Mulčovače v trvalých výsadbách

Současné ekonomické podmínky společně s ochranou životního prostředí přispívají u řady technologických postupů uplatňovaných při pěstování trvalých porostů ke stále častějšímu využívání tzv. minimalizačních technologií spojených s omezeným zpracováním půdy. V souvislosti s těmito trendy tak velmi často dochází při pěstovaní vinic a sadů k využívání řízeného nebo spontánního zatravnění meziřadí, které je rovněž jednou ze základních podmínek pro přechod pěstitelů od konvenčního k integrovanému systému pěstování.

Zatravněné meziřadí přispívá vedle snižování pracovních nákladů a spotřeby pohonných hmot také k omezí půdní eroze a vyplavování živin. Souvislý travní porost vytváří dostatečně pevný a pružný povrch, po kterém je možné projíždět mechanizací i v obdobích s vysokou intenzitou srážek. Díky tomu lze v průběhu vegetace provádět pracovní operace s výrazně omezenou agrotechnickou lhůtou, mezi něž patří např. chemická ochrana porostu (působení infekčního tlaku) nebo sklizeň. Vegetační pokryv současně do jisté míry tlumí riziko velkého utužení a poškození půdní struktury v meziřadí. Z hlediska výživy porostu představuje rostlinná hmota z mulčování efektivní náhradu dnes již téměř nedostatkových organických hnojiv a poskytuje tak stálý zdroj humusu. Podle podmínek se v průběhu vegetace běžně provádí trojnásobné mulčování. Výška zeleného pokryvu před mulčováním by neměla přesáhnout 170 mm.

Varianty technologií
Zatravnění se v současnosti v trvalých výsadbách uplatňuje ve čtyřech variantách technologických postupů:
– Celoplošné zatravnění je varianta vhodná zejména do svažitých, erozně ohrožených poloh s vyššími hodnotami přirozených dešťových srážek nebo doplňkovou závlahou. Travní pokryv spotřebovává pro svůj růst poměrně velké množství vody i živin a může tak konkurovat pěstované kultuře. Je tedy nutné udržovat jej průběžně v přijatelných mezích mulčovaním meziřadí a vyžínáním příkmenných pásů (povrch půdy pod keři nebo stromy o celkové šířce asi 0,5 m) pomocí vyžínacích sekcí.
– Zatravnění ob řádek, jako velmi rozšířená varianta, umožňuje také částečnou kultivaci příkmenných pásů, průjezd souprav i ve ztížených podmínkách (po dešti) při nižší konkurenci travního pokryvu. Tato varianta je vhodná i do oblastí s menším úhrnem srážek. Jedním z hlavních nedostatků jsou vysoké nároky na vybavenost pěstitele technikou potřebnou jak pro údržbu kultivovaného meziřadí (talířový podmítač, radličkový kypřič) a příkmenných pásů, tak také meziřadí s rostlinným pokryvem.
– Zatravnění meziřadí s mechanickou kultivací příkmenných pásů je moderní, v současnosti stále častěji využívaná varianta. Její princip spočívá v mechanické údržbě příkmenných pásů porostů pomocí výkyvných sekcí. Rostlinný pokryv v meziřadí je pak udržován pravidelným mulčováním (obě operace lze s výhodou slučovat, podmínkou je dostatečně výkonný traktor).
– Zatravnění meziřadí s chemickou kultivací příkmenných pásů – i přes poměrně široké rozšíření význam této varianty postupně klesá. Hlavním důvodem jsou rostoucí ceny herbicidních prostředků a ekologické trendy spojené s jejich omezeným využíváním.

Mulčovače
Stroje pro mulčování rostlinného pokryvu v meziřadí trvalých porostů jsou označovány jako mulčovače. Jejich sortiment na trhu je široký. Jedná se o přípojné stroje, které mohou být na tříbodovém závěsu energetického prostředku neseny čelně nebo vzadu. Svými pracovními orgány mulčují nadzemní části rostlin, rozmělňují je a rozprostírají podrcenou hmotu na povrchu pozemku. Pracovní záběr těchto strojů je dán šířkou meziřadí a pohybuje se nejčastěji v rozmezí od (0,8) 1,15 do 2,2 (2,6) metru. Konstrukční řešení některých mulčovačů (drtičů) umožňuje jejich využívání pro drcení dřevní hmoty (větve, réví) po řezu uložené v meziřadí.
Mezi hlavní požadavky na mulčovače a drtiče patří:
– dokonalé podrcení nadzemní části rostlin,
– možnost snadného nastavení a dodržení pracovní výšky rotoru,
– rovnoměrné rozprostření podrcené hmoty na povrchu pozemku,
– snadná výměna pracovních orgánů (pro drcení nebo pro mulčování) a zpracování veškeré hmoty uložené v meziřadí,
– snadné připojení k traktoru.
Mulčovače se podle pracovního ústrojí dělí na:
– Mulčovače s vertikální osou rotace, které jsou tvořeny 2 – 3 rotory opatřenými letmo uchycenými noži (příp. kladívky nebo řetězy) s vertikální osou rotace. Tyto stroje jsou určeny výhradně pro mulčování zelené hmoty a jsou běžně agregovatelné se standardními traktory, příp. s malotraktory.
Konstrukce s vertikální osou má výhody zejména v celkově nižší hmotnosti stroje a k nižší spotřebě energie (až o 40 – 50 %) ve srovnání s drtiči s horizontální osou rotace při stejném záběru. Nevýhodou je složitější konstrukce u mulčovačů větších záběrů (potřeba dvou až tří rotorů).
– Mulčovače s horizontální osou rotace, kde je pracovním orgánem horizontálně uložený robustní rotor, na kterém jsou otočně uchyceny pracovní orgány – nože nebo kladívka různého tvaru. Nejčastěji používané pracovní orgány jsou zahnuté nože, dvojité zahnuté nože, masivní kladívka s přímou hranou nebo masivní kladívka zubová. V pevném krytu pak bývá několik pevných protiostří. Pohon rotoru je řešen od vývodového hřídele nebo hydromotorů. Výškové nastavení drtiče je udržováno pomocí opěrných kol nebo opěrného válce. Po výměně příslušných pracovních orgánů lze tento typ mulčovačů využít i k drcení. Díky tomu je možné dosáhnout vyššího ročního nasazení těchto strojů. Některé typy bývají vybaveny stranově posuvným rámem. Ten umožní přiblížení pracovního orgánu k příkmennému pásu.
Vzhledem k poměrně vysoké energetické náročnosti této operace je nutné agregovat tyto stroje s traktory o potřebném výkonu. Podle měření prováděných v Ústavu zahradnické techniky se pracovní rychlost souprav pohybuje v rozmezí 2 – 7 km/h a je ovlivněna především množstvím biomasy a reliéfem terénu (svažitost). Výkonnost se pohybuje v rozmezí 0,7 – 1 ha/h a spotřeba pohonných hmot v rozmezí 6,4 až 9,5 l/ha. Mulčování lze velmi často slučovat i s dalšími operacemi jako např. vyžínáním příkmenných pásů pomocí výkyvných sekcí, ometáním kmínků apod.
Nelze opomíjet, že vedle zemědělství nacházejí mulčovače široké uplatnění také v komunální sféře při údržbě ploch veřejné a městské zeleně, údržbě sportovních zařízení, parků, krajnic lemujících pozemní komunikace apod.
Příspěvek vychází z řešení výzkumného projektu NAZV číslo 1G46082 Technologické systémy a ekonomika integrované produkce zeleniny a révy vinné.

Ing. Patrik Burg, Ph.D.
Doc. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně