Významným a pro mnohé zemědělce likvidačním faktorem živočišné výroby je současná probíhající celosvětová krize. V tomto období různých spekulací je jen velice těžké predikovat jakýkoliv trend, což k rozvoji daného odvětví nepřispívá. Krize se zvláště v zemědělství dotýká států východní Evropy. Konkrétně situace v chovu prasat v České republice je pro chovatele v posledních dvou letech kritická.
Stavy prasat a prasnic nezadržitelně klesají, v současnosti jsou evidovány necelé dva miliony kusů zvířat (1 971 000), z toho méně než 150 000 prasnic (142 000 kusů).
Důvodů dnešního neutěšeného stavu je několik. Jedním z mnohých je fakt, že se vstupem do Evropské unie se vytvořil společný prostor bez obchodních bariér. Náš chovatel je součástí celoevropské populace farmářů, a aby uspěl, musí dosahovat lepších výsledků než ostatní chovatelé prasat v EU. K dosažení tohoto cíle vede, ať v rostlinné nebo živočišné produkci, jediná cesta – a tou je využití všech dostupných informací a výsledků, zvláště v aplikovaném výzkumu.
I když je možno jmenovat i další důvody, přispívající k prohlubování krize chovu prasat v zemích východní Evropy, a tedy i ČR, jako je nadprodukce vepřového masa v EU, ztráta její konkurenceschopnosti ve světě díky jejím legislativním nařízením, nešťastná transformace zemědělského sektoru států východní Evropy, systémem dotací, apod., lze tvrdit, že jedinou cestou přežití chovatelů prasat v ČR je vyrovnat se s ostrou konkurencí, a to především v dosahovaných parametrech užitkovosti v rámci EU.
Reprodukce a produkce
Užitkovost všech hospodářských zvířat, tedy i prasat, lze dělit do dvou základních komplexů vlastností, a to na reprodukci, charakterizovanou plodností a mléčností, a produkci, danou výkrmností a jatečnou hodnotou. Je známo, že fenotyp těchto vlastností i jejich dílčích znaků je funkcí genotypu a prostředí. Podíl celkové fenotypové proměnlivosti daného znaku podmíněný dědičností je dědivost, která se vyjadřuje koeficientem dědivosti (h2). Jeho výše (0 – 1) je klíčová pro strategii plemenářské práce. Čím vyšší h2 daného znaku, tím účinnější selekce a nižší projev heteroze.
Produkční znaky vykazují střední až vysokou dědivost. Zlepšení daného znaku v populaci není složité a je poměrně rychlé. To však neplatí u vlastností charakterizujících reprodukci, jejichž fenotyp je z velké většiny dědičností podmíněn velmi málo, tedy fenotypovou manifestaci ovlivňují převážně efekty prostředí. Proto oblast šlechtění v rámci reprodukce je zdlouhavá a složitá, díky již zmíněné nízké heritabilitě reprodukčních znaků (0,1 až 0,15), její vazbou na jedno pohlaví (lze sledovat jen u prasnic), částečnou neznalostí genetické kontroly reprodukce a malými znalostmi o genetických a biochemických procesech v organismu v souvislosti s plodností a mléčností. Je tedy převážně na chovateli, aby optimalizací podmínek prostředí, jehož nejvýznamnější složkou je výživa, vytvořil příznivé podmínky k dosažení žádoucích výsledků jak v plodnosti, tak mléčnosti prasnic.
Výživa prasnic svým pokrytím jak záchovné, tak produkční potřeby umožňuje zajištění plnohodnotného průběhu reprodukčního cyklu prasnice. Optimalizace výživy prasnic a prasniček v období jalovosti směřuje k řádnému zabřeznutí, dané výraznou říjí a plnohodnotnou ovulací, v období březosti k potřebné početnosti a vitalitě potomstva podmíněné správným rozvojem reprodukčních orgánů a v období laktace k odpovídajícímu množství plnohodnotného mléka a k možnosti dalšího zabřeznutí minimalizací čerpání tělesných rezerv.
