Zpracování půdy v rostlinné výrobě sleduje několik cílů. Především by mělo být připraveno vhodné seťové lůžko, měly by být odstraněny stopy po přejezdu techniky a poškození struktury půdy a zapraveny posklizňové zbytky i hnojiva. Důležitá je rovněž regulace populace plevelů, škodlivých organismů a původců chorob.
Technologie zpracování půdy by měla zajistit vysokou výkonnost při nízké energetické náročnosti. Správný systém umí být univerzální a přitom efektivní pro dostatečné výnosy. Přitom by intenzita pěstování neměla jít na úkor dlouhodobé udržitelnosti. Realita ale bývá jiná, což je důsledek ekonomického vlivu na současné zemědělství.
V praxi jsou rozlišovány tři rozdílné operace v závislosti na požadovaných účincích na půdu: podmítka, základní zpracování půdy a příprava seťového lůžka. Mohou následovat v časové návaznosti, nebo je lze slučovat podle potřeby.
Aktuální trendy
Trend v této oblasti nadále pokračuje směrem ke kombinovanému využívání bezorebných systémů a klasické technologie, především z důvodu úspory času i snížení pracnosti. Snahou je zvyšovat výkonnost, ale zároveň zachovat přednosti obracení půdy pro určité plodiny.
Flexibilní způsob zpracování půdy, vycházející z kombinace obou technologií, je často výhodnější. Přemýšlení typu „úplně bez pluhu nebo jenom s pluhem“ často nevedlo k očekávanému efektu. Na významu nabývá posuzování technologie na základě různých podmínek. Rozhodující jsou osevní postupy, půdní druh, očekávaný výnos a klimatické podmínky podniku. A také průběh počasí, který je rok od roku odlišný.
Proto považuje mnoho zemědělců za velkou výhodu, pokud jsou vybaveni pro několik variant zpracování půdy. I za velmi proměnlivých podmínek tak lze dosáhnout kvalitní produkce. Není umění zpracovávat celou výměru stále stejnou technologií. Naopak perspektivní řešení spočívá ve volbě vhodné technologie na určitém pozemku ve správný čas – vystihnout nejlepší příznivé podmínky a tehdy provádět potřebné operace s velkými výkony.
Snížím intenzitu, uspořím jen čas
Určité rozčarování přineslo zjištění, že při redukované intenzitě zpracování půdy, tedy s vynecháním pluhu, se nedospělo k úsporám energie ani tažné síly. Na některých velkých farmách v zahraničí bylo rozhodnuto zaměnit dvouřadý radličkový kypřič se šířkou záběru 10 m za vícenosníkové provedení se záběrem o 4 m menším, jen kvůli tomu, že původní stroj nebyl schopen tak účinného promísení slámy s půdou. Snížení šířky záběru je ale vynucené zvýšením požadavku na tažnou sílu.
Přesto jeden důležitý efekt s sebou přechod na konzervační technologie přináší. Je to jednoznačně úspora času. Zde můžeme vysledovat dvě rozdílné tendence. První skupina podniků se zaměřením na produkci tržních plodin omezila využívání pluhu tak důsledně, jak jen to bylo možné, a více investuje do optimálního zpracování strniště. Protože však první mělká podmítka vyžaduje méně tažné síly než druhá, podstatně hlubší operace, musí nebo měl by být ve všech důsledcích stroj prvního sledu širší než kypřič pro druhou operaci.
Dvě podmítky, dva stroje
Při pokusu o zajištění obou operací jen jedním strojem je to pro první mělkou podmítku energeticky nepříznivé, protože robustní kypřič pro hlubší zpracování půdy je těžký a vyžaduje více tažné síly. Kromě toho by byla možná i podstatně větší šířka záběru. I s dvounosníkovým radličkovým podmítačem je možné v prvních podmítkách pracovat při spotřebě nafty pouhých 6 až 7 l/ha. Při záběru 12 m je přitom možné počítat s plošnou výkonností od 12 do 14 ha/h. U hlubšího zpracování půdy do 25 až 30 cm však nejsou tyto šířky záběru ani s nejvýkonnějším traktorem možné.
Druhá skupina podniků pracuje na trochu jiném principu. Na zpracování strniště se vynakládá méně prostředků a podle podmínek se oře nebo využívá výsev do mulče. Přitom se často jedná o stanoviště, která je možné zorat snadno, a tím jsou minimalizována rizika spojená s výnosovou depresí, tlakem chorob a kvalitou sklizně. Příprava půdy se zde často uskutečňuje s využitím konvenčních kombinací sestávajících z rotačních bran a nástavbového secího stroje. Tyto kombinace mohou být nasazeny i po kypřiči a díky možnosti nastavení otáček hřebů poskytují dnes enormní potenciál k úsporám.
Krátké diskové brány se prosadily
Širokozáběrové kypřiče v konzervační technologii vyžadují dodržování směru jízdy po pozemku vždy nakoso k předchozím jízdám. Talířové podmítače jsou vhodné pro rychlou a efektivní první podmítku.
Talíře jsou již téměř vždy uloženy šikmo ve směru jízdy a k půdě. Proto musí mít vlastní slupici spolu s ložiskem. To potom umožní dvojí zaúhlení, což moderní stroje odlišuje od starších verzí s průběžným hřídelem, případně centrálně nastavitelným pracovním úhlem. Čím větší je zaúhlení disku, tím větší plocha talíře je v záběru a účinek je více celoplošný. Většina krátkých talířových bran má pevně stanovený úhel řezu, ale jsou i modely s možnou regulací. Rovněž uložení slupic je odlišné: pomocí pryžových segmentů nebo listových pružin (jednodušší řešení) anebo pomocí vinutých pružin (nucené vedení).
Sekundární zpracování půdy a výsev společně
Moderní krátké talířové brány nebo radličkové kypřiče lze samostatně využít například pro zapravení porostu zeleného hnojení a v druhé fázi pak ke zpracování půdy zároveň se setím následné plodiny.
První podmítku je možné spojit s výsevem meziplodiny. V případě zařízení pro plošný výsev jde o zásobník na osivo i s čechračem a mechanicky poháněnými dávkovacími válečky, který se umístí do prostoru nad opěrný válec. Zařízení provádí plošný výsev v prostoru před válci. Další možností je elektrické odstředivé rozmetadlo.
Při opakované podmítce lze zároveň aplikovat hnojiva či herbicidy palubním aplikačním systémem. Vedle finanční úspory to přináší i zvýšení účinnosti díky podpovrchovému zapravení a snížení spotřeby přípravků (aplikace plošně nebo za radličkami). Minimálně dvojí zpracování půdy před setím pomáhá redukovat výskyt drátovců a slimáků.
Dva, tři nebo více nosníků?
K podmítkám v technologii s orbou postačují dvouřadé kypřiče se šípovými radlicemi. Pro požadavky bezorebné technologie odvádějí lepší práci vícenosníkové stroje. Tyto kypřiče sice dobře mísí a urovnávají povrch pozemku, ovšem vyžadují více tažné síly. Majitel třínosníkového kypřiče získá kratší konstrukci a stroj s přiměřeným tahovým odporem pro mělké i hlubší zpracování půdy. Přitom většímu počtu radlic odpovídá i vyšší intenzita mísení.
Jaká radlička, takový účinek
Protože účinek kypřiče v půdě je dán postavením a tvarem radliček, věnují výrobci právě této oblasti mimořádnou pozornost. To ale platí i o systémech pro snadnou výměnu radlic. Dále se na slupicích stále častěji vyskytují speciálně tvarované šroubovité usměrňovací plechy, které dopravují materiál zpět k zemi směrem vzad.
Výrazný vliv má také tvar radliček. Čím je příkřejší, tím je mísicí efekt intenzivnější. Pro povrchové zpracování vychází nejlépe šípové radličky. Použití radliček bez křídel o šířce 12 cm je také možné, ovšem v hloubkách 7 cm není jejich účinek ještě celoplošný. Pokud by byl kypřič osazen ještě užšími radličkami, které dovolují pojíždět rychleji, jsou pruhy půdy mezi radličkami často spíše vytrženy, než odříznuty. To má samozřejmě negativní vliv na rovnoměrnou hloubku zpracování půdy. Účinnost těchto úzkých radliček na celoplošné odříznutí ornice se ještě zhoršuje na lehkých a suchých půdách.
Sice mají zhruba o deset procent nižší spotřebu paliva, ale v první mělké podmítce dokážou šípové provedení jen stěží nahradit. Spotřeba paliva se při této operaci pohybuje většinou na přiměřené úrovni kolem 5 až 7 l/ha.
