Musíme urychlit sumarizaci škod

Počátkem minulého týdne, tedy krátce po nástupu do úřadu, poskytl rozhovor Agrowebu ministr zemědělství v úřednické vládě premiéra Jiřího Rusnoka Miroslav Toman. Řadu názorů nového ministra znají naši čtenáři z jeho působení na postu prezidenta Potravinářské komory ČR, jaká stanoviska zastává a co považuje za důležité ve své nové funkci, o tom se více dozví z následujících řádek.

Jaké jsou vaše první kroky na ministerstvu zemědělství a jaké změny chystáte?
Předně chci mluvit se všemi stávajícími náměstky a vedoucími pracovníky jednotlivých úseků a budu od nich chtít slyšet jejich představu o dalších krocích a fungování svého úseku. Rozhodující pro mé posuzování setrvání náměstků ve funkcích bude jejich odbornost a skutečnost, jak dobře zvládají příslušnou problematiku a jim svěřený úsek. Samozřejmě, že jsem již provedl personální změny v kabinetu, protože je logické, že si jako své nejbližší spolupracovníky přivedu lidi, které dobře znám a dlouhodobě s nimi spolupracuji.
Pokud jde o mé první kroky na ministerstvu, tak je to kromě výše zmíněných pohovorů, také urychlené zahájení práce na mých prioritách, kterými jsou především náhrady za povodňové škody, příprava Programu rozvoje venkova na další programovací období, příprava rozpočtu kapitoly Zemědělství na rok 2014 a podpora kvalitních a bezpečných potravin.

Co považujete za nejdůležitější v řízení resortu?
Rozhodně je potřeba, aby se výrazně urychlila sumarizace škod, aby se tento materiál předal do vlády a uvolnily se prostředky na jejich odstranění. Zatím mám pocit, že kromě likvidace urgentních škod – jako odstranění nánosů či zprůtočnění koryt, se pořád jen vytváří metodika a zvolna sčítá. Teprve poté můžeme notifikovat národní podporu a zažádat Brusel o pomoc z evropského Fondu solidarity. Kvůli těmto nepochopitelným formálním průtahům v řešení podpory jsou opět naši zemědělci znevýhodněni proti svým sousedům, protože například Německo již vše notifikovalo a může čerpat finance uvolněné Bruselem.

V jaké výši a struktuře budete koncipovat vaší resortní kapitolu státního rozpočtu na příští rok?
Určitě je potřeba urychleně rozhodnout o struktuře Programu rozvoje venkova tak, aby bylo možné rozpracovat příslušná opatření a identifikovat dosažitelné cíle. Zásadní je rozhodnutí o případném přesunu prostředků z I. do II. pilíře. V této souvislosti se budu chtít co nejdříve sejít se všemi relevantními nevládními organizacemi a budu chtít znát jejich názory na situaci. Teprve pak učiním závěry a rozhodnu o eventuálních změnách v Programu rozvoje venkova.

Co soudíte o Strategii pro růst, která vznikla za vašeho předchůdce; hodláte ji svým konáním ve funkci naplňovat?
Domnívám se, že je to kvalitní materiál, na jehož podobě spolupracovaly všechny relevantní nevládní organizace a jehož cílem je definovat priority a cíle směřování českého zemědělství a potravinářství až za horizont roku 2020. Představuje proto jedno z důležitých koncepčních východisek pro rozdělení přímých podpor, plošných i vázaných plateb a struktury financování Programu rozvoje venkova v České republice na léta 2014 až 2020. Je však zřejmé, že se tyto priority musí ještě promítnout do konkrétní podoby politiky, jak byla vytyčena nedávnou dohodou k reformě Společné zemědělské politiky Evropské unie. Tato rozhodnutí je třeba učinit co nejdříve, aby bylo zajištěno včasné a úspěšné čerpání evropských prostředků v budoucím programovacím období.

Kterým směrem budete řídit aplikaci předpisů Společné zemědělské politiky EU na podmínky České republiky?
Hlavním cílem je nastavit pro příští programovací období do roku 2020 konzistentní legislativní a dotační rámec, který bude působit ve prospěch rozvoje zemědělství, zpracovatelského průmyslu a venkovských oblastí.
Samozřejmostí bude logika vyvážené struktury podpor vedoucí k rozvoji odvětví, kde v podmínkách České republiky existuje potenciál reálné, nikoliv virtuální, produkce a zajištění konkurenceschopných podmínek našim podnikům.

Čím konkrétně hodláte podporovat konkurenceschopnost našeho agrárního sektoru, zejména rozvoj tuzemské živočišné výroby a odbyt českých potravin? Mezi základní rozhodnutí, která ovlivní postavení našich podniků v celém širším agrokomplexu, a těchto odvětví obzvláště, bude patřit za prvé správné nastavení struktury plošných plateb s cílem podpory reálné produkce a přidané hodnoty, za druhé podpora investic a inovací v zemědělství a zpracovatelském průmyslu a za třetí podpora opatření v živočišné výrobě. Za čtvrté to pak je podpora umisťování produktů na trh včetně jejich propagace a za páté správné označování potravin a vymáhání opatření proti klamání spotřebitele.

Domníváte se, že je třeba přijmout nějaké opatření k posílení soběstačnost naší země v produkci základních potravin? Rozhodně není primární ekonomický důvod, aby země s tak rozvinutým zemědělstvím a zpracovatelským průmyslem ztrácela pozice v řadě důležitých odvětví tak, jak se to děje v České republice v posledních letech, zejména v oblasti živočišné výroby a zpracování s vyšší přidanou hodnotou. Je to výsledek absence stabilní hospodářské politiky a jasně definované strategie, ale i obhajoby zájmů v Evropské unii a komunikace se spotřebitelem. V řadě odvětví existují podmínky pro konkurenceschopnou produkci.
Možnost nastavení struktury přímých podpor, plošných i vázaných plateb a struktury financování Programu rozvoje venkova na léta 2014 až 2020 vytváří příležitost se těmto problémům postavit čelem.

Jaké legislativní změny hodláte ve funkci prosadit? Stav a rozpracovanost jednotlivých legislativních návrhů, stejně jako stav organizačních změn, je aktuálně předmětem podrobné analýzy, kterou zpracováváme. Až se s reálným stavem seznámím, budu zvažovat další postup i míru priority jednotlivých návrhů.

Ve funkci prezidenta potravinářské komory jste prosazoval zákaz dovozu polských potravin, jak se na tento problém díváte jako ministr zemědělství?
Bohužel se ukázalo, že naše obavy ohledně nepříliš dobré činnosti polských kontrolních orgánů se ukázaly jako oprávněné. Důkazem je nález antibiotik v kuřecím mase, které se podle mých informací vyváželo z Polska do celé Evropy. Pokud tedy polský ministr zemědělství myslí vážně svoje proklamace o kvalitních a bezpečných potravinách, měla by polská strana urychleně předložit všechny dokumenty o podnicích, kde docházelo k takovým hrubým porušením legislativy, včetně těch dokumentů, které nám dluží ještě z doby aféry s technickou solí. Jinak se obávám, že ve světle pokračujících potravinářských skandálů je důvěryhodnost polské strany na bodu mrazu. V extrémním případě jsem připraven řešit tuto situaci s Evropskou komisí v Bruselu. Navíc chci, aby se české kontrolní orgány zaměřily obecně na dovozové potraviny a kontrolovaly jejich kvalitu a bezpečnost.