Nejeden podnik v dnešní době volá po modernizaci. Pekařství Leština, které vyrábí tradiční i ekologické pečivo, na první pohled žádný takový zásah nepotřebuje. Ale je to jen zdání. Moderní rozvíjející se firmě se nedostává skladovacích prostor a je třeba nahradit také některé technologie.
Pekárnu provozuje v malé vesnici u Zábřehu na Moravě trojice společníků již od roku 1991. Původně budova sloužila jako sklad a mlékárna a nyní jsou její prostory využity nadoraz. Chybí místo na uskladnění již hotových výrobků a surovin. Základem je samozřejmě mouka, které se měsíčně zpracuje 40 až 45 tun. Místo zabere i cukr, toho je potřeba přibližně jedna tuna, a také olej ve dvou barelech, čítajících dohromady 350 litrů. Chleba pekárna za měsíc vyrobí 30 až 40 tun, ostatního pečiva asi 32 tuny. Dosud se mouka dodávala v pytlích, které bylo třeba ručně přenášet a vysypávat, nyní se bude skladovat ve venkovních tubusových silech. Z nich půjde potrubím k dížím vybaveným automatickým vážením, dávkování vody a směšováním. „Získáme nový prostor pro výrobky a zároveň odstraníme namáhavou manuální práci. A navíc je mouka v této formě levnější,“ shrnuje hlavní výhody modernizace spolumajitel Jiří Chlebníček, který má na starosti především chod pekárny a odbyt. Celý projekt má dvě části. V první, stavební, jde o rozšíření expedice, prostorů a stavební úpravy spojené s výstavbou sil. Druhá je technologická, tj. vlastní výstavba sil ale také modernizace strojů na krájení, balení či etiketování. V nerezovém programu se staré stoly, zásuvky, skříně či regály ve skladu nahradí kvalitním kovem. Rekonstrukci neujdou ani vlastní prostory, které se přestaví podle nových hygienických zásad, což například znamená omyvatelné stěny, podlahy či zaoblené rohy. Všechny úpravy mají jeden společný rys. Výroba se nesmí zastavit, a proto hlavním podmínkou bylo, že proběhnou při běžném chodu pekárny, která ve třech směnách peče chleba a ve dvou ostatní pečivo.
Projekt začali v Leštině připravovat již koncem roku 2001 tak, aby byl akceptovatelný pro Agenturu Sapard. „Spoustu věcí nám usnadnilo, že jsme záměr měli připravený a věděli jsme, co budeme chtít změnit. Zpracovávali jsme ho spolu s firmou Raven Colsunting spol. s r.o. z Brna, kterou doporučila Agentura Sapard. Musím říci, že s nimi máme velice dobré zkušenosti,“ pochvaluje si Chlebníček. Firma jim pomohla s ekonomickou stránkou a na základě podkladů zpracovala data do podoby tabulek. Tvorba projektové dokumentace a vlastního projektu stála asi 300 tisíc korun a jenom přílohy měly 256 stránek. Vlastní práce začaly ke konci srpna, a to stavební částí. „Původně jsme předpokládali, že skončíme do konce tohoto roku, ale vzhledem k tomu, že nám povodeň v roce 1997 zapracovala na základech, tak budeme mít tři měsíce zpoždění,“ konstatuje Chlebníček. Celá investice se bude pohybovat kolem osmi milionů korun. Do programu Sapard spadá ale jen její polovina, především technologická a stavební část, která bude stát asi 4,9 milionu korun. Chlebníček přepokládá, že se vše zaplatí za šest až osm let.
Problémem byly neustálé změny. Měnily se struktury osnov a také některé požadavky. Zpočátku také úředníci nevěděli, kam projekt zařadit. Nakonec ale skončil v kompetenci ministerstva zemědělství. „Velké problémy byly se sháněním rozličných povolení, od Fondu národního majetku přes pojišťovny a finanční úřady. Ne že by je úřady nechtěly dát, ale nebylo snadné získat je včas,“ říká spolumajitel Chlebníček a zároveň dodává, že hodně času ušetřila pečlivá archivace ekonomických dokumentů. Za ne úplně domyšlený považuje požadavek, sehnat potvrzení o bankovním krytí v poměrně krátkém časovém úseku a již na začátku. „Nakonec jsme finance potřebovali až za necelý rok.“ Projekt firma financuje zčásti z vlastních zdrojů a také půjčkou od banky.
To, že má firma zpracovanou dokumentaci, chtějí v pekárně patřičně využít. „Uvažujeme o pokračování. Chtěli bychom nahradili stroje, které jsou staré již dvanáct let. Jde především o rotační pec na pečivo a sázecí na chleba. Máme výhodu, že jsme prošli celým procesem, takže agentura chce jen potvrzení o financích, rejstřík a potvrzení od správu sociálního zabezpečení, že u ní nemáme dluh,“ prozrazuje Chlebníček, ale dodává: “Kdybychom na začátku věděli, co nás vlastně čeká, tak bychom snad do toho nešli.“ Podle něj způsob zpracování, kontakt s úřady a nutnost žádat o řadu o povolení odradilo mnoho zájemců, zvláště z malých firem. Právě ty by ale podle Chlebníčka měly být více podpořeny. „Velká firma si cestu vždycky najde, má více možností pro zpracovávání projektu. Ale malý a střední podnikatel má při běhu firmy jiné povinnosti. Pokud chce mít projekt kvalitní, tak buď musí mít chytré zaměstnance, nebo si za velké peníze najmout firmu.“
Velké starosti dělá ale pekařům v Leštině nový zákon ministerstva zdravotnictví, který při samoobslužném prodeji nařizuje balení řady výrobků. „Pro pekařinu je to absolutní nesmysl. Pokud bude mít zákazník na výběr mezi čerstvým pečivem a baleným, vybere si čerstvé, voňavé! A ministerstvo mu tuto možnost volby bere,“ rozčiluje se pekař. Dodávka čerstvého, chutného a voňavého zboží je totiž jednou z jeho nejsilnějších konkurenčních zbraní, kterou se může postavit proti výrobkům průmyslových pekáren. A kdo ochutnal výrobky z leštinské pekárny, musí mu dát jednoznačně za pravdu. Koláčky jsou voňavé, s poctivou porcí tvarohu, v makovci je snad více máku než těsta a chleba voní tak, že se lidé na ulici otáčejí. Jinak to ani nejde, protože druhý spolumajitel firmy, Alois Večeř, je pekař ve třetí generaci a ve firmě nepřipustí žádné šizení. „Čerstvé pečivo balit nemůžete, musí nejprve přibližně osm hodin chladnout. A to jemné pečivo znehodnotí,“ konstatuje s tím, že by se také musel změnit celý výrobní cyklus.