Moderní přístupy a klasické zásady

Zpracování půdy je alfou a omegou klasické zemědělské výroby a je nutné mu věnovat patřičnou pozornost. Stále platí rčení „jak kdo zaseje, tak také sklidí“ a možná by se ještě mohlo doplnit také „do čeho se zaseje“. Moderní technologie zpracování půdy se totiž vyznačují právě ponecháním rostlinných zbytků na povrchu a je nutné volit jiné pracovní postupy než při uplatňování klasické (konvenční) technologie s orbou.

Rostlinné zbytky na povrchu získané buď z předplodiny, anebo speciálně ze strniskové meziplodiny hrají důležitou roli ve snižování eroze půdy a zplavování živin, čímž se naplňuje poslání nitrátové směrnice.
Půdoochranné technologie zpracování půdy (především přímé setí) mají příznivý vliv na snížení proplavování dusíku do podzemních vod, neboť v těchto systémech zpracování půdy je zásoba nevázaného dusíku nejmenší.
Sommer a Zach (1990) uvádějí, že půdoochranné technologie jsou založeny na dvou základních myšlenkách:
1. Je to redukce intenzity běžného (konvenčního) zpracování půdy co do způsobu (hloubky) a počtu mechanických zásahů do půdy. Přitom se využívají různé způsoby bezorebného zpracování půdy.
2. Jde o ponechání zbytků rostlin (reziduí) na povrchu půdy, nebo jen mělce zapravených do ornice. K tomu se především využívají posklizňové zbytky plodin (sláma) nebo umrtvená nadzemní biomasa strniskových meziplodin.

Použití kypřičů

V minimalizačních technologiích závisí kvalita práce strojů na zpracování půdy ve značné míře na kvalitě provedení předchozích pracovních operací. Jestliže po sklizni předplodiny sklízecí mlátičkou zůstane na povrchu půdy rozptýlená sláma a plevy, nemůže být při mělké podmítce půdy a následném setí zajištěno, aby osivo nebylo v půdě ve styku se slámou.
Pokud se nevyhneme těmto nedostatkům v plošném rozptýlení  slámy a plev, je nutné v technologiích bez orby použít kypřiče pro středně hluboké kypření, které intenzivně promíchá půdu a rostlinné zbytky tak, že v místě uložení osiva se sláma vyskytuje v minimálním množství. Jiným příkladem limitujících faktorů minimálního zpracování půdy jsou hlubší kolejové stopy vytvořené při sklizňových operacích.  Pokud sklizňové stroje nebo odvozové prostředky zanechávají na pozemcích hlubší kolejové stopy, je při zpracování půdy k následné plodinně nutné uskutečnit hlubší, energeticky náročné kypření s urovnáním povrchu půdy.
V postupech úsporného zpracování půdy se uplatňují skupiny kypřičů s různým konstrukčním řešením. Některé kypřiče je možné použít i v systémech konvenčního zpracování půdy s orbou. Včasná a kvalitně provedená podmítka je stěžejním opatřením při hospodaření s půdní vláhou. Jedná se zejména o přerušení vzlínání vody kapilárními póry k povrchu půdy nechráněnému porostem a zlepšení infiltrace do půdy při srážkách.
Při primárním zpracování půdy, kdy pracovní operace následuje po delším období bez kypření půdy, se v současnosti používají kypřiče s nepoháněnými pracovními nástroji.
Kypřiče s poháněnými pracovními nástroji s pohonem odvozeným od vývodového hřídele traktoru se pro primární zpracování půdy využívají výjimečně z důvodu nízké plošné výkonnosti a vyšších provozních nákladů.

