Krmivem jsou kaly z čističek vod

Zemědělská činnost může mít nejrůznější podobu a někdy i velmi nezemědělskou. Například v Jaroměři na Českokrumlovsku zpracovává Ing. Václav Fuchs kaly z čistíren odpadních vod. Podle právního rozboru ministerstva zemědělství se sice věnuje zemědělské výrobě a také místní živnostenský úřad jeho činnost zařadil do kolonky chov divokých a zvláštních zvířat. Jenže těmi „zvláštními“ zvířaty jsou v jeho případě žížaly druhu dendrobaena veneta, jejichž chovem a praktickým využitím se zabývá.

Václav Fuchs na počátku svého podnikání skloubil zkušenosti s výrobou krmných směsí a s podnikáním, které nabyl v předchozích zaměstnáních, se svým zájmem o rybaření. V devadesátých letech tak jeho firma Magic Fish dodávala ročně až 330 tun tzv. krmítkové směsi pro rybáře do tří stovek prodejem po celé republice. Současně ale registroval ze strany rybářů enormní zájem o živé návnady, zejména o žížaly, rousnice a červy. A tak začal uvažovat i o jejich produkci, což bylo ovšem něco podstatně jiného. „Prvních třicet kilo žížal jsem přivezl z Polska a dalších pět let trvalo, než jsme přišli na to, jak jejich chov rozšířit a úspěšně odchovat další generace,“ říká Fuchs s tím, že hlavním problémem bylo najít vhodnou výživu žížal. Tyto informace si totiž každý chovatel bedlivě střeží, a tak údaje o výživě žížal v chovech nejsou téměř nikde publikovány. Metodou pokusů a omylů a také díky konzultacím se zahraničními odborníky se nakonec optimální výživa žížalího druhu dendrobaena veneta našla a obchod se pomalu rozjížděl.

Není žížala jako žížala

Obtížnější to již bylo s rousnicemi, které jsou na chov podstatně náročnější. „Zatímco dendrobaena je odolná, snese mráz, není příliš náročná a dožívá se kolem dvou let, rousnice je naopak velmi citlivá, žije až 25 let, a rozmnožuje se teprve po čtyřech letech, zatímco dendrobaena se začíná rozmožovat už třetím měsícem. „Rousnice jsou navíc velmi citlivé a náročné na potravu. Takže když jsme si propočítali cenu a náklady, na které přijde chov rousnic, než se u nás vůbec začnou rozmnožovat, zjistili jsme, že se to nevyplatí, a začali jsme živé rousnice ve speciálně chlazených kontainerech dovážet z Kanady. Což je paradoxně i přes nedávné zdražení letecké dopravy stále levnější,“ vysvětluje chovatel.
Firma v současné době prodá ročně kolem tři čtvrtě milionu kusů rousnic a zhruba stejné množství ostatních žížal. Rybáře pak rousnice přijde v maloobchodní síti zhruba na 4,50 až pět korun.
Kromě žížal však Magic Fish produkuje jako jediná firma u nás i tzv. bílého masného červa, který se líhne z vajíček nakladených mouchu bzučavkou červenou. Pro leckoho poněkud nepříjemná výroba probíhá v odlehlém objektu nedaleko Kaplice za dodržení přísného technologického postupu. „Tito červi se chovají v odpadním mase. V rámci Evropské unie je zakázán prodej výsekového masa a toto maso se musí nějak likvidovat. My na to máme povolení veterinární správy a likvidujeme ho tím, že je spotřebují tito muší červi. Pro jejich chov jsme převzali technologii z USA a ještě ji zdokonalili tak, aby červi sami z masa před zakuklením vylézali. Zápach. který celý proces provází však není důsledkem „zkaženého“ masa, ale metabolismu samotných červů,“ říká Fuchs. V současnosti firma s obratem kolem tří milionů korun vyprodukuje zhruba tunu červů měsíčně. Měla by však až několikanásobný odbyt