Do hloubky s úzkými radličkami
Naopak při hlubším zpracování půdy naráží šípové radličky na hranice možností. Často již v hloubkách 18 cm stoupne tahový odpor natolik, že traktor může mít problémy s udržením pojezdové rychlosti. Sníží se i mísicí efekt a účinnost vypouklých disků, takže stroj zanechává více velkých hrud.
Pro interval 15 až 20 cm postačují ještě radličky o šířce 12 cm, které lze u některých výrobců získat pouhým odpojením křídel. Ve větších hloubkách již může i toto provedení znamenat výrazný nárůst spotřeby paliva. Pak se vyplatí již úzké radličky se šířkou 8 cm. Pracují při nižší spotřebě, ale se stejnou kvalitou práce. Čím těžší je půda na pozemku, tím mají větší význam.
Skrytý nepřítel: utužené spodní vrstvy
Hloubka záběru 27 cm může u některých radličkových kypřičů znamenat limit možností plynoucí z jejich konstrukce. I když existují provedení s extra vysoko uloženým rámem, která se mohou dostat ještě hlouběji. Nicméně, často je hlavní problém jinde: běžně (tj. každoročně) zpracovávaný půdní horizont se pohybuje v rozmezí 20 až 25 cm, takže pro půdozpracující stroj, prohlubující pod touto linií, to znamená nutnost nakypřit zhutněné spodní vrstvy. A to stojí výrazně více síly a paliva, nezřídka i o 60 až 70 % více, než je běžné.
Pracovní rychlost se u radličkových podmítačů pohybuje v rozmezí od 10 do 17 km/h. Denní výkon dosahuje u strojů se záběrem tři metry 25 ha, šestimetrové kypřiče pak zpracují 55 ha denně a dvanáctimetrové až 150 ha.
Šípové provedení standardem
Asi nejznámějším typem radliček je šípová. Odřezává půdu celoplošně, v závislosti na rozteči radlic má různou šířku. Proto je vhodným nástrojem pro první mělkou podmítku, kde se požaduje právě celoplošné podříznutí strniště, aby nedocházelo ke ztrátám vlhkosti.
Pro vícenosníkové kypřiče jsou nabízeny také speciální malé šípové radličky, které sice neodřezávají celoplošně, zato lépe mísí. A protože jsou v tahu lehčí, mohou pracovat v hloubkách až do 150 mm. Výměnné radličky nejsou výsadou již jen tzv. systémových podmítačů, k nimž jejich výrobci nabízejí až deset různých typů, ale vyskytují se u řady univerzálních kypřičů. Zákazníci si potom pro svoje podmínky zvolí například tři různé sady.
Tvrdé podmínky a stoupající nároky
Dalším typem je dlátovitá radlička, kterou najdeme jako sériovou výbavu především u kypřičů pro zpracování půdy do hloubky ornice. Její hlavní pole působnosti je hluboké kypření s pracovním záběrem 30 cm i více. Na základě schopnosti pracovat ve velké hloubce se o takto vybavených strojích hovoří jako o těžkých kypřičích, které by měly nahradit pluh. Úzké radličky o šířce do 80 mm se hodí výhradně pro kypření. Širší provedení dovoluje do určité míry provádět i vmísení posklizňových zbytků nebo organických hnojiv do půdy.
Jištění proti přetížení
Moderní systémy jištění proti přetížení umožňují nasadit radličkové kypřiče ve velmi rozdílných a náročných podmínkách. Nejjednodušší je klasický střižný šroub, který najdeme v základní výbavě kypřičů do lehkých a středních půd, kde se vyskytují případně jen malé kameny. Je také levný, jednoduchý a nezvyšuje hmotnost.
Radličky na pružinových nebo častěji polotuhých slupicích mají také tuto výhodu: v některých případech může efekt odpružení zvyšovat intenzitu mísení půdy.
Je to proto, že radličky jsou při práci uváděny do lehkých vibrací.
Pro kamenité pozemky nebo pro těžké hloubkové kypřiče se používají vinuté pružiny jako součást bezúdržbových pracovních orgánů. Mají poměrně vysoké vypínací síly. Většinou jde o systémy nevyžadující údržbu. Někteří výrobci využívají namísto vinutých pružin listové. I zde plní svou úlohu velmi dobře: radlice se uvolní až při dosažení určitého nastaveného předpětí. U obou systémů jištění zůstávají radličky ve svém pracovním záběru i při práci v nehomogenních půdních podmínkách.