Kombinované talířové kypřiče
Tyto kypřiče umožňují dosažení velmi vysoké plošné výkonnosti při primární či opakované podmítce. Výkonnost je ovlivněna poměrně vysokou pojezdovou rychlostí, která činí až 12 km/h. Při primárním zpracování půdy zanechávají talířové kypřiče hřebenité dno pod zpracovávanou vrstvou. Proto je vhodné při opakovaném kypření změnit směr jízd soupravy šikmo na směr předcházející pracovní operace.
Podmítače nové konstrukce jsou již vybaveny utužovacími a drobicími válci, takže není nutné zařazovat další stroj na úpravu povrchu půdy, zejména po první podmítce po sklizni plodiny.
Při ochranném zpracování půdy na lehkých půdách ohrožených erozí je třeba brát v úvahu, že talířové kypřiče jsou schopny zapravit poměrně velké množství rostlinných zbytků do povrchové vrstvy půdy. Takže pokud požadujeme zvýšený podíl rostlinných zbytků zanechaných na povrchu půdy, je výhodnější použití radličkových kypřičů s plochými podřezávacími šípovými radličkami.
Jelikož se talířové kypřiče používají především k podmítce po sklizni obilnin, řepky a dalších plodin v letních měsících, je kvalita jejich práce závislá na kvalitě rozmetání posklizňových zbytků po povrchu půdy (především její příčná rovnoměrnost). Talířové brány s rámem uspořádaným do tvaru písmene X, mají pracovní záběr 2,5 až 8 m s tím, že vzájemnou polohu jednotlivých ramen lze v určitém rozmezí nastavovat (0 – 25°), a tím měnit intenzitu zpracování půdy.
Většina výrobců v současné době nabízí talířové kypřiče s jednotlivě uchycenými talíři, které mnohem lépe kopírují nerovnosti pozemku a snadněji překonávají pevné překážky. Jištění talířů je zajištěno buď pružnou slupicí, uchycením k rámu pomocí pružných pryžových prvků anebo pomocí jistícího mechanismu.

Kombinované radličkové kypřiče

V konstrukci radličkových kypřičů určených pro mělké kypření v systémech ochranného zpracování půdy je výrazným trendem uplatňování  šípových plochých podřezávacích radliček, které umožňují docílit rovnoměrné zpracování půdy i při nastavení stroje na velmi malou hloubku kypření (6 – 8 cm). Konstrukční řešení těchto radličkových  kypřičů přispívá k tomu, že účinně urovnávají půdu, což se příznivě projevuje při víceletém využívání technologií založených na mělkém kypření půdy bez orby.
Radličkové kypřiče mohou být osazeny několika typy radliček. Dlátovité, oboustranné a šípové radličky jsou ve výrobním programu každého výrobce strojů na zpracování půdy. Kypřicí radlička dlátovitá může půdu kypřit do hloubky až  25 cm. Prakticky ji pouze načechrává, aniž by ji promísila. Tento způsob zpracování šetří půdní vláhu, neboť vlhčí půdní částice nejsou vynášeny z nižších horizontů na povrch, kde se voda snadno vypařuje. Dlátovité kypřicí radličky se mohou kromě plošné kultivace použít i pro řádkovou kultivaci cukrovky. Šířka radličky je přibližně 20 mm, šířka zpracovávaného pásu je závislá na zahloubení. Hloubkové dlátové kypřiče osazené dlátovitými pracovními tělesy rozrušují podbrázdí až do hloubky 45 cm a mají dláta široká přibližně 80 mm. Kypřicí radlička oboustranná se používá ke kypření do hloubky 15 cm. Je vybroušena na obou stranách a je ji tedy možno při otupení na slupici otočit. Kypřicí radlička šípová má masivnější konstrukci a pro zvýšení kypřicího účinku má poměrně strmou pracovní plochu. Může kypřit půdu (tj. načechrávat, avšak nikoliv obracet) do hloubky až 18 cm. Elevační úhel a = 15 až 25°, úhel rozevření křídel 2g = 60 až 80°, úhel drobení b = 25 až 30°.
Záběr radličky se pohybuje v rozmezí b = 200 až 300 mm. Břit radličky může být broušen shora, zespodu, nebo z obou stran. Nejvhodnější je ovšem spodní broušení, kdy je pracovní povrch radličky zcela hladký a nezalepuje se. V každém případě musí být pracovní povrch postaven vzhledem ke dnu tak, aby byl úhel podbroušení e > 5°. Úhel břitu g se pohybuje v rozmezí  10 až 25°.

