Na jaře loňského roku proběhlo dotazníkové šetření (tzv. agri benchmark snapshot) mezi evropskými prvovýrobci mléka. Hlavním záměrem akce bylo dostat odpověď na otázku, jak překonat limitující faktory ve výrobě mléka. Celkem byla získána data od 1169 farmářů ze 17 zemí. Kromě vybraných členských zemí EU se šetření zúčastnilo i Švýcarsko a Ukrajina.
Většina farmářů z tohoto souboru byla zároveň i vlastníkem farmy (80 %), desetina z dotazovaných patřila k vedoucím manažerům (zaměstnancům) podniku a ve zbylé části byli zastoupeni budoucí nástupci vlastníků. Jejich věk byl v průměru 43 let, svůj podnik vedli přibližně 16 let a rozšířili za tu dobu velikost svých stád v průměru ze 136 na současných 161 kusů dojnic.
Z těchto čísel je zřejmé, že účastníci šetření měli větší dojná stáda, než jsou průměrné hodnoty v mnoha členských zemích. Je třeba ale zdůraznit, že se jedná o průměrné hodnoty a 57 % respondentů má méně než stohlavá stáda dojnic. V regionech střední a východní Evropy (východní část Německa, ČR, Slovensko a Ukrajina) naopak průměrná velikost stáda překračuje 300 kusů.
Je třeba připomenout, že šetření probíhalo ve značně tíživé ekonomické situaci (1. čtvrtletí 2009), kdy se výkupní ceny mléka dostaly celoevropsky na úroveň, která ve většině zemí nepokrývala náklady na výrobu. Účastníci šetření uváděli, že v té době dostávali od mlékáren v průměru 0,29 eura za kilogram standardizovaného mléka (4 % tuku a 3,4 % bílkovin). Náklady na litr mléka se však v té době pohybovaly v průměru na úrovni 0,4 eura/kg (dle šetření asociace European Dairy Farmer – EDF; www.dairyfarmer.net) a ani u těch nejlevnějších producentů (Polsko, Irsko) neklesly pod 0,34 eura za kilogram standardizovaného mléka.
Přes tyto nepříznivé faktory předpokládali dotazovaní farmáři ve výhledu do roku 2014 nárůst velikosti stáda o devět kusů ročně, v průměru na 206 kusů. To by bylo asi dvojnásobné navýšení v absolutních číslech oproti minulým 16 letům, kdy respondenti řídili svůj podnik. Mléčné farmy, které plánují zvýšení stavů zvířat, musí ale čelit celé řadě významných omezení.
Výčet velkých problémů
Když byli respondenti dotazováni na problémy, které podstatně znesnadňují rozšiřování jejich hospodářství, více než 60 % farmářů uvádělo jako „velký problém“ dostupnost půdy. Nalezení vhodných zaměstnanců, obdržení vyšší kvóty, přístup k úvěrům nebo udělování různých povolení a licencí jsou velké problémy pouze pro zhruba 40 % respondentů. Ale protože je Evropa samozřejmě velmi heterogenní, existují i zde výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.
Tabulka 1 shrnuje výsledky dotazu na „velký problém“ pro jednotlivé faktory a poukazuje na země s největším počtem respondentů, kteří tento faktor jako velký problém skutečně vnímají. Z pohledu účastnících se farmářů je nejvýznamnějším limitujícím faktorem, který omezuje expanzi evropských mléčných podniků, dostupnost půdy a práce.
Je zajímavé, že v těch čtyřech zemích, které označily dostupnost půdy jako největší problém, jsou úplně jiné podmínky. Zatímco Belgie a Španělsko jsou regiony s vysokou hustotou zvířat, kde dotazovaní farmáři uvádí 1,4 až 4,1 dojnice/ha (bez mladého skotu), Polsko a Slovensko mají pouze 0,2 až 0,4 krávy na hektar. To se rovněž odráží v ceně půdy (nebo výši jejího pronájmu), která je vyšší v regionech s větší hustotou dojnic. Zdá se, že povědomí o nízké dostupnosti půdy ve Španělsku a Belgii vyplývá z nynějších vysokých cen půdy, zatímco v Polsku a na Slovensku plyne z očekávaného růstu cen pronájmu do roku 2014 (+25 %, resp. +15 %).
Stále zde ale existuje veliký potenciál k eliminaci rostoucí poptávky po půdě zvyšováním intenzity výroby na stávající výměře. Zatímco polští a slovenští respondenti uváděli produkci okolo 2000 kg na hektar zemědělské půdy, farmáři ve Španělsku, Itálii nebo v Irsku vyrábějí více než 10 000 kg mléka na hektar. Ze šetření EDF za rok 2008, které se týkalo nákladovosti a produkčních charakteristik mléčných farem u 255 respondentů (užší a méně reprezentativní vzorek než u snapshotu) dokonce vyplynulo, že hodnoty produktivnosti půdy v Itálii a Španělsku jsou nejvyšší ze sledovaných zemí a pohybují se nad 20 tunami mléka na hektar, což několikanásobně převyšuje průměr EDF (12,8 t mléka/ha). Česká republika má vzhledem k velkým obhospodařovaným plochám tuto produktivnost na úrovni zhruba 2/3 průměru zemí EDF (viz graf 1).