Pluhy pro stále silnější traktory
Hlavním úkolem pluhu při práci je obrácení a mísení půdy, nakypření a provzdušnění zpracovávaného horizontu pro zdárný vývoj kořenové soustavy následných plodin, odstranění půdního zhutnění a narušení utužených vrstev. Dále je to urovnání a zformování povrchu půdy, zapravení posklizňových zbytků a organických hnojiv, regulace plevelů a škodlivých organismů v půdě, podpora humifikace a přirozené fytosanitární funkce půdy.
Při výběru nového pluhu je kromě jiného třeba věnovat pozornost i výšce rámu nad zemí a rozteči orebních těles. Tyto parametry ovlivňují průchodnost rostlinného materiálu; čím více volného prostoru, tím více materiálu pluh zvládne. To platí především při orbě pozemků s polehlou slámou nebo po sklizni kukuřice na zrno či na CCM.
Kukuřičnou slámu uklidit
Možným řešením je zpracování této hmoty pomocí mulčovače. Dobrým rozdrcením posklizňových zbytků a kvalitním zaoráním se vývojový cyklus zavíječe spolehlivě přeruší. Naopak redukované zpracování půdy vývoj tohoto škůdce výrazně podporuje.
Orba ale pomáhá i v boji proti fuzariózám v klasech obilnin a jako účinné opatření k likvidaci některých obtížných plevelů, jako je například pcháč oset. Kukuřičná sláma na povrchu pole vytváří fuzariózám téměř ideální prostor k životu. Pokud se proto kukuřice pěstuje bezorebně, je i tak třeba po sklizni dát pozor na pečlivé zapravení slámy do půdy. Předpokladem je pěstování raných hybridů a včasná sklizeň, kdy je půda ještě ve stavu vhodném pro povrchové zpracování. Ovšem ne každému budou takové podmínky vyhovovat, takže spíše zvolí klasickou orbu, s níž jsou výše zmíněné problémy snadněji řešitelné.
Kdy bez pluhu
Úplným vyloučením pluhu se mohou některé problémy se zdravotním stavem porostů zkomplikovat a později již jen obtížně zvládat. Vynechání orby zajisté znamená snížení nákladů; finanční efekt je možné hodnotit ale jen z krátkodobého pohledu. Zohlednit se musí nejen aktuální výše nákladů, např. na naftu. Později tyto úspory přijdou vniveč v důsledku zvýšených investic na ochranu rostlin.
Přesto je možné se v rámci osevního postupu zříci orby po sklizni plodin, které zanechávají půdu v dobré struktuře. Takto lze snížit náklady před setím ozimé pšenice, pokud jsou předplodinou brambory nebo cukrová řepa. Zorání pozemku po sklizni brambor může dokonce způsobovat problémy, protože nesklizené hlízy, zaorané do větší hloubky, přes zimu nevymrznou a později pak zaplevelují následnou plodinu.
Naopak úzké obilninové sledy vyžadují pravidelně orat, protože jen tak je možné zaplevelení udržet v přijatelné míře. Aktuální problémy s chemickým hubením laskavce nebo sveřepu to dokazují.
Plošná výkonnost v orbě
Zde hraje roli plošná výkonnost. Nárůst plošné výkonnosti je značný, ale není tak razantní, jako je tomu u dalších operací. Přesto má význam zvláště u podniků střední velikosti, které se k orbě opět vracejí a požadují alespoň přibližně stejné výkony jako dříve bez pluhu. Skutečnou výkonnost ovlivňují následující faktory: šířka záběru pluhu, pojezdová rychlost, velikost pozemku a jeho délka, šířka souvratě a s tím spojená možnost otáčení. Při plánování orby je třeba vzít v úvahu i počet dnů, které jsou v dané době v rámci agrotechnických termínů k dispozici.