Stroje s poháněnými pracovními nástroji

Kromě nepoháněných strojů na mělké kypření půdy se v systémech ochranného zpracování půdy používají i stroje s pracovními nástroji poháněnými od vývodového hřídele traktoru. Tyto stroje se s úspěchem používají při předseťové přípravě půdy na středně těžkých a těžkých půdách. Nejčastěji se tyto stroje spojují se secími stroji a vytvářejí tzv. secí kombinace pro založení porostu při jednom přejezdu po půdě.
Pro kypřiče s poháněnými pracovními nástroji (vířivé kypřiče, kypřiče s příčným hřebovým rotorem a kypřiče s příčným nožovým rotorem) je charakteristické to, že při zpracování půdy po předchozím mělkém nakypření nezapravují rostlinné zbytky do půdy, nýbrž je v různé míře promíchávají s povrchovou vrstvou ornice, přičemž část rostlinných zbytků zůstane na povrchu půdy.
Využití kypřičů s příčným hřebovým rotorem k podmítce po sklizni obilniny nebo řepky se v našich podmínkách příliš nepoužívá z důvodu nízké plošné výkonnosti, vysokého opotřebení hřebů a vysoké energetické náročnosti. Výhodné je spojení secího stroje s kypřičem s příčným hřebovým rotorem, vířivým kypřičem či kypřičem s příčným nožovým. K nevýhodám těchto souprav patří vysoká energetická náročnost a nižší výkonnost.
Cílem zpracování půdy před setím a sázením je urovnat povrch půdy po základním zpracování půdy, připravit podmínky pro uložení osiva či sadby do požadované hloubky pro jednotlivé plodiny, přispět k odplevelování půdy ničením vzcházejících plevelů, v případě potřeby zapravit do půdy hnojiva či pesticidy. Z hlediska mechanického působení dochází při předseťové přípravě půdy k mělkému kypření, drobení a urovnávání povrchu a podle potřeby k jejímu přiměřenému utužení, zvláště po podzimní orbě. Při předseťové přípravě se připravuje tzv. osivové lůžko, které je charakterizováno  utuženou vrstvou půdy, na kterou má být uloženo osivo, a kyprou vrstvou půdy, kterou má být osivo zahrnuto.  Spodní utužená část má osivu zajistit kontakt  s kapilární vodou, kyprá zemina nad hloubkou uložení osiva umožňuje přístup vzduchu k osivu a usnadňuje vzcházení.
Utužení vrstvy, na kterou se ukládá osivo, zabraňuje dodatečnému slehávání půdy po zasetí, kterým by byly poškozeny kořeny mladých rostlin.
Pro tradiční předseťovou přípravu, při použití konvenčního způsobu základního zpracování půdy, byly typické oddělené pracovní operace spojené s opakovanými přejezdy po půdě – smykování, vláčení, mělké kypření a válení.
Protože však přejezdy po nakypřené půdě způsobují nepříznivé zhutnění půdy, je snaha zajistit předseťovou přípravu půdy s co nejmenším počtem přejezdů po pozemcích nejlépe tak, aby se požadovaná kvalita přípravy půdy zajistila  při jednom přejezdu. Je to navíc zdůvodněno úsporou pracovního času a motorové nafty.
Především u časně vysévaných jařin jsou však (na rozdíl od dříve používaných postupů předseťové přípravy půdy s oddělenými operacemi, při jednorázové předseťové přípravě půdy, často spojené se setím) omezeny možnosti regulace jednoletých plevelů. V tomto případě nelze opakovaně ničit vzcházející plevele jako dříve operacemi, mezi nimiž byl časový odstup. Výhoda včasného zasetí pole se šetřením půdní vláhy však je argumentem pro spojování operací předseťové přípravy půdy se setím.
U jarních plodin později vysévaných nebo vysazovaných je však možné opakovanou přípravu půdy využít i k odplevelování. Například před výsadbou brambor lze převláčet hrubou brázdu a za jeden až dva týdny přistoupit ke kypření  před sázením, kterým se zničí vzcházející plevele.
Protože zpracovatelnost půdy se pohybuje v širokém rozmezí od půd snadno zpracovatelných až  po půdy s velmi obtížně zpracovatelné, nabízí se široká škála možností použití strojů pro předseťovou přípravu půdy.  Současná nabídka strojů dovoluje volit intenzitu působení pracovních nástrojů na půdu podle převažujících půdních podmínek. Běžným postupem je spojování předseťové přípravy půdy se setím.