Ideální krmivo je odpad

Rybářská sezóna ale trvá jen od konce března do listopadu a v zimě nemá firma de facto co dělat. Žížaly svůj vývoj zpomalí, produkce červů je zastavena a jediný zaměstnanec jinak rodinné firmy v jaroměřském objektu vyrábí nástrahy z mačkaných rohlíků nebo krmítka a další pomůcky pro rybáře. Poslední dobou ale poklesl zájem i o ně. „Bohužel krize se dotkla i nás, takže jsme za stejné množství prodaného zboží před krizí nyní místo zisku vykázali ztrátu jeden milion korun,“ konstatuje Fuchs. Nedostatek práce způsobený krizí totiž znamenal, že mnoho rybářů se vrhlo na činnost spojenou s prodejem rybářských výrobků, takže společnost musela kvůli náhlé konkurenci loni až o polovinu snížit ceny. V důsledku toho tak nabývá stále větší význam a také podíl na obratu firmy její další činnost spojená s chovem žížal, a tou je zpracování kalů z čističek odpadních vod.
Nápad na toto využití žížal druhu dendrobaena veneta při zpracování kalů na biologický humus vycházel podle chovatele ze samotného biologického ustrojení této žížaly, protože základem její stravy je celulóza. „Rozbory totiž ukázaly, že kaly z čističek z komunálních odpadů obsahují až 60 procent buničiny, která v nich po vyhnití všech biologických odpadů zůstává a podle našich výzkumů, právě tato substance žížalám vyhovovala,“ popisuje začátky podnikatel a dodává, že zdokonalení celého procesu čištění kalů trvalo zhruba pět let s náklady kolem čtyř milionů korun. Poté následovala povolovacích řízení a certifikace zpracovávaných kalů i výsledného produktu – biologického humusu. Dnes tak na prostoru jednoho hektaru v obci Jaroměř přetvářejí miliony žížal kal z čistírny odpadních vod na kvalitní hnojivo. Za rok dokážou přeměnit tisíce tun odpadů na hmotu, kterou si žádají zahrádkáři jako zeminu na pěstování různých okrasných rostlin i zeleniny.
„V současné době odebíráme zhruba polovinu produkce kalů z čističky v Českém Krumlově, což představuje město Krumlov, jeho okolí a Větřní, a dále bereme zhruba polovinu všech kalů z Českých Budějovic. Celkově jde zhruba o devět tisíc tun ročně,“ popisuje současný stav Fuchs. Jeho záměry jsou však širší, protože v dohledné budoucnosti připravuje zpracování kalů z čističek ve Vodňanech, Strakonicích, Veselí nad Lužnicí, v Horažďovicích a části Plzně. „Pro město je likvidace kalů levnější u nás než na skládce a také pro nás je to výhodné. My dostaneme za odebrání kalů zaplaceno a pustíme do nich žížaly, které je zpracují. Tím se v závislosti na obsahu popelovin a vody původní objem materiálu sníží až na jednu čtvrtinu a současně se promění v kvalitní biologický humus,“ vysvětluje Fuchs. V produkční době celý proces trvá zhruba tři měsíci a na kubík zeminy je třeba kolem osmi kilogramů žížal. V období zámrazu se pak tento proces prodlužuje až na dvojnásobek.
Firma Magic Fish však biologický humus pouze produkuje a jeho další distribucí se již nezabývá. Následně jej prodává v hrubém stavu svým obchodním partnerům, kteří ho dále zpracovávají, prosívají, balí a distribuují konečným odběratelům.

Problémy s úřady

Přestože firma nezpracovává nebezpečné odpady, ale pouze ty s přesně stanoveným maximálním podílem škodlivin, a ani samotný proces likvidace neprodukuje žádné další škodlivé látky, má provoz administrativní problémy s úřady. „Pracovníci inspektorátu životního prostředí nás totiž z hlediska ochrany vzduchu považují za znečišťovatele, a to přesto, že podle rozborů do vzduchu neprodukujeme de facto nic. Problém je bohužel v tom, že určitý paragraf zákona stanoví, že kompostárny a provozy likvidace biologického odpadů jsou zařazeny do středního zdroje znečištění. Jsme na tom tedy podobně jako českobudějovická teplárna, což nás pochopitelně velmi znevýhodňuje, protože náklady na různé posudky a měření jsou poměrně vysoké. Bojujeme tedy s úřady, ale zatím nejsme schopni získat u inspekce životního prostředí výjimku. Přitom náš provoz je jednoznačně ekologicky šetrný,“ posteskl si chovatel.
Druhým problémem, s níž se jeho firma potýká a který do značné míry brzdí rozšíření biologické likvidace kalů z čistíren odpadních vod do dalších měst a obcí, je nedostatek pozemků, na nichž by bylo možné kaly čistit.
Naopak pomalu ale jistě narůstá zájem o samotné žížaly, které dokáží, kromě zmíněných kalů, velmi dobře zpracovat i běžný kompost u rodinného domu. „Denně nyní máme již několik poptávek po žížalách právě k tomuto účelu,“ říká Fuchs. Na vylepšení soukromého kompostu podle něj stačí šest kilogramů žížal, které se v kompostu rozmnoží a zhruba za tři měsíce zpracují metr krychlový materiálu. Jediným nákladem je cena samotných žížal, které chovatel prodává po 420 korunách za kilogram.