Jestliže plodnost vyjadřuje kvantitativní stránku reprodukce prasat danou počtem selat, pak mléčnost je vlastností zajišťujících jejich přežití a kvalitu.
Technika krmení prasnic je organizována podle fází reprodukčního cyklu, tedy pro období jalovosti, říje, březosti a kojení. Sleduje racionalitu, jednoduchost a živinovou vyrovnanost zabezpečenou kompletními krmnými směsmi. Ve výživě prasnic je nutné se vyvarovat extrému překrmování březích prasnic, šetření krmiva na kojících prasnicích a zkrmování objemných krmiv především kojícím prasnicím.
Mlezivo a mléko
Mléčnost prasnice je v podstatě doba, ve které se mlezivo a mléko prasnice považuje za hlavní složku výživy selat a jeho plnohodnotná náhrada je možná jen při použití velice drahých prestarterů.
Mlezivo a mléko pro selata představuje jak ochranu, tak výživu. Pokud se jedná o ochranné funkce, ty zajišťují absorbovatelné a neabsorbovatelné protilátky v mléčné žláze. Z absorbovatelných se jedná převážně o IgM, které zajišťují systémovou ochranu. Neabsorbovatelné protilátky působí v zažívacím traktu, kde zajišťují pasivní lokální imunitu.
U většiny domestikovaných druhů hospodářských zvířat je hlavním imunoglobulinem mleziva IgG. Je zde, spolu s IgM a IgA, přítomen ve značné koncentraci. Po ukončení tvorby mleziva se charakter protilátek mění, koncentrace IgG rychle klesá, převládají hlavně IgA. Přesné mechanismy dozrávání funkčního imunního systému u selat zůstávají však dosud nejasné.
Pro chovatele z této problematiky vyplývají dvě důležité skutečnosti. Sele ochuzené o mlezivo je na první pohled méně pohyblivé, má sníženou humorální a buněčnou reaktivitu.
Mléko prasnice má měrnou hmotnost 1,037 a řadí se mezi mléka albuminová, která produkují masožravci, všežravci a býložravci s jednoduchým žaludkem. Obsahuje asi 6 % bílkovin, 5 % mléčného cukru, 6 až 7 % tuku a 1 % popelovin, přičemž poměr těchto složek je ovlivněn fyziologickou vyspělostí a náročností selat po narození.
Oproti kravskému mléku, prasečí má vyšší podíl sušiny, dvojnásobné množství bílkovin a tuku, a tím i vyšší podíl popelovin. Mléčný tuk obsahuje oproti tuku přežvýkavců méně nižších mastných kyselin a vyšší obsah oleinu. V popelovinách převládá vápník, ochranné látky a vitamíny.
Na rozdíl od mléka prasnice mlezivo vykazuje méně tuku (3,56 – 6 %), cukru (3,27 – 5 %), popelovin (0,51 %) a více sušiny (22,5 až 19,6 %), bílkovin (15,95 – 7,96 %), vitamínů a globulinů. Obsah jednotlivých složek mleziva se postupně během dvou týdnů mění, až dosahuje hladin normálního mléka.
Faktory ovlivňující mléčnost
Lze je rozdělit na vnitřní, jako dědičné založení, plemeno, pořadí laktace, počet selat ve vrhu, kondice a tělesná dospělost prasnice, tvar a typ mléčné žlázy a struků, a vnější, jako výživa v obdobích reprodukčního cyklu, technika krmení, obsazení struků selaty, odstav selat a mikroklima stáje a kotce.
Dědičné založení, jak bylo již výše uvedeno, je nízké, dědičně podmíněná variabilita z celkové variability činí asi 20 až 30 %. Rozdíly v mléčnosti prasnic jsou výsledkem stupně prošlechtění plemene a působení podmínek vnějšího prostředí.