Stroje pro předseťovou přípravu půdy s nepoháněnými pracovními nástroji účelně spojují funkci smyků, bran, kypřičů i válců. Přes rozšíření strojů s poháněnými pracovními nástroji neztratily kombinátory na významu, ba naopak, v poslední době dochází ke zvýšenému zájmu o tyto stroje, především s ohledem na nižší energetickou náročnost a s tím spojenou nižší spotřebou paliva.
Moderní kombinátory umožňují sestavit sled pracovních nástrojů podle požadavků na intenzitu urovnání a mělkého kypření půdy, drobení hrud a utužování seťového lůžka. Jednotlivé sekce rovnacích smyků, drobicích válců a různých druhů radliček a utužovacích válců jsou uchyceny na společném rámu. Kombinátory jsou nabízeny v záběrech od 2,5 až do 8 m. Typické pro moderní kombinátory je přesné dodržení hloubky předseťové přípravy půdy. Proto je použití této skupiny strojů vhodné především pro plodiny náročné na kvalitní předseťovou přípravu a tvorbu seťového lůžka (například cukrovka).
Kombinátory, též nazývané kompaktory, s větším pracovním záběrem jsou zpravidla vybaveny zadním dvoukolovým podvozkem, který se uplatňuje při přepravě. V pracovní poloze tvoří zadní opěrnou část stroje válec, který spolu s předním válcem umožňuje nastavit hloubku kypření půdy kypřicími radličkami.
Ještě před několika lety převládaly při zakládání porostů polních plodin metody vycházející z klasického zpracování půdy s orbou a následnou předseťovou přípravou prováděnou v oddělených pracovních operacích. S rozvojem minimalizačních technologií, které jsou charakteristické především sdružováním několika pracovních operací a postupným přechodem k půdoochranným technologiím, kde je orba nahrazena mělkým kypřením půdy a zanecháním většiny rostlinných zbytků na povrchu půdy či jen mělce zapravených do půdy, došlo samozřejmě ke změně používaných technologií i strojů pro zakládání porostů.
Spojení velkého záběru a vyšší pojezdové rychlosti (optimum je 8 až 10 km/h) je hlavní předností kombinátorů nové generace. Vysoká výkonnost ve spojení s výkonnými traktory přináší úsporu pracovního času a umožňuje vykonat předseťovou přípravu půdy v optimálním termínu. Pokud ovšem zhoršená zpracovatelnost půdy a zvýšená tvorba nesnadno rozdrobitelných hrud vyžaduje opakovanou přípravu pomocí kombinátorů, ukazují se výhody použití strojů s poháněnými, rotačními pracovními nástroji, jejichž pohon je odvozen od vývodového hřídele traktoru. Tyto stroje umožňují také velmi dobré přizpůsobení mechanického působení na půdu v závislosti na aktuálních půdních podmínkách. Pracovní nástroje při styku s půdou dosahují rychlosti až 4,5 až 7 m/s. To zaručuje velice účinné působení na půdu i v těžkých podmínkách především na obtížněji zpracovatelných půdách.
Stroje pro zpracování půdy se využívají v pracovních postupech, které se mohou uplatnit v mnoha variantách a modifikacích. Ovšem pozor, na lehkých půdách za nízké půdní vlhkosti může docházet intenzivním působením pracovních nástrojů na půdu k rozbíjení strukturních agregátů a výraznému poškození půdní struktury.
Racionální zakládání porostů je založeno na využití všech předností minimálního a půdoochranného systému zpracování půdy spolu se zásadami precizního zemědělství tak, aby byl založen plně produktivní porost. V podstatě se nejedná o jednotlivé oddělené pracovní operace, ale jde o ucelenou technologii založení porostu, která respektuje tato tři důležitá hlediska:
1. vytvoření kvalitního seťového lůžka pro osivo,
2. faktor času, tj. dodržení optimálního termínu, a to jak z hlediska plodiny, tak z hlediska půdní zralosti,
3. úspora pohonných hmot, času i přímých nákladů.

