Zákaz exportu hovězího masa do Evropské unie z Brazílie požadují po své návštěvě v této latinskoamerické zemi zástupci Irské farmářské asociace. Poukazují nejen na své zjištění, ale i na to, že brazilské hovězí nesmí do USA či do Ruska.
Zhruba po roce se přestavitelé Irské farmářské asociace vydali opět do Brazílie, aby se podívali, co se v chovu skotu od jejich loňské návštěvy změnilo. Podle článku, který zveřejnil v časopise Irish Farmers Journal (Irský farmářský žurnál) zemědělský novinář a účastník zmíněné expedice Justin McCarthy a který dostala naše redakce k dispozici, záměrem Irů bylo navštívit 11 farem, které viděli již v loňském roce. Navštívili však i dalších 31 usedlostí, které míjeli po cestě Brazílií, při níž najeli více než 3200 km. Prohlédli si celkem 42 zemědělských podniků. Některé farmy se zaměřovaly jen na chov, některé skot nakupovaly a shromažďovaly jej pro prodej na jatky.
Nutno připomenout, že v roce 2005 propukla v některých oblastech Brazílie slintavka a kulhavka. Na rozdíl od zemí, jako jsou například USA, které na základě této nákazy vyhlásily úplný zákaz na dovoz čerstvého hovězího masa z Brazílie, Evropská unie zvolila regionální přístup a zakázala import čerstvého hovězího masa jen z oblastí Paraná, Mato Grosso de Sol a Sao Paulo. Irové se ale na místě přesvědčili, že regionalizace v Brazílii nefunguje. Neexistuje systém sledovatelnosti (traceability) stejně jako kontrola na hranicích Brazílie se sousedními státy, které se rovněž potýkají se slinavkou a kulhavkou, tedy s Bolívií a Paraguají. Podle nového standardu se musí zvířatům dávat ušní známky dva až tři týdny před porážkou. To ale nezaručuje sledovatelnost zvířat od narození až po porážku. Navíc, jak se Irové přesvědčili, je na farmách velmi rozšířená praxe odstraňování ušních známek a jejich nahrazování jinými. Z navštívených 42 farem nezaručovala traceabilitu podle Irů žádná. Ušní známky a to jen u zvířat starších dvou let našli na čtyřech usedlostech. Na 11 hospodářstvích nemělo ušní známky ani jedno zvíře. Evidenci oficiálních známek vedlo sedm farem, ale šlo o známky lehce odstranitelné. Autor článku uvádí, že přední brazilský veterinární odborník na otázku kdy bude skot v jeho zemi dokonale označen známkami a bude zajištěna plná sledovatelnost odpověděl nikdy. Podle zástupců irských zemědělců nejsou tedy brazilské veterinární úřady schopny pohyb skotu kontrolovat. Navíc, jak McCarthy uvádí ve svém článku, našly na farmách nepovolené růstové hormony. Brazilští farmáři si podle nich také nelámou hlavu s dodržováním potřebných lhůt po léčbě zvířat antibiotiky či jinými veterinárnámi přípravky.
Dovoz čerstvého brazilského hovězího masa do unie proto představuje podle Irů riziko pro evropská stády i pro spotřebitele.
