Žně jsou již dlouhou dobu považovány za vrchol zemědělské sezóny. V této době se v podobě sklizené plodiny pomyslně vrací finance investované do založení a udržení porostu. Linka na sklizeň zrnin nekončí pouze u sklízecích mlátiček, ale patří do ní následná doprava zrna i jeho zpracování či skladování.
Pro představu, v roce 2009 bylo v České republice sklizeno téměř 7,9 milionu tun zrnin, dalších téměř 1,3 milionu tun představovaly olejniny. Většina této masy se sklidila v průběhu letních měsíců a v tuto poměrně krátkou dobu musela být dopravena z pole.
Výkonnost sklízecích mlátiček
Jak již bylo řečeno, požadavky na výkonnost dopravy zrnin jsou odvozeny od výkonnosti sklízecích mlátiček.
Jakých parametrů vlastně dosahují moderní sklízecí mlátičky? Mezi prvními údaji zaujme výkon motoru. Stejně jako u traktorů, i zde se běžně vyskytují stroje o výkonu kolem 500 koní. Záběry žacích lišt již také přeskočily pomyslnou hranici devíti metrů. Adaptéry o záběru 10,5 a 11 metrů jsou spíše výjimkou, ale i v našich podmínkách je lze spatřit.
Dnešní výrobci adaptérů jdou ještě dál. Kupříkladu nový adaptér Biso o záběru 12 metrů si své v České republice již odpracoval a je možné, že se opět vrátí. Jsou však takové lišty schopny v místní podmínkách adekvátně zvýšit výkonnost mlátičky tak, aby se jejich pořízení vyplatilo? Možná ano.
Lze zvýšit výkonnost i jinak? Určitě! Vždyť i nová vlajková loď firmy New Holland, axiální mlátička CR 9090, vypadala poněkud komicky, když s adaptérem 12 metrů vysýpala do nákladního automobilu LIAZ MTSP.
Nabízí se otázka, jestli nespokojenost s výkonností mlátičky je třeba řešit pořízením většího adaptéru či koupí další mlátičky, anebo je lepší blíže se podívat na jiné možnosti zvýšení výkonnosti.
Velikost zásobníku mlátiček je také parametr, který se zvětšuje každým rokem. Hodnoty přes 9000 litrů jsou již samozřejmostí, 12 000 litrů není výjimkou. Někteří výrobci umožňují úpravu zásobníku, která vede k dalšímu zvětšení. Vzhledem k tomu, že pšenice má objemovou hmotnost přibližně 800 kg/m3, v zásobníku o objemu 12 000 litrů bude 9600 kg zrna. Tolik bude muset být naráz přeloženo do dopravního prostředku.
Doprava zrnin
Dopravu zrnin z pole lze zajistit dvěma způsoby. Buďto se používají dopravní prostředky přímo k odvozu materiálu z pole až do skladu, anebo se zavádí tzv. dělená doprava, kdy dopravu po poli a po silnici zajišťují různé stroje, které jsou k tomu vhodně vybavené. Oddělení silniční a polní dopravy při sklizni zrnin umožňují překládací vozy. Sklízecí mlátičky do nich za jízdy vysýpají a vozy pak na souvrati přesypou zrno do dopravních prostředků, které zajistí odvoz do skladu.
Přímou dopravu zrnin je možno zajistit buďto nákladními automobily s přívěsy, nebo soupravami traktorů. V současné době stále převládá doprava nákladními automobily české výroby (Škoda MTSP, LIAZ, Tatra).
Výhodou nákladních automobilů je vyšší rychlost při cestě po zpevněné komunikaci a příznivější spotřeba paliva na 100 km. Traktorovým soupravám se postupně daří handicap snižovat. Některé moderní traktory jsou již schopny jezdit rychlostí 50 km/h i více. Tím se na kratší vzdálenosti přibližují soupravám nákladních automobilů. Především v soupravě s velkými návěsy jsou schopny převážet stejně nebo i více materiálu než souprava nákladního automobilu s přívěsem. Náklady na tunokilometr pak vychází lépe pro traktorovou soupravu. To platí pro dopravu na kratší vzdálenosti.
V dopravě na dlouhé vzdálenosti hrají nákladní automobily téměř nezastupitelnou roli. Otázkou však je, zdali není lepší v tomto případě použít služby externího dopravce. Obecnou nevýhodou nákladních automobilů je povinnost platit silniční daň. Navíc jejich použitím na poli dochází k nežádoucímu zhutnění půdy. Tyto skutečnosti přispívají k tomu, že v současné době jsou nákladní automobily postupně vytlačovány ze zemědělství a jejich místo zaujímají soupravy traktorů s návěsy.