Zakládání porostů v klasické technologii 

V klasické technologii zpracování půdy se používají secí stroje buď s individuálním výsevním mechanismem, kdy pro každý vysévaný řádek je pod průběžným zásobníkem osiva umístěný výsevní váleček na průběžném hřídeli, anebo secí stroje s centrálním výsevním mechanismem pracujícím na principu přetlaku vzduchu.
Secí stroje s individuálním výsevním mechanismem jsou velice často spojovány se stroji na předseťovou přípravu půdy a vytváří tak tzv. secí kombinaci, která je nesena na tříbodovém závěsu traktoru. Díky tomuto použití je samozřejmě omezen záběr stroje, který je nejčastěji v rozmezí 3 až 4 m. Jako výsevní mechanismus může být použit rýhovaný váleček anebo mnohem častěji univerzální váleček hrotový, který je schopen vysévat bez problémů jak velice jemná semena (jetel, vodnice, mák), tak semena velká jako bob či fazole. Regulace výsevku se provádí u hrotového válečku změnou frekvence otáčení díky převodovce umístěné v pohonu válečků. Změna může být provedena plynule (např. u strojů firmy Amazone) nebo pomocí stupňové převodovky o velkém rozsahu.
U strojů s centrálním výsevním mechanismem, jehož průkopníkem byla firma Accord, se osivo pro všechny secí botky dávkuje jedním výsevním mechanismem do proudu vzduchu od výkonného ventilátoru a pak je v rozdělovači rozděleno k jednotlivým semenovodům a secím botkám.
Jelikož tyto stroje pracují s připravenou půdou, jsou zde použity secí botky radličkové s tupým úhlem vnikání do půdy nebo jednokotoučové secí botky s omezovači zahloubení kotouče. U některých typů radličkových secích botek lze velice jednoduše na základní secí botku umístit adaptér pro pásový výsev, kdy je osivo ukládáno do širšího pásku a rostliny tak mají větší prostor pro svůj růst a vývoj.

Zakládání porostů v technologiích minimálního zpracování půdy

V systémech zpracování půdy bez orby se zvyšují nároky na stroje pro zakládání porostů. Zejména v případě, kdy nedochází k úklidu slámy, ale jen k jejímu drcení a rozptylování po povrchu půdy. Technika pro setí musí  zajistit uložení osiva  v požadované hloubce i při ztížených podmínkách daných výskytem rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo i v hloubce setí. Dalším faktorem je rozdílný odpor povrchové vrstvy půdy vůči vnikání secích botek při zakládání porostů bez klasické předseťové přípravy půdy (Šimon et al., 1999). V současné době se pro zakládání porostů v těchto technologiích ustálily tyto způsoby ukládání osiva:
- Ukládání osiva jednokotoučovou nebo dvoukotoučovou secí botkou do řádků: U jednokotoučových secích botek jsou kotouče postavené šikmo ke směru řádků, čímž se docílí odsunutí části rostlinných zbytků do strany tak, aby bylo osivo uloženo do půdy bez rizika uložení „na slámu“. U některých řešení se před kotoučovou secí botku umísťují prořezávací kotouče (koltry), které mohou být rýhované nebo po obvodu zvlněné.
- Rozprostírání osiva do pásů pod zdviženou zeminu a rostlinné zbytky: Zde se používají šípové radličky s ostrým úhlem vnikání do půdy, uspořádané v několika řadách. Osivo je dopravováno proudem vzduchu pod proud radličkami zvedlé zeminy.
- Ukládání osiva do rýh vytvořených dlátovými secími botkami: Dlátová secí botka je vedena pomocí opěrného kola, které zajišťuje rovnoměrnou hloubku ukládání osiva do rýhy vytvářené dlátem secí botky.
Většina secích strojů pro zakládání porostů v půdoochranných technologiích je vybavena centrálním zásobníkem a centrálním dávkovačem osiva. Pro dopravu osiva od dávkovače k secím botkám je využito přetlaku vzduchu. Díky velkým pracovním záběrům jsou tyto stroje řešeny jako návěsy za traktory odpovídajícího výkonu. Pracovní záběry jsou od 6 m až po úctyhodných 18,3 m.
Velice často se setkáme u této varianty zakládání porostů se současným ukládáním hnojiva do půdy. Hnojivo je většinou ukládáno do větší hloubky než osivo tak, aby se zabránilo přímému kontaktu osiva s hnojivem, které by jinak mělo inhibiční účinky na vzcházení rostlin. Může používat  hnojivo granulované, ale velice často se setkáme s variantou hnojení kapalným hnojivem.
Při zakládání porostů polních plodin půdoochrannými technologiemi se zvyšují nároky i na secí stroje. Technika pro setí musí  zajistit uložení osiva v požadované hloubce i při ztížených podmínkách daných výskytem rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo i v hloubce setí. Dalším faktorem je rozdílný odpor povrchové vrstvy půdy vůči vnikání secích botek při zakládání porostů bez klasické předseťové přípravy půdy.

