Maďarsko bylo v minulosti agrárním exportérem a zůstalo jím i nyní. Vzdálenost od mořských přístavů však zboží prodražuje. V silech s nevalnou úrovní se hromadí zásoby intervenčního obilí.
Změny po roce 1998 se nevyhnuly ani maďarskému zemědělství. Jak uvedl Joszef Popp, ředitel budapešťského Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, jeho přínos k hrubému domácímu produktu se mezi roky 1990 a 2004 snížil z 12,5 na 3,2 procenta. Výrazně také klesl ve stejném období jeho podíl na celkové zaměstnanosti, a to ze 17 procent na 5,3 procenta. Zmenšily se i hodnoty dalších s agrární oblastí spjatých ukazatelů — podílu zemědělství na investicích — z 8,7 na 4,3 procenta, výdajů domácností na potraviny — z 37 na 26,7 procenta, podílu agrárního zboží na celkovém maďarském exportu — z 24,9 na šest procent. Přesto Maďarsko zůstává stále čistým exportérem zemědělských a potravinářských výrobků — zahraniční obchod s těmito výrobky se zvedl ze 104,1 miliardy forintů v roce 1990 na 243,1 miliardy roce 2004. Kladná bilance agrárního zahraničního obchodu převýšila loni miliardu eur.
Zahlceni obilím
Zhruba 70 až 80 procent orné půdy v Maďarsku je vyhrazeno obilninám, přičemž referenční výnos dosahuje 4,73 t/ha (v ČR 4,20, Polsku 3,00, na Slovensku 4,06, průměr EU—10 je 4,00 a EU—15 činí 4,77 t/ha). Zatímco maďarská roční spotřeba pšenice kolísá mezi 2,3 a třemi miliony tun, celková produkce dosahovala až šesti milionů tun, v posledních letech se pohybuje od čtyř do pěti milionů tun. Kukuřičného zrna produkují Maďaři až sedm milionů tun. Potravinářské využití kukuřice je poměrně nízké — kolem půl milionu tun. Spotřeba kukuřice na krmiva kolísá zhruba mezi čtyřmi a pěti miliony tun. Dříve Maďarsko exportovalo tři až čtyři miliony tun obilí ročně. Dnes mu leží v intervenčních skladech asi sedm milionů tun. Podle Poppa by se mohly intervenční zásoby obilí do roku 2010 zvýšit na 14 až 15 milionů tun. Podobně jako ČR trápí Maďarsko velká vzdálenost k mořským přístavům, která neúnosně zdražuje nejen obilí v intervenčních zásobách. Ty rostou i proto, že zemědělci dají přednost jistotě intervenčního nákupu, než aby platili dopravu obilí do vzdálených odbytišť. Situaci navíc komplikují nevyhovující skladové prostory. Ani u intervenčních zásob není proto jednoduché udržet kvalitu po několik let. "Kdo zaplatí pokles jakosti," trápí Poppa — bude to daný sklad, stát, nebo snad Evropská unie?. "Museli jsme mandatorně zavádět set aside," konstatoval. Kromě ukončení intervenčního nákupu v unii by podle něj pomohlo využití intervenčních zásob obilí na výrobu biopaliv. Pokud ale intervence zůstane zachována, nemůže Maďarsko podle něj zlikvidovat intervenční zásoby. Nemůže je ale ani dále hromadit, zvlášť když mu budou ročně přibývat o tři až čtyři miliony tun. "Potřebovali bychom roky, abychom se jich zbavili, a to i tehdy, pokud se staneme důležitým producentem biolihu," obává se Popp.
Z téměř osmi milionů prasat v roce 1990 jich v posledních letech v Maďarsku chovají jen čtyři miliony. Vysoká a poměrně vyrovnaná je produkce kuřecích brojlerů, a to kolem 220 tisíc tun živé hmotnosti ročně. Maďarsko je čistým exportérem kuřecího masa. Dosahuje však v tomto obchodě jen velmi malou marži.
Reforma bude dále pokračovat
Podle Poppa čekají zemědělství ještě další změny. Jak konstatoval, odpojení od podpory produkce (decoupling) je pouze částečné. Mléčné kvóty i set aside omezují rozvoj. Dny intervence na trhu jsou, jak uvedl s poukazem na hromadící se zásoby maďarského obilí, sečteny. Navíc sílí tlak rozpočtu i trhu.
Do budoucna by měla být klíčem konkurenceschopnost. To hlavně znamená přeškolení zemědělců na činnosti více orientované na trh. Dlouhodobé cíle reformy by přitom měly mít rozumný časový plán tak, aby jejich plnění nedoprovázely zásadní problémy ve venkovské ekonomice. V nejbližší době je pro Maďarsko podle něj řešením i zvýšení podílu ekologického zemědělství, mandatorní set aside asi sedm procent, k tomu bude patrně nutné dobrovolné set aside, pěstování technických plodin, výroba biopaliv apod.
