Průměrný věk zemědělců u nás vytrvale roste, téměř tři pětiny z nich jsou starší než 45 let. S generačním problémem si neví rady celá Evropa. I když unie i národní vlády většinou mladé farmáře slovně podporují, se skutečnou pomocí to není už tak horké. A ještě krokem zpátky měla být navrhovaná podpora v připravovaném evropském fondu pro rozvoj venkova, což se snad organizaci CEJA sdružující mladé zemědělce podařilo zvrátit.
„Komisařka Fischerová Boelová je vstřícná k našim návrhům. Ví, že mladí lidé se nebrání změnám, snaží se zajistit příjmy i z jiných činností než ze samotného hospodaření,“ říká Přemysl Čech, 33letý soukromý zemědělec a donedávna viceprezident CEJA.
„Kdo nepřebírá farmu po rodičích nebo příbuzných, nemá šanci začít. Přitom všude v Evropě musí být snaha zatraktivnit venkov pro mladou generaci a přilákat ji i do zemědělství, které je ale dnes na pokraji celospolečenského zájmu,“ uvědomuje si Přemysl Čech. Se svojí ženou Martinou žije v Postřelmově u Zábřehu na Moravě a pokračuje v hospodaření po rodičích.
Pohled evropskýma očima
Díky zkušenosti ve vedení evropské organizace mladých pohlíží na problémy zemědělství a venkova jinýma očima, než jak je lze někdy vidět z národního pohledu nebo z úhlu jednotlivého zemědělce. Viceprezidentem CEJA se Přemysl Čech stal po rozšíření Evropské unie jako zástupce „mateřské“ Společnosti mladých agrárníků ČR, zvolený za nově připojené země. Funkci předal letos v květnu, kdy proběhly nové volby prezidia. „Pokud člověk pracuje pro CEJA, má možnost ovlivňovat evropskou politiku,“ cení si velké příležitosti, kterou dostal.
Mladí zemědělci byli partnery květnového jednání rady zemědělských ministrů, která se za účasti všech členských zemí a čtyř adeptů na členství konala v Lucemburku. V užších pracovních skupinách, v nichž se střídali ministři a zástupci CEJA z jednotlivých zemí, diskutovali o možnostech přístupu do zemědělských aktivit, o image zemědělství, vzdělávání a podpoře mladých farmářů. „Lucemburské jednání mělo dobrý ohlas a všichni se shodli na tom, že generační výměnu je nutné podpořit. Nejde však jen o startovací příspěvek, ale celý balíček opatření, jak ho prosazuje CEJA,“ vysvětluje Přemysl Čech.
Rámec závazný pro všechny
Mladí přitom museli bojovat o finanční podporu pro zavedení farmy, obsaženou v návrhu opatření Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. „Oproti původní verzi mělo dojít ke snížení z 55 tisíc na 40 tisíc eur, ale to se podařilo zvrátit. Důležité jsou však i dotace úroků z úvěrů a další formy pomoci k tomu, aby zemědělec splňoval všechny požadavky na welfare zvířat, životní prostředí, tedy nároky z cross compliance. „Pro všechny členské státy by měla být závazná podpora mladých zemědělců, rámec podpory by byl definován evropskou legislativou. Specifická úprava a zohlednění národních podmínek by byly v kompetenci členských států. Pro mladého farmáře by pak bylo možné zvolit kombinaci nejvhodnějších opatření podle vlastních podmínek z balíčku programu pro mladé zemědělce,“ popisuje Čech představu CEJA.
Paradoxně vstupem do EU podpora českým mladým zemědělcům skončila. „Je to velká škoda. Operační program, i když je pro vybrané žadatele milou pomocí, speciální podporu nenahradí,“ konstatuje farmář.