Secí stroje

V zásadě lze secí stroje pro půdoochranné technologie jednoduše rozdělit do několika skupin podle použitých pracovních nástrojů:
- Stroje s kotoučovými secími botkami
 Využívají se zpravidla jednokotoučové secí botky postavené šikmo ke směru jízdy. Tím dochází k odsunování rostlinných zbytků stranou a omezení zatlačování rostlinných zbytků pod osivo. 
- Stroje se šípovými řeznými radličkami
 U těchto strojů jsou šípové radličky uspořádané zpravidla ve třech řadách, osivo je pneumaticky dopravováno k secím radličkám a je rozptylováno pod proud odříznuté zeminy na rovné lůžko. Zavlačovače a válce upraví zeminu a rostlinné zbytky nad osivem. Rostlinné zbytky proudí kolem slupic a nejsou vnášeny do místa uložení osiva. 
- Stroje s dlátovitými secími radličkami
 Dlátové secí botky se využívají u strojů pro přímé setí do nezpracované půdy. Dobře vnikají i do tvrdého povrchu půdy. Ke zlepšení kvality přímého setí s využitím dlátovitých radliček byly vyvinuty rotační zavlačovače. 
- Stroje pro celoplošné kypření půdy
 Tyto stroje kypří půdu nožovým rotorem do hloubky setí a osivo ukládá pod zdviženou zeminu. Frézovací buben zvedne zeminu i rostlinné zbytky a secí lišta rozprostře pneumaticky dopravené osivo na dno odfrézované vrstvy půdy. Zemina  a rostlinné zbytky po dopadu zakryjí osivo, přičemž rostlinné zbytky zůstanou uloženy na povrchu půdy, protože dopadnou na půdu později než částice zeminy.
Pro setí obilnin i ostatních plodin do mulče se osvědčily kotoučové secí botky. Secí botku tvoří dva anebo jeden šikmo na směr jízdy postavený kotouč. Kotouče bývají často doplněny omezovačem hloubky, aby bylo dosaženo přesného hloubkového vedení botky. Během let se velice osvědčily, a pokud jsou vybaveny omezovačem hloubky, umožňují velice přesné uložení osiva. Kotouče botky velice dobře odklízejí slámu z dráhy secí botky  a osivo je ukládáno do půdy. Problém se může vyskytnout jen při enormně vysokém množství slámy (chuchvalce slámy při jejím nerovnoměrném rozptýlení), na převlhčených jílovitých půdách, kdy může docházet k zalepení botek, nebo naopak na velmi lehkých písčitých půdách, kdy dochází k problémům s dodržením hloubky setí.
Secí stroje pro přímé setí nabízí velký počet výrobců, především z USA, kde má tato technologie velkou tradici. Většina těchto strojů je vybavena kotoučovými secími botkami, řada strojů však pracuje také s radličkovými či dlátovými secími botkami. Radličkové secí botky však povrch půdy značně narušují, takže snižují protierozní účinek technologie přímého setí. Stroj pro přímé setí má půdu kypřit a promíchávat co nejméně, přitom ukládat osivo tak, aby bylo v požadované hloubce, přikryté dostatečnou vrstvou půdy a pokud možno nebylo v těsném kontaktu s rostlinnými zbytky předplodiny.
Konstrukčně musí stroj zvládnout práci jak na suché, tak i na vlhké půdě a také musí být schopen zpracovat velké množství posklizňových zbytků na povrchu.
U strojů s diskovými secími botkami se používají jeden až tři disky na jednu secí botku. Disky mohou mít obvod hladký, ozubený nebo vlnitý. Vlnité disky mohou půdu značně nakypřit, hladké disky půdu nekypří vůbec. Nicméně u vlnitých disků je dosahováno dobrého odklízecího efektu v dráze secí botky, takže rostlinné zbytky nejsou zatlačovány do hloubky setí. Velkou výhodou, která již byla zmíněna, je fakt, že diskové secí botky se neucpávají ani při silnější vrstvě slámy na povrchu půdy. Ve vlhkých podmínkách se však může stát, že disk slámu neprořízne, ale zatlačí ji do hloubky setí a osivo je ukládáno do slámy nikoliv do půdy. Osivo pak nemá vhodné podmínky pro klíčení a výsledkem je nevyrovnaný, nerovnoměrný porost. Pokud byla předplodinou kukuřice, slunečnice nebo cukrovka, tak tyto problémy většinou nenastávají. Na závěr je nutné poznamenat, že disky jsou do půdy zatlačovány jen díky zatížení. Síla připadající na jednu secí botku může být až 2000 N (odpovídá asi 200 kg). Alternativou k diskovým secím botkám jsou, jak již bylo řečeno, radličkové secí botky. Výběrem vhodného typu radličky lze cíleně ovlivnit intenzitu kypření a promíchávání půdy, včetně tvaru secí rýhy.