Jak efektivně obnovit kapilaritu
Působením pluhu dochází k likvidaci půdních kapilár a tím i k narušení vodního režimu v nejsvrchnějších vrstvách. Možností, jak opět obnovit potřebné utužení, je pěch. V čerstvě zorané půdě bez následného utužení mají vzcházející rostlinky k dispozici jen velmi málo kapilární vlhkosti. Takže pokud během prvních fází růstu následuje sucho, může způsobit velké škody, což se již nejednou stalo. Když existuje větší časový odstup mezi orbou a výsevem, dokáže pěch tažený přímo za pluhem zabránit odpaření velké části vlhkosti z půdy.
Kroužky s různým profilem vykazují různě intenzivní účinek na půdu a mohou být doplněny ještě dalšími válečky pro drcení hrud. Nevýhodou tažených kotoučových pěchů je vyšší požadavek tažné síly (minimálně jako jedno orební těleso navíc) a dále náročný přesun mezi pozemky pomocí dalšího traktoru.
Proto mnozí praktici volí jiné řešení a pěch umístí do předního závěsu traktoru se secí kombinací. Ať tak či onak, cílem tohoto opatření je dosáhnout pokud možno rovnoměrného zpětného utužení po celém pracovním záběru, tedy nejenom ve stopách od kol traktoru, ale i mezi nimi. Protože, pokud se pole zorá bez pěchu, je třeba počítat s poměrně dosti nehomogenním zpětným utužením půdy.
Použití pěchů má značný význam při seťové orbě po sklizni obilnin, protože odstraňuje hroudy ještě ve chvíli, kdy je v půdě vlhkost. Období pro předseťovou přípravu může být zkrácené z důvodu vyšších teplot a každá úspora času přijde vhod.
Příznivý efekt převažuje
Orba s pěchem stojí palivo navíc a je také o něco pomalejší.
Traktor jede pomaleji v brázdě (i když např. jen o 0,5 km/h) a také při vyjíždění a najíždění do brázdy musí zpomalovat, aby rameno pluhu dokázalo pěch zachytit. Navíc, souvratě se ořou bez pěchu, což ale nevadí, protože jejich utužení bývá i bez toho vyšší. Zpětné utužení půdy znamená i to, že se traktor se secí kombinací později méně boří, má menší spotřebu paliva a rotační brány mohou pracovat v menší hloubce. Tento efekt je zesílen tehdy, pokud je i traktor pro setí vybaven čelním pěchem. Za jízdy se pěch opírá o půdu a přední kola nejsou zatěžována hmotností přídavného závaží.
V tomto ohledu jsou pěchy nenahraditelné a neobstojí ani argumenty, že veškeré utužení zvládne opěrný válec secí kombinace. Zvýšení výnosu již o 500 kg/ha využití pěchu ospravedlňuje, navíc vzhledem k jeho životnosti se i přes vyšší pořizovací cenu určitě zaplatí.
Rozmach kombinovaného nářadí
Vedle pasivního nářadí se v řadě podniků využívají k předseťovému zpracování půdy po první podmítce též rotační brány. Toto nářadí je velmi univerzální, dobře pracuje i za zvýšené vlhkosti či v nepříznivém počasí, má vyšší mísicí efekt, vyžaduje však více výkonu při nižší plošné výkonnosti.
Větších úspěchů se dočkaly také závěsné kombinované stroje, které mají ihned po sklizni plodiny zabezpečit několik operací během jednoho přejezdu. Technická provedení jednotlivých výrobců se v tomto ohledu liší. Přesto je zřejmé, že kombinované stroje budou pro dosažení kvalitní práce citlivější na optimální podmínky zpracovávaného pozemku. Mají také vysokou energetickou náročnost, nejsou zrovna laciné a i jejich údržba bude náročnější.
Jak omezit náklady
Omezení nákladů na zpracování půdy se dá dosáhnout několika způsoby, mezi nimiž je nejznámější snížení hloubky záběru při základním zpracování půdy. Toto opatření je rozšířené, ovšem například redukce hloubky při orbě by neměla omezovat některé její hlavní funkce, tedy hlavně zaklopení rostlinných zbytků a likvidaci plevelů. Také u poměrně rozšířeného intenzivního kypření a drobení půdy je možné ubrat na intenzitě, nebo s použitím výkonné techniky tyto operace provádět při vhodné vlhkosti půdy a tudíž s nižšími náklady.
Těžký kypřič místo pluhu?
Snaha nahradit orbu jiným opatřením s pokud možno rovnocennými účinky je rovněž motivována možnostmi úspory nákladů. Tuto roli se snaží co nejlépe splnit těžký radličkový kypřič vyvinutý postupně z klasického radličkového podmítače.