Další zdroj příjmů se mladí snaží hledat mimo zemědělství. „Vím to od kolegů, s nimiž se potkávám. Kupříkladu nový prezident CEJA, Ital Giaccomo Ballari, má mléčnou farmu s asi 30 hektary a k tomu před čtyřmi roky začal s chovem včel. Nyní má kolem 300 včelstev, vybavil si zpracovnu a sám si prodává téměř dvě třetiny medu přímo a zbytek přes obchodníky.“
Stále blízko zemědělství
Na jiné cesty, i když stále spjaté se zemědělstvím, se postupně vydávají také Čechovi z Postřelmova. „Oblast, kde hospodaříme, není plně produkční, ale ještě ani takzvaně méně příznivá. Osm tun pšenice z polí nesklidíme, přitom na příspěvek pro LFA nedosáhneme. Přechodné oblasti to měly vždycky složité, o to důležitější pro nás bude diverzifikace,“ uvědomuje si mladý zemědělec. Zatím se snaží po krůčcích odcházet od nejrozšířenějších plodin, kterých je na trhu nadbytek.
Za poslední dva roky se farma manželů Čechových rozrostla ze 60 na 180 hektarů zemědělské půdy. K pozemkům se dostali díky tomu, že zdejší společnost s r. o., nástupce po bývalém státním statku, se ocitla v problémech. Dnes rodina hospodaří ve čtyřech katastrech a může posoudit, jak přínosné jsou pozemkové úpravy, které ale bohužel zatím proběhly v jediném katastru. Identifikovali se vlastníci, a to jsou pak jednání o pronájmu půdy mnohem jednodušší.
Orná půda pozvolna přechází do ekologie
Z celkové výměry je 150 hektarů orné půdy. Dvacet z nich soukromý zemědělec převádí do ekologického režimu a bude se muset rozhodnout, jak v tomto směru dál pokračovat. „Zatím jsem na půdě v konverzi pěstoval pícniny, letos poprvé jsem sel pohanku. Příští rok chci začít se špaldou. Odbyt je, pokud máte dobrou kvalitu a množství alespoň kolem dvaceti tun,“ poznamenává. Na úkor pšenice a řepky se chce více věnovat pěstování různých specialit. První vlaštovkou je množení osiva jílku na pěti hektarech a jetelového semínka na deseti hektarech.
Zatravněných třicet hektarů využívají mladí manželé k chovu ovcí. Postupně si budují vlastní stádo z plemene romney. V současné době je jeho základem 78 bahnic, cílem je 150 až 200. Dvacetihektarová pastvina leží přímo za paneláky v Zábřehu. Čechovi na tomto prostranství ukazují, jak se dá pracovat s krajinou. Nejprve vybudovali v kotlině na okraji kaskádu rybníčků za podpory z programu ministerstva životního prostředí revitalizace říčních ekosystémů. Posléze zatravnili dvanáct hektarů, opět za pomoci zmíněného ministerstva, tentokrát prostřednictvím programu péče o krajinu. „Z resortu zemědělství bychom dotace nedostali, protože nevyhovovalo kritérium BPEJ,“ vysvětlil Přemysl Čech.
Dotace paradoxně proti krajině
Systém agrárních dotací, jak je nastavený po vstupu do unie, zvýhodňuje podniky s velkou výměrou a každý ji chce co nejvíce zvýšit, když to přináší peníze, konstatuje mladý farmář. Stává se podle něho, že lidé kácejí stromy a keře, aby se jim nezmenšovala plocha zaevidovaná v LPIS. A odnáší to krajina. „My jdeme opačnou cestou. Protože jsme s otcem myslivci, snažíme se naopak do krajiny dostat prvky, které ji zkrášlí, pomohou zvěři a mají protierozní efekt.“
Vloni na podzim, po dohodě s vlastníky pozemků, vykopali napříč zoraným lánem, na kterém hospodaří družstvo, příkop, který z obou stran obklopuje tři metry široký travnatý pás s vysázenými stromy a keři. Letošní zima, kdy tu leželo půl metru sněhu, hned ověřila význam tohoto protierozního opatření, který 400 tisíci korun podpořilo z programu péče o krajinu ministerstvo životního prostředí. Příkop zachytil vodu při tání a nevznikly žádné škody jako v minulých letech, kdy voda z asi padesátihektarového pole stékala k domům. „Lidé to dříve měli vypozorované. Kdysi tu býval příkop osázený třešněmi, tak jsme ho zase vrátili,“ poznamenává Přemysl Čech, když stojíme v Rovensku, kousek za domem jeho rodičů.