Vliv plemene je značný. Je výsledkem dlouhodobé selekce vzhledem ke specializaci plemen v hybridizaci prasat, zvýrazněný odlišnými standardy či požadavky pro mateřská plemena (pozice v hybridizaci A, B), resp. otcovská (C pozice).
Skutečná plodnost ovlivňuje mléčnost tak, že vyšší četnost vrhu zvyšuje celkovou produkci mléka, tedy absolutní mléčnost, avšak snižuje relativní mléčnost, tedy množství mléka na jedno sele. Průměrná denní produkce mléka u vrhu asi s deseti selaty činí osm až deset kilogramů. Po porodu postupně stoupá a dosahuje vrcholu v 17. – 26. dni. Do 30. dne nepatrně klesá, po 40. dni je pokles velmi rychlý. Na jedno kojení přijímá sele od matky v průměru 25 až 50 g mléka, denně pak asi 800 g. S ohledem na relativní mléčnost se jeví jako optimum četnosti vrhu deset až 12 kusů selat.
Laktační křivka kopíruje růst selat a vrcholu dosahuje ve 3. až 4. týdnu. Pak klesá současně s vybaveností selete pro příjem pevné potravy. Intenzivní produkci mléka je nutné při odstavu cíleně zastavit, a tak připravit prasnici pro další nástup říje. Krátkodobé nevyprázdnění vemínka nese s sebou rychlou regresi žlaznatého parenchymu, a tím snížení tvorby mléka. Neobsazený struk po tři dny vede k zasušení vemínka, tedy k vyřazení jeho funkčnosti.
Produkce mléka závisí na pořadí vrhu, tedy pořadí laktace. Je známo, že prvničky v první laktaci produkují podstatně méně mléka než na dalších vrzích. Obecně se za vrcholovou laktaci považuje produkce mléka na 3. – 4. vrhu, moderní genotypy vrcholu dosahují již na 2. laktaci. Je proto důležité maximálně se věnovat prvničkám a dbát vždy o obsazení všech jejich struků selaty.
4. Výživa a imunita selat
Deficit mleziva negativně ovlivňuje střevní mikroflóru selete. Proto aplikace asistovaných porodů je v praxi tak důležitá. Kolostrální přenos protilátek je vlastnost střeva selete po porodu, které je průchodné, schopné absorbovat neporušené velké molekuly. Tato jeho vlastnost však končí 24 – 36 hodin post partum.
Je známo, že placenta prasat je neprůchodná pro látky, mající vysokou molekulární hmotnost. Ty zahrnují imunoglobuliny, bez kterých sele na počátku života nepřežije. Selata se rodí bez imunity. Jejich schopnost přežít je závislá na jejich schopnosti rychle reagovat na jakýkoliv podnět včetně mateřských, souvisejících s příjmem kolostra.
Díky němu se realizuje pasivní přenos mateřských protilátek. Ten však trvá omezenou dobu. Během ní dochází k masivnímu přenosu kolostrálních makromolekul přes střevo, které poskytují mláďatům spektrum sérových protilátek. Ačkoliv sele v prvních hodinách života má při narození zastoupeny všechny buněčné komponenty imunního systému, je schopné reagovat na antigen pouze částečně, neboť v prvním týdnu života se orgány imunitního systému dotvářejí. V dalším týdnu se zvyšují počty cirkulujících neutrofilů, zdravotní policie organismu, a dotváří se schopnost selete reagovat na chemický podnět. Dochází tak u něj k hlavním kvantitativním a funkčním změnám.