Rozšíření traktorové dopravy je způsobeno již zmíněným zvýšením pojezdových rychlostí, které traktory přiblížilo nákladním automobilům, a také rozmachem návěsů o užitečné hmotnosti nad 18 tun. V současné době se v dopravě využívají traktory téměř všech výkonových kategorií. Některé jsou agregovány s přívěsy pro nákladní automobily (umožňuje vybavení traktoru dvouokruhovými brzdami), většina je však používána s širokou škálou zemědělských návěsů. Ty mohou mít zpravidla jednu až tři nápravy a užitečná hmotnost dosahuje i 30 tun.
Zákazník si může vybrat několik způsobů vyprázdnění (sklápění na jednu až tři strany, vyhrnovací štít, ...), ale i bohatou výbavu návěsu (různé spojovací zařízení, odpružení náprav, velikosti pneumatik, instalace elektronických vah).
Ať už se po poli pohybuje jakýkoliv prostředek, sklízecí mlátičky do něj vyprazdňují své zásobníky, což se může dít v klidu anebo za jízdy. Po naplnění odvozce odjíždí z pole a veze náklad na místo určení.
Překládací vozy
Při dělené dopravě je používán překládací vůz, do kterého se za jízdy vyprazdňují sklízecí mlátičky. Na vhodném místě překládá materiál do dopravních prostředků, které jej převezou do skladu. Překládací vůz je vybaven flotačními pneumatikami s vhodným husticím tlakem, aby jeho negativní působení na půdní strukturu bylo co nejmenší. Je vhodné použít k odvozu do skladu dopravní soupravy, které jsou vybavené pro jízdu po silnici. Může se jednat o nákladní automobily, ale také o traktorové soupravy s vysokým husticím tlakem v kolech návěsu, nebo přímo se silničními pneumatikami. Tím se zlepší ekonomika dopravy a přitom dojde jen k minimálnímu zhutnění půdy.
Překládací vozy mohou být řešeny třemi základními konstrukčními způsoby.
Může se jednat o nástavbu na samojízdný nosič nářadí (např. Holmer). Toto konstrukční řešení se v našich podmínkách nepoužívá.
Druhou variantou je úprava návěsu a přidání překládacího šneku. Většinou se jedná přímo o výměnu zadního čela za jiné s namontovaným šnekovým dopravníkem, který zajišťuje překládku. Tato úprava může být provedena na sklápěcích vozech i na těch s vyhrnovacím štítem.
Poslední variantou je klasický překládací vůz, nebo jeho nástavba na výměnném systému. Nevýhodou prvního řešení je vysoká pořizovací cena a problematické využití nosiče nářadí. Navíc nosič disponuje poměrně velkým výkonem motoru, který je nemožné plně využít v takovéto aplikaci. Úprava zadního čela návěsu je cenově zajímavá alternativa ke klasickému překládacímu vozu. Zájemce vlastnící zemědělský návěs si může dokoupit jen výměnné čelo se šnekem, pokud výrobce takovou změnu umožňuje. Problémem je umístění šneku vzadu na návěsu daleko od řidiče, který tak má ztížený přehled o tom, kam přesýpá.
Navíc v případě sklápěcího návěsu je třeba zvednout korbu a sesypat materiál ke šneku. To vyžaduje přeložení materiálu na rovném povrchu, jinak hrozí převrácení návěsu.
Jednoúčelové překládací vozy jsou z tohoto hlediska bezproblémové, ale tomu odpovídá i vyšší pořizovací cena. K většímu využití (a tedy i k nižším jednotkovým nákladům) může přispět výměnný systém, u kterého se překládací nástavba vymění například za cisternu nebo rozmetadlo.
Překládat, či nepřekládat?
V České republice je v provozu odhadem 40 klasických překládacích vozů. Průkopníky byly jednonápravové vozy Horsch UV 160 a Kinze 640. Dnes se najde široká škála typů a velikostí těchto vozů. Od jednonápravových s objemem 16 m3 až po dvounápravové s objemem 28 m3. Výrobci nabízí i třínápravové vozy s ještě větším objemem, ty však zatím nenašly v ČR uplatnění.
První uživatelé, kteří začali využívat překládací vozy, byli zastánci minimálního zpracování půdy, kde jakékoliv nadměrné zhutnění způsobuje nemalé problémy. Dnes jsou nasazeny v různých podnicích, od farem s několika tisíci hektary přes podniky služeb až po soukromé zemědělce. Přesto jsou překládací vozy poměrně málo rozšířeny. Je potřeba si uvědomit, že vložené finanční prostředky do koupě vozu budou navráceny skrze zvýšenou výkonnost sklízecích mlátiček a jejich sníženou spotřebu paliva.
