraničí vyrobených krmiv dodáváno až po jejich obdržení (např. českými obchodníky nebo přímo v zemědělské prvovýrobě), přičemž české označení není v některých případech v plném souladu s označením, které na obale uvádí výrobce krmiva.
Tento způsob je sice podle článku 12 výše uvedeného nařízení možný, avšak je nutné si uvědomit, že výrobce krmiva provedl při jeho výrobě analýzu nebezpečí a hodnocení rizika, přičemž označení vyráběného krmiva bylo jedním z navazujících kroků, plně pokrytého jeho systémem HACCP.
Je-li následně obchodníkem provedeno „přeznačení“ krmiva jinak, než uvádí výrobce, pak takový provozovatel krmivářského podniku by měl mít tento krok detailně podepřen a dokumentován ve svém systému HACCP.
Označení krmiva od výrobce by pak mělo být pro takového obchodníka prvotním podkladem pro hodnocení rizika v jeho systému HACCP. Uvádění jiných údajů v označení krmiva, než uvedl výrobce, může být problematické a tento způsob by neměl být praktikován.
Pozn.: Předmětem tohoto článku není problematika „Tvrzení“ podle článku 13 nařízení č. 767/2009.
Některá rizika na úrovni zemědělské prvovýroby
Nařízení o hygieně krmiv zdůrazňuje potřebu zajistit bezpečnost krmiv v celém potravinovém řetězci, a to od prvovýroby až po krmení zvířat určených k produkci potravin.
Nebezpečí z krmiv, která se vyskytují na úrovni prvovýroby, by měla být zjišťována a přiměřeně řízena.
Prvovýrobou se rozumí výroba zemědělských produktů, včetně pěstování plodin, sklizně, dojení, chovu zvířat (před porážkou) nebo rybolovu, jejímž výsledkem jsou výhradně produkty, které po sklizni, sběru nebo ulovení neprocházejí žádnou další operací kromě jednoduchého fyzikálního zpracování, jako je čištění, balení, skladování, přirozené sušení nebo silážování.
Prvovýroba, jak je vidět z její definice, je značně široký proces, kdy detailní řízení rizika ve smyslu požadavků HACCP by bylo v současné době značně problematické. Z uvedeného důvodu je bezpečnost krmiv a potravin živočišného původu v prvovýrobě zajišťována zejména požadavky na dodržování postupů podle tzv. správných praxí, jako jsou správná praxe pro používání pesticidů/biocidů; pro výrobu a skladování krmiv; pro krmení zvířat atd.
Zemědělská prvovýroba je, ve vztahu k potravinám živočišného původu, na jedné straně výrobcem krmiv (krmiva určená jak k uvedení na trh, tak pro krmení vlastních zvířat) a na druhé straně je příjemcem krmiv vyrobených jinými provozovateli krmivářských podniků. Přes poměrně vysokou odbornou úroveň pracovníků v zemědělské prvovýrobě ve vztahu k bezpečnosti krmiv jsou zemědělští prvovýrobci v řadě případů konfrontováni s různými informacemi poradenské povahy, ať již ze strany výrobců krmiv, nebo obchodních subjektů. A jak to bývá, i zde jsou k „prodeji“ nabízeny jak velmi dobré, tak i méně seriózní informace. Proto i při nákupu krmiv na úrovni zemědělské prvovýroby by měly být dodržovány základní zásady nákupu „bezpečných krmiv“, které již byly zmíněny.
Někdy se stává, že zemědělská prvovýroba si nechává vyrábět krmné směsi tzv. na zakázku. To je v režimu, kdy si některé komponenty k výrobě nakupuje sama. Tyto komponenty jsou následně průmyslovými výrobci směsí zapracovány do požadované krmné směsi.
Zpravidla se v takových případech jedná o komponenty, které se dávkují do krmných směsí v malém množství a za specifickým účelem. Pokud nejsou takové komponenty-krmiva ve vlastnictví výrobce krmiv, tak jejich nákup zpravidla neproběhl na principech HACCP. V takovém případě je nutno zdůraznit, že prvovýrobce by měl také dodržovat takový transparentní systém nákupu krmiv, aby výsledkem všech jeho aktivit byla bezpečná krmiva. Obdobný postup by měl být uplatněn i při nákupu krmiv k „přímému zkrmování“ nebo k výrobě krmných směsí pro vlastní potřebu.