Užitkovost zvířat, produktivita práce
Pokud se týče užitkovosti samotné, je ČR spolu s Dánskem a Švédskem na špičce v produkci mléka (zde je ale nutno uvést, že šetření EDF se za ČR zúčastnily pouze čtyři velké akciové společnosti s převážně holštýnským plemenem).
U těchto zemí jsou průměrné hodnoty užitkovosti nad 9000 kg standardizovaného mléka na dojnici za rok. Tady je ale nutno zvažovat i množství koncentrovaných krmiv použitých na výrobu jednoho kilogramu mléka, které výrazně ovlivňuje náklady (zejména v roce 2008). Zatímco ve Švédsku byla spotřeba koncentrátů přes 10 kilogramů na dojnici za den a tato krmiva se na celkové produkci mléka podílela skoro 78 %, u českých podniků byla spotřeba koncentrovaných krmiv jen 5,7 kg denně s podílem 42 % na celkové produkci mléka.
Spotřeba koncentrovaných krmiv souvisí opět s vysokou cenou půdy, kdy je např. pro italské farmáře levnější nakupovat krmiva z jiných zdrojů a jejich podíl na celkové produkci je tedy podobně vysoký jako u Švédska – 77 %. U českých producentů je tedy ještě prostor pro optimalizaci kvality a množství krmiv. V průměru se koncentrovaná krmiva v členských státech EDF podílela na celkové produkci mléka z 58 %. Je to ale do značné míry způsobeno i cenou těchto krmiv, která byla u českých respondentů uváděna dvakrát vyšší, než je průměr za celou asociaci EDF.
Intenzifikace výroby mléka do budoucna se tedy jeví jako převažující strategie u farmářů, kteří se potýkají s nedostatkem půdy (80 % z této kategorie). Další strategie, jako např. nákup krmiv od externích dodavatelů (60 %), odvoz kejdy mimo podnik (50 %), placení vyšších cen za půdu (39 %) nebo dokonce změna sídla podniku (8 %) nacházejí nižší odezvu u oslovených zemědělců.
Více než 40 % farmářů uvádí, že nalezení vhodné pracovní síly by pro ně byl vážný problém. To znamená, že kromě dostupnosti půdy je to druhý velmi důležitý limitující faktor růstu mléčných hospodářství. Hlavně podniky s počtem dojnic pod 150 kusů považují dostupnost pracovních sil za velmi vážný problém. To naznačuje, že krok od rodinné farmy bez zaměstnanců k podniku, který najímá pracovníky, není vůbec jednoduchý. Ale zejména u těchto menších farem bude potřeba externích zaměstnanců narůstat v průběhu následujících čtyř let o 15 až 20 %, takže budou muset vyřešit dva problémy:
a) kde sehnat vhodné zaměstnance,
b) jak změnit organizační schémata při přechodu z rodinného typu farmy na podnik se zaměstnanci.
Podniky s více než 300 dojnicemi v zásadě pouze obmění zaměstnance, jsou ale více omezeny vzhledem ke stávající struktuře pracovníků.
Získání pracovní síly je pouze jeden aspekt problému, dalším je ocenění této práce. Oslovení zemědělci v průměru platí kvalifikovanému ošetřovateli okolo 26 000 eur za rok, nekvalifikované pracovní síle 22 000 eur za rok, kdežto vedoucímu pracovníkovi (předákovi, zootechnikovi) až 34 000 eur ročně (hrubé mzdy včetně všech dalších odvodů, např. sociální a zdravotní pojištění). Samozřejmě, že zde existují značné rozdíly mezi evropskými státy. Např. náklady na hlavního ošetřovatele dojnic na Slovensku, ve Španělsku a v Itálii jsou nižší než 20 000 eur/rok, zemědělci v Německu, Nizozemsku a Irsku musí vynaložit až 45 000 eur ročně.
Obecně lze konstatovat, že čím nižší je cena práce, tím nižší je i produktivita práce, což potvrzují i výsledky šetření EDF. Např. v případě ČR je produktivita práce zhruba o 8 % nižší, než je průměr EDF, a činí 172 kg standardizovaného mléka na hodinu práce, v porovnání s Nizozemskem je ale zhruba o třetinu a v porovnání s Dánskem skoro o polovinu nižší (viz graf 2). V těchto zemích je rovněž celková potřeba práce na jednu dojnici zhruba 30 hodin ročně oproti našim 58 hodinám. Nejnižší produktivity práce pak dosahuje Slovensko, Ukrajina a Polsko (72, 81, resp. 83 kg/h) s potřebou více než 100 hodin na dojnici za rok.
Klíčové informace
- Společným problémem evropských prvovýrobců mléka v prvním čtvrtletí 2009 byl nepříznivý poměr mezi nákupní cenou kilogramu standardizovaného mléka a jeho výrobními náklady.
- Zvýšení stavů stád je přitom shodnou strategií dotazovaných farmářů, zatímco překážky bránící rozšiřování jejich hospodářství se liší.
- Značné rozdíly prokázalo šetření v mnoha základních faktorech produkce mléka, počínaje užitkovostí zvířat přes spotřebu koncentrovaných krmiv až po produktivitu práce.
Ing. Jiří Mach, Ph.D.Česká zemědělská univerzita v Praze
Provozně ekonomická fakulta
Katedra ekonomiky