Jeho konstrukce je důsledně podřízena intenzivnímu zpracování půdy do hloubky až 35 cm.
Těžké kypřiče pro hlubší kypření vyžadují podstatně více tažné síly než jejich protějšky pro mělkou podmítku. Přesto lze takto při stejných nákladech obdělat větší plochu než klasickým pluhem. Jejich účinek na půdu je přece jenom odlišný; na rozdíl od pluhu část rostlinných zbytků zůstává na povrchu půdy, ostatní jsou promíseny v celém horizontu záběru a nejsou uloženy na dno brázdy.
Dlátový pluh stále častější
Nové možnosti v oblasti zpracování půdy po sklizni nabízí dlátový pluh. Zanechá půdu s hlubokým nakypřením, ale povrchovou strukturou, která umožňuje setí kombinovaným secím strojem. Jeho pracovní orgány jsou speciálně konstruovány: první vrstvu naruší špička podrývacích těles a odříznou ji boční křidélka.
Zároveň dojde k přerušení utužené podorniční vrstvy, případně i utužení půdy vlivem těžké mechanizace. Vrchní vrstva půdy je dále ještě upravena tandemovým drobicím válcem. Dlátový pluh umožňuje hluboké nakypření půdy při zvýšení denních výkonů a snížení energetické náročnosti. Má dokonce ještě vyšší průchodnost než radličný pluh.
Specializované prostředky pro hloubkové kypření se dnes využívají nejenom lokálně k odstranění utužení, ale stále více také plošně, například po sklizni cukrovky. Po podrývání půda vykazuje zvýšenou citlivost na opětovné utužení, což lze eliminovat pěstováním meziplodin (tzv. biologická stabilizace).
Podrývání v osevním postupu
Na půdách, které mají sklon k utužování, se osvědčilo podrývání do hloubky minimálně 40 cm. Zařazeno může být po sklizni ozimé pšenice před setím kukuřice. Na místech, kde se tvoří jezera stojaté vody, se pracovní hloubka ještě zvyšuje.
Poté následuje v poslední dekádě srpna výsev hořčice rozmetadlem průmyslových hnojiv se zapravením diskovými branami. Porost přes zimu vymrzne a na jaře je v suchém stavu zpracován kypřičem. Tím se zapraví do půdy a zároveň se připraví seťové lůžko pro kukuřici.
V porovnání s orbou se ušetří minimálně jeden přejezd při jarní přípravě půdy a zabraňuje se její vodní i větrné erozi. Tento přínos vyrovná zvýšenou spotřebu paliva při podrývání a nižší plošnou výkonnost na podzim oproti orbě. Odstranění půdního utužení omezuje i rozvoj plevelů, protože právě v místech s utuženým půdním horizontem se některým plevelům velmi dobře daří (využívají nahromaděné vláhy spolu s rozpuštěnými živinami nad utuženým dnem).
Které zpracování je vhodné?
Nutnost snižovat náklady a požadavek na zohlednění ochrany půdy budou i nadále stát v pozadí rozvoje konzervačních technologií. V současnosti je nutné se zaměřit na zlepšení rovnoměrnosti rozhozu slámy mlátičkami při sklizni a věnovat pozornost nastavení a průběžné kontrole kvality práce podmítačů a dalšího nářadí k základnímu zpracování půdy.
O provedeném opatření zpracování půdy rozhoduje množství slámy, termín sklizně, půdní poměry a průběh počasí. Vhodné je takové zpracování půdy ve vztahu k následné plodině, vytvářející optimální podmínky pro následný růst rostlin a udržení a rozvoj půdní úrodnosti.
Klíčové informace
– Hlavním cílem zpracování půdy je především připravit vhodné seťové lůžko, zapravit posklizňové zbytky či hnojivo a regulovat populaci plevelů.
– Technologie zpracování půdy by měla zajistit vysokou výkonnost při nízké energetické náročnosti
– Současný trend směřuje ke kombinovanému využívání bezorebných systémů a klasické technologie.
– Není umění zpracovávat celou výměru stále stejnou technologií. Perspektivní řešení spočívá ve volbě vhodné technologie na určitém pozemku ve správný čas.
Ing. Petr Beneš