Podstata těchto změn spočívá v organizaci a stavbě střeva ve vztahu k lymfatické tkáni. Jedná se o složité interakce komplexů imunních buněk, zastoupené B a T-lymfocyty (typ CD4, CD8), které se nacházejí v Peyerových placích, laminu propria, epitelu a mezenterických lymfatických uzlinách. Peyerovy plaky představují ve střevě okrsky lymforetikulární tkáně. Liší se svým umístěním, strukturou a funkcí, která spočívá v produkci prekurzorů IgA, způsobujících imunní odpověď sliznic. Lamina propria obsahuje velký počet lymfocytů, jejichž počet se během prvních měsíců života výrazně zvyšuje. Četnost lymfocytů, včetně T-lymfocytů, se po narození mění, tak jako produkce imunoglobulínů M a A. Ty jsou produktem buněk IgM a IgA, jejichž poměr se do čtyř týdnů života selete mění. V dospělosti, oproti době po narození, je četnost T-lymfocytů u selat větší ve střevních klcích oproti kryptám. Epitel a mezenterické lymfatické uzliny jsou zdrojem antigenů, nacházejících se na buňkách jako mikrofágy a dendritické buňky. Jejich četnost po narození stoupá. Lymfatické uzliny se vyskytují více v klcích než v kryptách.
Druhá funkce mleziva a mléka plní pro sele funkci výživy. U dnešních moderních genotypů, od kterých se v hybridizaci na mateřských pozicích A a B požaduje vysoká četnost narozených selat ve vrhu, je dnes skutečností, že prasnice i při optimálním krmení v průběhu laktace není schopna plně hradit svým mlékem potřebu živin pro růst selat. Produkce mléka a potřeby selat se začínají rozcházet již po prvním týdnu po porodu. Je tedy prioritou chovatele v období 3. – 4. dne života selete jej co nejdříve naučit příjmu externích, důležitých živin v podobě příkrmu kvalitních prestarterů s obsahem žádoucích prebiotik a probiotik.
Odstav je pro sele z hlediska ontogeneze obdobím velice složitým. Během něho se sele musí vyrovnat s několika životními problémy. První souvisí se změnou jeho homeostáze v důsledku jeho přemístění od matky, novou dietou a přechodem do nového prostředí, resp. do odchovny, ve které se setkává se změnou teploty a mixací zvířat. S novou dietou přichází zažívací problémy, s absencí mléka vysoká vnímavost k nemocem.
Toto kritické období trvá asi čtyři dny. Během nich se uskutečňují změny týkající se organizace a složení střeva ve vztahu k lymfatické tkáni. Dochází například k infiltraci T-lymfocytů a mikrofágů, poklesu aminokyselinové a karbohydrátové absorpce a k tvorbě hlenu. Měnící se imunitní systém střeva (slizniční vrstva) vykazuje silnou reakci proti všem patogenům a značnou absorpci k antigenům, které mnohdy způsobují alergie a záněty. Během nich se uvolňují cytotoxické látky, které rovněž se stimulací buněk střevních krypt mohou vážně inhibovat normální střevní funkci. Tento zánětlivý stav u běhounů eliminuje imunitní intolerance, kdy IgA, vyloučen přes střevní stěnu, blokuje adhezi patogenních bakterií a rovněž působí protizánětlivě.
Je tedy převážně na chovateli, aby při znalosti problematiky optimalizací podmínek prostředí dosáhl žádoucích výsledků, které mu zajistí požadovanou reprodukční užitkovost prasnic, tedy jejich plodnost a mléčnost.
Klíčové informace
- Mléčnost prasnice je dána schopností produkovat mléko v období laktace a vyjadřuje množství produkce mléka k výživě selat.
- Jde o významnou užitkovou vlastnost: výživa mláďat mlékem prasnice představuje ideální nutriční koncentrát zajišťující selatům komplexní výživu po narození, optimální růst, vývin zdraví a vyrovnanost vrhu v prvních třech týdnech života.
- Zajišťuje dosažení vysoké hmotnosti při odstavu, která je předpokladem udržení dobrého zdraví a vysoké růstové intenzity v následném produkčním období.
Doc. Ing. Michal Šprysl, CSc.
Doc. Ing. Roman Stupka, CSc.
Ing. Jaroslav Čítek, Ph.D.Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra speciální zootechniky
