Lepší hospodaření sníží následky povodní

Snížit ničivé následky povodní lze lepším hospodařením v lesích, navrácením zeleně do krajiny a obnovou přírodních koryt řek. Voda se musí více zdržovat v krajině, tak jak tomu bývalo předtím, než ji člověk začal razantně regulovat. Uvedli to dnes ekologové z Hnutí Duha s tím, že délka českých řek a potoků se v minulém století zmenšila o třetinu, takže voda rychleji a s větší silou stéká do lidských obydlí.

Toky by se měly vrátit ke svému přirozenému stavu, tvrdí ekologové. Podle hydrologa z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy proděkana Jakuba Langhammera však záleží na konkrétní lokalitě. "Zcela určitě není možné obnovovat přírodní koryta řek v intravilánech, v centrech sídel. Tam je naopak potřeba sídla před velkou vodou chránit," řekl Langhammer. Na tocích v krajině je revitalizace naopak žádoucí, doporučil by ji ale pouze tam, kde k tomu jsou vhodné podmínky.
Ekologové z Hnutí Duha kritizují premiéra Petra Nečase (ODS), že dosud nevytvořil takzvaný protipovodňový NERV, který sliboval po povodních v srpnu 2010. Mělo jít o skupinu odborníků, jež by jednala "o úpravách krajiny tak, aby byla schopna více zadržovat a udržovat vodu".
Přívalové deště se podle odborných studií budou vlivem klimatických změn opakovat stále častěji. "Velké přehrady nejsou správnou odpovědí na povodně. Neřeší jejich příčinu, ale následek. Správným lékem je vhodná zádrž vody v celých plochách povodí," uvedl expert na ochranu vod a říční systémy a předseda občanského sdružení Živá voda Jiří Malík.
Jde podle něj zejména o návrat koryt toků do stavu blízkého přírodě a razantní zlepšení hospodaření v lesích a na zemědělské půdě tak, aby se zvýšila retence krajiny. Nivy se mají chránit před novou zástavbou, která omezuje rozliv a vyžaduje protipovodňovou ochranu, zdůrazňují ekologové. Člověk by se podle nich měl smířit s občasným zaplavením polí na březích řek, čímž se obnoví lužní lesy a louky.
Zavlhčená krajina lépe reguluje teplotní změny než vysušená, v níž narůstají teplotní extrémy. Narušený vodní cyklus v krajině působí podle ekologů společně se změnou klimatu a umocňují extrémní výkyvy počasí, povodně, vysušování krajiny a úbytek podzemní vody.
V posledních 150 letech byla zkrácena délka našich nejvýznamnějších toků asi o 4600 kilometrů, například Labe mezi Jaroměří a Mělníkem se zkrátilo ze 400 kilometrů na pouhých 180, tvrdí ekologové. Langhammer ale upozornil na to, že v míře upravenosti a napřímení jsou mezi toky značné rozdíly a zjištění z případových studií není možné zevšeobecnit. Příkladem je třeba povodí Otavy, kde část toku Blanice byla zkrácena až o 40 procent, v celém povodí Otavy však míra napřímení nepřesáhla 10 procent. "Procesy regulace toků začaly přibližně před 200 lety. Účelů, proč se toky napřimovaly, je víc - především zemědělství, protipovodňová ochrana, ale i doprava zboží," řekl Langhammer.
V posledních desetiletích se vodní toky narovnávaly, zahlubovaly a betonovaly, což zrychlilo odtok vody. Právě lužní lesy a louky zachytí povodňové bahno a zmenší jeho usazování a škody na majetku. Jako příklad uvedli ekologové lužní louky kolem Moravy, které jich zachytily při povodni v roce 1997 na 800 tisíc tun. Zdržovat vodu mohou také remízky, meze, louky a malé mokřady v polích. Schopnost zadržovat vodu ovlivňuje i hospodaření v lesích.
"Poslanci by také měli reformovat lesní zákon, aby vyloučil holosečné kácení. Ozdravení krajiny je úkol na desítky let, ale tím spíše bychom měli začít," dodal programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký.