Mykotoxiny jsou toxické substance produkované plísněmi, které narušují funkci imunitního systému, vyvolávají patologické změny na orgánech (játra, ledviny), snižují plodnost (ranné zmetání) a užitkovost (nízké přírůstky, nižší počet živě narozených selat, ztráty v předvýkrmu i ve výkrmu prasat). Mykotoxiny rostou na zemědělských plodinách, jakými jsou obiloviny, luskoviny, olejniny, zelenina nebo ovoce a v řadě dalších komodit.
Ve výrobě krmiv pro hospodářská zvířata se mykotoxinům věnuje stále větší pozornost; jsou středem zájmu odborníků po celém světě. Podle odhadu FAO je 25 % světových zásob obilovin kontaminováno mykotoxiny.
V krmivech byly zjištěny poprvé mykotoxiny v 60. letech minulého století. Přítomnost mykotoxinů v plodinách je závislá na mnoha faktorech, jako jsou klimatické podmínky, typ a citlivost plodin, poškození zrnin hmyzem nebo mechanicky, podmínky skladování a následné manipulace. Pouze některé plísně produkují mykotoxiny a jsou označovány jako toxigenní. Mykotoxiny se vyskytují v zemědělských produktech obvykle ve stopových množstvích, v koncentraci od nanogramu až po mikrogram v gramu produktu. Stále více přibývá argumentů, které využívají hygienu krmiv pro objasnění téměř všech zdravotních a reprodukčních problémů u chovaných zvířat.
Hlavní toxiny
Dnes je již známo více než 250 druhů plísní, které jsou schopny produkovat mykotoxiny. Popsáno bylo již více než 300 mykotoxinů, ale kolem jejich funkce, původu a toxicity je více otázek než odpovědí.
Abychom byli schopni tento problém ohraničit, soustředíme se v praktických rozborech na takzvané hlavní toxiny. Mezi skladištními plísněmi je to aflatoxin B1 a ochratoxin A. U polních plísní jsou to fuzáriové toxiny deoxynivalenol (DON) a zearaleon (ZEA). HT-2 a T-2 toxin jsou ještě toxičtější, ale vyskytují se ve velmi nízkých koncentracích.
Podle našich zkušeností je často jen jako druhý nebo třetí toxin při vysokých obsazích DON. Jediný mykotoxin, pro který je dána v zákoně o krmivech maximální hranice, je aflatoxin B1. Aflatoxiny jsou tvořeny výlučně Aspergillus flavus, Aspergillus parasitikus a Aspergillus nomius. Aflatoxiny potřebují pro svůj růst teplotu nad 30 OC, proto jsou v krmivech, které se pěstují v mírných klimatických podmínkách, téměř neprokazatelné.
Jiné je to s ochratoxinem, který je možné analyzovat téměř ve všech konečných produktech a potravinách. Stejné je to i s DON a ZEA, které jsou celosvětově rozšířené. DON a ZEA napadají hlavně živou rostlinu; pokud je dále zpracována na krmivo, je tato plíseň zničena. Bohužel, co není zničeno, je toxin obsažený v zrnu. Toxin vydrží vysoké teploty i nízké hodnoty pH a je nezničitelný. Z předchozích znalostí vyplývá, že bychom se měli soustředit na tři hlavní toxiny v krmivech, a to DON, ZEA a skladištní toxin ochratoxin.
Zearaleon (ZEA)
Hlavním producentem zearaleonu jsou polní plísně rodu Fusarium. Tento toxin se nejčastěji vyskytuje na kukuřici, obilovinách, jako je pšenice, ječmen a oves. ZEA obsahují i staré sójové boby. Hromadění ZEA v těchto produktech aktivuje vlhké počasí, a tím oddálená prodloužená sklizeň. U mladých prasat, jako jsou chovné prasničky krmených obilovinami s obsahem ZEA, je nejčastěji vidět otok nebo zánět vulvy a zvětšení vemene. U kanečků postižených ZEA dochází k hyperestrogenismu a následně jsou znatelné příznaky jako zvětšení předkožky a atrofie varlat. Nejvíce postiženou a ekonomicky zatěžující skupinou pro chovatele bývají zvířata základního stáda zařazená do reprodukce. U prasnic i prasniček dochází ke zvětšení dělohy, kde je působením ZEA zintenzivněna látková výměna v děloze. Důsledkem těchto změn v děloze může být špatný poměr mezi estrogenem a progesteronem, což má za následek špatné prostředí pro selata a u některých postižených zvířat dojde k ranému odumření a vstřebání všech selat a následnému přeběhu mimo normální cyklus. Je možné, že ne u všech prasnic a prasniček odumřou všechna selata, ale některá přežijí, což má za následek nízký počet selat ve vrhu. Na zearaleon reagují méně starší prasnice nežli prasničky (prvničky). U starších prasnic se spíše vyskytují cysty. Pokud se v podniku zkrmuje krmivo s vysokým obsahem ZEA, jsou klinické příznaky rozdílné podle stáří zvířat. Prvním alarmujícím ukazatelem, který je možné vidět a ošetřovatel nebo zootechnik by ho měl znát a zjistit, je zarudnutí a zduření vulvy u čerstvě narozených selat. U starších zvířat dochází ke zhoršení reprodukčních ukazatelů po příjmu kontaminovaného krmiva. Po skončení zkrmování kontaminovaného krmiva dochází zhruba za čtyři týdny ke vrácení do původního stavu u vnitřních orgánů. Reprodukční ukazatele se stabilizují za tři až čtyři měsíce po porodu poslední postižené prasnice.