Obecně lze říci, že radličkové secí botky půdu kypří a promíchávají mnohem intenzivněji než secí botky diskové. Výsledkem může být větší ztráta vody, což může být v sušších oblastech velkou nevýhodou. V oblastech s dobrou zásobou půdní vláhy však porosty založené secími stroji s radličkovými secími botkami dosahují lepších výsledků, neboť díky většímu nakypření a promísení se zlepšuje prohřívání, infiltrace a provzdušnění půdy. Při výskytu velkého množství slámy na povrchu půdy může docházet k ucpávání a hrnutí slámy. Radličkové secí botky nepotřebují tak velkou sílu pro zahloubení, a proto mohou být stroje mnohem lehčí konstrukce. Zatížení na secí botku se udává přibližně 800 N. Před vlastní secí botku mohou být montovány různé pracovní nástroje, které mají za úkol zlepšit práci secí botky. Tyto nástroje většinou rovnají, kypří  nebo zpevňují půdu v oblasti setí, nebo odklízejí rostlinné zbytky z dráhy setí. Hladké nebo ozubené disky či vlnité disky  umístěné před secí botku usnadňují její pronikání do půdy. Odhrnovače slámy mají  za úkol odsunout rostlinné zbytky z dráhy setí, aby se zabránilo jejich zapravení do seťového lože.
Za secí botkou jsou pak nástroje, které slouží k zakrývání osiva a ke zlepšení jeho kontaktu s půdou. Velice často jsou používány i pro hloubkové vedení secí botky. Jsou to přítlačné kotouče – dva nebo jeden, jež mají za úkol uzavřít secí rýhu a přitlačit půdu. Případně to může být pěchovací pneumatikový válec.
Při zakládání porostů polních plodin v systémech zjednodušeného zpracování půdy se zvyšují nároky na secí stroje především s ohledem na kvalitu založení porostu. Technika pro setí musí zajistit optimální uložení osiva v požadované hloubce ve ztížených podmínkách, jež jsou dány především výskytem rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo i v hloubce setí. Významným faktorem, který ovlivňuje práci secích botek, je rozdílný odpor půdy vůči vnikání secích botek do půdy bez klasické předseťové přípravy. Secí stroje s kotoučovými secími botkami a šípovými řeznými radličkami mohou dosáhnout velké plošné výkonnosti, neboť mají velký pracovní záběr (i více než 6 m) a umožňují pracovat při vyšších pracovních rychlostech.
Kvalita práce secích strojů se posuzuje podle rovnoměrnosti rozmístění semen, splnění požadovaného měrného výsevku a dodržení příslušné hloubky ukládání osiva. Seřízení secích strojů je potřeba věnovat velkou pozornost, protože správné založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu, a tedy o zisku podniku. Důležité je také dodržovat šířku souvratě, aby se nikde nepřekrývaly záběry anebo nezůstala vynechaná, neosetá místa.
Jezdí se samozřejmě člunkovým způsobem a je třeba dbát na přesné navazování jednotlivých pracovních jízd. Spojové řádky mezi jednotlivými jízdami musí mít stejnou rozteč jako rozteč secích botek. Pro seřízení dodává výrobce tabulky pro výsev jednotlivých plodin. Přesto je nutné po nastavení podle normovaných tabulkových hodnot výrobce provést kontrolu nastavení s případnou korekcí nastavené dávky.
Další seřízení se týká rozteče řádků a hloubky setí. Velice jednoduché je zvětšení rozteče řádků na dvojnásobek. Stačí vyřadit z činnosti každý druhý výsevní mechanismus, anebo semenovod u centrálního výsevního mechanismu. Jestliže je požadována jiná rozteč řádků, je třeba předem přemístit secí botky a zbývající výsevní mechanismy vyřadit z činnosti. Hloubka setí se reguluje nejčastěji změnou přítlačné síly pružiny na secí botky buď individuálně, nebo centrálně. Přítlak na secí botky je obzvlášť důležitý u strojů pro setí do minimálně zpracované půdy či při přímém setí. V takovém případě přítlačná síla na botku odpovídá síle vyvozené několika desítkami kilogramů. U secích strojů se šípovými řeznými radličkami je nutná kontrola stavu ostří radliček a jejich opotřebení (obecně to platí pro jakoukoliv secí botku – radličku). Samozřejmostí je kontrola stavu semenovodů, zejména míst se zúženým průřezem, kde by mohlo docházet k zadržování osiva s jeho následnou nerovnoměrnou distribucí při nedodržení měrného výsevku. U kotoučových botek je třeba překontrolovat umístění a funkci škrabek, které zabraňují nabalování půdy na kotouč v případě práce při vyšší vlhkosti půdy.

