Krásné přírodní scenérie a z toho plynoucí vysoký podíl půdy v LFA a poměrně malý prostor pro intenzivní rostlinnou výrobu —to jsou hlavní podmínky, které určují charakter slovenského zemědělství i jeho perspektivy.
Slovensko je podle Gejzy Blaase z Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělství a potravinářství velmi malým hráčem na světovém agrárním trhu. "Nemůžeme čekat výrazný růst produkce ani pohyb v cenách, jen zvýšení konkurence," konstatoval. Do budoucna čeká nejen růst poptávky třetích, hlavně rozvojových zemí, ale také zvýšení dovozu levných potravin z těchto oblastí. Od roku 1990 na Slovensku mírně klesá rostlinná a živočišná produkce, které se přizpůsobují poptávce trhu. Za posledních deset let produkce i spotřeba stagnovaly. Mírně klesaly farmářské ceny. Pomalu rostl důchod na pracovní sílu v zemědělství, a to zejména díky dotacím. Naopak se snižovala tvorba fixního kapitálu.
Co přinesla unie
Vstup do unie přinesl podle Blaase Slovensku zejména zlepšení dynamiky zahraničního obchodu, a to jak vývozu, tak i dovozu. Slovensko je stále čistým dovozcem, ale krytí dovozu vývozem se zvýšilo — z 63 procent v roce 2003 na 68 procent v roce vstupu a na téměř stejné hodnotě (67 procent) zůstalo i loni. Trvale pozitivní bilance zahraničního agrárního obchodu je zejména v živých zvířatech, mléce a výrobcích z něj, obilí či mlýnských výrobcích.
Po vstupu do EU se také zvýšily investice do zemědělských subjektů (o 43 procent mezi roky 2004 a 2005). Pro čistě produkční nasměrování svého zemědělství nemá Slovensko potřebné podmínky. Zhruba 65 procent půdy je v LFA, dalších 26 procent dokonce v horských oblastech. Na produkční oblasti tedy zbývá jen velmi málo prostoru. Do roku 2003 bylo na Slovensku jen asi 12 procent rodinných farem, jejichž průměrná velikost činila (bez započítání velmi malých spíše samozásobitelských usedlostí) asi 42 ha. Zbytek jsou podniky bývalých družstev, které mají v průměru 1185 ha zemědělské půdy.
Pohled do budoucna
Vládní koncepce zemědělství pro roky 2007 až 2013 se podle Blaase zaměřuje na tři hlavní cíle: venkov, spotřebitele a životní prostředí. Konkurenceschopné zemědělství má šanci jen v produkčních oblastech. Prioritou bude dostatečná nabídka bezpečných s kvalitních potravin, konkurenceschopný potravinářský průmysl a funkční dozor nad potravinami. Perspektivu by mohly mít výrobky s označením geografického původu, potraviny s vyšší přidanou hodnotou. Naopak malou perspektivu budou mít hromadně vyráběné produkty. Každopádně bude třeba hledat nové trhy.
V oblasti životního prostředí jde zejména o zlepšení hospodaření s vodními zdroji, podporu krajinotvorných funkcí zemědělství i ekologického hospodaření. S ochranou životního prostředí souvisí i zmírňování dopadu klimatických změn.
Významným faktorem, s nímž Slovensko počítá do budoucnosti, jsou evropské fondy. Ty měly by posílit nejen konkurenceschopnost, ale hlavně druhý pilíř zemědělské politiky, tedy rozvoj venkova. Blaas se domnívá, že některé oblasti zemědělské produkce budou konkurenceschopné i po odstranění intervence nebo zrušení výrobních kvót (mléko). Jaká budoucnost ale čeká zemědělce v nepříznivých oblastech? Zaměří se jen na péči o krajinu, rekreaci a turistiku? A nakolik se intenzivní oblasti budou potýkat s ekologickými limity, které budou jejich produkci omezovat?