Deoxynivalenol (DON)
Deoxynivalenol patří do skupiny Trichothecenes. Jeho příbuzní jsou T-2 toxin, diacetoxyscripenol (DAS). DON se vyskytuje celosvětově na zrnu obilnin. Obsah DON v uskladněných obilovinách se může zvýšit u zrna s vysokým obsahem vlhkosti. Infekci fuzáriemi podporuje vlhké počasí v době kvetení. DON u zvířat narušuje svojí toxicitou buněčné membrány, dráždí sliznice a oslabuje celkovou imunitu zvířete. DON poškozuje pohlavní i trávicí trakt. Při postižení trávicího traktu reagují prasata sníženým příjmem krmiva až jeho odmítáním, zvracením nebo průjmem. DON způsobuje ranou embryonální mortalitu, kdy selata odumřou okolo 12. dne březosti, což vede ke zvýšenému výskytu acyklických prasnic. Dále způsobuje snížení četnosti vrhů a zvýšený výskyt přebíhání, nižší porodní hmotnost selat se sníženou vitalitou a zvyšuje podíl mrtvě narozených selat či „roznožek“. U chovných prasnic způsobuje poškození jater s nevratnými následky. Prasnice mají šedou, někdy nažloutlou až bělavou barvu. Prasničky nereagují na DON tak jako starší prasnice a lépe se vypořádají s toxicitou, jelikož jejich jaterní parenchym není ještě tak zatížen jako u starších prasnic.
Ochratoxin A
Ochratoxin A se řadí mezi skladištní plísně. Vyskytuje se na obilí. Tento toxin se nejvíce hromadí v játrech a hlavně ledvinách. Přítomnost ochratoxinu může způsobit závažná onemocnění vylučovací soustavy a záněty močových cest a močového měchýře až k ledvinám, čímž dochází k celkovým poruchám reprodukce. Ochratoxin A nemusí pocházet přímo ze skladů obilovin, ale je zde nutné se zaměřit i na sila a čištění krmných systémů.
Diagnostika mykotoxinu v praxi
Stále více přibývá argumentů, které využívají hygienu krmiv pro objasnění téměř všech zdravotních problémů u chovaných zvířat. Stanovení hladiny mykotoxinů je dnes běžné a v praxi se hlavně hodnotí obsah mykotoxinů v krmivu. Mykotoxiny nejsou bohužel v obilovinách nebo v krmivech rovnoměrně rozmístěné a zde se již dělá největší chyba při odběru: „zkuste najít poštovní známku na fotbalovém hřišti“. Po odběru je důležité zabránit dalšímu růstu plísní. Vlhké vzorky krmiv musí být buď vysušeny, nebo zmraženy. Laboratoře dnes analyzují omezený počet mykotoxinů (aflatoxin, ochratoxin, DON, ZEA, T-2 toxin a fumonisin). Tyto toxiny se určí až při vysokých hladinách, které již způsobují akutní (toxické) a závažné onemocnění. Nízké hladiny toxinu se často nezjistí, ale bohužel pro prasata mají chronický účinek a již snižují užitkovost, vyvolávají poruchy imunity a způsobují vysoké ekonomické ztráty chovateli.