Závěr

Způsob založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu plodiny. Vlivem rozšíření minimalizačních a půdoochranných technologií dochází k výrazné redukci potřeby času na provedení jednotlivých pracovních operací, což se příznivě odráží v nákladech na zakládání porostů a současně přispívá k naplnění agrotechnických lhůt. Takto lze zkrátit dobu potřebnou na provedení pracovních operací a založit porost v optimálním termínu. Na druhou stranu lze založit i porosty po předplodinách, po kterých to nebylo v systému konvenčního zpracování půdy z časového hlediska možné. Pro úspěch technologií bez orby je nutné věnovat velkou pozornost již sklizni předplodiny, aby došlo k rovnoměrnému rozptýlení rostlinných zbytků na povrchu půdy bez jejich shluků, které by pak negativně ovlivňovaly kvalitu založení porostu i jeho růst a vývoj. Zároveň je nutné zajistit, aby technika při sklizni a odvozu úrody z pole nevytvořila hluboké kolejové stopy, které by měly negativní vliv na kvalitu založení porostu, především při výsevu plodin vyžadujících přesné setí.
Ale i stroje pro setí v klasických technologiích mají svoji budoucnost zajištěnou. Především na půdách, kde nelze orbu nahradit adekvátním způsobem zpracování půdy tak, aby nedocházelo k degradaci půdních vlastností.
Použitá literatura je k dispozici u autora

Klíčové informace

- Při zpracování půdy je nutné respektovat Zásady správné zemědělské praxe, které mají za cíl zachování trvale udržitelného rozvoje zemědělství při dodržení základních ekologických principů. 
- Tyto zásady jsou jedním z požadavků nitrátové směrnice (předpis Evropské unie 91/676/EEC), pro kterou byl vyhlášen naší vládou akční program (NV č.130/2003 Sb.) s účinností od 1. 1. 2004. 
- Lze konstatovat, že zpracování půdy je jednou z velice důležitých položek v celé soustavě opatření pro splnění akčního programu.

Ing. Jiří Mašek, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Technická fakulta
katedra zemědělských strojů