"ECHA propočítává vysoké úhyny, tvrdí, že zahyne milion až dva miliony ptáků na následky otravy olovem. To číslo je řekl bych k diskusi," uvedl Fischer. Podle něj nebyla v ČR zatím prokázána jediná otrava volně žijícího zvířete olovem. V některých státech EU to podle něj problém být může, například v Dánsku se používání olověných broků na ptáky zakázalo. "Ale tam čekají na ptáky na tahu a potom střílí, střílí a střílí, dokud pušku udrží," dodal.
Pravděpodobnost pozření jinými zvířaty než vodními ptáky je podle Fischera extrémně nízká. Na mokřadech je pak podle něj již lov s olovem zakázaný. Problémem by mohla být otrava dravce, který ptáka, v němž je olovo, pozře. V tom případě by však podle něj musel sníst i žaludek toho ptáka právě s olověnou střelou, což je velice nepravděpodobné. Riziko otravy olovem u lidí je pak podle něj prakticky nulová, savci jsou podle něj více rezistentní. Museli by podle něj přímo olovo jíst. Alternativou olověných střel je podle myslivců využívání oceli, bismutu nebo wolframu. Jiné než olověné materiály však podle nich mají nižší hmotnost, tedy menší dopadovou energii, méně tedy zvíře zraní. Mají také vyšší tvrdost a existuje tak riziko odrazu a následného zranění lovce.
U rybářů se podle Pavla Vrány ze svazu využívá olovo pro odhazování nástrah na velké vzdálenosti nebo k udržení nástrahy ve zvolené hloubce podle proudění vody. Olovo podle něj může uvíznout pod hladinou, ale pouze nehodou, pro rybáře to není příjemné, znamená to finanční i časovou zátěž. "V ČR není známo zvýšení obsahu olova ve svalovině ryb v souvislosti s výkonem rybářského práva," dodává svaz. To potvrzuje i mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček, podle kterého se rybáři s obsahem olova v rybách ještě nesetkali.*
