Ústavní soud (ÚS) odmítl čtyři stížnosti řetězce Lidl ve sporech navazujících na pokuty udělované Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Celková výše pokut činila 3,57 milionu korun, každá ze čtyř sankcí se týkala několika různých deliktů podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích, případně zákona o vinohradnictví a vinařství.
Delikty byly různého charakteru, u některých produktů zjistila inspekce rozpor mezi skutečným složením a údaji na obalu, jindy šlo o jakostně nevyhovující brambory či česnek, případně masné výrobky kontaminované salmonelou. Lidl ve stížnostech tvrdil, že pokuty nejsou dostatečně odůvodněné, protože není jasně patrné a matematicky vyjádřené, jakou váhu při výměře trestů měly jednotlivé přestupky.
Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně rozhodl, že při ukládání úhrnné pokuty za více správních deliktů mají správní orgány postupovat podle absorpční zásady. Její podstata spočívá v tom, že se delikty postihnou jediným trestem stanoveným v zákonném rozmezí vztahujícím se na nejtěžší z nich, přičemž se přihlíží k tomu, že přestupků bylo více.
Podle Nejvyššího správního soudu však zákon nestanovuje povinnost kvantitativně rozvádět, jakou měrou se jednotlivé přestupky odrazily ve výši pokuty. Postačí abstraktně vyjádřit váhu přikládanou jednotlivým hlediskům. Při odůvodňování úhrnné pokuty není správní orgán povinen vyčíslit "vnitřní strukturu pokuty", uvedl správní soud v jednom z rozhodnutí.
Podle ústavních soudců je stanovisko Nejvyššího správního soudu srozumitelně a logicky odůvodněné a vychází z jeho předchozí rozhodovací praxe.*