Málo majitelů sklízecích mlátiček si uvědomuje, kolik času ztratí vysýpáním při stání. Předpokládejme, že by mlátička sklidila za den 300 tun zrna. Při již zmíněných 9600 kg na jeden plný zásobník by to znamenalo, že za den vysype více než 30x. Standardní doba pro vysýpání zásobníku je dvě minuty. To čítá plných 60 minut, které mlátička prostojí.
V případě více sklizených tun, menšího zásobníku nebo delšího času na vysýpání by tento celkový čas byl ještě vyšší. Je potřeba si uvědomit, že výkonnost nejvýkonnějších mlátiček dosahuje v ideálních podmínkách až 500 tun za den. Eliminace těchto ztrátových časů je možná pouze vysýpáním za jízdy.
Nákladní automobily jedoucí vedle mlátičky nadměrně utužují půdu a vysýpání je obtížné, díky menším rozměrům korby. V úvahu tak připadá vysýpání do traktorových návěsů, které mají dostatečně velký objem korby a mají flotační pneumatiky s nízkým husticím tlakem. Farma jich ale musí mít k dispozici tolik, aby dokázaly odvézt veškerý materiál od všech mlátiček i na největší vzdálenosti.
Při cestě po silnici budou mít návěsy s flotačními pneumatikami a nízkým husticím tlakem větší spotřebu paliva, díky vyššímu valivému odporu pneumatik. Přesně tyto problémy řeší překládací vůz. Jeho plněním se prostoje mlátiček eliminují a doprava po silnici je zajišťována prostředky, které jsou k tomu vhodně vybavené. Při nasazení překládacího vozu také dojde k lepšímu využití odvozců, kterých může být ve výsledku méně, neboť se prakticky nezastaví.
Pravidla pro použití překládacího vozu
Samotné nasazení překládacího vozu není ještě zárukou úspěchu. Požadovaných výsledků se dosáhne při dodržení několika pravidel. Tím základním je již zmíněné vysýpání za jízdy. Ekonomiku vozu zásadně ovlivní i počet mlátiček, které vůz obsluhuje. Čím vyšší počet mlátiček dokáže obsloužit, tím lépe. Tento počet však záleží na několika parametrech. Především to je objem zásobníků mlátiček, objem vozu, tvar pole a výnos sklízené plodiny. Vůz musí na jedno své naplnění obsloužit všechny mlátičky. Ty přitom nemusí nutně vysýpat při plně naplněném zásobníku.
Překládací vůz musí stihnout obsloužit všechny stroje a na souvrati přeložit náklad, a to vše dříve, než se první mlátička znovu naplní. Zde do rovnice vstupuje faktor tvaru pole a výnosu. Při velkém výnosu se mlátičky budou plnit rychleji. Na dlouhém poli také. V reálném provozu vůz s objemem 28 m3 obslouží 2–3 mlátičky. Za příznivých podmínek i více.
Nezvykem při použití překládacího vozu je fakt, že jeho obsluha řídí celou sklizňovou linku. Právě řidič překládacího vozu rozhoduje, kdy se bude vysýpat. Vysílačky ve všech strojích zlepší komunikaci mezi řidiči a dají jim možnost rychle reagovat na jakékoliv změny. Pořízení vysílaček není finančně příliš nákladné a brzy se vrátí v podobě zlepšení logistiky dopravy. Dalším z logických pravidel je to, že mlátičky by měly pracovat na stejném kusu pole a jezdit pokud možno blízko sebe. Překládací vůz pak nemusí mezi stroji přejíždět velké vzdálenosti. Nemělo by se zapomínat na fakt, že hmotnost plně naloženého překládacího vozu se může blížit i 30 tunám. I když je vybaven flotačními pneumatikami, je rozdíl, zda-li je plně naložen blízko místa překládky, anebo se dojíždí vyprázdnit přes celou délku pole. Toto je poznat nejen na zhutnění půdy, ale především na spotřebě traktoru s vozem. Je třeba, aby traktor s překládacím vozem urazil co nejmenší vzdálenost na poli a tomu je třeba přizpůsobit způsob vysýpání i umístění místa překládky.
Objem odvozních dopravních souprav by měl být násobkem objemu překládacího vozu. Například při použití vozu o objemu 25 m3 se s výhodou může použít souprav nákladních automobilů se sedlovými návěsy o objemu 50 m3. Situace, kdy překládací vůz musí při jednom vyprázdnění přejíždět mezi různými dopravními prostředky, není zdaleka ideální. Prodlužuje se tak čas na vyprázdnění vozu.
Použití překládacího vozu nekončí při sklizni obilí či kukuřice na zrno. Vůz je schopen přeložit jakýkoliv další podobný materiál. S výhodou se tak často využívá k plnění rozmetadel minerálních hnojiv, nebo k plnění secích strojů. V tomto případě lze vůz vybavit speciální koncovkou.
