Euquicentrum s. r. o. v Ostravě – Hrabové se, jak již název napovídá, zaměřuje na koně a lidi, co propadli kouzlu těchto ušlechtilých zvířat. „Široké veřejnosti z okolí Ostravy nabízíme výuku jezdectví,“ charakterizuje komerční činnost společnosti se šesti zaměstnanci jeden z majitelů Zbyněk Lyčka. A že je v tom úspěšná, potvrzuje čtvrté místo v soutěži našeho vydavatelství o Zemědělce roku 2003.
Pod jeho slovy si lze představit mnohé. V případě Hrabové to znamená halu, dvě otevřené pískové kolbiště, prostor pro vyjížďky do terénu, obchůdek s „koňským“ zbožím, restauraci, podnikatelský klub i vybavené dětské hřiště. To vše v pěkném, upraveném areálu, s nájemními stájemi a cvičiteli k dispozici.
„Každý den u nás probíhá také hypoterapie pro 12 až 15 postižených dětí, na kterou jsme vyhradili menší halu. Máme tu jezdecký klub, kde děti za odměnu, že tu pomáhají, jezdí i na závody. Organizujeme veřejné tréninky i pro nejmenší, pro které tu máme pět poníků. Kdo má zájem, toho připravujeme pro získání jezdecké licence,“ doplňuje Lyčka s tím, že konkurence mezi poskytovateli ustájení začíná být velká.
Spolu s ustájenými cizími koňmi je ve stájích celkem 65 zvířat, převážně plemene český teplokrevník. Ti nejlepší startují v náročných skokových soutěžích stupně S, jezdci také sklízejí úspěchy v drezůře svatého Jiřího, což je jeden s nejvyšších stupňů této specializace.
Ve firmě myslí i na budoucnost. „Teď jsme začali připouštět klisny s výkonností, i když hříbat a koní je strašně moc,“ konstatuje Lyčka.
Petr Staš, další z rodiny spolumajitelů, má na starosti živočišnou a zemědělskou výrobu. U koní je to jednoduché: „Krmíme senáží, krmivo pro koně si děláme vlastní. Pokud jde o jádro, zákazníci většinou vyžadují pro krmení svých koní pšeničné otruby. Oves je příliš energetický a zákazníci, kteří si přijdou zajezdit dvakrát týdně, mají koně raději volnější,“ vysvětluje.
Opět na svém
Při dotazu na minulost společnosti slyšíme obvyklý příběh. „Nejprve to tady patřilo dědečkovi. Měl tažné koně pro práci na poli a měl je velice rád,“ vzpomíná Zbyněk Lyčka. Pak přišel státní statek, posléze JZD Hrabová. Nakonec se areál, ovšem v katastrofálním stavu, vrátil zpět původním majitelům. „Při restitucích jsme měli problémy při vydávání majetku. Předseda statku nám nechtěl nic vrátit. Poté, co jsme majetek dostali, pustili jsme se do rozsáhlé rekonstrukce. Stavební firmy ovšem odváděly špatnou práci, takže jsme to nakonec museli zvládnout vlastními silami,“ shrnuje Lyčka. Jednoduché to nebylo, ale Equicentrum má jednu velkou výhodu. Je to prakticky rodinná firma. „Je nás celkem jedenáct a pracujeme tu dnes už skoro všichni. Hlavně čtyři sourozenci a sedm bratranců a sestřenic. Otec je v důchodu, stejně jako teta, která byla hlavní spoluzakladatelkou. Držíme při sobě a je to lepší, než kdyby tu byl někdo cizí. Na Ostravsku to se zaměstnáním není jednoduché, a tak kdo je na vlastním, má výhodu,“ vysvětluje Lyčka.
Nejen koně musejí vydělávat
Chov koní je pro většinu spolumajitelů firmy hlavní zaměstnání. Mimo to ale firma hospodaří na 380 hektarech pozemků, z nichž 270 si pronajímá. Největší plochu zabíraly v loňském roce samozřejmě louky a pastviny, celkem 61 hektarů, po nich následovala řepka s 62 hektary, oves s 55 ha a také sója, kterou vyseli na 43 hektarech. „Se sójou jsme začali na 20 hektarech dala 2,3 tuny, pak jsme ji rozšířili. Veškerou produkci prodáváme Zemědělské agentuře. Smlouvu uzavřou, zaplatí včas, je s nimi dobrá komunikace,“ oceňuje Petr Staš. Podobně jako ostatní zemědělce i je trápilo sucho a vymrzlo jim mnoho hektarů pšenice. Podnik kvůli snížení nákladů používá bezorebné setí. Sečku tahá traktor John Deere, k dispozici jsou modely 120 a 175 a také slabší Zetory. Mimoto firma poskytuje služby – orání, setí, i sklizeň.
Živočišná výroba je omezená a částečně podřízená koním. „Máme masné ovce plemene suffolk, asi 38 kusů, které dopásají pastviny po koních. O beránky je zájem, lidé si je si berou domů na zahrádku. Fungují jako levná sekačka a na podzim je zužitkují. Mimo to máme také masný skot charollais, 21 krav v základním stádě, jednoho býka a 23 kusů na výkrm,“ vypočítává Staš. Koně a zemědělství se podle něj někdy dotují navzájem. „Snažíme se ale být soběstační v obou, protože v současné době nelze prodělávat,“ doplňuje.
Agroturistiku zatím ne
„Chtěli jsme postavit hotel alespoň pro 30 lidí, tedy jeden autobus. Měli jsme zájemce o agroturistiku i ze zahraničí a ubytování tu opravdu chybí. Nechceme se ale zadlužit, protože nevíme, co bude,“ uvažuje Lyčka. Ze vstupu do Evropské unie ale moc nadšený není, soudí, že na něj nejsme ještě dostatečně připraveni.
Do hospodaření ale chtějí v budoucnu zahrnout energetické plodiny. V blízkosti by se totiž měla stavět elektrárnu na šťovík a slámu, nyní se jedná o tom, kolik by za surovinu odběratelé platili.