Možný recept pro malé farmy

Možným receptem na zachování a prosperitu menších farem v Evropské unii je komunitou podporované zemědělství. Toto hospodaření, jež finančně podporují spotřebitelé, se začíná rozbíhat v některých státech Evropské unie. V cyklu setkání s farmáři, kteří v tomto systému pracují, jej přiblížila Pro-Bio Liga.

Jak zařídit, aby spotřebitel měl přístup k čerstvým potravinám, mohl se přesvědčit, jak se vyrábějí, a zároveň farmář měl zajištěný odbyt a potřebné finanční prostředky? V sousedním Rakousku, Německu, Velké Británii či Francii se začíná rozbíhat tzv. komunitou podporované zemědělství. Je to systém, který podle sedláka Wolfganga Sträntze ze statku Buschberger Hof v severním Německu závisí na vzájemné důvěře farmáře a spotřebitelů. Jde o sdílení rizik a odpovědnosti v zemědělství, o zajištění procesu výroby na úrovni závazku. „Když jsme chtěli úvěr od banky na rozvoj hospodářství, neměli jsme potřebné záruky. Ty nám poskytli naši spotřebitelé,“ přiblížil Sträntz jednu z výhod systému. Lidi napojené na statek, na němž hospodaří, dělí Sträntz na aktivní a neaktivní hospodáře. Ti první na farmě pracují, ti druzí se finančně podílejí na jejím chodu a na oplátku dostávají vypěstovanou zeleninu, ovoce, mléčné produkty, maso na farmě chovaných zvířat či výrobky z něj. Podle Sträntze jsou vztahy mezi ním a na jeho statek napojenými konzumenty v duchu slavného hesla Velké francouzské revoluce rovnost, volnost, bratrství. Hospodaření podporované komunitou funguje na statku od roku 1988. Živočišná a rostlinná produkce z jednoho hektaru farmy „uživí“ asi čtyři lidi. Farma má celkem 86 hektarů, což představuje 344 lidí, z nichž 44 žije a pracuje na farmě. Zbývajících 300 představuje 90 rodin, které dostávají z farmy potraviny a na oplátku ji finančně podporují. Statek má osm výdejních míst, kam si každé úterý jezdí rodiny pro potraviny. Jde zejména o zeleninu, ovoce, brambory, mouku, chleba, mléko, sýry a dalších mléčné výrobky, maso a masné výrobky a vejce. Výrobky se objednávají v počtu porcí, například jeden litr mléka je jedna porce.
O rozpočtu farmy jednají společně Každoročně se na hospodářství pořádá jakási valná hromady celého společenství. Hospodář na ní představí rozpočet a účastníci se vyjádří, kolik jsou schopni zaplatit. „Platí za zemědělství, ne za potraviny, ty mají zadarmo“ upozornil Sträntz. Částka je dobrovolná, není stanoveno žádné minimum ani maximum.
Pokud se rozpočet nepodaří vyrovnat, je třeba stranu výdajů pokrátit. „Ušetřit se může třeba na řezníkovi, porazí se méně zvířat a ta se pak mohou prodat, čímž se získají další zdroje peněz,“ přiblížil sedlák možné řešení. Podle něho je mezi neaktivními zemědělci „závazek bratrství“. Kdo může zaplatit víc, udělá to, Kdo nemá dostatek peněz, například má malé děti, platí podle Sträntze méně. Příspěvky neaktivních zemědělců musí uhradit každoročně asi 330 tisíc eur, což představuje 1100 eur na osobu. Je to aplikovaná matematika, uvedl Sträntz a vysvětlil, že je nutné vzít v úvahu:
• kolik rodina ušetří, když nebude kupovat potraviny,
• kolik by v obchodě zaplatila za potraviny, které dostává z farmy,
• nejdůležitější ale je, jakou mají potraviny z farmy hodnotu.
Vzájemná solidarita a ohled k druhým V odběrném místě si každá rodině bere, kolik potřebuje. Pokud něčeho chce více, ohlásí předem svůj požadavek farmě. A rozdíl proti normálnímu nakupování v obchodě? „Obvykle se chodí do obchodu koupit to, co člověk potřebuje k vaření určitého pokrmu. U nás se vaří podle toho, jaké potraviny jsou k dispozici,“ vysvětlil Sträntz.
Řada výhod A jaké jsou výhody komunitou podporovaného zemědělství? Lze je rozdělit na ekonomické, sociální a ekologické. Farma ušetří na obalech (vratné lahve, vratné bedničky apod.). Odpadají také náklady na reklamu. Lidé, kteří by na to normálně neměli, si mohou díky solidaritě ostatních pořídit levněji zdravé čerstvé potraviny. Farma je osvobozena od ekologického tlaku. Celý systém je jednoduchý. Na farmě se pěstuje a vyrábí mnoho různých produktů. Na zmíněných 86 hektarech půdy farmy, na níž hospodaří Sträntz, se pěstují brambory, 50 druhů zeleniny, krmivo pro 13 krav a sto slepic. Takové hospodaření by při dodávání do normální tržní sítě nebylo rentabilní.
Sdílení rizika a dotek s přírodou Členové společenství nesou také rizika, s nimiž se zemědělství potýká. V případě nepřízně počasí dostanou z farmy méně potravin. Na druhé straně mají možnost přímého kontaktu se zemědělci, vidí, jak hospodaří, jak se chovají ke zvířatům, k půdě, k životnímu prostředí. Cenná je zkušenost z farmy zejména pro děti. Na hospodářství se také pořádá řada akcí či slavností, při nichž se sejde většina členů komunity.
Členové odcházejí ze společenství, pokud podle Sträntze nemohou dělat práci, kterou slíbili vykonávat, či platit příspěvek, k němuž se zavázali. Pokud nějaký člen jedná proti společenství, mohou se ostatní do toho vložit a vyloučit ho, aby zabránili možné ztrátě. Jak Sträntze uvedl, ročně se v jeho skupině vymění zhruba deset procent lidí. Důvodem bývá nejčastěji přestěhování.
Systém není samozřejmě použitelný pro všechny. Výhodnější je pro farmy hospodařící v blízkosti velkých měst. Důležitá je i výměra zemědělské usedlosti. Příliš malá nezaručuje dostatečný výběr produkt. U většího statku bývá zase obtížné najít dostatečný počet členů komunity. Otázkou je, zda i naši spotřebitelé by dokázali vzít si jen tolik, kolik potřebují, nést podobně jako farmář možná rizika neúrody a platit za potraviny více, než v obchodních řetězcích. Rozbíhající se systém „bedniček“ s výpěstky našich zemědělců je možná první vlaštovkou.