Velice zajímavým využitím je nakládání železničních vagónů obilím přímo na nádraží. Zde je obrovskou výhodou velká rychlost přeložení. Je však třeba vyzkoušet, zda-li je vůz překládky schopen. U vozů, které mají hydraulicky stavitelnou oj, je to snazší. Některé vozy jsou dokonce schopny vyprázdnit svůj obsah složeným výložníkem směrem dozadu (Perard), či otevřením otvoru vespod vozu (Hawe). Tyto vozy lze vyprázdnit na klasický příjmový koš.
Trendy v dopravě zrnin
Trendy v celém zemědělství většinou směřují k větší ochraně životního prostředí, snazší obsluze a především ke snížení jednotkových nákladů. V přímé dopravě je patrný přechod k návěsům s velkým ložným objemem, které tak dokáží přepravit velké množství materiálu naráz. Ale lze najít i jiné finančně zajímavé alternativy, které nevyžadují nákup nových strojů.
Na trhu se objevují dopravní systémy, které umožňují spojení traktorů s klasickými sedlovými návěsy pro nákladní automobil (Siga, Krampe Dolly). Pořízení starších sedlových návěsů není tak finančně náročné a jejich objem je značný.
Dalším levným dopravním systémem může být traktor táhnoucí dva vleky o nosnosti osm či devět tun. Repasování takového vleku je poměrně levná záležitost a vznikne souprava s užitečnou hmotností 16 tun. Na odvoz zrna z pole do domácího skladu je to dostačující souprava. V obou případech je však třeba dodržet bezpečnostní předpisy a pravidla provozu na pozemních komunikacích.
Mezikusem mezi přímou a dělenou dopravou jsou systémy automatické změny husticího tlaku v pneumatikách na návěsu. Ten je vybaven kompresorem, který na základě pokynu obsluhy změní tlak v pneumatikách na předepsanou hodnotu. Tlak se změní během několika minut. Souprava se tak může po zpevněné komunikaci pohybovat s vysokým husticím tlakem, a tedy i nízkou hodnotou valivého odporu, což přispívá k nižší spotřebě paliva. Na poli se tlak sníží na spodní hranici, čímž nedochází k nadměrnému zhutnění půdy, a díky zvětšené styčné ploše pneumatik se souprava pohybuje lehčeji, což opět spoří palivo.
U dělené dopravy je možno vybírat ze široké škály překládacích vozů a jejich provedení. Trendem bývá obutí vozu do širokých flotačních pneumatik (průměr ráfku 30,5 palce a šířka 700 mm nejsou výjimkou).
Velice užitečným vybavením jsou elektronické váhy, které zaznamenají přeložený náklad a umožňují vytisknout doklad. Dalším nadstandardním vybavením, které je však velice užitečné, je umístění kamery na výložníku překládacího vozu. Řidič tak má přehled o stavu naplnění dopravního prostředku. Bez použití kamery je potřeba asistence dalšího člověka (většinou řidič odvážející soupravy). Při větší prašnosti přesýpaného zrna se však jedná o nezáviděníhodnou činnost.
Závěr
Sklizeň obilí je velmi závislá na době provedení a na panujících podmínkách. Především hrozící nepřízeň počasí nás nutí sklizeň co nejvíce urychlit. To obecně vede ke snahám o co nejvyšší výkonnost při sklizni. V praxi se často výkonnost zvyšuje nasazením více strojů či pořízením výkonnějších mlátiček s většími záběry lišt. Ne každý majitel však dokáže plně využít potenciál těchto strojů. Zamezení prostojů použitím vhodné logistiky dopravy zrnin představuje možnost zvýšení výkonnosti bez dodatečných investic do samotných mlátiček.
Spolu se správným nastavením lze dosáhnout maximálního využití potenciálu stroje a maximálního využití vložené investice.
Ani na zhutnění půdy by se nemělo zapomínat. Náklady na jeho odstranění bývají veliké a vliv na kvalitu a výnos plodiny také stojí za úvahu. V nepříznivé době je potřeba provádět veškeré operace co nejefektivněji a při nejistých příjmech za prodané komodity je nutné mít pod kontrolou své náklady.
Klíčové informace
- Nízkou výkonnost sušičky, příjmového koše nebo obyčejného skladu jsme schopni obejít alternativním uskladněním materiálu (pokud to podmínky dovolí) a jeho následným zpracováním v noci či při přerušení sklizně.
- U dopravy zrna si podobnou věc dovolit nemůžeme. Co mlátičky sklidí, musí se ihned odvézt. Z toho vyplývá, že pořízení výkonné sklízecí mlátičky nezaručuje automatické zvýšení denní výkonnosti sklizně.
- To nastane, pokud jsme schopni zajistit plynulou dopravu z pole do skladů.
Ing. Michael Málek
Česká zemědělská univerzita v Praze
Technická fakulta
katedra využití strojů