Příklad: do násypky pro březí prasnice se naveze osm tun směsi, vezme se 1 – 2 kg vzorku a pošle se do laboratoře, kde se nechá udělat rozbor na obsah mykotoxinů v krmivu a zjistí se, že je tato směs podle laboratoře v pořádku. Za 14 dní dostane chovatel dalších osm tun směsi KPB (s vysokým obsahem mykotoxinů), ale vzorek si již nevezme a následně se vyskytnou problémy s čerstvě narozenými selaty, která budou nevyrovnaná, prasnice budou mít nedostatek mléka a zvýší se ztráty sajících selat na porodně atd. Jak to chovatel bude řešit? Opět vezme vzorek z další navezené směsi (minulá směs je již mezitím zkrmena), aby si ověřil, zda je to v pořádku, a když bude mít štěstí, tak se mu povede zachytit vzorek s plísněmi.
Moderní laboratorní stanovení nám dnes umožňují zjistit obsah mykotoxinů v těle prasat. Jedná se o objektivní získání informací o hladině mykotoxinů. Sběrným místem těchto škodlivých látek u prasat je žlučový měchýř naplněný žlučí. Žlučový měchýř snadno získáme pro kontrolu, pokud si jej vyžádáme na jatkách od zabitých prasat, prasnic nebo ho vyjmeme z čerstvě uhynulých zvířat. Žlučový měchýř se zaváže, aby žluč nevytekla, a pošle se do laboratoře. Do deseti dnů po zaslání vám přijde vyhodnocení, zda žluč obsahovala mykotoxiny, a vy zjistíte, jak jste v poslední době krmili. Hraniční hodnoty pro ZEA, u nichž můžeme počítat s poruchami plodnosti, je koncentrace do 10 µg zearaleonu/l žluči a 80 µg DON/l žluči.
Sledování hladiny DON a ZEA v poradenské praxi
Hladina DON a ZEA byla sledována ve třech různých podnicích.
Podnik s 600 kusy prasnic odebíral směsi od tří různých dodavatelů. Každá kategorie měla svého dodavatele.
Prasnice kojící i březí byly a jsou v pořádku, stejně jako čerstvě narozená selata.
Ve výkrmu prasat jsou ztráty do 3 % a přírůstky těsně pod 800 g.
Největší problém je se selaty pod prasnicí. Ztráty v předvýkrmu od 8 kg do 30 kg se pohybovaly okolo 12 % a denní přírůstky mezi 330 až 350 g.
Neustále se dělaly rozbory na nemoci, změny medikačních a vakcinačních schémat, ale ztráty byly stále vysoké. Krmné směsi byly podle laboratorních výsledků na obsah DON v normě. Nakonec jsme odebrali žluče od selat 42 až 49 dní starých. Hodnoty u těchto selat se pohybovaly od 62 až do 308 µg/l žluče. Norma u dospělých výkrmových prasat je přitom do 120 µg/l žluče. Zde jsou vidět až trojnásobné hodnoty.
Tento chovatel změnil dodavatele krmných směsí pro prasata po odstavu a dostal se na ztráty v předvýkrmu do 3 % při přírůstku 480 g. Hodnoty obsahu DON ve žluči se nyní pohybují od 3,7 do 52 µg/l.
Podnik s 500 kusy prasnic, vlastní výrobna krmných směsí: Dlouhodobé výsledky jsou na vysoké úrovni (přes 23 odchovaných selat za rok, přírůstky v předvýkrmu 490 g) a tomu odpovídá kvalita zkrmovaných surovin. Výsledky analýzy žluče jsou uvedeny v tabulce 1.
Podnik se stavem 1000 prasnic, jeden dodavatel krmných směsí:
Zde je vidět záchyt obsahu DON u starších zvířat (viz tab. 2).
V tomto podniku je již kvalita zkrmovaných krmných směsí různorodá a výsledky každý rok jiné.
Klíčové informace
- Mykotoxinům ve výživě prasat je nutné věnovat daleko větší pozornost, nežli tomu bylo dříve zvykem.
- Výsledky rozborů žlučí v ČR potvrdily významný vliv působení mykotoxinů na užitkovost a zdraví zvířat.
- Monitoring obsahu mykotoxinů ve žluči nám dává v současnosti poměrně velice přesný a hlavně objektivní obrázek o hygienické nezávadnosti zkrmovaných krmných směsí pro prasata.
- Úspěšní chovatelé staví vždy své výsledky na kvalitních krmivech, jelikož vědí, jak jsou prasata na mykotoxiny citlivá a jaké zdravotní problémy s přímým dopadem na ekonomiku chovu jsou s tím spojené.
Ing. Radek Štolc
Sano – Moderní výživa zvířat spol. s r. o.
