Možnost volného výběru

Jak legislativně nově upravit podmínky pro ekologické zemědělství a také zajistit koexistenci různých způsobů hospodaření v Evropě se zejména snažila řešit květnová rada zemědělských ministrů Evropské unie.

Jedním z nejvíce diskutovaných problémů byla maximální hranice obsahu geneticky modifikovaných organismů v ekologických produktech. Zatímco v návrhu Evropské komise je stejné číslo, jako u konvenčních plodin, tedy 0,9 procenta, některé státy — a mezi nimi i Česká republika — by si představovaly nižší hladinu. Podle komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerové Boelové by však nižší povolená hranice obsahu GMO v ekologických potravinách neúnosně zvyšovala náklady farmářů. Otázkou také bylo, zda je třeba povinnosti a opatření, které se týkají produktů ekologického zemědělství, vztáhnout i na velká stravovací zařízení, nebo je z připravovaného nařízení vyloučit a ponechat na členských státech, aby pro tuto oblast stanovily vlastní pravidla. Jednotný názor neměli ministři ani na to, zda by se v unii vyráběné ekologické produkty měly napříště označovat jednotným logem EU Organic. "Říkáme, že je to prima nápad, ale nepovinně," shrnul stanovisko některých států český ministr zemědělství Jan Mládek. Podle představ komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerové Boelové je zavedení tohoto loga potřebné a nebrání členským státům, aby používaly vlastní značky. Někteří ministři se také zajímali o podmínky, ze nichž se na jednotný trh budou dodávat ekologické potraviny ze třetích zemí. Návrhy dvou nařízení týkajících se ekologického zemědělství by měly být hotovy do konce rakouského předsednictví. Měly by hlavně definovat cíle a principy organické produkce a dovolovat dostatečnou flexibilitu, aby pravidla jednotlivých členských států mohla vzít v úvahu místní klimatické i jiné podmínky.
Pro koexistenci různých typů zemědělství je jedním ze základních problémů stanovení maximální hladiny obsahu GMO v osivu konvenčních a ekologicky pěstovaných plodin. Komise by také měla předložit praktická opatření pro koexistenci, jakási pravidla nejlepší praxe, která by si členské státy mohly "došít na svou míru." Základní podmínkou koexistence je nutnost komunikace mezi zemědělci, a to nejen v rámci jednoho regionu či státu, ale také přeshraniční. Zemědělci i spotřebitelé by měli mít možnost svobodného výběru mezi jednotlivými typy potravin. Sporné otázky ekologického zemědělství o koexistence různých typů hospodaření budou dále řešit expertní skupiny.