I přesto, že podle legislativy by na trh uvedená krmiva měla být vždy správně označena, na základě provozních zkušeností lze doporučit, aby nákupní doklady (například smlouvy) obsahovaly požadavek na to, aby dodávaná krmiva byla bezpečná ve smyslu nařízení č. 183/2005.
Lze doporučit, aby součástí smluv byl i požadavek na přesné a úplné označení krmiva podle platné legislativy. To lze považovat za jedno z možných preventivních opatření k minimalizaci rizik při používání krmiv v oblasti prvovýroby (bez zvýšených finančních nároků).
Fotokopie označení/etikety nakoupeného krmiva pak může být dobrým podkladem pro řešení případných problémů nebo soudního sporu. Prvovýrobce by měl nakoupené krmivo používat výlučně v souladu s podmínkami pro jeho užití.
V případě výroby vlastních krmiv (jak objemných, tak jadrných) lze možná rizika eliminovat ve všech fázích výroby a dopravy, například:
– Setí (možná záměna mořených osiv s krmivy, problém může způsobit výroba GMO plodiny-krmiva, které je následně deklarováno jako „GMO-free“).
– Pěstování (existují legislativní limity pro přípravky na ochranu rostlin; dodržování správné praxe k zamezení výskytu mykotoxinů – správná rotace plodin).
– Sklizeň (např. je-li na řepku použit desikant, případná rezidua v krmivech by měla být pod kontrolou; při silážování používat povolené doplňkové látky).
– Skladování (správná praxe pro skladování; v případě potřeby používat povolené biocidy, konzervanty).
– Doprava (při dopravě nesmí dojít ke kontaminaci krmiv).
V případě zkrmování vlastních krmiv lze možná rizika eliminovat:
– V případě používání doplňkových látek/premixů v napájecí vodě používat pouze povolené doplňkové látky, jejichž použití je ve shodě s vydaným rozhodnutím (napájecí voda musí být nezávadná).
– Krmením podle zásad správné praxe.
Užitečné informace spojené s bezpečností krmiv lze najít na internetovém portálu Bezpečná krmiva4).
Závěr
Přes negativní faktory v živočišné výrobě, jako je významný pokles stavů hospodářských zvířat či ekonomické problémy při prvovýrobě potravin živočišného původu, je žádoucí, aby potraviny živočišného původu vyrobené v České republice byly spotřebiteli vnímány jako potraviny, které žádným způsobem neohrozí jejich zdraví.
Transparentní používání bezpečných krmiv v souladu s krmivářskou legislativou a postupy, které jsou v souladu se správnou praxí, by mělo být prvním krokem při tomto úsilí.
Jen tak budeme mít ve stájích zdravá zvířata schopná vysoké produkce, a známá deklarace „z farmy na vidličku“ nezůstane jen prázdným heslem.

Odkazy:
1) EFSA – http://www.efsa.europa.eu
2) RASFF – https://webgate.ec.europa.eu/rasff-window/portal/?event=SearchForm
3) Evropská komise – Registr doplňkových látek
http://ec.europa.eu/food/food/animalnutrition/feedadditives/index_en.htm
4) Portál Bezpečná krmiva – www.bezpecna-krmiva.cz

 

Klíčové informace

– Krmivo, které je deklarováno jako bezpečné, musí splňovat legislativní požadavky zaměřené například na obsahy nežádoucích látek a reziduálních limitů. 
– Krmivo musí být použito v souladu s podmínkami pro jeho použití. 
– Žádné krmivo nesmí obsahovat zakázané materiály.
– Bezpečnost krmivového řetězce je definována závaznými ukazateli a požadavky, přičemž většina těchto legislativních norem je v současnosti vydávána na úrovni Evropské unie
.

 

Ing. Jiří Harazim, Ph.D.
specialista na problematiku krmiv

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down